Studie ne v ......

 

.... v šarlatové

 (na Sherlocka Holmese vždycky vzpomenu pokaždé když slyším slovo studie) nýbrž skoková. Zatímco si Bobule užívala na klouzačce, já si užívala krásu koní při tréninku na parkur. Totiž tam kam chodíme na koníčky, je velký jezdecký oddíl specializující se právě na parkurové ježdění a má velkou cvičnou a závodní plochu jak krytou, tak venkovní. No a zrovna probíhal trénink. Tak jsem si trochu zahrála na špióna a učila se zachycení pohybu. Jak se to (ne)podařilo můžete posoudit z následujících fotek sami ....

Makáme, babi, makáme .....

 

.... Tak by se daly nazvat dnešní

fotky. A jak jsem se k nim dostala? To bylo milé děti tak ....

Ne, nebude žádná pohádka, ale prostě mi zavolala včera dcera, co mám v plánu, že by potřebovali odpoledne zabavit Bobuli, aby mohli se zeťákem dělat na zahradě aniž by se jim do toho Bobule pletla. Práci jsem sice měla na zahradě i já, ale zas, už třičtvrtě roku jsem u nich nebyla, tak jsem souhlasila. Jenže nakonec dopadlo všechno úplně jinak. Bobule mne sice přivítala velmi radostně ale hned mi oznámila že bude s tátou makat (její slova) na zahradě a jestli s nima budu makat (děsně se jí to slovo líbí) taky. Zpočátku jsme si sice hrály na pískovišti, pak si dali s dcerou a zeťákem kafe, ovšem Bobule si pak vzala svoje malé hrábě, rýček a kolečko a šla tedy s tátou makat. Ovšem od toho jí záhy odvedla jiná oblíbená činnost a to jízda na kole. Dcera chtěla jen pojezdit kousek za domem a pak zpátky aby mohli natahovat textílii pod mulč, ale malá že chce na koníčky. Dcera jí řekla že ne, že to neujede a že si jen uděláme kolečko a půjdeme domů. Jenže říct před Bobulí, že něco nezvládne, je obrovská chyba. Jak jsme se dostaly na rozcestí odkud jsme se měly vrátit, Bobule se prostě rozhodla ukázat, že ONA na koníčky dojede! nabrala takovej švunk na tom svým pidikole, že jí dcera nebyla schopná dohnat (a to má natrénováno, páč dva roky už běhá) a milostivá se zastavila až za polovinou vzdálenosti, která nám k vytouženému cíli chyběla. Když jsme jí konečně dohnaly, za a) dostala sprdunk a za b) rozkaz k návratu. Chyba lávky, vymínila si že chce ke koníkům a že tam taky dojede, což se ji také podařilo! Ujela na tom prvním dětském malém kole bezmála tři kilometry tam a zase zpátky, jen asi tři minuty se ode mne nechala nést. A ještě si polézt po prolejzačce na hřišťátku u koníčků....nemusím dodávat, že já zpátky už pajdala, protože jsem si vzala boty nové, které je potřeba rozchodit, ovšem postupně, takže mne bolely paty, palce, měla jsem žízeň a vůbec už jsem toho měla až nad hlavu. Doma jsme moc pochválené nebyly, protože zeťák netušil že zmizíme na hodinu a půl, a musel tu plachtu natahovat za dost silného větru sám. A Bobule? Ta měla ještě tolik energie, že hopsala po celém domě jak zajíček ....

Abstrakce bublinkovo - bokehová .....

 

Abstrakce vodokapající ....

 

Šokézní překvapení....

 

.... mě čekalo dneska ráno, když jsem odtáhla

zatemňovačky. Něco málo mi mělo napovědět už to, že škvírou pod konci nešlo tolik světla kolik normálně jde. Jenže jsem si říkala, aha, je slyšet že auta jezdí po mokré silnici, takže je zataženo. Jenže ne, až když mi spadla na hlavu při otevření okna zas kupa sněhu, došlo mi že je venku nachumeleno. A to vcelku tak nějakými cca čtyřmi až pěti centimetry sněhu. Mokrého sněhu. Těžkého sněhu. Který samozřejmě leží i na střeše altánku. Tudíž dřív než jsem si dala ranní kafe, popadla jsem smeták a valila ten sníh nějak sklepat ze střechy aby se nezačala pod ním trhat. Přece jen, už má za sebou čtyři sezóny (zatím se drží ale nejdýl, první tři střechy vydržely vždy tak jednu a půl sezóny) a jeden neví co s ní ta váha udělá. A vlastně nejen s ní, ale i celou dosti subtilní střešní konstrukcí. Přece jen je to altánek na

LÉTO! a ne na kila sněhu. A když už jsem byla venku, tak jsem udělala i pár snímků. Vzpomněla jsem si, že naposledy, když jsem takovéhle nečekané sněhové nadělení fotila pro velikonoční přání dandíkářům, odnesla jsem to málem přetrženým vazem v kotníku a dvěma měsíci epoxidové podkolenky. Naštěstí tentokrát přežil altánek i já bez úrazu ....

Divnovelikonoce ....

.... v divnodobě. Zákaz přejíždění okresů mne tedy

 tentokrát nevadil, byť i když jsem se těšila, že letošní velikonoce se seberu a pojedu na chatu, být tam v té kose by mě dost štvalo. Tudíž jsem to, že jsem zůstala doma i kvitovala.

Co už mne tak nenadchlo je, že jsem měla v plánu si na kole zajet do bledulkové rezervace jenže od soboty tu tak fučelo a bylo zima, že jsem z baráku nevystrčila frňák.

Upekla jsem a sežrali jsme za tři dny dva mazance, jeden menší, druhý jak kolo od vozu. Což se u nás málokdy stalo. Spíš jsem pekla beránky a o mazance zájem nebyl. Tenhle byl ale vynikající. Dokonce muž, který ani o vánočky ani mazance nestojí, se tentokrát činil. Za to jsem ale neměla vůbec žádnou výzdobu, dokonce i králíci a látková husa neopustili skříň.

V sobotu tady byla dcera s Bobulí, krásně jsme si pohrály a když odjížděly, nad Třebovou je chytila sněhová chumelenice o které Bobule prohlásila: " Ty vole, to je počasí!" (celá maminka) a ječela "Zimo jdi pryč, já chci jaro!"

Včera tu byl syn předvést svou partnerku s kterou momentálně přebývá. Moc jsme si nepokecaly, neb jsme dodělávali se synkem podlahu v altánku a natahovali na něj střechu (když už tu byl). Počasí ještě vcelku šlo, ale večer začalo sněžit. Stejně jako vloni při stejné akci. Dneska jsem věšela bočnice a vybavovala altán nábytkem v zimní bundě. A teď tam zas sněží...

Zimu a nechuť k procházkám odnesl Myšpulín, protože jsem ho v neděli otrimovala (kdyby se náhodou stalo, že by mě povolali do špitálu) včera vykoupala a dneska zastřihla aby zas vypadal jako pravý psí aristokrat a ne malý tlustý medvídek. Ovšem nejdřív jsem z něj ve vaně udělala naprostýho vořecha.

A protože jsem škodolibá, to jsem si zdokumentovala

Co si o všem myslel Myšpulín je jasné z jeho pohledu

Další velikonoce jsou za námi, a já budu doufat, že ty příští už budou normální. No to jsme si mysleli ovšem vloni taky ...

I bez barev to jde ....

 

.... nebo spíš musí, neb nemám nafoceno nic 

barevného jelikož sasanky dneska stávkují, a krokusům ty teplé dny moc na kráse nepřidaly. Takže jsem musela hrábnout do složky archivní, kam jsem si dávala fotky, které mi přišly jako dobrý nápad převézt do čb. A nebyly ani k vidění na galerii ....

Úlitba duchu velikonoc ....

 

.... a podvečerně zatažené focení. To byl včerejší den. 

Po druhé v životě jsem pekla mazanec, a musím říct, že ten letošní byl tedy luxusní. Co do chuti, tak i do práce s těstem. Těsto krásně po upečení nadýchané a vláčné. Nicméně to bych nebyla já, abych udělala klasický tvar, nýbrž jsem zvolila přesně podle receptu dva copy z kterých jsem udělala dva věnečky na sobě. Včera jsem upekla z dávky pro dva, a dnes jsou k dispozici už jen dva kousky, takže zítra asi upeču z plné dávky. Takže letos beránek nebude!

Pokud by chtěl někdo vyzkoušet tady je recept.

Včera navečer chvilku svítilo sluníčko tak jsem si chtěla udělat pár fotek se zlatým světlem. Jenže ouha, než jsem si připravila objektiv, sluníčko se schovalo do mraků a už nevylezlo. Tak jsem si stejně něco nafotila ...

Celý dnešek byl silně aprílový, počasí se měnilo z minuty na minutu a tak jsem si říkala, že se nám snad to předpovídané masivní sněžení vyhne. No nevím, teď (17:20) začalo chumelit a co hůř, sníh zůstává ležet. Tak jsem zvědavá jestli to je jen nějaká silnější přeháňka nebo to vydrží déle ...

Rozloučení a D jako Deep Purple....

 

.... s krokusy? Možná, ale asi spíš ano. První drobnokvěté

už pomalu a jistě odkvétají, pruhovaných tu už bylo dost a dost a fialových tolik zas nemám. Takže si myslím, že čas na jejich rozloučení už nastal. Za chvíli je tuším nahradí koniklece, které začínají vystrkovat chlupaté hlavičky. I když teď se asi na chvíli zarazí, hlásí opět mrazy a sníh, z čehož tedy moc velkou radost nemám, neboť jsem si zasela před dům a na jeden záhon směsi letních květin a květin pro včely. Tak snad semínka nějak neutrpí. No v nejhorším případě mám ještě dva sáčky nevyseté, které bych chtěla tedy nechat na chatu, ale kdoví kdy se tam dostanu ....

Krokusy v pyžamu ....

 

.... jak vyšité. No jen řekněte, nemají krásný proužkovaný

design? Kdysi mi tyhle krokusy okomentoval TlusŤjoch že vypadají jako babiččiny peřiny. Je to taky fakt, tyhle proužky má člověk spojené s vesnickými chaloupkami a vysoko nastlanými duchnami do kterých člověk zapadl tak hluboko, že nad ním čněly jak hora. Ovšem já tyhle pruhovaný krasavce miluju ze všech nejvíc. Nejen že dělají ohromné trsy o mnoha květech, ale pro jejich nesmírně veselou barevnost. Včera jsem si tyhle krasavce dosazovala do trávníku abych tam měla ještě nějaké velkokvěté, zatím mám jen jeden, tmavě fialový. A protože jich je fakt hodně, mám je na více místech a dělají nesmírnou parádu ....

Fialová je taky dobrá ...

 

.... i když podle Ondřeje Hejmy je modrá ještě lepší

nicméně krokusy v téhle barvě tu už nemám. Tedy měla jsem, ale je zvláštní, že lety se přebarvili do modrofialové. Nebo jak tu barvu nazvat. Navíc některé jsou světlejší, jiné tmavší. Nějak v tom mají hoši bordel! ....

Co to tu máme? ....

 

.... na náměstí?

.... nějaké fotky za výlohou...

.... co to asi je? podíváme se ještě blíž ....

No a je tu. Símo, moje jubilejní výstava. První a pidimini. Bez fanfár a bez oslav, ty jsi nemusela ke kadeřnici a kosmetičce, a dokonce jsi ani nemusela nikam jezdit. Jak už jsem se zmiňovala, přihlásila jsem se do této akce . Výloha se našla, tiskárna se našla, byť malé výhrady bych k ní měla, ale zas na druhou stranu musím říct že měli skvělý přístup, a dokonce mi i přidali na hotové fotky očka na zavěšení, ač jsme se o tom nijak nebavili. A tak jsem včerejší dopoledne věnovala věšení fotek do předem připravené výlohy.

Jen co se moc nepovedlo, byly fotky instalace. Začalo totiž silně pršet, takže jsem to musela hodně rychle nacvakat aby mi nemoknul moc objektiv. Tak jsem vám fotky ještě zvlášť tady stáhla aby jste viděli které tam vlastně jsou ....

P.S. A víte co mne bavilo ještě víc? Následná propagace akce! Nejen na fb stránkách kde jsem v jedné skupině o fotkách ČT, ale i v regionálním deníku kam jsem sesmolila tuto malou noticku

https://orlicky.denik.cz/ctenar-reporter/zazitkova-prochazka-ceskou-trebovou-navstivte-vystavu-za-sklem-20210327.html?preview=b7be4f7504c3904b9a50b617b0a7de53&t=1616853699

Tady všude se lidé účastní ....

Jsem zvědavá, jestli se z té třebovské skupiny třeba někdo přidá, protože jim přece musí bejt blbý, když jejich město propaguje Pražák!!!

Nějak jsem si ....

 

.... to trochu zakřikla. Původně sluníčkové ráno

se nám nějak zatáhlo, a na obloze zas převažuje šedá barva. Alespoň že je teplo. Snad nebude pršet, má přijet dcera s Bobulí tak buď vyrazíme na procházku, nebo budu rozvážet mulč na nové záhony. Bobule strašně ráda něco pořád hrabe, nosí a vůbec pomáhá na zahradě. 

Jen když tak koukám na posledních šest let ve fotkách, budu muset evidentně změnit téma. Protože de facto na nich dobré dva měsíce není nic jiného než krokusy, sněženky, bledule, talovíny a jiné jarní brzké květy ....

A už to jede ....

 

.... na plný pecky! Ptáte se co? No přece JARO!!!

Venku je krásně teplo, sluníčko hřeje a svítí, motýlové začínají lítat stejně tak i včelky. Talovíny mají kvítka jak malé talířky, drobnokvětým krokusům začínají konkurovat ty velkokvěté, a objevují se i první květy orsejí. Počítám že do týdne začnou svou parádu ukazovat i křivatce. Doba, kdy začínám ožívat se sluníčkem a teplem i já, navíc jsem se dozvěděla potěšující zprávu že už nemusím chodit dopoledne do práce a čelit tak neustálému psychologickému tlaku jedubaby a jejích kolegyň. Navíc je ještě naštvaná (na mě) že se jí dostalo určitého varování a vynadání od kuchaře, kterému srovnání do latě pomlouvaček tak nějak skoro nařídila jeho dcera, která je momentálně mou spolupracovnicí a které je jejich přístup k mé osobě velmi nepříjemný. A to jsem si říkala, že to bude pěknej vopruz dělat s dcerou šéfa.... 

Protože svítí sluníčko, dáme si tentokrát i sluníčkově žluté květy 

Poslední ....

 

.... fotky ze "studené" série si dáme dneska, dokud 

mi jde net. Nějak nám to tu dělá psí kusy, jde, nejde, jde, voláme, slibují, a ono to stále jde a nejde. Dneska zas v noci trochu mrzlo, byla jinovatka jak hrom, ale než jsem si dopila kafe s chtěla vyrazit fotit, sluníčko už stačilo všechno rozehřát. Jinak mám už hotové fotky do výlohové výzvy (nějak mi pořád slovo výstava nejde z pusy, protože šest fotek formátu A3 ve výloze mi jako výstava moc nepřijdou) dneska se pro ně (doufám) dostanu, což zatím ale moc nevypadá ....