13 března 2013

Černobílá krajina...

Na konci města směrem k Rybníku
je cvičák pro psy a louky které jsou určeny k výstavbě rodinných domů. Zatím není zájem žádný. Ani se nedivím, když jsou v zátopové zóně. Tady se stavění sakra prodraží a to si ještě pojišťovna i přes všechny splněné podmínky může postavit hlavu a dům nepojistí....ale taky tu je pár zajímavých starých stromů a pokroucených keřů. A protože počasí bylo éééé, a fotky byly takové tmavé a smutné, převedla jsem je do čb.




Jednou tady ne té louce našli lidé po odjezdu cirkusu mrtvého malého krokodýla....utekl a nikdo na to nepřišel.Za těmi stromy je řeka. Možná se chtěl vykoupat...







Staré chalupy ve městě....


V úterý mě čekalo jednání v bance
a jelikož to bylo hodně rychlé tak jsem měla na vybranou buď jít pěšky domů nebo se pomaloučku přeflákat půl kilometru k nádraží na autobus, abych tam místo půl hodiny čekala na autobus jen pět minut. Jenže to je něco co neumím (chodit tááák pomaloučku) a tak jsem raději zvolila variantu cesty pěškobusem. Jelikož už mám natolik v krvi to, že si beru všude sebou foťák, vzala jsem to tentokrát jinou cestou. Uličkou která se jmenuje, nevím proč, Kobylí důl. Jsou tu jedny z nejstarších chalup ve městě. Některé jsou obydlené a upravené, jiným majitelé moc péče nevěnují, další jsou opuštěné a jiné už svůj boj s časem a nezájmem definitivně prohrály. A přitom jsou v té nejklidnější a skoro nejhezčí části města....

Ulička jménem Kobylí důl.
Napravo nejsou sice vidět, ale na kopci jsou paneláky. Tato část pokračuje až dolů do klidu k řece.


Smutné zarostlé okno jednoho prázdného domu. A při tom tak pěkně situovaného. Moc se mi líbí a patří k těm kterým bych ráda dala druhou možnost. (O téhle "úchylce" nebo spíš nesplnitelném snu jsem se už jednou zmiňovala ve spojení s nádhernou starou vilou na Mníšku)



To je on, v plném smutku....


K těmhle renovovaným terasám je dům na druhé straně. I okolo něj je vidět určitá zkrášlovací činnost.


Trochu jak kdyby byla tahle chalupa přenesená odněkud jinud. Žádná podobná tu už nikde není.



A jsme u řeky...samozřejmě s kačenkama. Ale ještě tak před třemi lety tu bylo i dost labutí. Kam zmizely a co je vyhnalo čert ví.



Tyhle chalupy už tolik štěstí neměly. Buď jak je vidět už z nich moc není, nebo jsou prázdné už tolik let, že pomalu ale jistě zarůstají a chátrají natoik, že o ně nikdo nemá zájem.



Tolik ta odvrácenější část města, a nenechte se mýlit, není to nikde na okraji ale skoro pod náměstím....

11 března 2013

Holky si ale pospíšily....

Zatímco v předchozích dvou letech
mi bledulky na zahradě začaly kvést 22 resp. 24.3 letos jsem zjistila že se vydraly ven dřív o celých jedenáct dní. A to je pořád dost zima a minimálně sluníčka. A vlastně i krokusy (nepřesazené) jsou s květy venku o těch jedenáct dní dřív. Že by to něco znamenalo?


A jehnědy? Ty jsou na některých lískách dlouhé skoro deset centimetrů
a díky tomu si jich dokonce všimnul i manžel. A to už jsou pěkně žluté a že jich tam je!


Jsem tedy moc zvědavá co si na nás příroda chystá.....

09 března 2013

Jak tohle sakra vzniklo?....

Něco pro lámání hlaviček a prohnání mozkových závitů.
Jak vznikly tyhle ledové útvary.....podotýkám, že jsou na volném prostranství v tom smyslu, že nad nimi není ani žádná stříška, ani žádný strom či keř ani nic jiného dalšího z čeho by padala voda dolů a mohly by vzniknout tyto útvary rostoucí NAHORU.

Tahle ledová čepel byla tenoučká opravdu jak čepel nože.
Při pokusu o detailní záběr se zlomila jako nic.


No a tenhle kyj....taky nechápu


Takže spoléhám na vaše chytré hlavy které snad na něco přijdou, co se týče vzniku Usmívající se

Ptáci v trní....i mimo něj

Sedíc v pondělí na terase,
sluníc se a popíjejíc první kávu venku, fotíc pana Bobeše při sluneční koupeli jsem stihla vyfotit i několik vrabců, kteří se trochu otrkali a neplašili se hned při každém mém pohybu. Tak jsem i mohla vzít foťák do ruky aniž by se vyplašeně rozlétli na všechny strany. Někdy se i zvídavě zadívali do objektivu, případně nevěřícně zakroutili hlavičkou... bylo to o dost lepší focení než to tradiční přes sklo. Škoda jen že takhle nepostojí i ti ostatní co lítají na krmítko.












08 března 2013

Máme se urazit? Nemáme se urazit?...

Tohle mám z fb. Poslala mi to jedna známá ze Slovenska. Nevím jestli jste to někdo viděl,
ale zajímal by mne váš názor. Podle mne to jsou vyhozené peníze za něco o čem dlouhou dobu
víme že je hodně velký problém (důchody) ale s čím se stejně nic dělat nebude a onen slavný druhý pilíř
to určitě nevytrhne.....takže jak to vlastně tedy je?


Pan Bobeš se sluní....

Že si užívám sluníčka (tedy když je)
já, to není nic divného. Ale i pan Bobeš umí užívat teploučko a sluníčko mírou vrchovatou. V pondělí, když jsem si užívala polední kávu na terase nesměl chybět a slunil se vedle mne. A bylo vidět že byl stejně spokojený jako já, protože se nehnul ani o píď. Tak přece jen ta zima byla taková zvláštní, tmavá a zatažená a asi nedělala dobře ani té naší rozmazlené zvěři. Protože bylo jasně vidět když svítilo sluníčko jak se všichni nadšeně proháněli po zahradě a lítali sem a tam jak pošuci. Teď už zase všichni chrněj a ven jdou jen v opravdu nutných případech.














Jarní kachničky....

Hned jak zmizel z řeky led,
vypluly na ní v plné parádě kačeny. Dokonce jim nevadilo když jsem je fotila, vcelku klidně pózovaly ani se moc nebály, i přestože jsem měla sebou Matese. Jsou totiž zvyklé na krmení od majitelů domu nad splavem kde se pohybují a dokonce si tu vždycky lebedí i s malými káčaty které tu vyvedou. Takže se vám také kolikrát naskytne pohled na houf kačen hovících si na zápraží a čekajících na nějakou dobrůtku....




Proč ten průzkum....

Proč jsem se vás vlastně
v tom minulém článku ptala na vaše názory na ty fotky. Napado mne kolik různých názorů může být a kolik různých náhledů na jednu a tu samou věc. Protože každý má jiné vidění i cítění věcí, a co fotograf to jiné oko. Každý si všímá něčeho jiného, někoho zajímají detaily, jiného celek. Když půjdou tři lidé na stejné cesě a budou fotit, jak moc budou jejich obrázky asi rozdílné? Kdo a jak se na co soustředí? A přišla mě na mysl jedna věc. Jak by asi zachytilo více lidí jednu a tu samou akci. A jedna by se dokonce i nabízela. V červnu má Petr Vápeník alias ČERF výstavu svých fotografií v Dobřichovicích na zámku. Myslím že by možná nebylo od věci udělat tam setkání blogerů kteří to nemají daleko (bohužel tentokrát jsou Pražáci na forhontě, mají to blízko) a zároveň, protože většina blogerů fotí, udělat malé vyhodnocení jak kdo vlastně tu akci vnímal, co koho zaujalo za detaily....A tak se ptám, co vy na to? Šli by jste do toho?

06 března 2013

Která ze dvou....

Dlouho jsem vám nedala zase
na výběr, která ze dvou stejných nebo podobných fotek se vám líbí víc a proč. Každá má trochu jinou úpravu která jí dodává na jiné náladě, nebo je podobné téma i když vyfocené jinak. Takže pár jich teď uvidíte a budu ráda když mi napíšete proč se vám líbí ta či ona fotka....těším se na vaše názory a zdůvodnění