12 července 2015

Kopytem sem, kopytem tam .....


Dnes si představíme pár
zástupců kopytníků kteří se více či méně
předváděli návštěvníků. Véélkých, středních
i menších. Z Afriky i Jižní Ameriky. Z vysokých
hor i bažinatých nížin .....

A tak si jdeme představit ......


Buvol domácí, kopytník milující nadevše vodu. Když se
v ní zahnízdí, nevyleze jen tak ven. Patří k nejrozšířenějším
domácím zvířatům na světě. Najdete ho od jižní a jihovýchodní Asie
přes Čínu, Japonsko, Egypt a Súdán po Balkán, Itálii a podunajské
státy až na Ukrajinu. Buvol domácí nebo také kerabau je
domestikovaná forma buvola arni. Je nenáročný na stravu, stačí mu
ostřice a rákos a dokáže být ve skvělé kondici. A když se řekne
buvolí mléko okamžitě mi naskočí mozarella. A tím pádem i proč
se vyskytují v Itálii ...... buvol domácí slouží nejen jako tažné zvíře
ale i jako nákladní nebo jezdecké.
Tihle dva byly opravdu skvěle synchronizovaní.....





Lama guanako patří k sudokopytníkům z čeledi velbloudovitých a
je jedním z největších divoce žijících živočichů Jižní Ameriky.
Dorůstá výšky 100 - 115 cm a váhy 80 - 120 kg. Nejčastěji je ke spatření
ve vysokohorských oblastech, ale může se vyskytnout i v lesích.
Hustá srst je skvěle chrání před chladem a dvojnásovné množství
červených krvinek než má člověk i větší srdce jim umožňuje přežití
až ve výžkách 4500 m.n.m.


Velmi blízká je jí Lama krotká nebo také Lama glama která patří
mezi domestikované druhy. jde s největší pravděpodobností o
domestikovanou formu lamy guanako. Vyskytuje se v oblasti
Altiplána v Bolívii a v Peru. U nás se s ní setkáváme i v soukromých
chovech.



Kdo by nechtěl mít doma pohádkového oslíka který slouží jako
pokladnička a na požádání naklepe tolik peněz kolik je potřeba.
A myslím že dneska snad ještě víc než když jsme byli děti. Je
zcela nespravedlivě brán jako příklad nezbřehé hlouposti a tuposti.
V tom ho naprosto předstihují mnozí čeští i světoví politici včetně
našeho nejvyššího objímače stromů. Na rozdíl od nich dokáže i velmi
tvrdě pracovat a stačí mu k živobytí minimum prostředků. Tu a tam
schroupne nějaký bodlák, větvičku nebo travičku a je spokojený.
A ještě něco, na rozdíl od nich je taky moc roztomilý ....





Posledním kopytníkem je antilopa jménem pakůň. Je to jedna z největších
antilop a žije od jižní Keni po sever Jižní Afriky. V době migrace za vodou a
novou potravou se sdružuje do ohromných stád a jsou schopni ujít vzdálenost až 1700 km.
Dokáže běžet rychlostí kolm 70 km a jeho predátory jsou lvi, gepardi, psi hyenovití, hyeny a
krokodýli.....
Tihlese docela neslušně k návštěvníkům otáčeli zadelí a bylo jim šumák že se na ně
někdo přijel podívat. Jelikož nebyla na plotě tabulka se jménem a druhem, počítám
že patří k novým obyvatelům a tak se jen domnívám že se jedná o poddruh Pakůň
modrý.




11 července 2015

Tapír, kapybara a ti druzí ....


Po malé odbočce k soutěži, se zas vrátíme do
čtvteční návštěvy soukromé ZOO Dvorce. Od jeřábů
a jejich tanečků se pustíme dál a to k čtyřnohým obyvatelům.
I oni byli buď zalezlí ve stínu boudiček nebo lemřili na sluníčku
případně z nablblým výrazem pochodovali po výběhu.....
Narozdíl od nás, kteří statečně pochodovali mezi
výběhy a jevili se jak malé děti nad zvířátky.
Noooo, jevila jsem se já, protože moje
poslední návštěva v ZOO byla před
31 lety s dcerou v Troji .....


Nosálové vystrčili z boudičky narozdíl od lemurů alespoň nos


Dokonce i takoví borci, jako jsou africké antilopy Přímorožci
byli raději zalezlí ve stáji? Nebo spíš ubikaci a ven se vylezli jen
najíst. I když zvědavě pokukovali po nás návštěvnících a
evidentně si mysleli něco o bláznech .....



Největší hlodavec na světě a nejbližší příbuzný slona, tak to je
kapybara. Přemlouvali jsme kamaráda, že by to byl další zajímavý
obyvatel jeho hospodářství. Chůze kapybar je hodně legrační,
a když se k vám obrátí xichtíkem přerostlého morčete, je to
zvíře kterému se nelze nesmát .....


Tahle zdánlivá chcíplotina je tapír. Celou dobu dělal mrtvolu aby měl od lidí
pokoj



Má hodně zajímavé nohy


"Také krásné prasce, škoda jich zožrat!"
Myslím že kdyby viděl tyhle major Halužka alias Terazky byl by jak v ráji.
Jedná se o Mangalicu, zástupce maďarských tzv. kučeravých
prasat která vznikla v roce 1833 křížením Bakoňského plemene
s polodivokými vepři z Šumadije.Dorůstá do váhy 300 kg a její
maso je prý lahůdka a rozdíl mezi ním a masem klasických vepřů
prý pozná i naprostý laik. Patří mezi "rodinné stříbro" a Maďaři s ní
podle toho také zacházejí. Díky vlnaté srsti se může bez problémů
pohybovat a pást i v zimě. Tyhle už byly dost vylínalé, a tak byla vidět
jejich ohromná hmotnost.


Jméno Pekari určitě znají milovníci dobrodružných románů.
Jsou podobná prasatům a žijí na jihoamerickém kontinentě.
Toto je Pekari bělobradý.


Zviřátko které trochu připomíná zajíce kříženého s klokanem,
tak to je Mara stepní. Savec obývající vyprahlé pastviny a polopouště
střední a jižní Argentiny. Byla vysazená ale i na mnoha místech Jižní Evropy a
bývalého SSSR. Dokonce jak nějakou dobu žili volně i tady v Čechách
a jak je psáno na tetě Wiki dokonce nedaleko od nás, v okolí Žamberka.
Nevím, prý mají rády slunko a sucho, ale tyhle si taky spíš lebedily ve stínu



Watusi, to je vééélmi rohatý domácí skot, pocházející
z Rwandy kde ho chovají členové kmene Tutsi.





Trnorep byl jediný z plazů kterého jsem vyfotila. Když to má nohy
tak už mi to nevadí protože se to pohybuje normálně a neplazí se to
po zemi. I on měl zrovna siestu




10 července 2015

Stará hrušeň v Klášterních zahradách .....






Kdy naposled poskytla plod
k utišení žízně .....
Kdy naposled kdo
vyzpovídal se jí ze života tísně.

Kdy naposled mnich pod rozkvetlou
korunou stál ....
Kdy naposled hmyz z jejích květů
nektar sál ....

Kdy naposledy vrásčitá ruka opatova
hladila borku tu,
jenž připomínala její strukturu .....

Kdy dámy s deštníčkem k ní sedly
se svým švihákem na prohřátou zem
To všechno už je jen krásným snem .....















Klášterní zahrady Litomyšl

09 července 2015

Jeřábí tanec lásky .....



Krom toho, že se při občasných
návštěvách věnujeme obžerství, pozorování
havěti všeliké, kamarádem pěstované, stává se že
vyrážíme i na výlety po okolí. Já, navnazená už dvěma
blogerkami a jejich povídáním a obrázky z městečka
Nové Hrady na které nota bene od kamarádovi chaty
koukáme, jsem se chtěla konečně už do nich podívat
anebo jako další cíl zvolit již jednou navštívenou
rezervaci Červená blata v Jiříkovském údolí. Při
první jsem ještě neměla sebou foťák a navíc
jsem si chtěla zas užít onoho ticha
které se nad blaty vznáší.

Zaposlouchat se do
bzučení hmyzu a odpočinout si
na vyhlídce nad rašelinovým rybníčkem
v jehož černé a zrcadlově klidné hladině
se vzhlížejí krásné borovice blatky. Ale
prd. Kamarád prohlásil že je vedro a
že nás vezme jinam. Do zoo .....
Tedy jako by jeho zvěřinec
tu zoo nepřipomínal.

A aby nám bylo
opravdu fajn vyjeli jsme
krátce před polednem. Slunce pražilo
solidně a v zoo se nebylo kam schovat.
Dokonce i zvěř zvyklá na bodavé africké slunce
ležela lemroidně ve výbězích nebo se úprkem
do stinných míst výběhů snažila před tím naším
skrýt. A tak jen pár hrdinných jedinců se
procházelo po výbězích a uštipovalo
trávu, nebo pózovalo pro
společné foto s
návštěvníky.


Ta malá soukromá ZOO se nachází u vesnice Dvorec nedaleko Borovan, asi 15 km
od Českých Budějovic. V roce 2012 získal do té doby soukromý zoopark statut
zoologické zahrady a patří tak nejmenším a nejmladším ZOO u nás. Je to čistě rodinný
podnik a i když rozlohou je opravdu miniaturní najdete zde spousty unikátů. Ale
ta hlavní unikátní sbírka se skrývá ve zdejších teráriích. ZOO totiž vlastní
největší sbírku kober, de facto z 22 druhů jich má 20. A že jsou všechny jedovatější
jedna víc jak druhá je asi jasné. Ty další chybějící dva druhy doplňuje Zelená mamba
a Zmije útočná. Pro mne, člověka který přímo bytostně nesnáší nic co se plazí a
vystrkuje jazyk to byl očistec a dcera která je na tom ještě o něco hůř utekla už od
druhého terária. Já vydržela až nakonec, ale nebyla jsem schopná vzít foťák a fotit
ty jedovatý mrchy ani náhodou. A to ještě v bufetu se v jednom terárku chladila
asi sedmimetrová anakonda......no hnus velebnosti.
Celkem je zde 200 zvířat 70ti druhů a velkou láskou majitele jsou šelmy. Podařil
se mu jak odchov dvou mláďat bílých tygrů, tak už několikrát i bílých lvíčat.
Jako dalším lákadlem je veřejné krmení i s výkladem o tom daném druhu zvířat
či možnost focení s malými lvíčaty.
Nafotila jsem dost fotek i přes to, že se největší atrakce, velké šelmy umně skrývaly
ve stínu a rozdělila je do několika částí jak jsme postupovali od vchodu......
Jako první je na řadě Jeřáb královský a jeho svatební tance.
Bohužel jsou zde dost husté mříže a tak fotky tomu odpovídají. A navíc jako už
po ixté mi přestalo fungovat ostření. Ale už jsem objektiv poslala a tak
jsemzvědavá co si vymyslí tentokrát proč nelze reklamovat.....

Přehled zvířat zde chovaných.




Sameček má na rozdíl od samice červené tváře













08 července 2015

Kouřmo .....



Každá návštěva na chatě u kamaráda
je vždy velmi hektická a moc krátká. Dělá se spousty
věcí, a tři dny jsou prostě strašně málo. Zvlášť když z nich šest hodin připadne na
cestu. Jednou z nich je tradiční uzení dobrot všelikých. Tu jsou to
klobásky, ondy šrůtek bůčku nebo anglické slaniny ale i něco
zdravějšího se občas najde, tentokrát to byl
ke všem výše jmenovaným ještě
čerstvě ulovený pstruh.
Jak
jsem tak stála
u ohniště kde se rozhořívalo
bukové dřevo do udírny, všimla jsme si jak
krásně čarují stromy, stíny, sluníčko a kouř a spoluvytvářejí
krásné kouřové efekty. A mimochodem, ty dobrůtky
zmizely cobydup. A pstruh byl přímo luxusní.
Už chápu proč má na pozemku kamarád
rybníčky dva a proč je častým
hostem v třeboňském
rybářství, nebo
u dalších
zdejších
rybníků Mrkající