Houpy hou, jednou hezky a jednou ....

...... to stojí za prd. Zrovna jako dneska. Včera jsem si užívala

slunečný den a obcházela zahradu, abych se pokochala jak krásně mi

kvete těch pár bledulí, které mi zůstaly z kdysi velkého množství které vždy na

jaře proměnilo zahradu v bílé království, nebo jak se mi rozrůstají krokusy

i na místech kde jsem je v životě nesázela, ale jak se jim daří i tam

kam jsem je vloni přesadila. Řekla jsem si, že je na čase oživovat trávu i jinou barvou

a tak jsem pár cibulek krokusů sadila do trávníku. Přesto, že jsem je sázela už dost dlouho

na podzim, a měla jsem strach jestli neshnijí, pár jich pěkně mezi travou otvírá

své kalíšky.

A že bylo sluníčkově, už i pár včelek se dalo do práce a na krokusech a talovínech

sbíraly nektar. No a já se pro změnu plazila po břiše okolo nich ....

---

Suši, suši, sušina .....

To moc dlouho nevydrželo ....

...... ono krásné jarní počasí. Byť meteorologicky už jaro začalo, venku se to zas

pomalu začíná klonit k zimě. Teploty denní i noční sviští fofrem dolů a občas i atakují nulu,

sluníčko se schovalo za vrstvu mraků a dešťové přeháňky se někdy promění v pěkný slejvák.

A s tím jak mizí sluníčko, mizí opět i moje mírně znovunalezená chuť fotit.

Jako kdybych byla na solární pohon, ale měla nějak porouchané záložní akumulátory pro

případ zatažené oblohy. Vyleze sluníčko, juj to je mi do skoku, zaleze a chcípám.....

Ještě když svítilo, zajela jsem do města se podívat po růžové vlně, ale hlavně koupit

do truhlíků nějaké barevné kvetoucí nádhery. Vánoční výzdobu jsem konečně z oken

uklidila a aby nezely úplně prázdnotou, potřebuji doplnit truhlíky se stálou výsadbou

které na oknech jsou v mezidobí než se můžou dát ven muškáty.

Pár zajímavých kousků jsem opět ulovila.....

Samozřejmě jsem nemohla odolat letošnímu hitu mezi primulkami. Jen si kladu

otázku zda jsou to bílé s modrým žilkováním, nebo modré s bílým ....

---

Zatímco na formě jednoduché jsou ty žilky opravdu velmi výrazné, v plnokvěté

jsou méně nápadné

Další plnokvětá krasavice. Sametová barva, sametový vzhled

Veselá barevnost, vlévá do žil život

Nestárnoucí optimistická klasika, žlutá je dobrá! Lepší než modrá ...

O plnokvěté čemeřici jsem snila už hodně dlouho. Teď se mi sen splni a poštou mi dorazila tahle kráska

A co mi od vánoc nesmí doma chybět, to jsou samozřejmě hyacinty. I tady se objevují novinky v barvách.

Tak mám světlefialový .....

..... světlemodrý .....

..... červený (tedy s rozpaky. Spíš se jedná o hodně tmavě růlžový) Jeden stál

dál od světla a je z něj žirafa .....

...... zatímco kámoš už měl k světlu blíž a tak je kompaktní ....

...... a co se týče rozpaků nad barvou, tady je mám také. Květináček oranžový, leč

květ žlutý. Stejnou barvu jsem koupila už jednou, deklarovanou a také vykvetlou jako žlutá.

Jsem zvědavá, co mi vykvete z toho, který by měl být žlutý....

Moje zatím stále skromné počtem ale krásné jednoduchostí.....

Celogyne cristata ......

Po dvouleté přestávce, způsobené rozsazením velkého trsu, mi letos zas kvete jedna z mých

nejhezčích orchidejí. Je jí Celogyne s mnoha sněhově bílými květy.

Tuto orchidej dnes už v obchodech nenajdete, patří k těm květinám, které

potřebují studenější "odchov" stejně jako kamélie, gardénie, bramboříky aj.

Aby kvetla, potřebuje přes zimu chladnější světlé místo a v létě pobyt na čerstvém

povětří. Já to s orchidejemi dělám tak, že je věším do větví stromů. Mají bloudivý

stín, jsou chráněné před případnými kroupami, ale netrpí zas tak moc suchem.

Nemůžou se do nich dostat mravenci, či jiní škůdci. A pokud se jim to líbilo, odmění mne pak

svými mnohdy velmi krásnými květy. Ostatně zjišťuji, že ty orchideje, které patří

mezi ty "složitější" na pěstování mi kvetou lépe než ty "obyčejné" Phalenopsisy, které stačí

postavit na parapet a ony kvetou, a kvetou a kvetou ...... tedy jak komu. Mě ne.

---

Jedna půlka .....

...... a obě. Pokud by byly pospolu v jednom květináči, byl by plný květů.

Ale nejhorší je, že už jsou zas oba plné hlíz jako bych je nikdy nedělila a neposílala

už pár lidem nějaké trsy.

A trošku hrátek

Ale abych nebyla nespravedlivá, kvete mi i jedna phala

Quo vadis .....

...... přírodo? Kráčíš zdárně k jaru. Zaplaťbůh ! A já se snažím

kráčet s tebou a užívám si sluníčko a první jarní posly. Tedy, ne že by letos

neměli zpoždění, vloni touhle dobu skoro už dokvítali nebo byli v plném květu, zatímco letos

teprve nesměle vystrkují své barevné či bílé hlavičky. Ale je to prostě už jarní

políbení, na které člověk čekal celou tu dlouhou zimu. Hned je člověku líp, veseleji,

a hlavně už pomalu začínají odcházet ty zimní nemilé myšlenky, začínám zas ožívat

a začíná mě víc bavit se ráno probouzet a mám víc chutí do všeho co mne bavilo, ale začalo

mě to spíš štvát, ba přímo mi to vadit ......

---

Nejdříve normální objektiv .....

..... a teď trocha starosklíčkaření Heliosem .....

Kontrasty ....

Zase to pomalu, tedy ono spíš rychle začíná. Myslím tím práce na zahradě.

Dneska jsem si sice dala na terasu na slunko křesílko, ale jak je mým zvykem

spíš než abych seděla tak jsem courala po zahradě a něco málo začala už uklízet.

Ostříhávám ozdobné trávy, vyhrabala jsem pod keři staré listí a hromady šlupiček od

slunečnice, zastříhla dřišťálům na podzim narostlé nové větvičky, které by mi překážely

až budu dávat zase ven fuchsie, z truhlíků kde mám stálou výsadbu vybrala větvičky z tújí a

zjistila jsem jaké škody (ne)napáchala zima na výsadbě.

Vyhrabalatrochu mechu pod lískama aby mohly nerušeně lézt ven bledulky, které se také už

pěkně činí. A jak jsem tak tu a tam něco zahrábla, uhrábla, ustřihla, zjišťovala jsem co

toho ještě na mě čeká. A to jsem se na podzim činila víc jak kdy jindy. Jenže i tak

toho čeká na mě dost. když jsem se tak koukala a rozhlížela, padly mi do oka

kočičky na naší převislé jívě .....

---

Letos jich je tam docela dost

A jako kontrast k nastupujícímu jaru kraj ledové kry na bazénu

Co mne na tom ledu upoutalo, je jeho odlamování které silně připomíná

odlupování čediče. V komínkách ve tvaru šestihranu ....

Před usnutím mi zní Kouzelná flétna ....

Když jsem mohla v Kukátku věnovat svůj čas

filmům s Alanem Rickmanem, rozhodla jsem se, že si kvůli

Amádeovi rozšířím svoje obzory hudební a to přímo operní. A tak jsem

si včera před usnutím k poslechu a vlastně i k pokoukání jednu dala.

A vzala jsem to rovnou od konce a zaposlouchal jsem se do tónů Kouzelné flétny.

Tahle opera je jedním z nejhranějších operních děl na světě.

Mozart jí složil na libreto svého přítele Emanuela Schikanedera jen tři měsíce před svou smrtí

v roce 1791. Hrála se v Schikanederově divadleTheatre auf der Wieden

a okamžitě po své premiéře stala obrovským divadelním hitem.

Kouzelná flétna je spolu s korunovační operou La clemenza di Tito poslední jevištní

dílo ve formě " signspielu" čili zpěvohry s mluvenými dialogy (ostatně původní

podoba opery Carmen byla taky takovým dílem)

Opera je tak trochu jiným dílem než byly ostatní Mozartovy opery,

je to pohádka kde se snoubí fantazie s komikou, ale má i svůj vážný podtón.

Není tajemstvím, že v ní Mozart vzdal hold zednářskému učení. A proč ne, vždyť on sám

svobodným zednářem byl.

Vystupují zde fantastické postavy jako jsou hadi, draci, záhadné tři dámy, tři Géniové

ďáblové i kněží tajného (rozuměj zednářského) kultu vědění a spravedlnosti, tajemná a zlá

Královna noci .... ovšem nechybí zde ani láska která nakonec projde mnoha zkouškami

aby všichni zamilovaní, princ Tamino a princezna Pamina, ptáčník Papageno a jeho

milá Papagena nakonec mohli být spolu.

Je tedy Kouzelná flétna oslavou zednářství? Nebo Mozartovou vírou že dobro vždy

musí zvítězit nad zem? Či jen fantaskní pohádkou pro obecenstvo nižších vrstev

které Schikanederovo divadlo Na Vídeňce avštěvovalo? Jedno je jisté, nejde jen

o prvoplánovou operu, ale o vrstevnaté dílo které oslavuje vítězství Pořádku nad Chaosem,

a to, že důstojnost a mravnost jsou nejvyšším posláním pro společnost.

Já si našla zpracování z roku 2013, z Bregenz festivalu kdy se opera hrála na břehu Bodamského jezera.

Pro ty z vás kdo operu neviděli a chtěli se s tímto dlem seznámit

přidávám odkaz. Nejznámější árie, tedy koloraturní árie Královny noci a duet Papagena s Papagenou

zazní vlastně až skoro v závěru jako takové třešničky na dortu.

W.A.Mozart

KOUZELNÁ FLÉTNA

Případně si můžete v archívu ČT art toto představení najít.

Tak jsem hrábla do minulosti .....

Určitě to každá máma, která má dceru zná. Tu větu " Mamí, já chci Barbínu

a nějaké oblečky na ní ". A co teď. Dnes je to všechno už úplně jiné, ale v době

kdy tohle pronesla moje dcera byla Barbína (ta pravá od Mattela) hodně nedostatkové zboží

a oblečky na ní rovněž. Oboje se samozřejmě dalo koupit v Tuzexu, ale pamětníci

vědí jak trapné to bylo když musel člověk jednat s vekslákama. Další možností bylo nechat si od

někoho kdo pravidelně jezdil do zahraničí si panenku nechat přivézt.

Tuhle druhou možost jsem zvolila já a poprosila kamaráda hudebníka jestli by mi pro dceru

jednu s minmální výbavou jako dárek k narozkám dovezl. A aby nebyla jen chudým dárkem

našila jsem podle různých speciálů Burd nejdřív jen jedny svatební šaty a pár sukýnek,

a později, když jsem k jiným narozeninám dceři koupila ještě dvě další (na inzerát který dala na sídlišti

jedna maminka. Když jsem tam přišla, zjistila jsem že její dcera má těch panenek asi dvacet)

výbava se ještě zvětšila. Po přestěhování sem, ještě dostaly panenky svůj domeček, který jsem

dceři pro ně udělala a byly tou nejfrekventovanější hračkou.

Před pár dnyjsem vytáhla bednu kterou jsem jí kdysi upravila jako úložný box pro panenky a oblečení

a sama se divila, co všechno jsem jí vlastně našila....

A tak se teď tak trochu zas budu chlubit. Vlastně..... vždyť mám ve znamení že jsem kreativní génius!

---

Ty prostřední svatební nejsou ty první, tyhle přišly až o dost později