Úžasná rána.....

Nejsem vůbec žádným příznivcem brzkého ranního vstávání, právě naopak, pokud to jde, a je dobrá konstelace hvězd, ráda si přispím. Ovšem s příchodem malého štěněte se znovu objevila již s radostí zapomenutá nutnost ranního venčícího vstávání. I kdybych sebevíc nechtěla, malej se připomene sám. Hopsáním buď po mě, nebo manželovi, kousáním do nosů, uší, vlasů a pofňukáváním nejdříve tichým, postupně ale s tím jak je venčení nutnější, hlasitějším a hlasitějším. Nepomáhá ani zachumlání pod deku, či přikrytí hlavy polštářem.

A tak, i když se mozek vzpírá té brzké hodině, tělo se sice nechtíc ale přece jen vyhrabe z tepla deky a já napůl spící vezmu na sebe kabát a vypustím toho malého tyrana na zahradu. V pyžamu s kraťasy vypadám sice na pojinovatkovatělé zahradě značně exoticky, ale na tu chvíli....

A teď se dostávám k tomu, proč úžasná rána, když taková brzká doba není zrovna mojí oblíbenou. Protože ZPÍVAJÍ ptáci. Po těch tichých, mrazivě šedivých dnech se jejich zpěv nese ranním tichem v kaskádách tónů, pomalu vycházející slunce barví oblohu do růžova a všichni ti opeření zpěváčkové se předhánějí kdo z nich zazpívá hlasitěji, déle a pěkněji. Vím sice, že podle ornitologů to je způsob jakým se ti malí zpěváčci snaží po studené noci zahřát, ale já si naivně říkám, že se mi ti tvorečci snaží zvednout alespoň trochu náladu a vynahradit mi svým krásným zpěvem to že jsem musela v tak nekřesťanskou dobu ven. A já se vždy znovu a znovu ráno s radostí zaposlouchám do jejich pěveckých orgií a říkám si že to i za tu cenu brzkého vstávání přece jen za to stojí.......