K nejvytíženějším silnicím u nás patří i R4 na jih Čech. Máme to štěstí,
nebo smůlu že u ní máme chatu. Ti z vás kteří si pamatují slavné Andělské schody jí budou znát
ještě v její vcelku romantické podobě. Silničku mezi lesy, která se šplhala z Prahy do kopce
k Cukráku a pak dál se houpala jak vlny směrem na Dobříš a Příbram. A přejelo po ní o dost míň aut i když to byla ve své době také slavná cesta do rozsáhlých rekreačních oblastí. Dens už je z ní široká, přetížená čtyřproudovka,
věčně zaplněná auty která míří do a z Prahy do nově vystavených satelitů okolo Prahy.
No a jakýkoli problém na ní znamená opravdu dlouhánské kolony a velká zdržení. Jeden takový zádrel tam byl
i v době kdy jsme se na chatu vypravili. Oprava dvou pruhů ve stoupání k Cukráku.
Jednoduše řečené, ovšem dosti problematické ve skutečnosti. Znamenalo to kolonu končící na úrovni Zbraslavského zámku
a časová ztráta víc jak hodinu. Takže jsme zvolili při cestách z a do Prahy objížďky přes Radotín . To že po dvanácti letech ježdění po této trase muž zakufruje při každé příležitosti mne tedy nenapadlo. Ale stalo se. A že to skončilo většinou ostrou hádkou a osočením proč nic neříkám když vidím že jede špatně je nad slunce jasné. Neříkala jsem. Schválně. Protože když jsem říkala, dostala jsem zase vynadáno že rozptyluju a pak se manžel místo na správný směr dostal na obchvat na kterém jsme neměli co dělat protože nemáme dálniční známku....
No, nebudu to prodlužovat nakonec jsme se dostali kam jsme potřebovali, ale náladu jsem měla hodně pokaženou....
Při návratu jsme se stavovali k mamince a volili cestu přes Radotín a nahoru do kopce přes Slivenec. Projížděli jsme pod jedním z mostů který patří mezi evropské rarity. Jak způsobem stavby, tak i výškou a tím že je do zatáčky.
Údolí nad kterým se klene má velice poetické jméno, Slavičí.
Měla jsem protentokrát foťák připravený abych na zpáteční cestě mohla nafotit některé krásné výhled do krajiny které se dají fotit dobře i z auta a tak vám teď představím pár pražských pohledů které nejsou až tak známé. Jen omluvte občasný odraz ve skle okna.....
Než jsme se tak nějak vymotali kam jsme měli, projížděli jsme zelenými tunely kolem silnic, které tvořili šťavnatě zelené větve dubových lesů okolo Všenor
Lochkovský most
Pohled na pražský "Manhattan" s výškovými budovami. Jinak to je pohled na pankrácký vrch. inak mezi stromy vykukuje i vyhlídková věž kdysi nádherných a prestižních barrandovských Teras které postavil strýc Václava Havla.... Ty oblouky patří tramvajové trati ze Zlíchova nahoru na Barrandvské sídliště. Jsou tu zajímavě řešené stanice pro dobrou orientaci. Každá má svou barvu takže se začíná bílou, přes žlutou, zelenou, červenou a modrou. Navíc má každá svou signalizaci toho že přijíždí tramvaj. V chodníku se rozbliká světelný pás.....
Pohled na Branické skály. Je tam krásné procházení a pěkný pohled na celý barrandovský vrch a Dívčí hrady
Tuhle křižovatku nad Andělem fotím ráda, vypadá to tu jak to vypadá v evropských metropolích. Staromilci a starousedlíci sice asi mají výhrady dodnes, s nostalgií vzpomínají na časy když tu stávala Ringhoferka, tedy později Tatra kde se vyráběly tramvaje. Já si zažila obě podoby, ať už se starými domky s obchůdky v přízemí které měly svoje kouzlo, ale i tuto novou a musím říct že mě se tedy líbí moc.....
A jelikož se zase musíme z Pahy dostat na naší trasu bez dálnice a silnic s poplatky, musíme se vracet na Zbraslav abychom se přes Břežanské údolí dostali tam kam potřebujeme. Tohle je pohled na vrch Závist kde stávalo jedno z největších keltských opidií.
Tímto tak trochu oslím můstkem jsem se dostala na další cestu a k dalším fotečkám které tu uvidíte. Tedy ty které jsem fotila po cestě domů.....
P.S. Kdyby tyhle dnešní fotky viděl SR tak by jistě oprávněně juchal, že mne ani napodruhé do AK nepustil....
