.... jsem trávila včera. Měla jsem kontrolu
tesáku na zubní klinice, a tak jsem si říkala, že tentokrát to nebude cesta autem, ale pěkně vlakem abych se mohla trochu projít po městě. navíc, autem tam jedem hodinu a půl, protože nemá manžel dálniční známku, neb jí normálně nepotřebuje. Vlakem to mám půl hodiny. Navíc klinika je od nádraží deset minut, navíc bylo po studené a profučené neděli krásně slunečno a teplo, tak bylo rozhodnuto.
Olomouc je městem církve, městem výstavních paláců, městem fontán, městem muzeí, městem zeleným, a to nejen přírodou ale i velkým množstvím elektrokoloběžek a městských kol. Narozdíl od Prahy ovšem slušně zaparkovaných na místech k tomu určených. A v neposlední řadě městem univerzitním, kde jednotlivé fakulty sídlí právě v bývalých církevních objektech či těch krásných palácích. Je to město které má staré centrum plné křivolakých úzkých uliček, ne nepodobné tomu pražskému. Je z něj cítit jeho dlouhá historie a není se čemu divit, vždyť se jednalo o druhé politicky nejvýznamnější město Českého království a druhým městem v království kde sídlil arcibiskup. A v neposlední řadě je spojeno s Přemyslovci. Třeba i tím, že zde byl zavražděn poslední přemyslovský král Václav III.
Z původně plánované " chvíle " bylo pět hodin procházení po velmi zajímavém městě. Měla jsem určitý plán, a to navštívit Botanickou zahradu a rozárium, pak hurá do centra, jenže prostě Chmelařová a mapy si absolutně nerozumí. Tedy, možná by si rozuměly, kdyby ovšem měla některá města řádně označené ulice jmény tak jako to je v Praze, kde má své jméno na začátku, uprostřed i na konci i ta sebekratší ulička. Takže přiznávám, rozárium jsem našla, botanickou ne. Věřím, že teď všichni z vás kdo tam byli si určitě klepou na čelo a říkají si něco o blbé blondýně, ale prostě já a mapa spolu odjakživa nekamarádíme. Nicméně zatím jsem v žádném cizím městě ať už u nás nebo v zahraničí nezabloudila. A možná že ani v pondělí by nebyla otevřená. Ovšem krásy květů jsem si užila i tak dost a dost. V rozáriu to kvetlo, bujelo, vonělo a bylo krásně. Pokud by jste měli zájem, od 18.6. v něm bude probíhat Vyznání růží.
Z rozária jsem prošla do sadu pod hradbami a z něj průchodem do zahrad na hradbách. Odsud už pak uličkami nejdřív do kostela Panny Marie Sněžné, pak na kávu do velmi příjemného prostředí zahrady nádherné secesní Vily Primavesi, odsud do chrámu sv. Michala (oba jmenované jsou shodně opravovány) na Horní náměstí k radnici a morovému sloupu. Pod radnicí jsem si dala obídek, obešla si náměstí a vydala se ke kapli sv. Jana Sankandera. A od ní zpět k Denisově třídě a po ní k dómu sv. Václava a kostelu sv. Anny. Zpět k Denisově třídě a původní plán, dojít k nádraží po ní se změnil jak jsem zahlédla z dálky zlaté cibule na střeše pravoslavného chrámu sv. Gorazda. Ten jediný nebylo bohužel možné navštívit. Od chrámu už jsem pak různými ulicemi a křižovatkami a bez mapy! došla přesně tam kam jsem chtěla. Na nádraží. Vyšla jsem přesně u nádražní budovy. Uchozená, ale plná zážitků a ve foťáku přes třistovky fotek. Ovšem tu ostudu že jsem nenašla tu botanickou prostě musím smýt, třeba i vlastní krví z puchýřů! Takže další výlet do Olomouce na sebe určitě nedá dlouho čekat ....
