05 června 2011

Malé poohlédnutí zpět...


Dnes, když jsem seděla a chvíli odpočívala v novém místě k rozjímání, jsem se rozhlížela po zahradě a přišla jsem na jedno, nemám ráda místo mého nynějšího bydliště, ale mám ráda svou zahradu. Postupně jsem zakládala různé záhonky, pak i zelinářskou část, nejen ozdobnou, abych se ve finále vrátila pouze k té ozdobné. A i ta se měnila a rostla. Samozřejmě zahradní architekt by asi zešedivěl, a i já teď vím, že se ledacos dalo udělat lépe a jinak nicméně jsem spokojená. Na to, že vlastně všechno si dělám sama, ostatní členové rodiny pomáhají sporadicky si myslím, že to i nevypadá špatně. A tak jsem sedla ke starým dobrým fotoalbům a našla si fotky některých důležitých bodů mé zahrady abych je mohla porovnat s tím jak vypadají dnes. Potom jsem vzala foťák a zkusila najít místa z kterých byly pořízeny původní snímky a zdokumentovala dnešní stav. A tak se pokusím o srovnání....


Omlouvám se za staré fotografie, nejsou za a) moc kvalitní a za b) stále není v provozu scaner, tudíž opět přišel na řadu foťák. Nicméně rozdíl včera - dnes je i tak dost markantní......










retro



































Konečně rozkvetly....

Tak mi konečně rozkvetly skoro ze dne na den pivoňky. Včera ráno nic, a večer už byly květy v rozpuku a dnes už dělají voňavou parádu. Nevím proč se zrovna jmenují pivoňky či jak ke jménu přišly, ale já osobně si myslím že z názvu vypadlo ř.....


Pivoň
Pivoň
Pivoň

Pivoň

03 června 2011

Nastává čas balkónovek.....

Šípková růže
Mezi stále oblíbenější květiny do balkonových a okenních truhlíků i do společných výsadeb v mísách patří také macešky, tato drobnokvětá odrůda má opravdu krásný ksichtík ....


Květinka

U této letničky mne napadá jen jedno, BLUE VELVET.....
Květinky


A začíná paráda v podobě muškátů. Ať již převislých Pelargonium peltatum, nebo páskatých Pelargonium zonale či velkokvětých, nebo také anglických Pelargonium grandiflorum. Já mám stejnou měrou ráda všechny a nesmějí tedy chybět ani na oknech ani v závěsných květináčích....
Květinky
Květinky

Květinky
A dneska jsem dala za okna i moje oblíbené begonie a některé již pěkně rozkvétají. Od teď až do mrazů budou dělat na oknech ohromnou parádu u které se budou opět zastavovat okolojdoucí. Tedy pokud mi je opět někdo jako již několikrát neukradne ...
Květinky
Do výčtu balkonovek samozřejmě nesmím zapomenout zahrnout moje milované fuchsie, i když ty by se mi už dávno do truhlíků nevešly. Jsou z nich za ta léta již slušné keře a dělají ozdobu v zahradě. Jen jedna je letos ještě možná za okno dát, protože tu jsem si koupila po dlouhé době jako malou sazeničku. Jen zatím ještě nekvetou, ale koncem měsíce už budou plné květů....
Ale ani na záhonky nesmím zapomenout, zde začínají postupně nakvétat japonské kosatce, jako první rozkvetl sněhově bílý u jezírka.
Květinky
Ohnivě červenou barvou se vyznačují malé květy zahradního kuklíku, či orientálního máku Papaver orientalis....
Květinky
Květinky
Ten jsem si musela přidržet, protože foukal vítr a on mi neustále utíkal ze záběru...
A navíc jsem to fotila u chodníku, po kterém chodí lidé, tak to muselo být honem, než někdo půjde.....

Růže, růžičky.....

Červen je nazýván měsícem růží. Kvetou v něm nejvíc opravdu snad všechny druhy růží. Mě ovšem zatím jak jsem již konstatovala jen ty botanické. A i ty teprve začínají, ale svůj handicap v podobě méně atraktivních květů dohánějí něčím, co jejich velkokvětým kolegyním mnohdy chybí, a to nádhernou vůní.....
A to že mezi botanické růže patří i ta šípková je víc než jasné......


Květinky

Tento květ patří odrůdě Rosa multiflora, neboli Růže mnohokvětá...
Šípková růže
Jemná krása šípkové růže....
Šípková růže
Tady si našla práci včelka....
Květinky

A zde odpočinek brouk...

01 června 2011

A zase kytičky......

Zatímco už někde šeříky odkvetly, tady teprve
ten můj kvete naplno. Tak je to buď tak
pozdní odrůda, nebo nevím.....


Šeřík
Zato botanické růže čeká jejich doba slávy, toto je růže svraskalá nebo také galská. Její úžasně vonící květy se používají v parfumářství. Po odkvětu jí dál zdobí velké ploché šípky...
Růža

Ač se to asi nezdá, ale na obou fotografiích je stejný keř Kerria nebo česky zákula japonská. Jen jedna je ve formě jednoduché zatím co druhá je plnokvětá....
Zákula
Zákula

Jako malá jsem říkala maceškám "ksichtíky". Jejich jednoduchá krása opět začíná okupovat okenní truhlíky ...
Macešky
Macešky

31 května 2011

Porta Coeli, neboli Brána nebes....

Jak jsem již naťukla, po obědě jen tak Wiki prohlásil, že tady (v Předklášteří) je Porta Coeli jestli to víme. Domnívala jsem se že má na mysli nějaké okolí Předklášteří, tak jsem se zeptala jak daleko, neboť od shlédnutí kriminální mikrosérie o Ďablově kronice jsem tento klášter chtěla navštívit a když jezdíme do Brna na výstavy po cestě upozornění na tento skvost míjíme, že se tam při zpáteční cestě zastavíme. Jen se na mne pobaveně usmál a ukázal na jednu budovu která stála opodál a povídá. "Tamto". Chvíli jsme s dcerou nechápavě koukaly a já se ještě pro jistotu zeptala zda je to opravdu TEN klášter s onou nádhernou vstupní branou:" Áno, to je on". Vyrazila jsem tedy do auta pro foťák a nechaly jsme se odvést do zcela nenápadného dvora který stále nenasvědčoval tomu, že by se zde nacházelo něco jako klášterní komplex, i když po chvíli jsem ke svému úžasu zjistila že tomu tak opravdu je.


Brána Nebes
Brána Nebes
Klášter a jeho areál je neustále v rekonstrukci a pomalu a jistě se zněj klube nádherná památka. Stromořadí starých mohutných lip je jako celek zařazeno mezi památné stromy, ale tato je z nich nejmohutnější. To jak má objemný kmen je i vidět z toho, že jeden člověk jej i při nejlepší vůli nemůže obejmout. A že i v klášteře se dbá na spásu duší i tak drobných jako jsou duše ptačí, je krmítko pro ptáčky ze tří stran ozdobeno různými žalmy....
Ďábel?
Ovšem na konci cesty číhal v trávě ĎÁBEL, nebo to byla jen mírumilovná domácí micka? Kdo ví....
A jelikož Wiki je nejen milovník koní, ale i psů a sám i vystavuje své španělské galgy, je i vlastníkem chovné stanice irských vlkodavů, nebylo proto ani možné vynechat návštěvu u něj na zahradě a závěrečné foto se smečkou. Ten nejmenší pejsek vepředu je drsnosrstá fenka španělského galga Rubillka. Bohužel na fotce ještě nejsou Estrella a Gero. Ten je bílý a krátkosrstý. A pak už jen cesta domů. Takže velký dík Wikimu za krásně ztrávený den i zasvěcené vyprávění o koních i psech....Dík Wiki!!!
Smečka
Smečka

Návštěva na ranči....

Včerejšek byl ideální den na výlet, a tak jsme na pozvání mého milého kamaráda Wikiho jely s dcerou na návštěvu k nim na ranč. Ranč Loučka leží v malebném údolí pod Tišnovem v městečku Předklášteří. Okolní kopečky jsou jako stvořené na výlety na koních a užívání si krásné přírody a vzhledem k tomu, že jsou okolní lesy hodně smíšené, musí být krásné i na podzim. Koníci se procházejí po bývalém jabloňovém sadu a ve stínu starých stromů si vychutnávají své seno...



Tenhle patří k plemeni Apaloossa, a je to krásný chovný hřebec...
Ten bílý je pro změnu arabský kůň....
A co by to bylo za návštěvu na ranči kdyby jsme si na vlastní kůži nevyzkoušely co to obnáší jízda na koni....tohoto koňského fešáka už znáte z kapitolky Krása koní, je to frízský kůň a jmenuje se Riemer a patří právě spolu ještě s Melískem Wikimu.
A jak je vidět, dcera si svojí druhou jízdu na koni v životě, užívala.....

I když se možná na první pohled může zdát, že se tvářím jako ostřílený jezdec, opak je pravdou, na koni sedím popáté v životě . Ale v každém případě souhlasím a budu vždy souhlasit s arabským příslovím o nejkrásnějším pohledu na svět z koňského hřbetu....
A takto to vypadá, když se na koně posadí někdo kdo už je na tom s ježděním o kus dál než my dvě.....strašně jednoduše a elegantně.
Když jsme si tedy trochu natřásly kosti a hlavně hýždě, odjely jsme na oběd kde ale na nás čekalo velké překvapení v podobě jednoho ze skvostů naší sakrální architektury.

30 května 2011

Hurá, mám článeček v renomovaném časopisu.....

Musím se hrozně neskromně pochlubit, že mi dneska ve Světě psů vyšel článeček o úspěších českých dandíků. Popravdě už jsem se ani nedomnívala že by mohl vyjít, ale ono to VYŠLO!!!!!!!!!
(Pokud si ho chcete přečíst, je to Svět psů č.6, rubrika ohlasy )

Setkání s dandies, aneb na Sázavě je krásně....

Na výstavě v Letňanech, jsem byla pozvána konkurenčním klubem, jestli se nechci zúčastnit klubové výstavy dandíků. Neměla jsem potuchu, jestli vůbec bude chtít jet manžel se mnou, protože to je dost brzy po tom co mu umřela maminka, a ani jestli to vůbec má cenu, když už je Bobeš tak zarostlý. Ale pak jsem zjistila, že tam kromě brášky Bredíka bude i konečně bráška z Polska Brutusek, tak jsem sice nejdřív uvažovala o tom, že se domluvíme s kamarádem který vezme Bobešova tátu a jen tak se pojedeme podívat, ale potom jsem si řekla že se tím vlastně naskytla ohromná možnost srovnání všech tří kluků ve výstavním kruhu a souhlasila s tím, že se tedy budem vystavovat také.
Setkání se konalo v krásné sázavské přírodě v Chřenovicích nedaleko Ledče nad Sázavou a jen nehezké a chladné počasí kazilo dojem z hezkého okolí. Ale naštěstí pršet začalo až po výstavě ...
No a Bobeš byl při své premiéře ve třídě šampionů třetí, jeho bráška Brutus druhý a bráška Bred čtvrtý.


výstava
Tak tohle jsme my tři kluci Prokopáci s paničkama a pánečkem a naším člověčím tátou. Zleva Brutus, já Bobeš a Bred.
výstava
Tohle moje panička nazvala "kuplířskou procházkou", protože to bylo předvedení nás chovných pejsků, aby si případní zájemci z řad majitelů fenek vlastně zjistili, jak na tom jsou s výběrem ženichů . Ten hořčicovej pejsek vedle nás byl absolutním vítězem celé výstavy.
výstava
Tohle jsme všichni pejsci, kteří se jsme se sešli na klubové výstavě..
výstava
Po pátečním dešti byla Sázava hodně hnědá a trochu rychleji tekla, ale vodáky to neodradilo a zašli na nějakou sklínku něčeho ostřejšího.
výstava
Někdo ze spoluvystavujících nám s paničkou řekl, že jsme dobrá dvojka a máme stejnou barvu chocholek. Jen nevím kdo z nás dvou je na tom líp, tak jsem mu to pro jistotu trochu vytmavil...
výstava

Mezi námi byl i jiný pejsek a děsně citově vydíral všechny ostatní pány a paničky aby mu házeli balonek. Vždycky se takhle postavil a čekal až se někdo slituje a ten balonek mu hodí.
Klubová výstava DDT Chřenovice, V3, rozhodčí Alena Auerbach.

29 května 2011

Jo, ta budoucnost, ta nám dává.....

Jako puberťáci jsme vyrůstali v době kdy se to hemžilo různými údernými hesly. Některá byla tu více tu méně spojená s budoucností. Tak namátkou: Budoucnost máš ve svých rukou, Děti - naše budocnost, Armáda - tvoje budoucnost, Se Sovětským svazem na věčné časy (naštěstí TAHLE budoucnost, i když trvala přes dvacet let se naštěstí nevyplnila), Vzhůru k zářným zítřkům a pod. My jsme si trošku na úkor té doby hesel zažertovali a dávali si hádanku: Je to černé a je to před námi, co je to? BUDOUCNOST !! Jó, kdyby jsme tenkrát věděli jak docela blízko jednou tomu budeme, že jako dospělí, životem notně obouchaní lidé budem stát tváří tvář tomu co jsme si jen tak v žertu vymysleli....
Já osobně jsem si svojí budoucnost v té době nijak nemalovala, nějak jsme na to ani neměli čas ani jsme to moc neřešili. Ani nebylo moc co řešit, kluci to měli jasný jak facka, škola, po škole buď gympl nebo učňák, pak vojna, a po vojně nástup do stálého zaměstnání. A pak se uvidí. My holky to měli ještě jednoduší, škola, gympl nebo učňák u mnohých v té době dodělávané už s dítětem a manželem, taky v mnoha případech ještě na vojně a skákání okolo rodiny. A touha po kariéře? Tak to se moc nenosilo. Ale stejně jak jsem na posledním srazu třídy zjistila tak mnohým se i ta kariéra docela dobře vyvedla.
Znát svou budoucnost chtějí lidé od nepaměti, hledají jí ve hvězdách, ve zvířecích vnitřnostech, v kávové sedlině či čajových lístcích. Propadají návštěvám u kartářek a astrologů, v horoskopech či u věštkyň. Již léta se zabývají rozborem Nostradamových předpovědí a snaží se v nich hledat něco pro naší dnešní dobu i tu budoucí. Ve sci - fi filmech si létáme po galaxiích na Ikárii XB - 1, vedeme Hvězdné války nebo si jen tak střihnem Návrat do budoucnosti. V řecké Apollonově věštírně v Delfách si dávali od Sibyl věštit vojevůdci i filozofové. V dnešní době se z budoucnosti stala věc silně komerční a výdělečná. A lidé se pod příslibem šťastné budoucnosti nechávají okrádat od různých podvodníků a hochštaplerů.
Nevím, ale já bych nechtěla poodhrnout roušku své budoucnosti, na to jsem až moc velký zbabělec. Ona si nás ta budoucnost někdy najde velmi nečekaně i sama. Samozřejmě že dodnes je platné že budoucnost má každý ve svých rukou, každý si ji buduje sám a za sebe. A také to, že děti jsou naše budoucnost, i když v tomto případě mi trochu běhá mráz po zádech při setkávání se tváří v tvář s touto naší dnešní "budoucností". Někdy si totiž říkám, že pokud se trochu nevzpamatujeme, a nezačneme se dětem více věnovat, dají nám v budoucnu pěkně počudit......