Proklatí básníci, jak touhy vaše znám….
Jak kruté je milovat a zůstat na to sám.
Jak kruté je milovat a muset odvracet líc,
Jen nechat kanout slzy a dál nic víc.
Ach ty krůpěje srdce plačícího, raněného k smrti
Kanouc pomalu k věčnosti a zhoubě
Den první, den poslední…..
a v dálce dravec uchvátil nevinné holoubě.
Proklatí básníci, všemi nenávidění
Svá srdce láskou obtěžkaná vy dali kdysi v šanc….
Nikdo neuměl vrátit tu lásku zpátky
Nebo nechtěl?
Ó jak bolí když se ohlédneš za zavřenými vrátky.
Kam vstoupit nesmíš i když tvoje srdce pláče
Chtělo by jít, v těle touhou zmírá….
Však místo to zapovězené je mu navždy
Hořkosti v kalichu už plná je míra….
Jak kruté je milovat a zůstat na to sám…
Jak kruté je milovat a nevědět jak dál.
Jak kruté je milovat když vrásčitou máš líc,
Jak kruté je milovat když za to sklízíš jen smích…..
Do háje, já brečím.... Dneska jsem ze všeho nejmíň potřebovala, aby mně dojímala báseň... Ale je skvělá. Moc hezky píšeš.
OdpovědětVymazat[1]:To mne mrzí,jestli jsem tě rozplakala...a zrovna když je dneska den spíš na úsměv.A je mi ctí že se ti básnička líbí.
OdpovědětVymazatBáseň je úžasná!
OdpovědětVymazat[1]: docela dojemné, vskutku - byla by z toho dojemná písnička :)
OdpovědětVymazatS proklatými básníky se mi vybavila Marcelina Desbardes Valmorová. Ta uměla vzít za srdce... měla jsem od ní přepsaných pár básní, z jednoho kolibřího vydání.Pak jsem zjistila, že vyšlo několik překladů a báseň pokaždé vyzněla trochu jinak...
OdpovědětVymazat[3]:
OdpovědětVymazatKrásná báseň. Dnes nacházím samé básně, je to fajn.
OdpovědětVymazatMůj oblíbený francouzský básník je Villon. Kdysi jsem měla jeho Balady opsané v tlustém sešitu a uměla je i zpaměti. Kde ty časy jsou. Samozřejmě jsem už skoro všechno zapomněla Ale v tom sešitu si pořád čítám, i když už jsem si pořídila i knížku.
OdpovědětVymazat[1]:Jen doufám že to nebylpláč z toho jak špatné to je
OdpovědětVymazat[3]:Díky
OdpovědětVymazat[5]:Já nikdy na poezii nebyla, asi proto že jsem byla dost vychovávána v klučičí společnosti. Nebyla jsem na takové "blbůstky"....až teď ve zralém věku mne někdy něco nakopne k napsáí nějakých neumělých veršíků.
OdpovědětVymazat[6]:Dokonalépřevedení a ukázka toho jak se dá poezie použít v praktickém životě
OdpovědětVymazat[5]:Jestli ano nebo ne nechávám na laskavé fantazii čtenářů
OdpovědětVymazat[7]:Já našla jednu, u Čerfa a ta mne opět přesvědčila o tom že vím že nic neumím
OdpovědětVymazat[8]:Děkuji za pochvalu....budeš se divit, ale já krom těch básní které jsme se museli ve škole učit nazpaměť a které jsem z velkou radostí zapoměla, snad až na Křišťálovou studánku a kousek Máje, nikdy žádné básně nečetla!
OdpovědětVymazatTaky mne napadl Villon.
OdpovědětVymazatMusím souhlasit s předešlými komentáři, je to tak trochu styl Francois Villon. Ale moc pěkné.
OdpovědětVymazat[14]:Petrovy básně jsou opravdu nádherné. Vlastně všechny jeho články jsou vypilované do dokonalosti, ať jde o básně, o cestopisy, úvahy nebo nedělní miniglosy...
OdpovědětVymazatHořkost v kalichu zdravá je,
OdpovědětVymazat[19]: Já ti děkuji,velice velmi
OdpovědětVymazatŽasnu, Vendy, báseň je nádherná, řekla bych, že jedna z nejlepších, jaké jsem u tebe četla.
OdpovědětVymazat[21]: Děkuju za pochvalu. Někdy bych moc ráda napsala i něco lehkého veselého, ale nějak se mi to ne a ne podařit.....
OdpovědětVymazat[22]: Do ničeho se nenuť, Vendy, třeba to přijde samo, a když ne, vůbec to nevadí.
OdpovědětVymazatTvé básně mě vždy překvapí. Mezi spoustou krásných fotek se najednou objeví krásná slova. Máš talent.
OdpovědětVymazat