Slunný den....

Ačkoli včera, alespoň dle zpráv

o počasí , trápila snad půlku republiky zima a námraza a ledovka,u nás jako obvykle

bylo úplně jinak než všude jinde. A to nádherně slunečno. Mám dojem že asi by vždycky mělo být hlášeno počasí Čechy, Morava, Slezsko.....a Rybník.

Využila jsem toho že mám dost věcí už hotových a vzala přízemáky, foťák a hurá do lesa. No nevypadalo to ani trochu na to že by mělo být 21.prosince. Sluníčko, zeleno, v lese nádherná vůně a tak jen pár zamrzlých kaluží připomělo to že je nebo spíš že má být zima....

---

Nejdřív všem kdo mají rádi břízy....

---

Ale i pro ty kteří mají rádi stromy jakékoli

Pár detailíků z přírody která tedy moc zimně nevypadá....

A tak jen tahle poslední kupka sněhu připomíná že brzy bude Štědrý den....

Staroměstské náměstí....z ptačí perspektivy

S vyzvednutou kamarádčinou dcerou

jsme se konečně od Mariánského náměstí dostaly na Staromák a mohly se kochat jeho výzdobou a krásou s nasvícenými kostely a Staroměstskou radnicí...

Pomalu jsme procházely pod stromy ozdobenými tisíci žárovičkami a měli dojem že nad námi svítí světlušky. Počasí (8°C) ten pocit ještě umocňoval a tak jen nezbytná další medovinka odkazovala na to, že je před vánoci.

A když jsme nahoře na věži viděly návštěvníky kochající se tou krásou z vrchu, bylo rozhodnuto. Jdeme taky!

Já s druhou Luckou jsme tu byly kdysi jako žáci školou povinní, i když u ní to nebylo zas tak dávná vzpomínka a naše Lucka tam nebyla ještě nikdy. A tak jsme vystály krátkou frontu na lístky a vydaly se nahoru. Oproti dřívější době jezdí výtah až nahoru. Od přízemí po poslední sály až k patě středověké věže a i v ní až nahoru také...Vyjely jsme jen první část a tu druhou pěkně až k točitému schodišti které vede nahoru do místnosti z které se vychází na ochoz jsme vzaly pěkně po svých. I když se to nezdá je to pěkných pár pater.

Nahoře nás ale za odměnu čekaly nádherné výhledy na Prahu bližší i vzdálenější a uvědomění si jak krásné město to je....

---

Zvu vás tedy nahoru na věž....

Pohled na Melantrichovu ulici

---

Pohled na nejdražší pražskou ulici - Pařížskou

Tam dole byl popraven výkvět české šlechty. Ti nejlepší z nejlepších a nejstarších českých šlechtických rodů. Ale i humanisté a vědci. Jako třeba doktor jJan Jesenius nebo Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic....

Jakoby se nic nestalo....

Setkání po letech, které jsme

s dcerou absolvovaly před návratem domů

jakoby předešlo o několik dní tohle TT. Několikrát jsem se zmínila o dost těžkém prvním manželství.

Poznala jsem na vlastní kůži co to je domácí násilí a psychický teror. Co je to život s alkoholikem i jak je těžké rozhodnutí od partnera odejít. I když si každý kdo to nezažil řekně Ta ženská je blbá, proč si to nechá líbit? Ale věřte mi, není to vůbec jednoduché. Zvlášť když má člověk malé dítě a je bez prostředků. Je pravdou že v té době ještě musel zaměstnavatel vaše místo držet takže návrat do práce byl vcelku jednoduchý.

Měla jsem ale velkou oporu jak v mých rodičích, tak i v manželových. Oni byli ti kdo pro mne přjeli když už všechno dospělo do takového stádia že odchod byl jediné řešení a to i v zájmu bezpečí jak mého tak dceřinného.

Oni byli ti kdo mi pro prvních pár dnů zajistili azyl u nich v domě.

A oni byli ti kdo zaplatili nejvyšší daň když neviděli svou jedinou vnučku vyrůstat, jít do školy, prožívat s ní první zklamání v lásce a utěšovat jí.

Zmínila jsem tu i jak letos v létě se dostavil příslušník policie aby na dceru vychrlil že její otec je v blázinci. Byl to spíš šok pro mne než pro ní, protože ač jsem jí nikdy nic neřekla ona sama si to poskládala z různých souvislostí už dávno ale nebrala prostě nikoho jiného za svého otce než mého nynějšího muže. Tak je pravdou že si ani nemohla (naštěstí) na nic pamatovat protože naštěstí jsem odešla včas když ještě jí nebyly ani dva roky.

Mně se ale ohroně ulevilo protože jsme se mohly svobodně bavit o tom co kdysi bylo a nemusela jsem si dávat pozor na nějaké podřeknutí.

A překvapila mne ještě něčím jiným a to že by se ráda se svými dalšími prarodiči setkala. Různé okolnosti tomu nějak nepřály, až teprve teď když jsme byly v Praze. Domluvily jsme se s extchýní že se sejdeme než pojedeme domů. A tak jsme s určitým rozechvěním u obou z nás vyrazily směr Budějovická. Ovšem malý zádrhel tu byl. Vlastně dva. Za tu dobu se to okolo metra dost změnilo a za druhé j měla jen telefon na pevnou a ne na mobil a přeci jen když někoho třicet let nevidíte je určitý problém s identifikací....ale nakonec zafungovalo to srdeční spojení a my si konečně po těch dlouhých letech stály tváří v tvář.

Zašly jsme si do restaurace a za celé tři hodiny jsme tak trochu zavřely pusu jen u jídla....Překvapilo mne kolik toho dcera má se svou babičkou společného. Že á některé a zrovna ne příjemné vlatnosti po svém otci bylo jasné už za jejího dospívání, ale teď se ukázalo že její některé další vlohy jsou dědictvím po prarodičích.

Ale co bylo nejhorší krotit babičku v tom že nám chtěla pořád něco kupovat. Jak jsme se na něco o chvilku dýl zadívaly už nám to chtěla kupovat. Když jsme jí krotily tak nám pořád říkala že nám toho tolik dluží tak ať jí to dopřejem alespň trochu vrátit. Nakonec aby jí to nebylo líto jsem si vybrala svetr a dcera čepici. Nejvíc ale já dlužím jí, za to že nám dal ex pokoj a že netrval na tom aby si mohl brát dceru byla její zasluha. Zakázala mu to protože moc dobře jako učitelka viděla následky toho jak vypadaly děti po návštěvách u rozvedených rodičů i to jaké nebezpečí by hrozilo. Každá jeho volná chvíle patřila hospodě a alkoholu a proto nechtěla aby si dceru bral. I za cenu toho, že oni jí už nikdy neviděli....

A dneska se naše nově navázané vztahy ještě víc prohloubily. V tom nakupovacím fofru dcera tu čepici kterou si vybrala, nakonec v tom butiku nechala. Byla z toho hodně smutná ale nějak to přešla. Dneska ale zazvonil pošťák a dával mi pro ní balíček. Ano, domníváte se správně. Byla v něm ta zapomenutá čepice.....

Malý ryneček a zvířátka.....

Přes Křížovnické náměstí jsme po královské

cestě Karlovou ulicí došly na Malý ryneček. I tady byly stánky s krasotami ,

ale a to hlavně s něčím na co jsme se celou dobu obě těšily. Teplou medovinkou a pečenými kaštany.

Tu medovinu jsme si chtěly dát už na slavnostní rozsvěcení stromu v Ústí, ale nikde jsme ji tam nenačapaly.

Takže na téhle procházce to byl úkol číslo jedna. A musím říct že velmi jednoduchý.Byla totiž skoro na každém kroku.

Já ji pila poprvé, spíš jsem si vždycky dávala klasickou medovinu pěkně vychlazenou. A tak jsem se na tu teplou hodně těšila a musím říct že jsem nebyla zklamaná. Ochutnávaly jsme klasickou, mandlovou, višňovou....

A pečené kaštany! Hmmmm.....teplá vzpomínka na dětství. Děda mi je vždycky nosil domů nebo když jsme spolu chodili po Praze tak mi je kupoval. Vždycky jsem měla černé ruce od skořápek pečených na dřevěném uhlí.

Díky tomu že jsme jezdili na chalupu kousek od městečka kde byla velká kaštanka dopřávala jsem si je ještě před tím než se dostávaly na trh. Sbíraly jsme si je tam jako děcka a pak si je pekli buď na ohýnku když dohoříval nebo doma v troubě na plechu. Ovšem v kamnech na dřevo! Naučila jsem se je dokonce jíst i syrové a moc mi chutnaly...

Pak se ovšem na dlouhá desetiletí z obchodů ztratily, kaštanku začali hlídat a bylo po dobrotě.

Takže první krky vedly k medovině a pak ke kaštanům. Stály jsme u stolku, pily horkou medovinku, loupaly pečené kaštany a pozorovaly cvrkot kolem. A bylo nám táááááák fajn....

---

---

Ještě jedna fotky bez šedýho fantoma

Medovinka....mňam

A jak si tak popíjíme a labužničíme, ozval se najednou dosti zvláštní zvuk. Skoro až strašidelný. Koukám a rozhlížím se co že to je a ejhle on oslík! A krásnej! Stál v ohradě ve společnosti poníka, oveček a koziček. A protestoval že ho nikdo nehladí. Vždycky jsem si myslela že jeho srst je drsná, stejně jak u koní a tak jsem byla hodně překvapená že je jemná a hebounká. I když mají koníci zimní srst tu určitou tvrdost a hrubost si zachovávají. Byl samozřejmě za hvězdu a každý rád obětoval dvacku za granulky a oslíka i ostatní krmil...

Dál jsme pokračovaly na Mariánské náměstí vyzvednout ještě u knihovny dceru mojí kamarádky která se k nám na toulky přidala a pak už nic nebránilo tomu vyrazit na Staroměstské náměstí....

42 / 52

JSEM JÁ TO PALICE DĚRAVÁ...VE STŘEDU MI UDĚLALY RADOST A TO VELKOU, DVĚ BLOGERKY KTERÉ JSOU MÝMI STÁLICEMI NA BLOGU. VENDY MI POSLALA ÚŽASNOU PLETENOU ŠÁLU, NEBO SPÍŠ ŠÁTEK, HEBOUČKÝ JAK PEŘÍČKO A SIGNORA KRÁSNÉ PŘÁNÍČKO. JÁ SE PŘIZNÁVÁM NEPOSLALA PSANÉ ŘÁNÍ UŽ STRÁÁÁÁÁŠNĚ DLOUHO, POSÍLÁM SVÉ PÉEFKY ELEKTRONICKY A PROTO PAK MÁM Z TAKOVÉHO PŘÁNÍ MOC VELKOU RADOST....

OBĚMA SE MOC OMLOUVÁM ŽE JSEM NA NĚ ZAPOMĚLA. ALE RADOST MI UDĚLALY OHROMNOU!

1/ Pátek 13.12.13

Prozatím skončené rehabky....nic moc to ale nějak nepomáhá. Popravdě ani žádné prášky na bolest. Tak jsem zvědavá co na to příští týden pan dochtór...naposledy jsem si dneska koupila ten vynikající čokoládový muffin na nádraží ....tedy do doby než buď půjdu na poštu nebo po Novém roce na zbylé dvě rehabky za ty dny co jsem byla v Praze....

Skóre dne: Malá radost i když se špatným svědomím

2/ Sobota 14.12.13

Konečně jsem dostala náladu na přípravu těst. Vždycky to chvilku trvá, ale když už se do toho dám tak to pak jede.Takže dva různé recepty na vanilkové rohlíčky a jedny perníčky. Prý hned měkké. A zítra upéct a připravit další. I když tentokrát umírněně. Spíš si udělám třeba víc nepečených druhů....víc ani dneska nešlo, surovin nebylo tolik...to by bylo to lepší z dneška. To horší je pravidelné měsiční vážení a měření....fakt děs. Ale to je díky mé pohodlnosti a zase se navrátivší rozežranosti...

Skóre dne: Menší radost a taky pěkná zlost.

3/ Neděle 15.12.13

Po zhruba pěti dnech jsem si sedla zase ke špendlíčkům a dodělala si poslední z ozdob do sady kterou jsem dělala pro sebe. Abych si jí koněčně mohla zavěsit do kuchyně nad stůl. Zjišťuju že mi to hodně chybí, ale zase udělám spoustu jinejch věcí....a upečené první cukroví a zadělané další.

Skóre dne: Nějak se to opravdu začíná podobat vánocům. Takže malá radůstka.

4/ Pondělí 16.12.13

Den ve znamení pečení. A proč? Začala jsem totiž jako prvním sněhovými pusinkami a ty se musí pomalounku péct, tudíž jsem se s nimi zdržela hodně dlouho a tak jsem stihla ještě jen ořechy které se mi navíc dost při vyklepávání s formiček lámaly. No mám alespoň základ na nepečené cukroví....

Skóre dne: Nic moc a navíc velká únava

5/ Úterý 17.12.13

Ořechy slepené, linecké ze včera upečené dnes a navíc uplácané tři druhy kouliček ze zbytků rozlámaného cukroví, z rozinek v rumu a s oříšků....plus linecké i namazané. Všechno pěkně v krabicích a mám skorem hotovo.

Skóre dne: Když se peče jen tak málo je to radost jak to odsejpá. Příští rok snad nebudu péct už vůbec ...

6/ Středa 18.12.13

Hurá! Hotovo, upečeno... a můžu se věnovat i jiným věcem....ovšem u dochtóra žadné veselosti. V únoru magnetická rezonance a pokud do toho února nebude nějaká změna k lepšímu, nebo pokud ani rezonance nic neukáže a bude to bolet pořád tak mne čeká operativní vyšetření....supér....

Skóre dne: Radost střihnutá obavami

7 / Čtvrtek 19.12.13

Vzbudila jsem se dneka s náladou do práce....vážně! A tak od dopoledne myju okna, peru záclony a závěsy a zase je věším, luxuju, vytírám až mne už z toho seká v zádech. Ale dělala jsem to kupodivu docela s radostí. Asi to taky proto pěkně odsejpalo. Je to hotové, okna se snad do Štědrého dne nějak nezas...ou a zbytek se zase samozřejmě bude muset udělat znovu před Štědrým dnem...

Skóre dne: JO! Mám to hotové! Juchú.....

Praha světlem oděná....

Minule jsme dělali z Karlova mostu

vpravo hleď na Hradčany. Dneska si uděláme vlevo hleď. Na Národní divadlo a Sovovy mlýny . Samozřejmě že ve večerním slavnostním hávu, jak se na takové pražské klenoty sluší. A jelikož to jsou opravdu klenoty zaslouží si i pozorovat svůj obraz v zrcadle vltavské hladiny....

---

---

Ta řada žlutozelených světýlek o Sovových mlýnů jsou tučňáci stojící na zídce v řece.

A jsme na konci cesty přes Karlův most a vydáme se přes Malý ryneček k Staroměstskému náměstí....

Nový kalendářový výběr....

V dnešních komentech se

mne Hanka - Čemeřice optala jestli bude nový výběr fotek

do mého kalendáře tady na blogu.

Připoměla mi tím, jak moc čas letí a jak jsem byla v poslední době zahrabaná v tom mým špendlíkování...a díky tomu nefotila....a začala pozdě s výběrem. Takže se to bude muset nějak vymyslet aby se stihl výběr do konce roku, zvlášť když budete mít jinou práci než sedět u monitorů a klikat na obrázky které se vám (snad) líbí.

Letošní rok byl ze začátku zcela netypický v počasí, takže vlastně až do dubna mám skoro samé fotky se sněhem, byl výběr hodně těžký. A to samé teď na konci, pro změnu sníh vůbec žádný. Tudíž jsou fotky značně netradiční....

Protože se dají uveřejnit ankety jen na dva měsíce, tak vždy jedna je pod článkem a druhá v menu. Doufám že to půjde hlasovat tak jak si myslím

P.S. PROSÍM VŠECHNY KDO HLASUJÍ, TAK V ANKETÁCH. MŮŽETE SAMOZŘEJMĚ KOMENTOVAT PROČ SE VÁM LÍBÍ KTERÝ OBRÁZEK A PROČ, ALE HLASY PROSÍM V ANKETĚ PRO LEPŠÍ PŘEHLEDNOST. DÍKY!

LEDEN

1

2

3

4

5

---

ÚNOR

Tady došlo k malé chybce v Matrixu v pátém obrázku. Dostal se tam omylem březnový Mates....

1

2

3

4

5