22 května 2017

Pozdravy lesní brdské ......




Po patřičném čtvrtečním zkrášlení a relaxu
jsme v pátek nabrali opět směr Brdy. V neděli jsme totiž měli na
pražském Petříně již třetí setkání majitelů a chovatelů těch našich šedivejch,
hořčičnejch a okatejch obludek. Ve skrytu duše jsem si říkala, že by mohlo být
snad bez deště, ale ani ve snu by mne nenapadlo, že i potřetí za sebou
nám vyjde opravdu krásné a slunečné počasí. Zřejmě měl sv. Petr asi taky
dandíka a drží nad námi vždy ochrannou ruku.

Po příjezdu mi bylo jasné, co mne zase čeká. Sekat, sekat a zase sekat.
A nejen mne, ale i muže, protože tam kde jsem to před měsícem nedosekala už byla
tráva dostvysoká a naše stařičká sekačka by s ní už měla dost práce. A potažmo i já....
Takže já okolo chaty sekačkou, a on dál křoviňákem. Byl to den blbec, protože
jemu stále vypadávala hlava se strunou, ve finále se mu vůbec úplně rozložila
na prvočinitele a tak si musel nasadit trojzubec s kterým to vůbec neumí, tudíž
neustále vztekle nadával. Já dosekala co jsem chtěla, zaparkovala se sekačkou
ale najednou mne upoutalo to, že stojí do pravého úhlu! Koukala jsem na to
a chvíli nechápala jak je to možné, až do okamžiku kdy jsem vzala za rukojeť
a sekačka se rozpadla. Za ta skoro čtvrtstoletí uhnil celý jeden roh na kterém je připevněné
držadlo a kryt koše a tohle všechno prostě opustilo své správné místo a zkrouceně
leželo na zemi.

Došlo mi, že je to parádní průser, protože bez sekačky tam nelze, s křoviňákem neumím
a co teď. Jasně, nabízí se okamžité a nejjednodušší řešení. Sednout do auta a zajet do Chuchle
do Hornbachu nebo do Dobříše do Hechtu a koupit novou, jenže i tohle řešení pro nás prostě nebylo
možné. Takže jsem se umyla, převlíkla, vzala Bobeše a foťák a šla se uklidnit do lesa ...


Řepka straší už i v lese. Asi jak jí roznášejí ptáci v trusu


Veverčí pohled do koruny buku, který mám ráda tu už dlouho nebyl


Klasický a už známý drátový pohled, který si nikdy neodpustím nafotit, na protější hřeben. Tentokrát vrcholně jarní


Nad kopci se už sbíraly mraky na každoodpolední déšť


I tenhle pohled se mi nikdy neomrzí, zvlášť v takovém světle jaké bylo


Malá přeháňka která před tím než jsem vyrazila pokropila les, zanechala
na větvích buků památku


Nastal čas pro květy hrachoru jarního




17 komentářů:

  1. Nádherný "drátohled"....

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Já mám tenhle pohled hodně ráda. Jak dorůstají stromy tak se zužuje. Takže než to zas vykácej tak je pokaždé jiný....

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za nádhernou procházku   Fotečky jsou suprové

    OdpovědětVymazat
  4. Moc krásné fotky z překrásného kraje.

    OdpovědětVymazat
  5. Krásná procházka, Vendy.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak to vždycky parádně naštve, když něco, co nutně potřebuješ, odejde do svého nebíčka a ty si nemůžeš pořídit nové. Co takhle se naučit ohánět kosou?

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Budes se divit, ale nez jsme si tu sekacku koupili tak jsem zahradu kosou sekala. Meli jsme kraliky takze jak na krmeni tak i na sena. Jenze ted by mi to oddelalo zada. Ale ono to nastesti dopadlo necekane dobre

    OdpovědětVymazat
  8. Vendy, ta sekačka je k zlosti. Většinou se to po ... v nejméně vhodném okamžiku.

    OdpovědětVymazat
  9. [10]: Když je den blbec, stojí to za to....

    OdpovědětVymazat
  10. Takové uklidňování v lese je nejlepší. Když se nedaří, tak se nedaří. Ale fotky se ti povedly. Moje maminka říkávala, že nikdy nezůstane při jednom a tak se říká, že na posraného i hajzl spadne.

    OdpovědětVymazat
  11. [13]: Přesně. Když den blbec tak extra.

    OdpovědětVymazat
  12. Brdy mam rad okolo Mníšku a Dobříše tam občas zajedem...

    OdpovědětVymazat
  13. [15]: A odkud myslíš že jsou tyhle fotky? Kousek vlevo za těmi stromy je a není vidět Stříbrná Lhota. Mám totiž chatu hned za výjezdem z Mníšku směrem na Dobříš

    OdpovědětVymazat
  14. Sekání trávy je věčný boj, máme po rodičích manželky domek, za nímž je dlouhý pahorek, a hodně si to "užíváme" :)

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....