Tak už mi to začalo.....

DUOCACIB Brno 5.-6.2. 2011

Přesně podle verše z písničky "Stříhali dohola malého chlapečka"....tak už mu to začlo...

i mě začala nová výstavní sezóna. Už třetí....a budou mi tři roky....

Táta se ve třech letech stal velice úspěšným výstavním pejskem, udělal si Českého šampiona, ačkoli do té doby se každý z rozhodčích na něj netvářil zrovna moc nadšeně, protože byl a je přece jen kus psa, vyťapal si nominaci na nejprestižnější pejsčí výstavu CRUFT, na kterou se nenominoval ani jeden z těch psů, kteří moc velcí nebyli, ovšem s vyjímkou Dezziho a Drusillky.A málem i stihnul titul Grandšampiona.

Dá se říct, že mi všichni tři jeho synové jdeme zdárně v jeho stopách, i když nejúspěšnějším z nás je bráška Bernard(Brutusek) v Polsku, který je už nejen Polským šampionem ale i šampionem pobaltských republik a Moldavy.

Bráška Bred si při tom letošním zahájení taky už vystřihnul titul Českého šampiona, tak už jen jen mě zbývá krůček k tomu, abych ten titul taky dostal, totiž už jen jeden CAC.

---

Takže.... v sobotu pátého února jsem zahájil sezónu prohrou s bráškou. Ovšem po pravdě musím říct, že panu rozhodčímu trvalo velmi dlouho než se rozhodl komu z nás dvou přiřkne vítězství. Všelijak nás pozoroval ze všech stran, nechával nás chodit sem a tam, srovnával nás, a zase nás nechal chodit, až nakonec se přiklonil k tomu, že dá přednost bráškovi. Sice jsme bráškové, ale podle něj jsme každý úplně jiný pes, a tak se rozhodl, i když neřekl přímo proč, k nemalé radosti Bredovy paničky a pánečka pro něj. Ovšem my(já a panička) to tak neberem, je to přece v rodině. A velkou radost z toho měl i můj člověčí táta, jsme přece jen "jeho" klucí.

Mě to ovšem náladu nijak nezkazilo a smál jsem se na každého kolem, kdo se na mě podíval.I na nového kamaráda Roba, taky pejskaře, se kterým se panička seznámila právě přes tenhle můj blog.On má chovnou stanici Irských vlkodavů a Španělských galgů. S iráčkama už na výstavy ale nechodí, vystavuje jen ty galgy. To jsou také chrti, ale u nás velmi málo rozšíření a tím i málo známí psi. Tak to jsou Gerri, světlý, krátkosrstý, a Estrellka ta je hrubosrstá.

A jelikož musel hodně dlouho čekat než na ně přišla řada v kruhu, tak se vždycky na nás přišel podívat jak nám to jde, případně podržet palce když jsme nastoupili do kruhu. Jenže asi nedržel správně, protože to vyhrál bráška.

Nutno podotknout, že táta sám už tak úspěšný nebyl, že ho porazil Dezzi, tak to se ještě dalo pochopit, oni dva mezi sebou hodně s většími či menšími úspěchy bojují, ale nakonec je oba předběhl cizinec v českých výstavních kruzích, pes z Itálie. Pobral všechny tituly a jeho vítězství popravdě vzbudilo velké rozpaky u českých chovatelů. Ne že by byl nějaký šereda, ale prostě to nebylo až tak ono s předváděním a celkovou úpravou. Byl upraven po americku což je u nás ne zrovna obvyklá dandičí úprava. Svojí premiéru mělo i pár štěňátek z českých odchovů, jak Vlaďky z Hořic, tak i paní Musílkové ze Slaného, a i jedno kouzelné štěně z chovu německého, od Rosenbaumů. I když to už se jednou vystavovalo, tak to pro něj, tedy spíš pro ní, nebylo až taková novinka.

DUOCACIB Brno 5.2. V2,res.CAC,rozhodčí Jaroslav KUBALA,Slovenská republika.