Po patřičném čtvrtečním zkrášlení a relaxu
jsme v pátek nabrali opět směr Brdy. V neděli jsme totiž měli na
pražském Petříně již třetí setkání majitelů a chovatelů těch našich šedivejch,
hořčičnejch a okatejch obludek. Ve skrytu duše jsem si říkala, že by mohlo být
snad bez deště, ale ani ve snu by mne nenapadlo, že i potřetí za sebou
nám vyjde opravdu krásné a slunečné počasí. Zřejmě měl sv. Petr asi taky
dandíka a drží nad námi vždy ochrannou ruku.
Po příjezdu mi bylo jasné, co mne zase čeká. Sekat, sekat a zase sekat.
A nejen mne, ale i muže, protože tam kde jsem to před měsícem nedosekala už byla
tráva dostvysoká a naše stařičká sekačka by s ní už měla dost práce. A potažmo i já....
Takže já okolo chaty sekačkou, a on dál křoviňákem. Byl to den blbec, protože
jemu stále vypadávala hlava se strunou, ve finále se mu vůbec úplně rozložila
na prvočinitele a tak si musel nasadit trojzubec s kterým to vůbec neumí, tudíž
neustále vztekle nadával. Já dosekala co jsem chtěla, zaparkovala se sekačkou
ale najednou mne upoutalo to, že stojí do pravého úhlu! Koukala jsem na to
a chvíli nechápala jak je to možné, až do okamžiku kdy jsem vzala za rukojeť
a sekačka se rozpadla. Za ta skoro čtvrtstoletí uhnil celý jeden roh na kterém je připevněné
držadlo a kryt koše a tohle všechno prostě opustilo své správné místo a zkrouceně
leželo na zemi.
Došlo mi, že je to parádní průser, protože bez sekačky tam nelze, s křoviňákem neumím
a co teď. Jasně, nabízí se okamžité a nejjednodušší řešení. Sednout do auta a zajet do Chuchle
do Hornbachu nebo do Dobříše do Hechtu a koupit novou, jenže i tohle řešení pro nás prostě nebylo
možné. Takže jsem se umyla, převlíkla, vzala Bobeše a foťák a šla se uklidnit do lesa ...
Řepka straší už i v lese. Asi jak jí roznášejí ptáci v trusu
Veverčí pohled do koruny buku, který mám ráda tu už dlouho nebyl
Klasický a už známý drátový pohled, který si nikdy neodpustím nafotit, na protější hřeben. Tentokrát vrcholně jarní
Nad kopci se už sbíraly mraky na každoodpolední déšť
I tenhle pohled se mi nikdy neomrzí, zvlášť v takovém světle jaké bylo
Malá přeháňka která před tím než jsem vyrazila pokropila les, zanechala
na větvích buků památku
Nastal čas pro květy hrachoru jarního
