09 dubna 2018

Petřín po prvé ....



Byť bylo na ten předposlední březnový víkend v předpovědi teplo a slunečno, skutečnost
byla, alespoň v Praze, naprosto jiná. Byla zima, zataženo a nevlídno. Nicméně i tak jsem
se po delším přemlouvání vypravila na moje oblíbené místo. Navíc když to mám z bytu
jen nějakých patnáct minut volné chůze. Jasně, jako vždy to byl Petřín. Nejen proto, že
je odtud docela pěkný výhled na tu část Prahy kde se na jejím horizontu objevují nové
siluety ale i to že se zde snoubí právě pohled na to nové ruku v ruce se starým. Ale i
proto, že se podoba zdejších zahrad neustále mění, po dlouhých letech stagnace kdy
zde vládla příroda bez ladu a skladu, lavičky byly rozbité a cesty polorozpadlé,se opět
dostává na čistotu a příjemné prostředí. Vlastně pokaždé když jsem zajdu objevím
něco nového. Hodně zahradám pomohlo i to, že se na noc zavírají všechny jejich
vchody,čímž se zamezuje tomu, aby se z nich stalo eldorádo nočních vandalů.
I když se v části kde jsou pískovcové skály a skalky stále ještě občas
usídlí nějací bezdomovci, už je zde mnohem bezpečněji než
tu jeden čas bylo. I když ...kdysi jsem si klidně dovolila
jít tu od Tanku přes skoro celý Petřín v noci domů.
To když nám odjela poslední přímá noční
tramvaj při návratu z diskotéky...


Ale nejen na Petříně jsou velké změny, ostatně hned za humny našeho domu se dějí věci.
Už jednou jsem zde psala o tzv.Palatě. Usedlosti kde dnes sídlí Ústav slabozrakých
částečně i domov pro seniory a nově, po zbourání malé zahrádkářské kolonky a vykácení
stromů se zde bude stavět i Alzheimer centrum. Vím, je to paradox, je to hned vedle našeho
domu a já musím čekat jestli mi maminku vůbec někam vezmou. A díky tomu se otevřel
hodně zajímavý, byť jen dočasný pohled na usedlost Perníkářka, kterou mají nyní v majetku
jeptišky Karmelitánky.


A ještě jedna stavba, vlastně hned za mými zády když jsem dělala tuhle fotku. Je to jedna
ze zajímavých prvorepublikových vil, kterých je na Hřebenkách a okolí mnoho. Jsou v
takovém trochu alpském stylu nebo stylu anglických sídel. V téhle bydlel kdysi jeden můj
spolužák. Sem jí dávám jako skvělou ukázku vydařené rekonstrukce, která i poté
zachovala její kouzlo. Takové štěstí neměla hned ta která stála vedle a bylo to její
dvojče. Tu prostě zbourali a postavili místo ní něco hranatého proskleného. Ne že by
to bylo ošklivé, ale takový dům si dokážu představit někde na místě, kde je rozhled
kolem dokola, a ne utopený mezi stromy a starými vilami.


Jednou z novinek, tedy už vlastně tak trochu vousatých, je na Petříně tahle vodní
kaskáda kopírující schody vedoucí k cestě ku pravoslavnému kostelíku sv. Michaela.
Když jsem jí fotila poprvé, její břehy byly plné kvetoucích krokusů a ladoněk. Dnes
už tam nenajdete ani jeden. Jestli zašly, nebo je lidé vyďoubali to nevím. Ale je to škoda
protože to bylo velmi půvabné...






A u vody ještě zůstaneme. U prvního ze dvou jezírek které na Petříně najdete, U Lachtana.
I ono prošlo velkou úpravou, dnes vypadá úplně jinak než si ho pamatuju já. A bylo
mu to ku prospěchu. Dřív to místo bylo takové tmavé, stísněné, ale dnes je tu velmi
příjemné posezení nemluvě o tom, že tu zůstala atrakce, na které vyrůstalo mnoho dětí
z blízkého okolí. Vlastně i já a moje děti. Velmi ochočené kačenky neváhající si
dotlápat pro krmení až k vám. Momentálně je čas hnízdění, a tak jsou někde zalezlé.
Normálně jich tu je tak kolem patnácti, dvaceti. Já nachytala jen jednu ...



Odsud jsem se vydala na první výpravu do Seminářské zahrady, podívat se na rozkvétající
mandloně, jenže ta skončila kousek před Nebozízkem, protože mi v té zimě co byla, zdechly obě baterky
a tak jsem se obrátila a šla domů. Ostatně měla jsem už taky docela zkřehlé ruce....
Jen jsem telefonem cvakla tenhle kořen který se procpal mezi dvě pískovcové skalky


Doma jsem si s chutí dala horkou sprchu a čaj a docela rychle v křesle
zvadla. Druhý den jsem se těšila na to, jak si vyzvednu nového kamaráda,
dvouletého dandíka jménem Benjamín a spolu s jeho chovatelem pojedu
domů. Jenže člověk míní .... pán si tak nějak představoval, že přijedeme
kluci si dají pusinku na čumáček a budou kamarádi. Jenže opak byl pravdou.
Benji začal na Bobeše vrčet, ten se nedal zahanbit a bylo. Sice jsem ubezpečila
pána, že to chce chvíli čas na sžití, ale on byl z toho tak špatný, že se asi po půl
hodině pro Benjamína vrátil a odvezl si ho zpátky domů. Já ho chápu, je to
pejskař - srdcař a i přes určité nepohodlí které mu tím vzniklo chce pro toho
svýho kluka to nejlepší. Takových kdyby bylo víc, je o mnoho míň nešťastných pejsků ....
Asi mi není dáno mít dalšího dandíka.

30 komentářů:

  1. Ta vila je krásná. Ani by mně nevadilo, kde stojí a krokusy kolem kaskády klidně mohly zajít. Mně je tady nikdo nedloube a mám jich polovičku. Co kamarád napíchal před dům před nějakým rokem na podzim, abych byla na jaře překvapená, kvetly jen to jedno jaro a zmizely. Takže takovou zkušenost mám já.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Copak tahle vila zůstala stát na svém místě, ale to její dvojče hned vedle zbourali. Ono v tom rohu u té lampy je kus toho šedého betonového vidět. Na to jak je to krásně prosklený ale nikam moc neviděj. Proto jsem říkala, že se mi ta novostavba sice líbí, nicméně na úplně jiné místo.

    OdpovědětVymazat
  3. Vidím, že se budeme muset na Petřín zase jet podívat. V Praze jsme byli vícekrát, ale na Petříně naposledy v roce 2005.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak na Petříně jsem byla hodně dávno, nemohla bych porovnávat. Mladí tam ale občas zajedou, když jsou v Praze na víc dní.

    OdpovědětVymazat
  5. [3]: To už asi bude zas kus hotový a možná i bude to okolí rozhledny nově upravené....

    OdpovědětVymazat
  6. beallara9/4/18 17:16

    No jo, když vono není jednoduché se sžít.

    OdpovědětVymazat
  7. Vodní kaskádečka je dle mého gusta.

    OdpovědětVymazat
  8. Petrinske zahrady jsou moc pěkné...nedavno jsem četl knihu o Petříně, je docela obtížné v tomto prostredi citlivé zakomponovat přírodu do celkovych úprav..

    OdpovědětVymazat
  9. My jsme s dětmi jezdívali hodně do Prahy- pravidelně jsme prošli Staromák, kostel Sv. Mikuláše, Karlův most, Kampa,

    OdpovědětVymazat
  10. Končiny mého mládí ...

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: Jo,jo ... tam jsme se něco nachodili! jestli ono to není tím, že jsme byli malí prckové a všechno nám připadalo velké, za to teď jsme velcí a všechno se nějak smrsklo . Docela bych ti doporučovala se na Petřín zajít podívat. Hodně to tam prokouklo a i teď to tam upravují. Vyničili tam ty náletové keře, vykáceli staré nemocné stromy, dělají nové zatravněné terasy ... hele, víš na co si vždycky vzpomenu když tam jdu? Jak jsme chodili s naším dědou do studánky pro vodu.Ty ses tam v zimě vždycky válel ve sněhu   . A ta studánka tam je pořád a pořád z ní teče voda.

    OdpovědětVymazat
  12. [9]: Ta kaskáda je tam možná 10, 15 let. Zřejmě vznikla při první obnově sadů.

    OdpovědětVymazat
  13. [8]: Zatím se to daří dobře. Takže když to takhle bude pokračovat dál, bude to perla pražských sadů a zahrad!

    OdpovědětVymazat
  14. [6]: U nás už se sžívalo několik generací štěňat se starými psy, koťat se psy a vždycky se to sžilo v jednu velkou bandu držící při sobě proti nám . Tak až nám to vyjde, zvu tě. Ukážu ti co to je Petřín ..... Můžeš si tam vybrat různá místa, zahrady a pohledy na Prahu.

    OdpovědětVymazat
  15. Já byla na Petříně naposledy jako malá holka a už si to tam vůbec nepamatuju :). Jen vím, že to tam tehdy všechno nádherně kvetlo :).

    OdpovědětVymazat
  16. [11]: Válení ve sněhu už mě dávno přešlo, mám radši teplo a pokud možno podpořené svařákem nebo punčem. Studánka na Hřebenkách už je jen pěkný cíl procházky. Její pramen strhla stavba hotelu nad ní a teď je napojená na vodovod. Už nevím, jestli měla nějakou specifickoou chuť, ale v našich končinách se i kohoutková dala a dá dobře pít.

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: Já ani nevím, proč jsme tam chodili pro tu vodu,protože jsme normálně pili vždycky doma kohoutkovou a piju jí tam pořád. A jak ten hotel skončil. Teď je z něj vybydlená ostuda. Stejně jako mi usedá

    OdpovědětVymazat
  18. [15]: Vzhledem ke vzdálenosti (cca 15 min. chůze) jsem tam skoro pořád. A pořád opět objevuju nová místa, na která jsem už zapomněla....

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: Tak to se máš :). U nás když se plánuje výlet, tak skončí někde v přírodě a na města většinou nezbyde čas.. A když do Prahy, tak většinou na nějaký lékařský vyšetření nebo do Megapixelu .

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Tak já když do Megapixelu, tak do Brna Ale po Praze courám pořád když tam jsem.

    OdpovědětVymazat
  21. Ta kaskáda je krásná, s barevnými kvítky okolo by vypadala ale ještě lépe, škoda, no...

    OdpovědětVymazat
  22. Ta vodní kaskáda se mi líbí

    OdpovědětVymazat
  23. [22]: A je i dost dlouhá

    OdpovědětVymazat
  24. [21]: Vypadala, teď je tu a tam modrý kvítek barvínku. Ostatně ty krokusy byly i na druhé straně, tam kde vedou schody a taky tam nekvetl už ani jeden....

    OdpovědětVymazat
  25. Takovou alpskou vilku mít je určitě terno. Spolužák se uměl narodit :).

    OdpovědětVymazat
  26. [25]: Já když tam mezi těmi vilami procházím, tak u jedné moje srdce pláče. Taková nádherná,klasické anglické sídlo a je prázdná a chátrá. I s nádhernou zahradou plnou starých vysokých dubů.

    OdpovědětVymazat
  27. Doháním zmeškané články, takže čtu a píšu až ted'. S Palatou a Alzheimrem centrem jsi mně překvapila. Vůbec jsem o tom neměla tušení. Občas tudy projíždíme.

    OdpovědětVymazat
  28. [27]: Sice by to trvalo dýl, ale taky si myslím že by to kluci dali. Být to holka, tak by to vůbec nebyl problém. Se štěndem to je samozřejmě vždy jednodušší, to ano. Uvidím ale mám určitý příslib, že pokud budou u jedné chovatelky štěnda, jedno mám rezervované už teď. Tak se uvidí....

    OdpovědětVymazat
  29. [28]: Tak to ti budu držet palce, aby to klaplo.

    OdpovědětVymazat
  30. [28]: Ono to nespěchá, tohle byla taková záchranná akce pejska z Rakouska. Ale pokud by bylo štěndo, tak bych byla ráda. Nicméně těšit se raději nebudu....

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....