Svět před námi, hvězdy nad námi!.....

Tímto zvoláním by mohl případně zahájit svojí cestu dejme tomu Kryštof Kolumbus. A proč?

Hvězdy odedávna vedly mořeplavce a cestovatele po jejich trasách neomylně k cíli. K nim zvedali hlavy mayští kněží a sestavovali podle nich své naprosto přesné kalendáře. Egyptští kněží, faraon i prostý lid, ti všichni napjatě sledovali noční oblohu, kdy se na ní objeví Psí hvězda, nebo - li SIRIUS, který ohlašoval příchod tolik každoročně očekávaných, životně důležitých záplav.

"Noční obloha je běžně používaný pojem pro oblohu, tak jak je vidět v noci.Tento termín je spojen s astronomií, protože po soumraku začnou být vidět hvězdy, měsíc a planety."

Tolik suchá definice z Wikipedie. Jenže noční obloha není jen pouhé místo k pozorování, ale úžasné každodenní divadlo které ač se může zdát že je stejné a neměnné, tak opak je pravdou.

Nejen že každé roční období nabízí jiný pohled na oblohu, ale i to, jestli jsme zrovna na Severní nebo Jižní polokouli znamená vidět něco úplně odlišného.

Noční obloha je sbírkou tajemství, která se lidstvo od počátku snažilo a snaží rozluštit. Pohled na tisíce hvězd nikdy neomrzí a vždy v něm najdem něco nového.

Pesimista řekne "Je tma,není nic vidět". Optimista řekne"Je tma, ale hvězdy jsou přece krásné".

Básník začne psát o hvězdách básně, skladatel složí sonátu na oslavu krále měsíční noci, Měsíc.

Zamilování hledí k noční obloze v okouzlení sebou samými a hledají tu svojí šťastnou hvězdu.

Ve hvězdách se snažíme nalézt a přečíst svou budoucnost.

V dnešní době světelného smogu je již dost problém se na hvězdy dívat, ve městech či v jejich blízkém okolí je to někdy skoro nemožné. Ale jakmile jsme někde na louce, na horách, nebo u moře, rozklene se nad námi sametově černá poduška pošitá miliony stříbrných korálků. Začne nás vtahovat do svých neprobádaných a nekonečných hlubin i kdybychom se sebevíc bránili.

A když se na nočním nebi nad námi začne odehrávat světelné představení padajících hvězd v některém z astronomických rejů, nezbývá než jen s úžasem sledovat to přírodní divadlo.

Noční obloha se prostě nikdy neokouká, nenudí, a nezklame.

A co teprve když je úplněk a máme možnost dalekohledem sledovat našeho věčného souputníka a věrného průvodce Měsíc.....