08 října 2017

Skalní hrad Neurathen ....




Když se dneska rozplýváme nad tím, že se
staví mrakodrapy opravdu pomalu k mrakům se šplhající,
když se staví tunely hluboko pod horami, a další stavby nad kterými
zůstává člověku skoro rozum stát je to sice zajímavé, nicméně dnes
je taková vyspělá technika že nám to připadá normální. Ale když se podíváte
na dnešní fotky, a uvědomíte si KDE byl ten hrad postaven a JAK ho bez techniky
nebo jen s kladkou a vrátkem a minimem dalších technických
pomůcek, tak teprve potom vám to rozum nepobere.


Aby jste si udělali obrázek jak hrad původně vypadal nejdřív fotky modelu ....



... a pak celkový pohled na skály kde se rozkládal ...


Dobrým počinem je, že u zajímavých částí hradu jsou krom německy, psané
i česky a polsky. Takže se můžete dozvědět vše co je potřeba.
Na konci Basteibrücke je pokladna, kde zaplatíte 1,5O€ a můžete si jít prohlédnout
zbytky hradu. Na začátku prohlídky vás přivítají kamenné koule kterými se obránci hradu
bránili.






Část hradu kde byli místnosti a cisterna na vodu


Spojovací můstky mezi různými částmi hradu


Do těchto katapultů patřily ony kamenné koule ze začátku prohlídky






Další pohled do Kuní jámy





Pohled průrvou na Labe na druhé straně hradu


Ještě jeden zapomenutý pohled na Basteibrück


Odměna za náročné výstupy. Výtečný currywurst mit Bröt.
Ten sosík byl vážně luxusní!


Z Bastei čekal opět krátký přesun do Bad Schandau kde jsme si mohli vybrat jestli strávíme
dvě a půl hodiny v termálních bazénech a saunách, nebo si uděláme procházku
po tomto malebném lázeňském městečku se zajímavou technickou památkou. Jasně že jsem si
vybralatu druhou variantu, neb když někde jsem, tak si to chci prohlédnout. Čistě ráchací zájezd
si můžu koupit samostatně....

07 října 2017

Basteibrücke .... symbol NP a CHKO Labské pískovce




Když jsme se na vrcholu Liliensteinu dostatečně pokochali, posilnili
a osvěžili, čekal nás sestup zase zpět do údolí na parkoviště při úpatí hory.
A odtud dvacetiminutový přesun do Bastei. Němci to vyslovují Baštei což se
velmi blíží českému Bašta. A opravdu to taková bašta krásy je. Bastei je nejstarší
turistickou atrakcí Saského Švýcarska, a tyčí se 194 m nad hladinou Labe.
Čekají vás tu výhledy jak do kraje na stolové hory, tak z druhé strany na pískovcové
skály nad 190 m hlubokou propastí Mardertelle (Kuní jáma). Mimo jiné tu najdeme
symbol Saského Švýcarska kamenný most přes Kuní jámu zvaný Basteibrücke.
Tento most spojuje vyhlídky na Bastei s bývalým skalním hradem Neurathen.
Je 76 m dlouhý, má sedm oblouků, byl postaven v roce 1851
a jeho zvláštností je, že to je vůbec první stavba v Evropě určená pro turistické účely.
Z mostu vede cesta buď na hrad, nebo na další vyhlídku a cestu dolů do
městečka Rathen.


Pohledy na Basteibrücke od skalního hradu Neurathen



Pohled dolů do Kuní jámy. Tam se ještě jednou podíváme i z hradu.


A pohledy na most a Lilienstein z vyhlídky přímo proti němu


Příště se projdeme po zbytcích skalního hradu Neurathen ...


06 října 2017

Labe ....



Když jsem se tak dívala z hradeb Königsteinu dolů na Labe, došlo mi
že už to je třetí výlet v pořadí, kde mne doprovází nějaká řeka.
Při minulých rakouských cestách to byl majestátní Dunaj, teď to bylo
o něco méně majestátní Labe. Je to pro mne dalo by se říct domovská řeka,
když jsme totiž ještě jezdili s lodí, Labe bylo naší silnicí na místa, kde jsme
vždy na dovolené zakotvili. Je pravda, že jsme se nejdřív museli doplavit po Vltavě
na soutok k Mělníku ale větší část plavby vždy probíhala právě po Labi.


A odkud je vždy nejhezčí pohled na řeku? Přece z výšky! A tak se na ní také
pěkně z výšky vysoké podíváme ....










05 října 2017

Opět do kraje ....




.... se podíváme v dnešních fotkách. Zatím všechny pohledy
které jste mohli vidět v minulém cestovním článku byly a ještě budou
z pevnosti Königstein, ale většina dnešních už bude z Liliensteinu a Bastei.
Samozřejmě že ponejvíc to budou opět většinou všechny stolové hory ....

Na některé fotky jsem si přezbrojila na dlouhé sklo a přitáhla si kopečky a cesty
" nadosah" ruky




Cesta se stromořadím. Ta mne zaujala hned a tak jsem si jí taky přitáhla blíž



A přestěhovali jsme se na Lilienstein


A to už jsme ve skalním městě Bastei



Ona vysoká hora v pozadí se zove Růžový vrch


I když to tak vypadá, nedíváte se na žádnou modelovou železnici byť ona je na fotce
také přítomná, ale je to pohled na železniční zastávku na druhém břehu Labe pod Bastei
z výšky nějakých 220 - 240 m.
A ta modelová železnice? Ta je tam jak mi bylo řečeno jednimi z účastníků zájezdu na
zahradě mezi domy na snímku úplně vlevo za větví borovice.


A poslední pohled z Bastei do volné krajiny. Pěkně se tam většina těch stolovek
naskládala. V popředí Lilenstein, jeho zrcadlový odraz Gohrish, mezi nimi
část Königsteinu a další a další, včetně části Děčínského Sněžníku úplně vzadu na obzoru mezi
Lilienstein a Gohrish

04 října 2017

Kde se vzalo ....



.... tu se vzalo v naší schránce SRDÍČKO !
Neumělé, narychlo vystřižené z růžového papíru.
Koukala jsem jak puk, když jsem ho z té schránky vytáhla.
Nevím od koho je, kdo si dal tu práci, proč to udělal. Nejdřív jsem
podezírala dceru, že mi ho tam hodila k svátku, občas mívá takové nápady
jenže ona to nebyla. Sama se divila na co se jí to ptám.
Asi nějaké děti si řekli že prostě lidem udělají radost a tak jim ty srdíčka
naházela do schránek. Vlastně ani nevím jestli ho měl ve schránce i někdo
jiný, to jsem se mohla zeptat. Ať už to udělal kdokoli, ať už bylo určené jen mě nebo všem
je pravdou, že jsem měla to odpoledne kdy jsem ho vytáhla hned hezčí ...


03 října 2017

Modravých dálek volání ....



Možná se divíte, co má společného úvodní video z filmu Minulost Jany Kosinové
s mými cestovatelskými zprávami. Má. Onen název písně totiž dokonale vystihuje dnešní
fotonášup. Až když jsem přijela domů a fotky zpracovávala, došlo mi, že jsem měla
trochu pozměnit nastavení bílé barvy. Hlavně že tu v jednom článku cancám a poučuji
co taková změna dokáže, ale abych jí použila v době kdy by se docela hodila, to ne ...
Ony totiž ty pohledy do dálek jsou opravdu modravé.

Jelikož je i těch krajinovek dost, rozdělila jsem je na dva články. Ono taky
jde o to, že teď nikam nechodím a nefotím, tak aby mi fotky vydržely co nejdýl Mrkající

Pohled z pevnosti do nejbližšího jejího okolí,tedy přímo pod ní ...



.... ale i o něco dál ....


Pohled vpravo od Königsteinu tuším na stolovou horu Gohrisch


A ještě jednou ...


.... no a ještě jednou ....


A mnoho dalších stolových hor. Někde mezi nimi je i Papststein, další přístupná stejně
jako Gohrisch



A opět Gohrisch. Ta velká stolová hora v pozadí je naše nejvyšší stolová hora
723 m vysoký Děčínský Sněžík


Nejvyšší stolová hora Saského Švýcarska Groser Zschirnstein (ten rozsáhlejší)
a vedle něj Kleine Zschirnstein


Tahle alej mne zaujala, ještě jednou se s ní potkáme. Při největším možném přiblížení