Trochu jiný přísavník....

Jak jinak....když jsem si zase pohrála....

Ale ten lem listů je originál, takhle je totiž náhodou zbarvený celý jeden výhon. Že má jen rudý lem....

Bože! Já řídím....

To že čtete tyto řádky je znamením že já, můj muž, blízké okolí i všichni chodci v Lanškrouně přežili můj nastávající comeback na silnice. Nakonec jsem přece jen muže udyndala aby se mnou začal jezdit. Tak bylo to trochu takové jak na houpačce ono taky řídit naposledy před dvaceti lety Dacii, a teď si sednout do auta které je jednou tak velké a dvakrát silnější je trochu rozdíl. I koordinace spojka, brzda, plyn trošku není ještě to pravé, vlastně se zase teprve do toho dostávám, ale jinak to bylo lepší než jsem si troufala vůbec pomyslet. Takže krom toho, že mi auto jednou chcíplo uprostřed odbočování na kruháku, půl cety jsem jela bez rozsvícených světel, zapoměla u obchoďáku zamknout, dvakrát řízla zatáčku jak při rallye a jednou smetla křoví u kraje místo cyklisty to bylo docela fajne....

Možná se někomu bude zdát moje nadšení přehnané, jenže já už se o to aby se mnou někdo začal jezdit snažím jak dlouho a vždycky jsem byla odbyta slovy " Na silnicích je blbců dost....!"

Kamarád který už mne jak dlouho v tomhle podněcuje mi dneska řekl že je na mne hrdej...a po pravdě já na sebe taky...

Zase jsem zapoměla....

Opět se musím omluvit protože jsem opět zapoměla. Jsem vám totiž dlužná potvrdit nebo vyvrátit správnos vašich odpovědí ohledně těch dvou stromů. Zase jako vždy byla nejrychlejší Jarmilka. Tentokrát jste trefili všichni naprosto správně že první byl jilm a druhý buk. Je vidět že se díváte dobře po přírodě.... Já jsem se to dozvěděla až od syna, který je který, dřív jsem to ani nevnímala že je mezi nimi rozdíl. Vlastně až když jsem zase začala s focením, začala jsem si víc všímat věcí kolem sebe....

Jaké jsou rozdíly mezi stromy, květinami....

Takže tenokrát jste vyhráli všichni a všem patří tahle odměna.....

Nejlínější písnička od nejlínějšího zpěváka....

Už podruhé mne na TT okamžitě naskočila jedna písnička. Od mého milovaného Petra Nováka Jsem tak líný....

Nejen pro ten text, ale i pro ten neskonale líný přednes.

A nejen to. On byl podle slov jeho kamarádů i tím nejlínějším zpěvákem a člověkem na naší hudební scéně. Nejdelší životní túra kterou absolvoval byly dva kilometry do restaurace na pivo po natáčení jednoho klipu. Jinak vlastně se jen dopravil pár metrů k autu a zase zpět a svoje bydliště skoro přestěhoval do hopůdky v Karlovce kterou měl přesně proti vchodu do domu kde bydlel. Tam se odehrávalo většina jeho života.

Tam vznikala hudba k jeho nejlepším věcem, a tam seděl i celý den před svou smrtí.....

P.S. Jsem totiž líná cokoli na toto TT vymýšlet !

Zvířátek není nikdy dost....

Tím se řídí i naše rodná Velká Sestra Nova když na závěr

zpráv vždycky nějaká vytáhne. Já jsem ani moc nemusela

šahat do archívu, protože něco je ze včera a něco z

předevčera....

Tu veverku tady máme teď dost často, chodí krást

lískové ořechy. A klucí hafaní si našli novou zábavu....

nahánět místo myší a koček veverky.

A mám tě na háku

Zdravím, jak se máte?

Musela jsem zoomovat a nbylo moc dobré světlo v těch větvích, což se dost odrazilo na kvalitě fotek.

Mates má svoje oblíbené křeslo, ale má smůlu, že se tam líbí i Baldrickovi.

A tak se tam prostě musejí vejít oba....

Teď ten východ i jinak....

Tak a teď něco bez úprav. Líbilo se mi jaká stínohra

vznikla na protější zahradní zdi...

I ve vrbě si slunko zahrálo a část pozlatilo

A pomalounku, polehounku slézalo i po přísavníku

Východní hrátky....

Nevím jak je to možné, ale dneska jsem chytla při normálním ranním čase 7:30 východ slunce.

Jenže spíš než jako východ sluníčka to vypadalo

že se chystají s pekla všichni čerti ven...

Tak jsem jim trochu pomohla...

Originál fotka je ta velká a ta čtvrtá....to jen pro porovnání

Bobeš si užívá....

Když se chystáme na výstavu, musím vždycky den předem Bobeš vykoupat a připravit. Tedy vykoupat....spíš "vyprat" pdvozek a umýt hlavu. Protože jako hrubosrstý pes musí mít hrubou srst opravdu hrubou a ozdoby naopak hedvábné. Takže záda se nemyjí, ale jen bříško a hlava. A ta zase aby vydržela ceou výstavu pěkně načesaná znamená to pužívání různých tužidel. Ale jen doma, protože na výstavách už platí zákaz jakékoli úpravy měnící kvalitu srsti. Je fakt že dřív to bylo spíš jak v kadeřnických salonech, různé gely, spreje, mazáníčka, barvy apod. Teď platí jen striktní kartáčování a česání....takže vždycky večer před výstavou má Bobeš palici natuženou co to jde aby se druhý den ještě trochu udržela pevnost. A tohle všechno sebou nese i to, že pes voní jak drogerie. Já sama někdy musm použít stejný lak jak on, abych přebila tu jeho vůni....

A tak není divu, že se v neděli při každé příležitosti koupal kde se dalo....

Jen byl problém z něj vytahávat smrkové větvičky, jsou v těch jeho ozdobách horší než lopuchové kuličky, fungují jak suchej zip....

Nad vodou, pod vodou....

Voda je živel....

Voda je život....

Voda zpívá....

Voda dává....

Voda i bere....

Miluju vodu, však jsem Ryba, a moc ráda jí fotím.

V neděli jsem se snažila nafotit vodu v mnoha podobách.

Jako pramen živé vody,

jako svět sám pro sebe,

jako přírodní zrcadlo...

V tůních které jsem fotila byly pstruzi,

ale jak mne zahlídli na řehu jak šipky se

schovávali do různých úkrytů. Tak snad jindy...

Dnes toho bude trochu víc...

Zlatý potok...sluníčko a zeleň listů vytvořily potok z tekoucího zlata

Jinde zase platinový tok zářil ve stínu stromů...

Den jak malovaný....

Po pošmourné sobotě, která byla věnovaná výstavě byla neděle jako poslední zářijový den nádherně sluná, jako by na rozloučenou s babím létem. Sice jsem měla v plánu se dát do zahradních prací, ale v tak krásném světle a čirém vzduchu jsem neodolala a bafla Bobeše a foťák a šla fotit.

Byla to skvělá procházka a mám tím pádem zásobu obrázků na pošmourné dny, kdy sluníčkové obrázky přijdou vhod.

Bobeš nadšeně v každé vodě smýval zbytky zkrášlovacích prostředků z výstavy a ještě se vyválel pro jistotu v jehličí.

Tolik malá ochutnávka a další zase někdy jindy....