Když dostanou staré věci novou šanci......

Když se starým věcem dá šance na nový život, dokáží mile překvapit svou novou podobou a zároveň vkusně doplnit jakýkoli interiér, a když je to v interiéru dřevěné chaty, na trámech a poličkách, získají pro sebe krásný rámec....

A ať se jedná o staré krabičky od kakaa, bonbónů, a jehel do šicích strojů nebo staré mosazné kotlíky a pánve, či žehličky, konvice na vodu, nebo dvouramenné váhy, mohou žít v klidu a bez obav že je opět někdo vyhodí, svůj nový život.

---

Asi nejstarším a nejhodnotnějším kouskem téhle domácí sbírky, je ešus českého legionáře, i z místem bojového nasazení......

S takovými žehličkami by dnes asi žádná hospodyňka už nechtěla a ani neuměla žehlit, ale proč je hned zatracovat a vyhazovat, když dokáží tak pěkně obzvláštnit poličky. A detailní pohled na průduchy, které napomáhaly tomu, že žhavé dřevěné uhlí které se vkládalo dovnitř, se mohlo kývavým pohybem ruky dopředu a dozadu ještě víc rozpálit a tak se žehlící plocha ohřávala, nás udiví svojí pravidelností a precizností práce.

Víkend na jihu.....

Uplynulý víkend byl ve znamení veselých tabulek a jiných kuriozitek,jako je třeba veverka v kleci. Ale také i vrácené krásy a kouzla starých věcí.

Byl jsem s paničkou a Luckou na návštěvě u člověčího táty u něj na chatě v Jižních Čechách.Bylo domluveno, že v sobotu pojedou lyžovat do Rakouska a panička zůstane s námi, to jest se mnou, tátou a mámou na chatě, protože ona nepatří mezi lyžující, a bude se o nás starat a zároveň se i postará o plná břicha sportujících, a našich.

Oproti minulému roku ale už nebylo takové přepychové počasí, kdy se dalo i opalovat a z Rakouska lyžaříci dorazili zpět s červenými tvářemi od sluníčka, a my pejsci se venku váleli na sluníčku a odpočívali po dlouhé procházce po místních krásných lesích.

Ale procházka se nakonec přece jen konala, protože sluníčko se nechalo přemluvit a na pár hodin vykouklo.

Líbilo se nám to všem a běhali jsme jak o závod tam a zase zpátky, váleli se v trávě a jehličí a dokonce i jinak vážnější mamka běhala za námi jak vítr.

Na to že jsme byli v království rybníků a vody vůbec, poukazovalo i množství odvodňovacích struh a stružek v lesích. Tajemné cesty do hlubin lesa a atmosféra připomínající že jsou zde i blata, a rašeliniště....

Něco pro odlehčení potřetí......

MURPHYHO ZÁKONY PRO CHOVATELE......koček

Zákony o vstupu kočky do vaší domácnosti....

Pickův variační zákon....

Pořídit si kočku lze dvěma způsoby - buďto si jí vyberete vy, nebo si vybere ona vás.

Zákon důchodového zabezpečení.....

Kočka, která si vás vybrala za majitele, tak neučinila proto, že byste jí byl nějak mimořádně sympatický. Prostě jí už nebaví starat se o svou obživu svépomocí.

Joyův zákon sebezáchovy....

Kočka nevstupuje do vaší domácnosti proto, aby vám udělala radost. Kočka se pouze zabezpečuje na horší časy, asi jako když si vy připlácíte penzijní připojištění.

Zákon o nezachování formy...

Kočka se ve vaší domácnosti dokáže objevit na místech, kam se nemůže podle přírodních zákonů vejít.

Darwinovo upřesnění

Na přírodní zákony můžete jako majitel kočky klidně zapomenout.

Zákony kočičí přítulnosti a kočičích her.....

Zákon inklinační....

Kočka má z vaší rodiny nejraději toho, kdo nejčastěji otvírá dveře od ledničky.

Graspův dodatek k inklinačnímu zákonu

Je nesmyslné se domnívat, že kočka toho, koho má nejraději, bude respektovat.

Kantův kočičí zákon....

Kočka má svou vlastní životní filozofii, které nikdo nemůže porozumět.

Descartův kočičí zákon....

Snažit se pochopit kočku je zhruba stejně zbytečné, jako se snažit se chodit po stropě.

Zákon dr.Bindera....

Nechce - li kočka sedět na vašem klíně, nelze jí v odchodu zabránit ani vteřinovým lepidlem.

Konstatování markýze de Sade

Lepit si kočku na klín vteřinovým lepidlem lze doporučit poze masochistům.

Jaký smysl má smysl života.....

Když jsem viděla co je téma týdne, řekla jsem si:" Tak to dám v pohodě "!. Ale ouha, sedla jsem k počítači - a nic, všechny nápady a moudra se mi v tu chvíli z hlavy vykouřila.Jedno však je jisté, že smysl života není jen jedna stálá konstanta, mění se v závislosti na tom v jaké životní etapě se právě nacházíme.

Jiný smysl života mají dejme tomu děti, jiný zas puberťáci, dospělí, ženy nebo muži. Lidé svobodní, ženatí a vdané. Zamilovaní nebo čerstvě rozvedení. Zdraví a nemocní. Prostě smysl života je věc která je nestálá a nedá se pevně definovat.

V dětství jsou pro nás důležitější hry, hračky, pohádky, pocit toho že nás rodiče milují spíš než nějaké existenční otázky.

V pubertě se naopak stává pro nás smyslem života co největší a pokud možno co "nejbolestivější" opozice vůči škole, rodičům a proti všem a všemu vůbec. Sekáme kolem sebe hlava, nehlava, a neuvědomujeme si jak tím všem kolem ubližujeme.

V dospělosti je pro nás smyslem života naše vlastní rodina, naše děti, jejich bezpečí, a štěstí. Naše práce a to abychom jim mohli poskytnout vše po čem touží, bez ohledu na to, že nám vrátí všechno to co jsme mi sami dělali našim rodičům zpět jako bumerang.

Láska je pro nás smyslem života numero uno. Bez ní to nejde nikdy, žene nás vpřed, dává nám pocit že se vznášíme, i když jsme zrovna pěkně fest u země, lásku potřebují k životu všichni, muži, ženy, děti a nevadí nám dokonce ani to, že dokáže i pěkně bolet a zraňovat, když zůstává nedostupná nebo neopětovaná. Je pro nás stejně důležitá jako vzduch který dýcháme a pocit který máme když jsme v přítomnosti toho koho milujeme je jedinečný a neopakovatelný.

Někdo má svůj smysl života v bádání, jiný ve sbírání různých uměleckých děl. Někdo v hromadění peněz a majetku, další zas v pomoci potřebným v charitě. A jiný zas v rozhazování peněz, a v tom, že se bude co nejvíc vyskytovat na stránkách bulváru. V co nejlepších sportovních výkonech aby o jeho zemi věděli všude.

Ať už je smysl života kohokoli jakýkoli, je důležitý.Ztratíme - li smysl života je to špatné, nejen pro nás samotné ale i pro ty okolo nás,kteří o nás stojí a mají nás rádi. Není pro ně nic horšího než pozorovat jak se bez smyslu svého života vrháme do propastí drogové a alkoholové závislosti. Jak se snažíme s tohoto života odejít jen proto, že se domníváme, že jsme svůj smysl života dávno ztratili. A neuvědomujeme si, že právě mi můžeme být jejich smyslem života.

Včera jsem si sem sedla, a nic mne nenapadalo. Dnes jsem během deseti minut napsala tento fejetonek. Snad není plný nesmyslů, snad má i smysl, nevím. To už je na posouzení jiných....

P.S.Když jsem já měla svojí krizi "středního věku" novým smyslem života, který jsem našla, byl příchod toho mého šedivého pokladu a motání se kolem něj a tenhle blog, kde jsem našla jak spřízněné duše, které bych asi jinak nikdy nepotkala(viď Ali),tak i nové přátele a kde si i pravidelně čistím a trénuji hlavu na tématech týdne .

Něco pro odlehčení podruhé.....

MURPHYHO ZÁKONY PRO CHOVATELE.....psů

ZÁKONY PRO CHOVATELE

Zákon dr.Crackpota....

Chcete- li se stát chovatelem, musíte obětovat své duševní zdraví.

Zákon párování....

Žijete - li sám, nepočítejte s tím, že vám zvíře bude dělat společnost.

Foolův dodatek

Budete - li se snažit být pro své zvířátko zábavným společníkem, uděláte ze sebe naprostého pitomce, aniž byste dosáhl viditelného výsledku.

Psí zákon začínajícího kynologa....

Svého psa poznáte podle toho, že se k vám ve společnosti nehlásí.

Zákon ignorační.....

Zvíře nereaguje na žádný zvuk, který vychází z vašich úst.

Zákon proměny povah....

Psychicky labilní chovatel se postupem doby stává nebezpečným sám sobě i celé společnosti.

Loonyho dodatek

Každý chovatel se časem stane psychicky labilním.

Zákon klamání tělem....

Zvíře, které se k vám chová přátelsky, není vaše.

Druhý zákon klamání tělem....

Zvíře, které se chová přátelsky ke všem lidem kromě vás, je vaše.

Zákon totalitní....

Pes trpí fixní ideou, že pouze on přesně ví, co je pro vás dobré.

Idleův zákon priorit....

Podle psa je pro vás dobré vše, z čeho mu plynou výhody.

Zákon vytěsnění....

I malý pes dokáže ve vaší posteli zaujmout takovou polohu, aby pro vás nezbylo prakticky žádné místo.

Prvý zákon mesalianční.....

Pořídíte - li si za nemalé peníze psího šampiona v domnění, že na jeho sexuálních aktivitách budete vydělávat, pes bude zásadně odmítat všechny feny, za jejichž oplodněníje majitel ochoten zaplatit.

Druhý zákon mesalianční.....

Psího šampiona přitahují pouze feny bez průkazu původu, a intenzita pohlavního puzení k těmto fenám je tím vyšší, čím méně si majitel feny přeje štěňátka.

Plebejský zákon....

Oproti tomu psa bez průkazu původu přitahují zásadně feny šampionky s rodokmenem, za který by se nemusel stydět ani kníže Schwarzenberg.

Procházka po výstavišti.....

Zatím co mne panička pilně připravovala, česala a chodila se mnou v kruhu, Ondra s Luckou se vydali na obchůzku po ostatních kruzích a Ondra tam nafotil spousty jiných pejsků, kteří čekali se svými pánečky na to, až budou taky moci nastoupit do svých kruhů.

Tak tady je ještě malá ochutnávka rozmanitosti nás pejsků......

---

A ještě něčím byla tahle výstavní neděle vyjímečná, panička se tam potkala po dlouhých a dlouhých letech se svým skorobráškou, pejsčím pánečkem, se kterým kdysi jako malá vyrůstala, protože její maminka ho hlídala své kamarádce, a pak i s nima jezdil pár let na jejich chalupu.Sám má pro změnu chovnou stanici Brazilských fil, které jsou hodně úspěšné.

Dneska to bylo lepší.....

DUOCACIB BRNO, den druhý.....

Na druhý výstavní den jsem se pěkně vyspal do šediva(jelikož JSEM šedivý, nemůžu říct do růžova) a znovu jsme po ránu zamířili směrem na Brno.Tentokrát už byli všichni u kruhu dřív než my, protože kromě nás všichni v Brně spali v hotelu a nebo jako moji tátové, u Bredova pánečka.

Tentokrát s paničkou místo pánečka jeli Ondra a Lucka. Vybrali jsme si místo u kruhu, zaparkovali klec a křesílko, a začalo zase načesávání. Paničce přibyl na úpravu kromě mne i táta, tak si musela dát záležet, aby se na ní Mirka, která jinak tátu pořád krásně připravuje, nezlobila. Ale asi to nebylo nejhorší, protože jednu chvíli si nás Mirka spletla, myslela si že táta jsem já, a paničku pochválila jak pěkně mne zas připravila .

---

A přišla chvíle velké odvety, nastoupili jsme s bráškou a chodili jak o život. Ale jelikož se vystřídali rozhodčí, tak tentokrát opět po velkém rozhodování a porovnávání jsem ten lepší byl já! A zase se paní rozhodčí nemohla dlouho rozhodnout, kdo z nás dvou je lepší. Tak jsme si stejně jak loni s bráškou vyměnili pozice.

A já nakonec pomstil i tátu, protože toho italského gigola jsme odsunuli ze všech vítězných pozic.

Sice táta zase skončil na třetím místě, ale tentokrát vyhrál všechny tituly Dezzi.

Takhle se táta statečně vyrovnával se svojí prohrou, prostě si dal dvacet......

Tenhle fešně vypadající pejsek který tak pozorně kouká co jeho páneček dělá, je bráška Bredík....

DUOCACIB Brno,6.2. V1,CAC,res.CACIB,rozhodčí p.Alena AUERBACH,Česká republika

Tak už mi to začalo.....

DUOCACIB Brno 5.-6.2. 2011

Přesně podle verše z písničky "Stříhali dohola malého chlapečka"....tak už mu to začlo...

i mě začala nová výstavní sezóna. Už třetí....a budou mi tři roky....

Táta se ve třech letech stal velice úspěšným výstavním pejskem, udělal si Českého šampiona, ačkoli do té doby se každý z rozhodčích na něj netvářil zrovna moc nadšeně, protože byl a je přece jen kus psa, vyťapal si nominaci na nejprestižnější pejsčí výstavu CRUFT, na kterou se nenominoval ani jeden z těch psů, kteří moc velcí nebyli, ovšem s vyjímkou Dezziho a Drusillky.A málem i stihnul titul Grandšampiona.

Dá se říct, že mi všichni tři jeho synové jdeme zdárně v jeho stopách, i když nejúspěšnějším z nás je bráška Bernard(Brutusek) v Polsku, který je už nejen Polským šampionem ale i šampionem pobaltských republik a Moldavy.

Bráška Bred si při tom letošním zahájení taky už vystřihnul titul Českého šampiona, tak už jen jen mě zbývá krůček k tomu, abych ten titul taky dostal, totiž už jen jeden CAC.

---

Takže.... v sobotu pátého února jsem zahájil sezónu prohrou s bráškou. Ovšem po pravdě musím říct, že panu rozhodčímu trvalo velmi dlouho než se rozhodl komu z nás dvou přiřkne vítězství. Všelijak nás pozoroval ze všech stran, nechával nás chodit sem a tam, srovnával nás, a zase nás nechal chodit, až nakonec se přiklonil k tomu, že dá přednost bráškovi. Sice jsme bráškové, ale podle něj jsme každý úplně jiný pes, a tak se rozhodl, i když neřekl přímo proč, k nemalé radosti Bredovy paničky a pánečka pro něj. Ovšem my(já a panička) to tak neberem, je to přece v rodině. A velkou radost z toho měl i můj člověčí táta, jsme přece jen "jeho" klucí.

Mě to ovšem náladu nijak nezkazilo a smál jsem se na každého kolem, kdo se na mě podíval.I na nového kamaráda Roba, taky pejskaře, se kterým se panička seznámila právě přes tenhle můj blog.On má chovnou stanici Irských vlkodavů a Španělských galgů. S iráčkama už na výstavy ale nechodí, vystavuje jen ty galgy. To jsou také chrti, ale u nás velmi málo rozšíření a tím i málo známí psi. Tak to jsou Gerri, světlý, krátkosrstý, a Estrellka ta je hrubosrstá.

A jelikož musel hodně dlouho čekat než na ně přišla řada v kruhu, tak se vždycky na nás přišel podívat jak nám to jde, případně podržet palce když jsme nastoupili do kruhu. Jenže asi nedržel správně, protože to vyhrál bráška.

Nutno podotknout, že táta sám už tak úspěšný nebyl, že ho porazil Dezzi, tak to se ještě dalo pochopit, oni dva mezi sebou hodně s většími či menšími úspěchy bojují, ale nakonec je oba předběhl cizinec v českých výstavních kruzích, pes z Itálie. Pobral všechny tituly a jeho vítězství popravdě vzbudilo velké rozpaky u českých chovatelů. Ne že by byl nějaký šereda, ale prostě to nebylo až tak ono s předváděním a celkovou úpravou. Byl upraven po americku což je u nás ne zrovna obvyklá dandičí úprava. Svojí premiéru mělo i pár štěňátek z českých odchovů, jak Vlaďky z Hořic, tak i paní Musílkové ze Slaného, a i jedno kouzelné štěně z chovu německého, od Rosenbaumů. I když to už se jednou vystavovalo, tak to pro něj, tedy spíš pro ní, nebylo až taková novinka.

DUOCACIB Brno 5.2. V2,res.CAC,rozhodčí Jaroslav KUBALA,Slovenská republika.

Svět před námi, hvězdy nad námi!.....

Tímto zvoláním by mohl případně zahájit svojí cestu dejme tomu Kryštof Kolumbus. A proč?

Hvězdy odedávna vedly mořeplavce a cestovatele po jejich trasách neomylně k cíli. K nim zvedali hlavy mayští kněží a sestavovali podle nich své naprosto přesné kalendáře. Egyptští kněží, faraon i prostý lid, ti všichni napjatě sledovali noční oblohu, kdy se na ní objeví Psí hvězda, nebo - li SIRIUS, který ohlašoval příchod tolik každoročně očekávaných, životně důležitých záplav.

"Noční obloha je běžně používaný pojem pro oblohu, tak jak je vidět v noci.Tento termín je spojen s astronomií, protože po soumraku začnou být vidět hvězdy, měsíc a planety."

Tolik suchá definice z Wikipedie. Jenže noční obloha není jen pouhé místo k pozorování, ale úžasné každodenní divadlo které ač se může zdát že je stejné a neměnné, tak opak je pravdou.

Nejen že každé roční období nabízí jiný pohled na oblohu, ale i to, jestli jsme zrovna na Severní nebo Jižní polokouli znamená vidět něco úplně odlišného.

Noční obloha je sbírkou tajemství, která se lidstvo od počátku snažilo a snaží rozluštit. Pohled na tisíce hvězd nikdy neomrzí a vždy v něm najdem něco nového.

Pesimista řekne "Je tma,není nic vidět". Optimista řekne"Je tma, ale hvězdy jsou přece krásné".

Básník začne psát o hvězdách básně, skladatel složí sonátu na oslavu krále měsíční noci, Měsíc.

Zamilování hledí k noční obloze v okouzlení sebou samými a hledají tu svojí šťastnou hvězdu.

Ve hvězdách se snažíme nalézt a přečíst svou budoucnost.

V dnešní době světelného smogu je již dost problém se na hvězdy dívat, ve městech či v jejich blízkém okolí je to někdy skoro nemožné. Ale jakmile jsme někde na louce, na horách, nebo u moře, rozklene se nad námi sametově černá poduška pošitá miliony stříbrných korálků. Začne nás vtahovat do svých neprobádaných a nekonečných hlubin i kdybychom se sebevíc bránili.

A když se na nočním nebi nad námi začne odehrávat světelné představení padajících hvězd v některém z astronomických rejů, nezbývá než jen s úžasem sledovat to přírodní divadlo.

Noční obloha se prostě nikdy neokouká, nenudí, a nezklame.

A co teprve když je úplněk a máme možnost dalekohledem sledovat našeho věčného souputníka a věrného průvodce Měsíc.....

Něco pro odlehčení....

MURPHYHO ZÁKONY A DOMÁCÍ ZVÍŘATA

---

Zákony o výběru vhodného štěněte.....

Huhfleischův zákon o přetvářce.....

Vyberete - li si deseti štěňat to, které polehává v koutě košíku a tváří se přinejmenším jako Lao'c, přestane být klidné a vyrovnané přesně ve chvíli, kdy s ním překročíte práh vašeho bytu.

Doplněk k tomuto zákonu.....

Doporučí - li vám chovatel štěně s tím, že je to takový hodný ňouma, který by mouše neublížil, můžete vzít jed na to, že budete do konce psího života platit sousedům zakousnuté slepice.

Briskův zákon o skotačení.....

Štěně, které si vás na první pohled získá svou hravostí a čilostí, bude po zbytek své existence ve vašem domě pouze tupě ležet na gauči a zoufalé házení gumovou kostí bude komentovat maximálně lehce ironickým pohledem.

Breedův zákon o štěněčím charakteru....

Vyberete - li si štěně podle vlastností, přisuzovaných určitému plemeni v atlasu psů či jiné kynologické knize, vaše štěně bude mít vlastnosti naprosto opačné.

Doplněk k tomuto zákonu....

Ze třech psích vlastností, které vás nejvíce přivádějí k šílenství, bude mít vaše štěně čtyři a více.

Zákony o štěněčí hygieně.....

Tiskový recyklační zákon....

Noviny, které umístíte do koupelny proto, aby na ně štěně chodilo vykonávat velkou potřebu, zůstanou netknuté až do té doby, kdy k vám příjde význačná návštěva.

Časová posloupnost tiskového recyklačního zákona....

1. Ve chvíli, kdy k vám příjde význačná návštěva, nebude v koupelně svítit světlo.

2. Význačná návštěva zamíří z koupelny přímo do obývacího pokoje.

3. V okamžiku, kdy zjistíte skutečný rozsah katastrofy, přiběhne k ván štěně s radostně zdviženým ocáskem a bude se dožadovat pochvaly, jak skvěle se zhostilo dodržování osobní hygieny.

Zákony štěněčích her.....

Zákon nepostradatelnosti.....

Štěně si bude hrát zásadně s tím, co považujete za nezbytné pro spokojený život.

Přímá konkretizace zákona nepostradatelnosti podle dr.Stumblerové.....

Kromě bačkor, to budou televizní telefonní kabely, perský koberec, rodinné album obsahující fotografie, od nichž neexitují negativy, oblíbené knihy, které se již nedají koupit v běžné síti knihkupectví, magnetofonové kazety a CD disky, které se nedají koupit v běžné síti prodejen, suvenýry z dovolené, na kterou už nikdy v životě nepojedete, medvídek, s nímž jste si nejraději jako děti hrály, pera značky Parker, krajkový ubrus, drahá kabelka s krokodýlí kůže, vaše nejlepší společenské šaty od renomovaného módního návrháře šité na zakázku, šperky, zlato a bankovky o větší nominální hodnotě než 500 Kč, případně ekvivalent v zahraniční měně, kreditní karty, záruční listy od veškerého vybavení domácnosti, daňové přiznání, rodný list, řidičský průkaz, občanský průkaz, cestovní pas, maturitní vysvědčení, diskety s prací, na níž jste potili krev rok a více a od níž nemáte jedinou další kopii, ustřižky od zaplacených složenek, nezaplacené složenky, tiket loterie na němž je minimálně třetí pořadí, vyhrávající losy a podobně.

Ale nezoufejte, každý zákon má i svou vyjímku, tak doufejte, že se vztahuje i na vaše nové štěně.....

Všem, které si myslí, že nejsou užitečné...

Tahle kytička a následující věty jsou pro všechny z nás, kterým se alespoň jednou denně zdá, že jsou vlastně úplně k ničemu.....

...to ženy vždycky dokážou vtisknout životu a světu kolem sebe smysl. To na ženy pokaždé zbývají velká rozhodnutí týkající se rodiny, dětí, domova, kde všichni společně v klidu žijí a ktrý děti jednoho dne bez známky lítosti opustí, když si vybudují své vlastní domovy. To ženy rozhodují, co budou jejich rodiny jíst, co budou mít na sobě, s kým se budou stýkat. To ženy dávají rodinu dohromady, když ji potká nešťastná událost, chlácholí své potomky, když mají zlomená srdce, když se jim nesplní jejich sen. A sedí u svých synů a drží je, když jim doktoři něco zašívají nebo dávají do sádry. Ženy se na tomto světě zasloužily o spoustu dobrých věcí, a přesto je na ně pohlíženo jako na něco méněcenného oproti mužům, protože je společnost a příroda nutí, aby byly na mužích závislé - závislé na jejich jméně, na jejich ochraně.

Ženy existují pro své muže, naslouchají jim, sytí je, a když je zapotřebí, tak i klamou a říkají jim, co chtějí mži slyšet. Ženy mužům usnadňují život, přestože jim samotným to často život ztěžuje. Někteří muži nemají skutečnou představu o tom co je bolest, láska, věrnost - a proč taky, když se automaticky předpokládá, že bolest budou celý život ve vztazích s muži zakoušet ženy, že celoživotní lásku a věrnost nabídnou ženy mužům?.....

Tak všem přejí hezký den a nebojme se i občas být pyšné na to, že jsme ženy....

Máme se opravdu bát?.....

Každému z nás, kdo má mailovou schránku již určitě ve schránce přistál nějaký ten " spravedlivě rozhořčený" dopis, kde se píše o tom, jak nás čeká černá budoucnost v lékařství, v našem politickém rybníčku a pod. Nedávno u mě přistálo video, kde se objevilo varování před tím, že za pár desítek let naše "západní" civilizace zanikne a nastoupí světovláda islámu.

Hluboký a příjemný hlas v něm americkou angličtinou velice sugestivně říkal jak špatně dopadneme. Mě osobně se sice tento způsob nelíbí, připomíná to ony plamenné výhružky nacistických pohlavárů o nebezpečnosti Židů pro svět, ale bohužel má i své pravdivé jádro.

Arogance a nesmiřitelnost dnešního islámu a potažmo muslimských vůdců, je opravdu bezbřehá a velice nebezpečná. Fanatismus jeho vyznavačů je věc která se nedá brát na lehkou váhu, smrt ve jménu Alláha je pro ně splněním snu. Měla jsem v poslední době možnost číst několik knih které napsaly jak ženy, kterým se podařilo vymanit z područí islámu a stát se v Evropě i političkami, tak i ženy ze Západu, které se do arabských zemí přivdaly a musely se novému životu přizpůsobit i tím, že se z nich staly muslimky i proti jejich vlastnímu přesvědčení. A nebylo to čtení rozhodně veselé. Dokud se nezmění myšlení lidí, nezmění se nikdy ani jejich postoj k Západu a k celkovým změnám v arabském světě. A aby se to nestalo, o to se starají školy islámu, které vychovávají další a další fundamentalisty a navíc se ženám upírají i ta už tak okleštěná práva. Jenže k tomu chybí hlavně ochota se změnit a přesvědčení o tom, že jen islám je ta pravá víra.

Nemá cenu zde diskutovat o tom, co všechno je v islámu špatně, to si můžeme dnes a denně přečíst, vidět ve zpravodajstvích, slyšet na vlastní uši od lidí, kteří měli tu pochybnou čest se s ním setkat.

Ono video jsem poslala kamarádce a poprosila jí o názor.

Přišel mi od ní dlouhý a velice rozhořčený mejl. Má sama bohužel negativní zkušenost s islámskými sousedy, a z obsahem onoho videa souhlasí, už jen pro to, že ona kuvajtská rodinka je opravdu "požehnána" množstvím dětí.

Psala o jejich absolutní neochotě přizpůsobit se alespoň trochu našemu způsobu života a s tím i spojenými povinostmi.

O tom jak se chová pán domu ke své ženě. Nikdo nechce po těchto lidech aby úplně smazali svoji národní identitu a stali se něčím co nejsou, ale na druhé straně je na místě aby alespoň nějakým způsobem byli ochotni se přizpůsobit způsobu života v té zemi kde našli nové domovy, tím spíš že oni sami od lidí ze Západu požadují a to velmi striktně a někdy i dosti nevybíravým způsobem aby dodržovali pravidla jejich světa.

Naší republice se zatím nějaký velký nárůst počtu muslimských obyvatel vyhýbá. Ale na druhou stranu jsme v obklíčení zemí kde je ten nárůst hodně velký a neustále jich přibývá. Jenže i náš stát momentálně dělá všechno pro to, aby se to brzy změnilo. Samozřejmě že nynější škrty v sociální sféře nejsou jen vinou této vlády, ale i těch předcházejících, kdy se peníze rozhazovaly plnými hrstmi a moc se nemyslelo na budoucnost. A tak se samozřejmě dnešní mladí hodně rozmýšlejí jestli mít vůbec děti a když, tak opravdu jen to jedno, aby byli schopni mu zaručit to že se budou o něj moci postarat.

Pak je opravdu možné, že Evropa bude za pár desítek let muslimským rájem, kde budou pronásledováni pro změnu nevěřící psi.

A když jsem včera viděla ve zprávách záběry jejich tradičního způsobu popravy ukamenováním běhal mi po zádech opravdu velmi silný mráz.

Den za odměnu....

Dnešní den máme za odměnu, a proč? Od rána krásně svítí sluníčko, sice je mrazík, někde menší, někde větší, ale to že konečně! zas po těch zamračených dnech vylezlo sluníčko je opravdová odměna.

Stromy se od kořenů až ke korunám obalily bílým sametem, a všechno najednou jakoby se rozsvítilo a i přes ten mrazivý vzduch ožilo.

Podle nějaké statistiky, kterou jsem zaslechla, během minulých tří měsíců svítilo sluníčko celkem pouhých patnáct hodin. Což je pět hodin v měsíci. Dost smutná a tmavá statistika. A tak i když jsem dneska při cestě do města byla zababušená v kabátě, v rukavicích a zamrzal mi nos, klidně jsem to kvůli té nádherně modré a slunečné obloze přírodě odpustila. Jen bych si nejenom já moc přála, kdyby nás takovými krásnými dny odměňovala častěji

Neznámý, a přesto nesmrtelný......

Když jsem se tak zase jednou probírala fotografiemi, narazila jsem na ty, které fotil můj syn při mém nástupu do lázní po operaci páteře. Z těch mnoha, které se nabízely jsem si vybrala menší, ale za to velice hezké Lázně Mšené.

Jsou 40 kilometrů od Prahy, ale již na pokraji Českého středohoří. Leží v údolí a když si vyjdete na kopce nad nimi otevřou se vám výhledy na horu Říp, a na nádherné a majestátní vršky právě Českého středohoří a siluetu zříceniny hradu Házmburk. Samo městečko Mšené je malé a stulené v okolní krajině.

Lázně samotné byly založené v roce 1796 a měli i své vlastní slatiniště, odkud se bralo do balneo provozů léčivé bahno.Dnes jsou již ale slatiniště vyčerpána a bahno se sem dováží z Třeboně.

Jednotlivé lázeňské domy jsou rozesety ve velkém a krásně upraveném parku, na dohled od sebe, ale při tom nijak si navzájem nestíní a nepřekáží. Některé budovy jsou v secesním stylu, z krytými balkony u každého pokoje.

Co ale tyto lázně činí zajímavými, je tato budova lázeňské jídelny zvaná Dvorana.

 V roce 1905 jí vyprojektoval a postavil architekt JAN LETZEL

Myslím, že toto jméno řekně něco jen lidem, kteří buď jsou sami architekty a nebo se o architekturu zajímají. A při tom si troufám říct, že není na světě člověka, který by neznal jeho nejslavnější a zároveň nesmrtelnou stavbu.

Jde o pavilon průmyslové výstavy v Hirošimě, zvané Průmyslový palác, nyní známé jako Muzeum míru, BOMBE DOME

Je to ona proslulá stavba, která jako jediná přečkala výbuch atomové bomby ačkoli ta dne 6.8. 1945 přesně v 8:15 nad ní explodovala. Celé město Hirošima v tu chvíli lehlo popelem, jediná zůstala stát kostra této budovy.

A kdo tedy vlastně byl autor tohoto projektu?

Architekt Jan Letzel se narodil 9.4.1880 v Náchodě. Studoval architekturu a stal se jedním z nejlepších a nejmilejších žáků dalšího známého architekta, profesora Jana Kotěry.

Letzel začal svoje působení hlavně v cizině, víc než rok žil v Egyptě, kde se dokonale seznámil se staroegyptskými památkami.

Ale nejvíc obdivoval Japonsko, kde také strávil 13 let svého života, a i později do Japonska podnikal cesty. Protože v Japonsku zažil jedno z nějvětších zemětřesení, stavěl po celou dobu své činnosti v Japonsku budovy takovým způsobem, aby co nejvíc odolávaly otřesům.

V Japonsku postavil mnoho velkolepých staveb. Vyzdobil slavnostní síň německého císařství v Tokiu, projektoval kláštery Sacre ceour a Stella matutina, jezuitskou univerzitu, obchodní muzeum v Osace, hotely a jiné.

Hodně pracoval s betonem, železobetonem a různými kovovými výstuhami a prvky.

Letzel nebyl jen stavitelem, ale i výtvarníkem. Ačkoli žil v Japonsku, nikdy nepřestal být Čechem a po vzniku našeho samostatného státu působil i jako první atašé Československého vyslanectví. Zemřel náhle, v ústavu pro choromyslné v Praze 26.12. 1925 a pochován je v rodném Náchodě.

U nás je bohužel jeho děl velice málo, vlastně jsou to díla dvě. Secesní přestavba Hotelu Šroubek, dnes Evropa v dolní části Václavského náměstí a právě ona zmiňovaná lázeňská jídelna Dvorana.

V Japonsku je Letzel i nadále vysoce uznávaným architektem, a studenti architektury jezdí po jeho stopách právě i k nám do Čech. Sama jsem během svého pobytu v lázních několik těchto výprav zažila.

Lázně Mšené, jsou dost často vyhledávány pro svojí fotogeničnost i filmaři. Takže pokud je někomu povědomý lázeňský dům Slovanka, tak se nemýlí, "hrál" již v televizních inscenacích s Miroslavem Donutilem 3+1, a nebo teď nedávno v televizi opětovně uvedeném filmu O rodičích a dětech, kde se objevila právě i jídelna, zřícenina kaple sv. Jana Nepomuckého a okolní lesopark.

Použity materiály z Wikipedia a vlastni archív.

O zvířatech a lidech, aneb bestie mezi námi......

Určitě všichni z nás, kdo sledujeme televizní zpravodajství, zaznamenali opět jeden z otřesných případů týrání malých dětí.

Myslím že o případu malého Dominika díky televizi dnes neví jen málo lidí. Dá se samozřejmě zařadit hned vedle případu z Kuřimi. V prvním případě pomohla náhoda, zde zůstává ale rozum stát všem normálním lidem nad tím, že si nikdo ani ve škole ani v okolí ničeho nevšiml?

Vždyť copak nebylo žádné učitelce při tělocviku divné jak chlapec hubne?To byla tak časově zaneprázdněna že nebyla schopná něco takového registrovat?Modřiny, boláky, nikomu nepřišly nenormální?Argumenty rodičů o těžké nemoci, a o tom že si chlapec všechna zranění způsobil sám jsou velmi chabé, dobrá, pokud se učitelé spokojili s tím, že je Dominik tak těžce nemocný, nebylo jim divné, proč tedy nebere žádné léky?Že si ve škole nikdy žádné zranění nezpůsobil?A jistě každý z nás, kdo žije na vesnici nebo malém městě, zná a jistě již někdy určitě i na vlastní kůži zažil starost "všímavých" sousedů a sousedek. Kde tedy byla teď ta jejich úžasná všímavost?

Domnívám se, že v tomto případě selhalo všechno co selhat mohlo.

Podle statistik, se takovýchto věcí dopuštějí lidé, kteří sami byli v dětství týráni, je to pro ně prostě zcela normální rodinný model. Jenže by to tak být nemělo, neměli bychom se bát označit ty kteří se takto ke svým dětem chovají. Pak mají ony děti šanci zjistit, že to vůbec není "normální" způsob života. Všímat si různých malých detailů v chování těchto týraných dětí, jejich vztahu k ostatním dospělým, ale i k jiným dětem. Dívat se a nebát se jít to ohlásit. Jen tak se dá alespoň trochu zabránit těmto věcem.

Takovéto chování ještě vynikne víc v kontextu s chováním zvířecích maminek. Zvířata přece nemyslí! Nemají vlastní rozum! Jejich chování je pudové!

Ale co si pak myslet o opičí matce, které zemřelo mládě a která ani po jeho smrti se nebyla schopná od něj odloučit. Která ze zvířecích matek, jež pro své mladé jsou i schopné zemřít to samé mládě nějakým způsobem týrá?

Jsme prý bytosti rozumné a inteligentní, ale zároveň se k sobě navzájem a ke svým dětem chováme někdy mnohem a mnohem krutěji než se zvířata chovají k sobě. Říkáme o druhých že se chovají jako zvířata, ale copak zvířata jen tak pro svoji zábavu své mladé týrají?

Dnešní doba je hektická, klasický rodinný model se pomalu mění, ale to co by mělo zůstávat neměnné je mateřská láska, starost o to aby naše děti měli dětství plné her a šťastných dní, aby se nás nemusely nikdy bát, a aby jim nikdy nepřipadalo normální, že týrat své vlastní děti je prostě úplně běžné....