Jo, ta budoucnost, ta nám dává.....

Jako puberťáci jsme vyrůstali v době kdy se to hemžilo různými údernými hesly. Některá byla tu více tu méně spojená s budoucností. Tak namátkou: Budoucnost máš ve svých rukou, Děti - naše budocnost, Armáda - tvoje budoucnost, Se Sovětským svazem na věčné časy (naštěstí TAHLE budoucnost, i když trvala přes dvacet let se naštěstí nevyplnila), Vzhůru k zářným zítřkům a pod. My jsme si trošku na úkor té doby hesel zažertovali a dávali si hádanku: Je to černé a je to před námi, co je to? BUDOUCNOST !! Jó, kdyby jsme tenkrát věděli jak docela blízko jednou tomu budeme, že jako dospělí, životem notně obouchaní lidé budem stát tváří tvář tomu co jsme si jen tak v žertu vymysleli....

Já osobně jsem si svojí budoucnost v té době nijak nemalovala, nějak jsme na to ani neměli čas ani jsme to moc neřešili. Ani nebylo moc co řešit, kluci to měli jasný jak facka, škola, po škole buď gympl nebo učňák, pak vojna, a po vojně nástup do stálého zaměstnání. A pak se uvidí. My holky to měli ještě jednoduší, škola, gympl nebo učňák u mnohých v té době dodělávané už s dítětem a manželem, taky v mnoha případech ještě na vojně a skákání okolo rodiny. A touha po kariéře? Tak to se moc nenosilo. Ale stejně jak jsem na posledním srazu třídy zjistila tak mnohým se i ta kariéra docela dobře vyvedla.

Znát svou budoucnost chtějí lidé od nepaměti, hledají jí ve hvězdách, ve zvířecích vnitřnostech, v kávové sedlině či čajových lístcích. Propadají návštěvám u kartářek a astrologů, v horoskopech či u věštkyň. Již léta se zabývají rozborem Nostradamových předpovědí a snaží se v nich hledat něco pro naší dnešní dobu i tu budoucí. Ve sci - fi filmech si létáme po galaxiích na Ikárii XB - 1, vedeme Hvězdné války nebo si jen tak střihnem Návrat do budoucnosti. V řecké Apollonově věštírně v Delfách si dávali od Sibyl věštit vojevůdci i filozofové. V dnešní době se z budoucnosti stala věc silně komerční a výdělečná. A lidé se pod příslibem šťastné budoucnosti nechávají okrádat od různých podvodníků a hochštaplerů.

Nevím, ale já bych nechtěla poodhrnout roušku své budoucnosti, na to jsem až moc velký zbabělec. Ona si nás ta budoucnost někdy najde velmi nečekaně i sama. Samozřejmě že dodnes je platné že budoucnost má každý ve svých rukou, každý si ji buduje sám a za sebe. A také to, že děti jsou naše budoucnost, i když v tomto případě mi trochu běhá mráz po zádech při setkávání se tváří v tvář s touto naší dnešní "budoucností". Někdy si totiž říkám, že pokud se trochu nevzpamatujeme, a nezačneme se dětem více věnovat, dají nám v budoucnu pěkně počudit......