Úžasná rána.....

Nejsem vůbec žádným příznivcem brzkého ranního vstávání, právě naopak, pokud to jde, a je dobrá konstelace hvězd, ráda si přispím. Ovšem s příchodem malého štěněte se znovu objevila již s radostí zapomenutá nutnost ranního venčícího vstávání. I kdybych sebevíc nechtěla, malej se připomene sám. Hopsáním buď po mě, nebo manželovi, kousáním do nosů, uší, vlasů a pofňukáváním nejdříve tichým, postupně ale s tím jak je venčení nutnější, hlasitějším a hlasitějším. Nepomáhá ani zachumlání pod deku, či přikrytí hlavy polštářem.

A tak, i když se mozek vzpírá té brzké hodině, tělo se sice nechtíc ale přece jen vyhrabe z tepla deky a já napůl spící vezmu na sebe kabát a vypustím toho malého tyrana na zahradu. V pyžamu s kraťasy vypadám sice na pojinovatkovatělé zahradě značně exoticky, ale na tu chvíli....

A teď se dostávám k tomu, proč úžasná rána, když taková brzká doba není zrovna mojí oblíbenou. Protože ZPÍVAJÍ ptáci. Po těch tichých, mrazivě šedivých dnech se jejich zpěv nese ranním tichem v kaskádách tónů, pomalu vycházející slunce barví oblohu do růžova a všichni ti opeření zpěváčkové se předhánějí kdo z nich zazpívá hlasitěji, déle a pěkněji. Vím sice, že podle ornitologů to je způsob jakým se ti malí zpěváčci snaží po studené noci zahřát, ale já si naivně říkám, že se mi ti tvorečci snaží zvednout alespoň trochu náladu a vynahradit mi svým krásným zpěvem to že jsem musela v tak nekřesťanskou dobu ven. A já se vždy znovu a znovu ráno s radostí zaposlouchám do jejich pěveckých orgií a říkám si že to i za tu cenu brzkého vstávání přece jen za to stojí.......

Krása má jméno kůň.....

Domnívám se, že ukazovat jen pěkné psy na blogu je málo, dovolím si zde prezentovat i jinou krásu, a to koní.Ušlechtilost a krása těchto zvířat si myslím zaujme každého bez rozdílu, ať už je to milovník přírody, psů, koček či jiných živých tvorů.Troufám si říct, že každý z nás jako malé dítě toužil po tom mít svého koně a letět s ním s větrem v zádech po louce.Nebo se stát členem skupiny jezdců ženoucích se za štěkající smečkou psů při parforsních honech.Krása těchto zvířat vyniká i při náročné drezúře, kdy dokáží doslova tančit, nebo při parkurovém skákání, kdy se ladně dokáží přenést i přes tu sebevyšší překážku. A velice závidím lidem, kteří mají možnost s těmito nádhernými zvířaty žít a pracovat. Patří jim velký dík a poklona za to, že se těmto krasavcům věnují i když je to velká dřina hodně náročná na čas. Já osobně mám koně velmi ráda, a mohu jen souhlasit s arabským příslovím, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu......

Myslím, že k těmto fotografiím není ani nutný žádný komentář, snad jen že i koně mají smysl pro humor.

---

Velké poděkování mému kamarádovi Robovi, pejskaři, milovníkovi koní tělem i duší a zároveň i majiteli těch dvou nádherných černých frízů, za možnost zde jeho fotografie prezentovat.

Jaro už je konečně i u nás pod horami....

Teplé a slunečné počasí minulých dní i u nás v podhůří začalo pomalu ze země vytahovat první jarní květy. Krokusy, sněženky, talovíny a bledulky se nechaly během pár dní vytáhnout z prochladlé země a otevřely své barevné květy prvním včelám, které se také nedočkavě rozlétly po zimě do světa. A nedaly se zahanbit ani první kočičky a jehnědy na lískách....jen bohužel, dneska už je po krásných sluných dnech veta a venku je šedivá, zamračená obloha z které i začalo pršet.

---

Jen těm bledulkám to letos trvá o něco déle než jindy, než se nechaly sluníčkem přemluvit a začaly vystrkovat své bílo - zelené hlavičky z trávy.....

Jen si tak trochu zapálit......

No co říct o kouření....je to zlozvyk, samozřejmě, a to zlozvyk dost nepříjemný hlavně pro ty okolo, kdo nekouří. Já sama jsem taktéž propadla pocitu, že když nekouřím, něco zásadního mě uniká.První cigarety jsme si s kamarádkou zakoupily když jsme jako dvanácti,třinácti leté "velké" slečny trávily prázdniny u nás na chalupě. A jako takové jsme samozřejmě musely i okusit zač je toho loket z cigaretou v ústech. Pro toto poznávání jsme si při nakupování ostatních věcí v sámošce, zakoupily i balíček mentolových cigaret. A to v domnění, že když jsou mentolové, nikdo to z nás neucítí. S tímto tajným pokladem v kapse jsme se odebraly do lesa, kde jsme měly takové svoje místo, na velikém balvanu, kde bylo přírodou vytvořeno něco, co vypadalo jako popelník, tudíž k našemu účelu skvělé místo. Hrdě jsme si tedy zápalily, jenže ouha, cigarety byly bez filtru, a tak jsme místo očekávaného požitku neustále vyplivovaly kousky tabáku. Nakonec jsme to vzdaly vůbec a cigarety putovaly do kapsy již "dospělého" kamaráda.

Další pokus byl o pár let později na taneční zábavě, a to už řádně poučeny jsme zakoupily cigarety s filtrem a abychom vypadaly jako holky světačky, byly to ony tenké a dlouhé hnědé "Saint Moritz". Opravdu jsme s nimi zabodovaly.... Pubertou jsme se prokouřily ve společnosti cigaret CLEA, SPARTA, BT, a jiných dnes už neznámých značek. Ovšem je pravdou, že ne jako správní kuřáci šlukováním, ale jen takovým lehkým vdechováním a vzápětí i vydechováním kouře z úst.Dodnes je mi záhadou, že moji rodiče, oba nekuřáci na nic nepřišli. Anebo přišli, a domnívali se že okamžitý a nekompromisní zákaz by měl za následek ještě větší oblibu kouření, neboť jak si všichni pamatujeme, zakázané ovoce chutná nejlépe. A je pravdou, že se ze mne nikdy nestal velký kuřák, spíš jen takový příležitostný. A dodnes i když vím, že moji rodiče ví, že si občas zápálím, nemám odvahu to před nimi udělat.

Když jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání v obchodě, hned první den na mne personál vybafl otázku kolik chci kartonů tvrdých SPART. Chvíli jsem na ně vyjeveně koukala a pak jsem nesměle špitla že chci jednu krabičku. Koukali na mne všichni jak na zjevení, protože v době kdy se tvrdé SPARTY staly ekvivalentem peněz při požadování jakékoli služby, jsem chtěla jen jednu KRABIČKU!!!! My z obchodů jsme měli tu výhodu, že jsme se navzájem znali a vždycky jsme co se týče nedostatkového zboží vyhověli na oplátku těm druhým.A mezi ně samozřejmě patřila i trafika, která zase pro změnu nás zásobovala tímto nedostatkovým kuřivem. Dneska to samozřejmě vypadá už velice směšně, že kdysi platilo něco za něco, a že spousta věcí byla sehnatelná jen tzv.pod pultem. Ta koupená krabička mi vydržela celý týden, což ostatní brali tak trochu jako ujetost, jim ty tři kartony vydržely stejně dlouho. Ale zase na druhou stranu všichni tiše záviděli, že jsem té kuřácké vášni nepropadla tak hluboko a neměla proto problém s ní kdykoli skončit. Což se samozřejmě s první těhotenstvím stalo.

Když jsem poznala manžela byl on tím, kdo si zapaloval jednu cigaretu od druhé. Ale pak na jedné dovolené na lodi, kde nebylo vůbec žádné pohodlí pro nemoc, ochořel, a cigarety mu nedělaly vůbec dobře a ani jejich do té doby "vůně" a tak prostě ze dne na den přestal z kouřením. Vydrželo mu to celých šest let až do doby, kdy jsme se stěhovali od rodičů, kde jsme po svatbě a narození dcery a syna bydleli, do nového bytu na sídlišti. Čekání na stěhováky si všichni jeho kamarádi krátili kouřením a on jediný mezi nimi nekouřil. A jelikož věci se sváželi jak od mých rodičů, tak i od jeho a to čekání bylo dlouhé, nakonec nevydržel a zapálil si také. A znovu se z něj stal dost silný kuřák. Ovšem největší orgie nastaly, když se nájemníci v domě navzájem seznamovali a každý večer se bylo na návštěvě u někoho jiného. A pak jednou přišla řada i na nás, a přišlo k nám snad deset opravdu silných a vytrvalých kuřáků. Ač jsme měli byt s velkou lodžií a bylo léto, nikomu se nechtělo chodit kouřit ven a tak jsme si vesele bánili doma v obýváku. Druhou vášní mého muže ovšem byla i akvaristika, a tak jsme měli doma několik stojanů z akvárky. A v nich i pár unikátních a dost drahých kousků akvarijních rybek, které byly manželovou chloubou. Ovšem až do té doby, než se u nás zastavila tahle společnost. Druhý den ráno pohled na akvárka plná rybiček plovoucích bříšky nahoru a mezi nimi se divně třepotajícími jedinci, přeživšími večerní návštěvu byl opravdu tristní. Všechny rybky se otrávily nikotinem ze vzduchu, který jim do akvárek vháněly motůrky původně zajišťující přísun čistého vzduchu. A tak manžel opět odložil a to už definitivně ze dne na den cigarety,všem případně kouřícím návštěvám zakázal kouřit jinde než na lodžii, a dodnes se jich nedotkl. Ale na kouření úplně nezanevřel, protože když jsme se opět, již podruhé a snad naposledy stěhovali, tentokrát z Prahy sem na venkov, našel pár svých dýmek, ze kterých kouřil na učňáku, tak se k nim vrátil. Časem si ještě nějaké dokoupil a tak si v okamžiku kdy už se dá sedět na terase na sluníčku, či při jeho výletech na motorce dopřává pomalé a rozvážné kouření z dýmky.

A já? Já si ještě občas když jsem na nějaké akci, zapalím dvě až tři cigarety, a pak strašně nadávám jak mi všechno od těch zatracenejch kuřáků smrdí a jak to zas bůh ví jak dlouho budu vydejchávat......

Velký úspěch a velká gratulace....

Ve dnech 10.3.-13.3. 2011 se v anglickém BIRMINGHAMU konala jubilejní 120.výstava CRUFT. Jedná

se o největší a nejprestižnější světovou psí výstavu, a letos se jí zúčastnilo 28 000 pejsků všech plemen. A jelikož tento blog je hlavně věnován dandíkům a jejich světu, nemůžu tedy opomenout obrovský úspěch těchto nádherných pejsků z České republiky kteří se v konkurenci 48 dandíků z celého světa a těch nejlepších z nejlepších umístili na příčkách nejvyšších. A navíc je to úspěch i "rodinný", neboť jeden z nich je otec mého Bobíška, COLORADO CASH a další dva jsou také pokrevně spříznění.

Dezzi se umístil ve své třídě jako první, a navíc i získal titul BOB, což je vítěz plemene, jeho sestřička Drussilka byla první ve fenkách a nejlepší fena, a Colorado(velký Bobeš) se umístil hned za Dezzim na druhém místě ve své třídě.

Takže velká gratulace letí do "Žihelské zahrady" a Mirce, která se chovu těchto pejsků věnuje z velkým nasazením. A velmi potěšující je že i na příští ročník této soutěže se na jediné kvalifikační výstavě v Čechách opět nominoval český dandík a to TAFF Z ROXBURKU SUN chovatelky Zoji z Bíliny, jejíž chovná stanice je nejstarší u nás a její odchovanci jsou po celé Evropě a úspěšně svojí mateřskou stanici také reprezentují.Doufejme že se ještě podaří dalším českým dandíkům se kvalifikovat na dalších výstavách které budou a že v příštím ročníku budou též úspěšní.

Oficiální získané tituly těchto úspěšných dandíků jsou:ICH CH Diamond Dazzle ze Žihelské zahrady BEST OF BREED, DOG CHALLENGE CERTIFICATE(nejlepší z plemene, nejlepší z třídy šampionů)

ICH CH Drusilla Delight ze Žihelské zahrady BEST OPPOSITE SEX, BITCH CHALLENGE CERTIFICATE (nejlepší opačného pohlaví, nejlepší fena z třídy šampionů)

a 1. a 2. místo ve třídě otevřené pro Dezziho a Colorada.

Tituly psané na fotografiích jsou české ekvivalenty na mezinárodních výstavách, na Cruft jsou ty tituly trochu odlišné.

Nový člen smečky....

Novým členem naší smečky se v pátek 11.3 stal pejsek, kterého si koupila kamarádka Lucka s Míšou a to dlouhosrstý jezevčičí kluk Matýsek. Jelikož v naší smečce vždycky byl jezevčík, tak i on doplnil stav po tom, co odešla naše Matylda.Je to taková malá neřízená střela, která se motá všude a všem pod nohama. Musím na něj ovšem podle paničky pomalu, protože je mu teprve 2 půl měsíce takže je to ještě takový trochu odrostlejší psí mimčo. Ale zvedl nám s Báčou trochu náladu, po Mátině odchodu jsme byli oba smutní a nic nás zrovna moc nebavilo, jen venku na procházkách jsme zapoměli že už jsme jen dva, ale doma jsme zase čekali až se k nám Máta přidá, ale nepřidala.

Takže teď už tady zas je třetí pesan a uvidím jak si ho vychovám, ale jedno už vím teď, že je pro každou legraci a žádný strašpytel a ráno jsme se spolu pěkně vydováděli a vylítali. Ovšem paničce se z toho nic nelíbilo.Asi proto, že to bylo v šest hodin ráno, a navíc v zavřené ložnici kde nebylo zrovna moc prostoru na běhání, takže jsem se párkrát proběhl i po ní.

---

Co s iluzemi?Jedině je ztratit!.....

Tak se tak sama sebe ptám, k čemu nám vlastně jsou iluze dobré? A hned si i za sebe odpovím, abychom měli co ztrácet! Celý život žijeme v nějaké iluzi, kterou stejně nakonec ztratíme. A celý život nás tyto iluze zatraceně brzdí a stojí hodně zbytečných sil , které jsme mohli napřít úplně někam jinam a mnohdy i smysluplněji.

Nedávno jsem oslavila padesátku, a to mne i trochu opravňuje k určitému bilancování uplynulých let a toho jak jsem žila. A hlavně k tomu, abych si uvědomila kolik iluzí jsem za tu dobu ztratila. A není to bilance věru radostná. Ty ztracené iluze někdy setsakra i bolí.

Z dětství v nás přežívá iluze o tom, že naši nejbližší s námi budou pořád, že nikdy neodejdou. Ale život nás brzy přesvědčí o tom, jak moc jsme se mýlili. S iluzí nekonečné lásky a vidinou duhy klenoucí se nad naším celým dalším životem vstupujeme do manželství a pak i do rodičovství. Jenže osud, mrška jedna proradná, má pro nás připravený úplně jiný scénář. S iluzí toho, že se na stará kolena budeme mít alespoň trochu lépe, že zajistíme dětem lepší život se vrháme do podnikání abychom nakonec zjistili, že náš milovaný stát a potažmo i svět má s námi úplně jiné plány. Žijeme v iluzi, že když budeme slušní, budeme se mít lépe, než ti kteří bez skrupulí okrádají. Bohužel i tuto iluzi ztratíme v okamžiku, když si pustíme televizi, poslechneme si rádio či přečteme noviny, protože zjistíme že slušnost se dávno, dávno nenosí. Jak mezi lidmi, tak mezi politiky.

Každé ráno se budím s iluzí, že nový den přece jen ukáže, že to není snad až tak špatné, jenže první setkání s realitou mě zase rychle vrátí na zem. Čím víc iluzí ztrácím, tím menší mám radost ze života. Navíc se i nějak ztrácím sama v sobě, a už vůbec si nedělám iluzi, že se ještě někdy dopracuji zářných zítřků, duhových dnů a světlé budoucnosti. Na to jsem už ztratila příliš mnoho iluzí.....

P.S. Tyhle dva obrázky mi taky evokují ztracené iluze, ve spravedlnost, slušnost, a to že se nemusíme bát budoucnosti.....

Sex versus milování.....

Opět téma, které se zdá být jednoduchým, ale......jak se ho uchopit? Začít o vlastních zkušenostech, nebo rozebírat historii, kázat, moralizovat, chválit?

Nicméně nejdřív si poslechneme co nám o sexu říká Wikipedia:".....pohlavní rozmnožování,erotická láska, přitažlivost, genitální a orgasmické aktivity, to vše lidově nazýváno SEX...."

No brr, tak takhle suchá definice dokáže hodně rychle člověka odradit. Rozhodně možná vystihuje vědecká a lékařská kritéria a hovoří vědeckou řečí, ale někam se při tom vytratila ona lidská stránka. Dobrá, ještě jinak, slovo sex mi asociuje E 55, a její stálé obyvatelky a obsluhovatelky německých sexuálních turistů a kamioňáků z různých koutů Evropy, kteří jsou ochotni platit. A někdy se opravdu divím, čemu všemu JSOU ochotni zaplatit, takže si říkám, jestli nedělají mužům jako takovým negativní reklamu. Nebo rychlovky někde na lesní cestě či noční kluby. To beru jako sex.

Já dávám raději přednost slovu milování, je to slovo které pohladí a naladí. Je v něm něžnost, intimita a sdílení pocitů dvou lidí, kteří jsou si blízcí a kteří k sobě navzájem pociťují lásku, která je zcela pohlcuje a sbližuje, a ne jen prostý akt plození a ulevení si, když to náhodou doma nějak skřípe.

Je rozdílný pohled na milování ze strany mužů a jiný ze strany žen. Žena je víc citově angažovaná, víc se k sexuálnímu partnerovi snaží přimknout, má potřebu určité jistoty a neumí se tak rychle odstřihnout. Je sama sebou nejistá, potřbuje stále a znovu ujištění, že ji má partner rád a že nějaký špíček či ďolíček od celulitidy navíc mu ROZHODNĚ nevadí. Muž má neustálou potřebu dobývat a lovit, objevovat dosud neobjevené a ne setrvat na místě, musí hledat a pátrat. Je pravdou, že tohle patří k počáteční fázi vztahů, k době kdy se se svým partnerem seznamujeme a plánujeme co dál.

Něco jiného už je letitý vztah, tam se ono sdílení pomalu a jistě vytratí a zbyde jen všednodenost, stále stejné otázky a odpovědi, stres v zaměstnání a koloběh rodiny, tady se už pomalu dá mluvit o sexu, jen ne v takové degradační rovině jako je sex na ulici, pořád ještě tam má navrh ona určitá intimita, souznění a porozumění.

A ještě je tu milování které spadá do kategorie MIMOMANŽELSKÉ. Zakázané ovoce, které chutná víc než to samé doma na míse. Neodsuzuji, neboť kdo jsi bez viny, hoď kamenem.Prostě může se stát a samozřejmě stává, jen se nesmějí úmyslně zraňovat ti, kteří o tom neví. Přináší to vzrušení z neznámého, z toho co třeba doma neznáme a máme možnost vyzkoušet. Zdá se to být lákavé, dobrodružné a samotné plánování je samo o sobě velkým afrodisiakem.

Po čase ale zjistíme, že to je vlastně pořád o tom stejném, vzrušení z nových zážitků a prožitků vyprchá a opět se objeví stereotyp. Někdy se ale i může stát, že takto objevíme vztah, který nám ukáže, že ten dosavadní byl chybou a dá nám sílu se s tím starým rozloučit(a teď vůbec nemám na mysli scénaristickou licenci v Nemocnici na kraji města). Já sama pár takových vztahů znala osobně.

Když se rozpoutala diskuze o tom, zda se sexuální výchovou začínám buď již v předškolních zařízeních nebo nižších ročnících, byla jsem pro. Už jen z toho důvodu, že spousta rodičů má před svými dětmi ostych o těchto věcech mluvit, a nechávat je v absolutní nevědomosti, či aby se případně detaily dozvídaly od starších spolužáků mě nepřipadá vhodné. V době kdy Fredie Mercury zpívá že "Love kill's", láska zabíjí, a v době kdy jeho samotného paradoxně láska zabila by se naopak měl sexuální výchově věnovat větší prostor. Samozřejmě přiměřeně věku a míře chápání dětí a samozřejmě s určitým vkusem a hlavně pravdivě, aby se nemohlo propříště stát, že se po školách budou povalovat brožury v kterých se píše že homosexualita je nemoc, která se dá za určitých podmínek léčit!!!!!!!!!!

Žijeme v době kdy se mnohá tabu stávají věcí veřejnou,a tak by i všechno okolo sexu a milování mělo být přirozenější a ne upjaté jako kdysi. I když......mnohokrát se ukázalo, že i naši prudérní předkové si uměli, pokud šlo o milování, pěkně užívat.

Slovy z filmu Stvoření světa "Milujte se, a......." zbytek je na rozhodnutí jednoho každého, uzavřu toto ne zrovna jednoznačné téma.

Klik, a všechno nepěkné je pryč....

Před nedávnem jsem viděla film "Klik, aneb život na dálkové ovládání". Taková věcička jako dálkový ovladač a jak se hned lépe žije! Idea scénáře tedy jinak nic moc, do kina bych na to nešla, bylo by mi líto peněz a zraceného času, ale když se nechce ještě jít spát, tak proč se nekouknout.

Včera bych ale tohle životní dálkové ovládání brala všema deseti. Ráno mi v rukou umřela naše třináctiletá jezevčička. Byl to velký šok, protože to přišlo strašně náhle. Měla sice před deseti dny bronchitidu, ale po zaléčení antibiotiky a čtvrteční kontrole vše vypadalo v nejlepším pořádku. Běhala, byla veselá a hlavně měla úžasný apetit.

Ve dvě hodiny v noci mě ale vzbudila tím, jak strašně rychle až dusivě dýchala, bylo vidět že jí každý nádech dělá ohromné problémy. Pořád chtěla ven, asi jí ten studený vzduch dělal líp. Ale pak začala strašně naříkat a já věděla že tohle asi dobře neskončí. Vzburcovala jsem veterináře, dceru aby nastatovala a jeli jsme na veterinu. Ten vyděšený pohled v očích, když pořád lapala po dechu mě ještě hodně dlouho bude pronásledovat. Při rentgenu se zjistilo, že má hrudníček plný vody, a natolik utlačené plíce a srdce, že jí selhával krevní oběh.

A když jsme se na sebe s veterinářem podívali, bylo mi jasné, že už není žádná naděje. Dal jí nějaká antibiotika, injekci na odvodnění a na posílení a řekl, že máme přijet v jedenáct hodin znovu.

Na hodinku jí léky zabrali a tak mohla klidně dýchat a spát. Bohužel jen na tu jednu hodinu. Pak se obtíže vrátili a střídavě usínala a dusila se. V okamžiku kdy jsem už zase chtěla jít budit dceru, ža raději pojedem hned, si z posledních sil vlezla do pelíšku a tam na mě koukala a čekala kdy jí začnu hladit. Tak jsem si k ní sedla, hladila jí a vyprávěla jak jsme byli rádi že jí máme a jak nám s ní bylo dobře. A pak se jen protáhla a pod rukama mi umřela.

To byl ten okamžik, kdy bych ono zázračné ovádání potřebovala, abych mohla vrátit všechno zpátky a ona mohla ještě být u nás. Mnoho lidí namítne, že to byl JEN pes, ale každý z vás, kdo někdy nějakého pejska nebo micinku měl, ví že to není JEN pes nebo JEN kočka, ale plnohodnotný člen rodiny, o kterého se strachujeme stejně jako o ostatní a o kterého i stejně jako o ostatní pečujeme a milujeme ho.

Bojím se ale, že stejně špatnou zprávu se dozvíme i o dalším členovi naší rodiny, manželově mamince, která už čtrnáct dní leží v nemocnici a stále ještě není její stav úplně jasný. A ještě jedna věc mě zarazila a popravdě zaráží od té doby co jsme si pořídili první zvířátko. A to je hodně rozdílný přístup k pacientům od doktorů humaních a od doktorů veterinárních. Dá se samozřejmě namítnout, že veterinář si všechno "mastně" napočítá, ale nejsou i soukromí lékaři placeni přes pojišťovnu také z našich kapes, přibývá věcí a zákroků které si i přes zdravotní pojištění platíme sami a cash?Pokud se stalo, že v nemocnici se někomu v noci, či v brzkém ránu přitížilo, a byl přivolán sloužící lékař, evidentně rozespalý, ne zrovna slušným a milým způsobem s tímto pacientem mluvil. Když jsem vzbudila veterináře o půl druhé z naprostým klidem a samozřejmostí mne vyzval ať přijedu a i s psíkem rozmlouval a uklidňoval ho.

Nechci moralizovat ani zlehčovat práci obou profesí, jen mluvím z vlastní zkušenosti s touto situací a rozdílným způsobem jejího řešení. A bohužel vždycky z ní lépe vycházejí veterináři.

Rozloučení......

"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

Dnes ráno, se s naší smečkou navždycky rozloučila naše jezevčičí lady, Matynka.O to větší šok to bylo, že to byl odchod hodně rychlý a nečekaný. Večer si ještě s námi hrála a vítala všechny členy smečky kteří přišli, a ráno už nepřivítala nikoho. Tak už se snad teď honí se všemi psími a kočičími kamarády kteří odešli před ní.......

Měli jsme tě všichni moc rádi a děkujeme za ty krásné chvilky s tebou.......

Nějak tomu nerozumím....

Dnes jsem se zas jednou u televizních zpráv zasmála. I když ve většině případů u nich k smíchu nic není, tak dnešek byl vyjímkou. Zasmála jsem s velkou dávkou zlomyslnosti a ráda. A co nebo kdo byl příčinou? Superbojovník za práva lékařů dr.mENGELe, onen bijec nepravostí a potírač zlořádu v nemocnicích, který se zarytostí a sveřepostí teutonského rytíře bojoval o to, aby se nemocniční lékaři měli dobře. Člověk, který s hrdostí a úsměvem volal:"Když nás tu patřičně neoceníte, tak mi odejdem tam kde nás ocení a klidně i do zahraničí!" A ejhle, uběhlo pár týdnů a z nesmiřitelného bojovníka se stal nezaměstnaný, a z hlasatele nezávislosti na ředitelích nemocnic malý prosebníček který žebrá o své místo. Které již ovšem pan ředitel nemocnice obsadil v okamžiku kdy on potřeboval mít plný stav, lékařem jiným. A nastává problém,

jak se dostat k svému místu zpět. Pan ředitel tvrdí, že už je obsazené a tudíž tam již žádné volné místo není a pan dr.mENGELe že to je pomsta a chce své i když "špatně" placené místo zpátky.

A dostávám se k tomu, čemu nerozumím. PROČ tedy pan dr.mENGELe neodejde s nadšením pro lepší plat do zahraničí k čemuž vyzýval ostatní lékaře, PROČ se chce dát znovu za svou práci vykořisťovat a pobírat podhodnocený plat, PROČ se s takovou sveřepostí chce dostat zpět.... Že by mu konečně došlo, že v cizině na něj nečeká nikdo s otevřenou náručí? Že v cizině by musel začínat od píky, a kdo ví zda vůbec ve svém oboru? Že přece jen "všude dobře, doma nejlíp"?

Nevím, a nechápu proč se zase kvůli tomu má vláda a ministerstvo dohadovat s lékaři s kterými se již jednou vcelku úspěšně dohodla a po kterých se nyní od odborářských bossů chce a žádá aby byly solidární s jejich Superšéfem. Vždyť mu nikdo nebrání v jeho odchodu do zahraničí a v možnosti skvělých výdělků na zahraničních klinikách. Tak ať si klidně jde, tady jak je vidět zřejmě alespoň v nemocnici chybět nebude, a může tak být i zářným příkladem jak se dělá kariéra jinde pro ostatní doposud váhající. Nebo že by ta záře náhle tváří v tvář realitě hodně rychle vybledla?

Romantický hrdina nebo hochštapler......

Mám ráda českou historii, a některé její postavy a spolutvůrci jsou mi tu více, tu méně sympatičtí, a pro některé mám dokonce velkou

slabost.

Jednou z těchto postav je i enfant terrible českých dějin Záviš z Falkenštejna. Některými zatracován, jinými obhajován. V každém případě postava zajímavá i kontroverzní.

Dějiny mu přisoudily roli zrádce krále Železného a zlatého, Přemysla Otakara II. I když se později ukázalo, že to nebylo až tak pravda, nálepky zrádce se již nikdy nezbavil. A svůdníka, který pro své vlastní zájmy neváhal svést i samotnou královnu vdovu Kunhutu Uherskou.

Ale jaká tedy byla pravda, zrádce a hochštapler anebo zdatný politik a dobrý manžel?

Záviš s Falkenštejna se narodil zřejmě v roce 1250 panu Budivoji z Krumlova a Perchtě z Falkenštejna. Patřil do jednoho z nejmocnějších rodů v Českém království, do jihočeského rodu Vítkovců. Ač z krumlovské větve vítkovského rodu, používal vždy jméno hradu Falkenstein (Sokolí kámen) což byl hrad jeho matky a jehož byl i dědicem. Vítkovci jako velice vlivný rod vždy tvořili určitou opozici vůči králi, a ten aby částečně oslabil jejich vliv, založil na jejich panstvích v roce 1263 nejdříve klášter Trnová, později Zlatá koruna a v roce 1265 královské město České Budějovice. Vítkovci se ale proti těmto krokům Přemysla Otakara II tvrdě postavili, protože Přemyslův postup považovali za okleštění své svrchovanosti na Jihu Čech.

Již tehdy se začal mladý Záviš prosazovat v rámci vítkovských rodů a ti ho nakonec ve svém sporu z českým králem zvolili vůdčí osobností. Vítkovci otevřeně vystoupili proti Přemyslovi a začali plenit Budějovice a Zlatou korunu a obsazovat královské hrady.

Ve svém odporu pokračovali až do Přemyslovi smrti ke které došlo 26. srpna 1278 v bitvě na Moravském poli proti římskému králi Rudolfu Habsburskému. A zde si vysloužil onu nepravdivou nálepku zrádce a přeběhlíka do rakouských řad. Pravdou je, že Vítkovci sice byli v řadách české šlechty, nicméně bitvy samotné se nezúčastnili, ba i Přemyslovi večer před bitvou svojí pomoc nabídli, on jí však odmítl.

Po návratu do Čech se jako třicetiletý vydává na Opavsko za královnou vdovou Kunhutou. A zde se počíná odvíjet příběh romantické lásky "zrádce" krále jak ho vnímala zbylá česká šlechta a vdovy po "zrazeném" králi a v tu dobu ještě jeho velkou odpůrkyní. Proč se tedy za ní vydal. Aby pomohl získat českou korunu pro právě se ze zajetí vrátivšího syna Kunhuty a Přemysla Václava II ? Nebo tím sledoval své vlastní mocenské a politické cíle? Či podlehl jako již mnozí před ním Kunhutině kráse? Byl víc rytířem a milencem nebo kariéristou a intrikánem?

Nikde se nezachoval žádný portrét který by nám ukázal jeho tvář, ale byl prý velký krasavec a ženy mu podléhaly zcela samozřejmě. Takže je jen na naší představivosti jak si jej budem malovat. Alespoň jeden z jeho popisů je: "Rytíř, nad jehož čelem se vzdorně skroužily vlny kaštanových vlasů. Jeho pohled útočil výzvami. Bylo až cosi zdánlivě protikladného v tom, jak modř jeho očí zároveň hořela stravujícím ohněm. Jakoby se Bůh s Ďáblem svářil v tom pohledu!Měkký vous obepjal jeho smyslné rty pod štíhlým nosem a rozestřel se i po pevné, spodním rtem ostře zaříznuté bradě." Vladislav Vančura jej popsal takto:"Byl krásný, ducha vzdělaného, podoby sličné, údů spanilých. Daleko široko mu nebylo rovna. Měl hluboké oči, jeho pohled byl jímavý.

Když rytíř mluvil, nesl se jeho hlas tiše, krásně, půvabně s takovou naléhavostí, že mu bylo těžko odporovati. Jeho myšlenky byly jasné a řadily se v souvislosti, která plyne a uchvacuje."

Takže fešák, kterému žádná neodolala......

Jedno je ale jisté, Záviš si sice získal důvěru a posléze i lásku královny Kunhuty i jejího syna Václava, kterému v mnohém nahrazoval otce, ale zároveň si proti sobě poštval zbylou českou šlechtu a hlavně nevlastního bratra Václava II, Přemyslova levobočka opavského vévodu Mikuláše. V něm měl nesmiřitelného nepřítele. Na všechna důležitá místa dosadil své příbuzné a přátele. Sám soustředil ve svých rukou vládu v Českém království a stal se neoficiálním místokrálem. Ku prospěchu jeho, nutno podotknout, že mladičký Václav byl velmi nerozhodný a slabošský král a Závišovi se podařilo především v Čechách znovu upevnit jeho královskou moc a nastolit mír.

Ale jeho štěstí po boku nyní již jeho manželky Kunhuty netrvalo dlouho, neboť Kunhuta v roce 1285, brzy po jejich svatbě a porodu syna Jana umírá na tuberkulozu.

A opět zalovil v královských vodách a po Václavově svolení se oženil s ženou s poněkud divokou minulostí uherskou princeznou Alžbětou. Jenže to už ho jeho moc natolik zaslepila, že si svou neskromností začal připravovat svůj pomalý a neodvratný pád. Nejen že ještě víc popudil vévodu Mikuláše když si neoprávněně přisvojil jeho titul opavského vévody, a který se zapřísáhl, že to tomu jihočeskému hochštaplerovi vrátí, ale i jeho vliv na Václava pomalu slábl, a byl navíc nahlodáván i ze strany Václavovi choti, dcery Rudolfa Habsburského královny Guty.

A tak když se se svojí novou ženou usadil na hradě Svojanov a když se mu narodil syn pozval pyšně na oslavu křtin jak krále Václava tak uherského švagra Ladislava.

V té době byl již Václav zcela ve vleku své habsburské manželky a ostatních Falkenštejnových odpůrců a tak naoko souhlasil a pozval Záviše na Pražský hrad, aby ho pozval osobně. Záviš byl zajat, obviněn ze zrady a přípravy Václavovy vraždy a uvězněn v Bílé věži.

Vítkovci opět povstali proti českému králi a odmítali mu vydat královské hrady, kterých se během let zmocnili. Král Václav pověřil Mikuláše Opavského vyjednáváním z odbojnými Vítkovci a zároveň mu dal plnou moc k tomu, aby v případě odporu Záviše popravil. Roku 1290 se Mikuláš Opavský vydává i se Závišem, kterého vozil sebou zakovaného v dřevěné káře potlačit vítkovskou vzpouru. Před každým z hradů kde se nějaký Vítkovec či Závišův přítel rozhodl bránit, nechal vyhlásit, že pokud nevydá hrad a nevzdá se, nechá Záviše popravit. A měl úspěch, nikdo ze Závišových bratrů či příbuzných a přátel nechtěl jeho život ohrozit a tak se postupně jeden po druhém vzdávali.

Jen když dorazili před Hlubokou, která patřila Závišovu staršímu bratru Vítkovi z Krumlova, neuspěl, Vítek odmítl snad i na přímý popud Záviše hrad vydat a tak 24. srpna 1290 Mikuláš svou hrozbu splnil a Záviše před hradem nechal popravit. Dodnes se neví, jestli to bylo opravdu dřevěným mečem nebo mečem železným.

Záviš z Falkenštejna byl pohřben v kapitulní síni rožmberského rodového kláštera ve Vyšším Brodě.Bohužel v dnešní době je jeho hrob veřejnosti nepřístupný, neboť klášter slouží opět svému účelu a hrobse nachází v místech kde bratří pobývají a kam laici nemají přístup.

Říkalo se také, že král Václav II si do konce života Závišovu smrt vyčítal a od svého nevlastního staršího bratra Mikuláše se odvrátil. A že jeho strach z bouřek prý měl také proto, že právě v těch chvílích se mu zjevoval duch popraveného Záviše.

A tak se uzavřel příběh muže, který byl nazýván zrádcem, ale který zároveň byl i dobrým politikem a hospodářem, muže jenž dokázal předat králi Václavovi II české království v jeho opětovné síle a slávě,

a jehož velkým prohřeškem byla láska k ženám pocházejících z královských rodů.....

Něco pro odlehčení po čtvrté......

Tentokrát se podíváme co říká moudrý pan Murphy o lékařích. Téma to v dnešní době velice vážně probírané, takže jeho odlehčení si myslím je na místě......

MURPHYHO ZÁKONY O LÉKAŘÍCH A PACIENTECH........

OBECNÉ ZÁKONY O DOKTORECH

Zákon dr.Sheltera.....

Doktor je člověk, který ví, co se skrývá uvnitř vás.

Wisemenův dodatek

Respektive měl by to vědět.

Zákon prof. Healtha....

Vždycky je lépe být zdravý, ale ne každý má to štěstí.

Lustyův dodatek

Přesněji řečeno, naprosto zdravý není nikdo.

Zákon dr. Helpa....

Každý člověk potřebuje alespoň jednou v životě vyhledat lékaře.

Sorceryův magický zákon....

Někdy se první návštěva u lékaře změní jakoby mávnutím kouzelného proutku v návštěvu poslední.

Wonderův dodatek

A není to tím, že se zázračně uzdravíte.

Slainův dovětek

Docela prozaicky zemřete.

Perishův zákon....

Jednou musíme zemřít všichni - ale bez zásahů lékařů bychom pravděpodobně zemřeli později.

Zákony obvodních lékařů.....

Selekční zákon dr. Allota....

Obvodní lékař je člověk, který v podstatě pouze přerozděluje pacienty pro lékaře - specialisty.

Identifikační zákon....

Obvodní lékař by měl vaši chorobu poznat.

Sequelův dodatek

Hrozné ovšem je, pokud se jí pokusí léčit.

Simpleova přímá úměra....

Přicházíte - li do čekárny s lehkou chorobou, odejdete s několika mnohem vážnějšími.

Barnumův zákon.....

Všechno co vám vypráví pacienti v čekárně, je zhruba stejně pravdivé jako články v bulvárním tisku, informující o spatření létajícího talíře nad střechou sodovkárny.

Dodatek r.Waila

Samozřejmě pokud hovoří o své chorobě - nářky nad nezvedeným potomkem nebo zdražením mrkve vážně brát můžete.

Fullhouseův kumulační zákon....

Čekárny obvodních lékařů jsou nejen zdraví nebezpečné, ale také přeplněné.

Abideova přímá úměra

Čím déle v čekárně setrváte, tím větší množství chorob si odnesete domů.

Zákon dr. Cocka....

Je - li pacientem, přicházejícím k obvodnímu lékaři jiný lékař, tato návštěva vždy skončí přinejmeunším ostrou výměnou názorů.

Edgeův dodatek

V krajním případě skončí ostrá výměna názorů zabodnutím ostrého lékařského nástroje do některé části anatomie jednoho z lékařů.

ZÁKONY ANESTEZIOLOGICKÉ....

Zákon Sama Hawkinse.....

Chirurgický zákrok bez umrtvení se provádí pouze ve filmových westernech, u primitivních přírodních kmenů a v Rusku.

Festerův dodatek

Vy ale nejste tak statečný jako Vinnetou, rudý gentleman, tudíž byste chirurgický zákrok bez umrtvení nepřežil.

Grossovo varování

Máte - li dosud zachovalý apendix nebo žaludeční vředy, nejezděte mezi zaostalé přírodní kmeny.

Putinovo upřesnění

A už vůbec ne do Ruska.

A touto perličkou na konec, můžeme nechat pány lékaře v klidu dál pracovat a vzorně se starat o svojí kapsu a naše zdraví.....

P

Něžná krása orchidejí......

Svou novou sezonu začaly i další z mých milých orchidejí. Dělají mi ohromnou radost svojí vitalitou i tím, že každoročně rozkvétají ne ve skleníku ale "normálně" na parapetu okna. Samozřejmě po venkovním letnění, jelikož to jsou druhy které toto letnění buď velmi dobře snáší a nebo přímo vyžadují, aby mohly následně během zimy založit poupata.

Ale ta která mi letos udělala největší radost zatím ještě nekvete, i když už má nasazených pět květních lat a poupata se již proklubala ven. Je to
velké CYMBIDIUM hybrid, které jsem od dcery dostala ke svým 45. narozeninám. Odkvetlo a celých pět let nenasadilo poupata i při veškerém umu a péči. Až letos, jako by mě sama chtěla ke kulatinám dát dárek nasadila sedm lat, z kterých dvě bohužel zaschly, ale těch zbylých pět se má čile ke kvetení.

V odborné literatuře jsem se dozvěděla, že to dělají rostliny které byly pěstovány na řez květů a tudíž celou dobu "dopovány" hnojivy a po určité době prodány jako pokojovky. Pak jim trvá velmi dlouhou dobu než znovu naberou sílu a začnou s kvetením. Takže jak se zdá, ta moje už má prázdniny za sebou a snad mi teď už bude dělat radost každým rokem.

Bílo - fialová BELLARA má ještě červenohnědou sestřičku, která také pomalu rozvíjí svá poupata, něžné růžové DENDROBIUM patří mezi těch pár orchidejí které nejen nádherně vypadají, ale i příjemně voní. A žluté PAPHIOPEDILUM, česky STŘEVIČNÍK má tu zvláštnost, že dokáže nepřetržitě nasazovat poupata a kvést až tři měsíce, a starší exempláře někdy celý rok.

Moc se už těším na to, až začnou kvést další z orchidejí, které mají již poupata a budou mi zpříjemňovat svojí krásou tyto šedé a ponuré dny, které teď vládnou.....

Kdo z nás dělá rasisty.....

Už druhý týden téma, které na první pohled vypadá jako brnkačka, ale když se nad ním zamyslím, zjistím, že to není vůbec téma jednoduché a hlavně není jednoznačné. Není ani černé ani bílé, ale naopak barevné.

Rasisty se nerodíme, rasisty z nás dělá situace, vlastní špatné zkušenosti a v neposlední řadě bohužel i stát se svojí sociální politikou. Samozřejmě nejsem příznivcem různých rádoby Národních a vlasteneckých stran, jejich postupy a programy jsou jen zástěrkou pro legální páchání násílí ve jménu bílé rasy. A s tím se nedá souhlasit. Jenže v dnešním globálním světě nelze zabránit migraci obyvatel z jiných zemí a jiných národností. Lze jen tuto migraci hlídat a to je podle mne úkol pro stát, a ne pro jednotlivce, či pro pár rádoby vlastenců. A dát jí pevná a přísnější pravidla.

Jenže politici toto ve své blahosklonosti přehlížejí, neboť v těchto lidech vidí budoucí volební hlasy. Nedá se paušalizovat, ty jsi černý, tak jsi zároveň zločinec, lemra líná a ty jsi bílý, jsi anděl, dobrý člověk a tobě patří stát. Všude jsou lidé kteří kradou, vraždí a znásilňují, a jsou to jak bílí, tal černí. Bohužel ale zároveň s nimi jsou do jednoho pytle házeni i ti kteří se snaží žít slušně a podle pravidel společnosti.

Ale kdo, nebo co z nás tedy dělá rasisty? Sociální politika a strach.Vždyť proč se mají vyhazovat miliardy na sociálních dávkách lidem, kteří ne že nemohli, jak oni tvrdí, ale nechtěli nikdy v životě nic dělat, a nikdy se nehodlali přizpůsobit okolí a životu ve společnosti, která je vlastně vydržuje.

Když se zlobí, že mají v zimě v bytech zimu, že jim neteče teplá voda, že je jim vypínán plyn a elektrický proud, že mají špatné životní podmínky. Jenže kdo rozprodává radiátory do sběru, stejně jako vodovodní trubky které vytrhávají ze zdí a dráty elektroinstalace. Kdo rozbíjí okna. Tito lidé jsou neustále přestěhovávání do dalších nových bytů. které ovšem v okamžiku stačí zase zdevastovat a znovu mají tu odvahu křičet jak je s nimi u nás zle zacházeno. Když neplatí za nic z toho co dostávají, tak se nesmějí divit že jim budou tyto služby odepřeny.

Pokud se kdokoli jiný dostane do situace, že nemá po ztrátě práce či dlouhodobé nemoci na zaplacení účtů, je expresně a bez náhrady vystěhován a exekutoři si u něj podávají kliku. Nebo když je v rodině, kde všichni leta pracovali a pracovat chtěli jedna OSVČ, a ti ostatní přišli o práci, automaticky se předpokládá že ona OSVČ vydělává miliony aby mohla ostatní živit než nějakou práci najdou a zároveň ještě platit účty, faktury a odvádět státu nemalé daně, tak v tom okamžiku ale úředníci řeknou: Ani se nezkoušejte ptát na nárok na nějaké dávky, ty vám nikdo nepřizná!

Ale ve výplatní termíny sociálních dávek jsou úřady v obležení těch, kteří na naší sociální politice parazitují a kterým se nikdo ze strachu před jejich "spravedlivým" hněvem neodváží tyto dávky nevyplácet. To že je hned po obdržení jdou propít a prohrát v automatech, aby si zas o něco později mohli stěžovat jak jsou na tom špatně, už patří k jejich folkloru.

Když na to upozornil starosta Nového Bydžova, byl za to pranýřován jako rasista, ale to, že má ve všem pravdu už raději nikdo nevidí. Když se svého času někteří obchodníci chtěli bránit proti zlodějským nájezdům našich romských spoluobčanů tím, že na dveře obchodů a restaurací dali jednoduše tabulky s nápisem, že Romům je vstup zakázán okamžitě si také vysloužili nálepku rasistů. Jenže kde se měli odvolat proti těmto zlodějnám navíc neustéle se opakujícím? Ale ani onen starosta a ni ti zoufalí podnikatelé neposvětili zákony, které jsou vůči těmto menšinám benevolentní, to je práce našich poslanců a politiků. Evropská unie i zámoří nas velice často kritizovali a kritizují za přístup k Romům, že jim nedáváme dost příležitostí aby svůj život mohli zlepšit, ale ta samá EU a zámoří okamžitě a bez milosti všechny Romy kteří k nim přijedou aby byli v jejich demokratických státech v bezpečí před naším "rasisticky" se chovajícím státem, zcela bez rozpaků vyexpedují hodně rychle zpátky tam odkud přišli. A proč? Protože moc dobře vědí, že živit tyto nepřizpůsobivé lidi je hodně drahá a ztrátová záležitost. Samozřejmě, i mezi těmito lidmi, kteří žijí celý život na úkor státu je i dost "bílých". Jen těch "černých" je o něco víc.

Změnit tuto situaci může jen změna myšlení, zvyků a stylu života těchto lidí, ale to je běh na dlouhou trať, ale pokud není spojen s určitou mírou restrikce, je to boj s větrnými mlýny. Tady víc jak jinde by mělo platit něco za něco. Ty se chovej slušně, posílej děti do škol, pracuj a když nemáš práci, založ si svojí firmu, v tom jsme si všichni rovni, a já stát ti zajistím dobré bydlení a ochranu. V opačné případě po mně jako státu nic nechtěj, je spoustu jiných kteří mojí pomoc potřebují. A hlavně by si už měli politici uvědomit, do koho se vyplatí ekonomicky ivnvestovat a do koho ne.

Nejsem rozhodně pro nějaké násilné řešení, to do dnešní doby nepatří, a navíc nic neřeší, spíš jen zbytečně rozbouří emoce. Ale rozhodně by se mělo něco změnit v sociálním přístupu. Pak se možná nebude muset v takové míře řešit rasismus a jeho následky......