23 května 2017

Dandičí hemžení .....




Konečně nastal den kvůli kterému se tahle moje poslední
cesta do Prahy konala. Již v pořadí III. setkání dandíkářů kteří mají
chuť se sejít i jinde než jako soupeři ve výstavních kruzích. Sluníčko, které
mne ráno vítalo v okamžiku kdy jsem otevřela oči mi udělalo ohromnou radost, protože jsem
nevěřila, že bych měla to štěstí aby mi to vyšlo třikrát za sebou. Asi měl sv. Petr
někdy ve svém životě dandíka, že tak nad námi vždycky drží ochranou ruku a dopřeje
krásné počasí. S mužem jsme se nejdřív ještě zastavili u maminy abych jí mohla
dát kytičku ke Dni matek a pak už jen s lehkým šimráním okolo žaludku
mne vysadil před Strahovským stadionem, kde jsme měli sraz a volné parkoviště.
A tady se ukázal trochu první zádrhel. Někdo zaparkoval mimo, někdo na
domluveném místě a někdo dokonce úplně jinde a čekal na nás v restauraci
kam jsme měli jít až PO procházce. Takže jsem trochu povlávala
před stadionem jak urvanej plakát sem a tam, a sháněla všechny dokupy.

Nakonec jsem musela nechat Bobeše hlídat jednoho z členů setkání
aby se neutahal ještě dřív, než vůbec někam vyrazíme. I já už toho měla pomalu dost
a to jsme se stále ještě scházeli! Jako posledního jsem musela jít vyzvednout
mého kamaráda, který překvapivě dorazil, ale naštěstí stál velmi blízko
místa kudy jsme do petřínských sadů scházeli, takže jsem se nemusela vracet nikam daleko.
To, že jsme budili zaslouženou pozornost asi nemusím nijak zdůrazňovat,
protože třináct stejných psů, tedy vzhledově, ve dvou barevnostech
se přece hned tak nepotká. A to bylo také vlastně účelem, předvést ty okaté
krasavce co nejvíce lidem. A oni jakoby to vycítili, se předváděli skvěle!

Sice jsme neprošli to co jsem měla původně v plánu všem ukázat, protože jak se ukázalo,
krom mne a ještě jedné dandíkářky nikdo z těch kdo byli z Prahy to už na Petříně
vůbec nepoznávalo, a jak z nich vylezlo, nebyli tam třeba třicet i víc let, ale aby
nemuseli na nás dlouho čekat ti, kdo vzali za místo srazu restauraci vyrazili jsme
nejkratší cestou za nimi.....


Byť jsem měla sebou celou fotovýbavu, já sama moc času na focení neměla,
takže až na pár fotek jsem převzala od jiných.




Tulíšek Bobíšek. Se musel i při focení mazlit .....




Tady je z Bobeše jen provaz. Stačil zmizet před objektivem jako vždy


Tři generace dandíkářek, aneb babička, dcera a vnučka se svými miláčky.
Malá upekla pro všechny pejsky psí sušenky. Paní s brýlemi zas měla sebou největší
počet pejsků, tři a tři ještě nechala doma. Následující fotky jsou jediné
které jsem už v klidu nafotila já....


" Takhle málo místa tam bylo ...." k téhle dandíkářce jsem nejdřív jezdila do Prahy s Bobím na úpravu


I u tohoto stolu sedí celá rodina pro kterou se dandík stal tím pravým chlupatým mazlíčkem. Patří už
k těm, s kterými jsem se potkala poprvé. Chybí tam ještě druhý syn. Ten byl někde
něco fotit. A pozorně poslouchající kamarád. Byla jsem moc ráda že mu to taky konečně
vyšlo, byť z docela bolavých důvodů. Jelikož byl po reoperaci ruky, nemohl proto makat
na chatě.


Klasický dandík. Mazlivý, a ke všem lidem se hlásící jako ke své rodině. I k těm,
které vidí poprvé. Tenhle má i krásné literární jméno. Pan Darcy


A tohle už je "náš" fotr lotr. Čili Colorado Cash ze Žihelské zahrady alias Velkej Bobeš Mrkající



A zas, jak při prvním setkání, i teď mne někdo pěkně nachytal nepřipravenou .....


I když ten smích byl asi zasloužený, protože to byl den jak víno, legrace si člověk
užil dost a dost, ale hlavně se zase sešla příjemná společnost lidí, naladěných na jednu strunu.
A ta se jmenuje Dandie Dinmont teriér ....

21 komentářů:

  1. To je dandíků pohromadě.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Sice jsem psala třináct, ale bylo jich o jednoho víc. Při prvním setkání to bylo 22 psů a 18 lidí.

    OdpovědětVymazat
  3. Zorganizovat takovou akci určitě není jednoduché, Vendy.

    OdpovědětVymazat
  4. Supr den! Slejvák, hromy a blesky burácely dnes v noci. Tak přes den ať je zase hezky.

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Nám zapršelo jen chvíli a to už jsme byli takhle pěkně schovaní pod střechou. Ovšem když jsem se vracela zpátky autobusem tak nás dost prudký déšť provázel půl cesty. Naštěstí pro mne muž přijel autem, takže jsem nezmokla. Ale pak už pršelo až do večera. A jak jsem se dozvěděla tak na chatě pršelo skoro od okamžiku kdy se vrátil z Prahy. A to samé bylo i tady u nás. Měli jsme prostě opravdu ohromné štěstí....

    OdpovědětVymazat
  6. [4]: Bouřka tu v noci nebyla, zato pršelo skoro celou noc. Což jsem uvítala protože se mi doplnil sud na zalévání a i záhony se snad trochu zalily.

    OdpovědětVymazat
  7. [3]: Největší problém je strefit se do víkendu kdy není žádná výstava, a ani si nikdo třeba nechystá psa na světovku nebo evropskou výstavu. Původně měly přijet ještě dvě chovatelky, jenže ta jedna měla na návštěvě maminku a druhá to nestíhala kvůli mrňouskovi. No a pak najít místo kde se může se psy a tak nějak je dostupné pro ostatní. A i hlavně pro mne, já jsem dost závislá na tom že má manžel zrovna náladu někam jet a nemusí se ničeho účastnit. Takže buď Praha anebo Mníšek či Dobříš případně ta Čapkova Strž. Příští rok zas (tedy pokud se někdo přidá) mám v plánu Dobříš. Takže pak budu muset zas zjistit v kalendáři výstav kdy se nic nekoná a doufat že i nadále nám bude počasí nakloněné.

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Je mi to jasný, Vendy, prostě spousta starostí.   

    OdpovědětVymazat
  9. Páni, tolik chlupáčů pohromadě, jak je poznáte?

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Nepoznám! Poznám jen našeho tátu protože s ním už jsem v kontaktu 12 let, a pak pana Darcyho,ale dál už nevím ani jak se kdo jmenuje ani kdo je kdo.....Jak jsem vypadla z toho výstavního kolotoče přibylo spoustu nových psů i majitelů. A já ztratila přehled.

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: No vidíš, a já si myslela, jak mi odpovíš, že to je jako s dětma, ty si přeci taky každá máma pozná sama .

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Tak on si každý majitel toho svého pozná, samozřejmě, ale pokud by mi někdo dal na fotce našeho Bobího, a neřekl kdo to je, hele nevím jestli bych ho poznala

    OdpovědětVymazat
  13. Tak to bylo na Petříně živo!

    OdpovědětVymazat
  14. Paráda!!! A tak by to mělo být obden, aby ten život za něco stál!!!!   

    OdpovědětVymazat
  15. [13]: Ono tam bylo živo i tak, a tuhle neděli bude ještě živěji, běží se Pražský trial.

    OdpovědětVymazat
  16. [14]: To ano, jen já takové dny mám bohužel velmi zřídka.

    OdpovědětVymazat
  17. Vendy, to je krása. kdybych vás potkala, tak bych si celou bandu určitě fotila. Michal by byl nadšený a fotil by vás také jako atrakci. Den se vám opravdu vydařil a přes všechny starosti než jste se všichni sešli vše dobře dopadlo. A že se směješ srdečně je na fotce vidět. Pěkná fotka

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Na Nebozízku si nás dokonce natáčeli na schodech na video jak na foťáku tak na mobilu. A jelikož je můj Bobí vtěrka, tak budou mít opravdu skvělé záběry      Čumák přes celej objektiv Ale jsem ráda jak dobře to vyšlo. A za to kolik lidí se sešlo.....

    OdpovědětVymazat
  19. Psi plemeno budiž pochvalen

    OdpovědětVymazat
  20. Z takové akce museli mít také velkou radost dandíci, tolik kamarádů asi mnozí ještě neviděli.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....