29 listopadu 2014

Vy nás ale zásobujete paní......



..... Karfíková. Dovolila jsem si trochu zaparafrázovat větu z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje.
Chvíli vás teď asi budu zásobovat, ale ne blázny anóbrž mými výrobky. Tak blíží se vánoce a tak se objeví tu a tam objednávka na nějaké ozdoby nebo věci co s vánoci souvisí. A když už mne to přestane bavit udělám si pro sebe a blízké nějakou tu sněhovou vločku nebo rovnou hvězdu ......
Dokonce i teď na chatu jsem si sebou něco vzala abych nezahálela a neztrácela čas. Ono se to nezdá ale vánoce se blíží mílovými kroky tak abych dostála svým slibům.

Nejdřív slíbené fotky ozdobeného stromku fialovými ozdobami z velké sady. Omlouvám se za kvalitu, paní mi to poslala mobilem.



A tohle už je druhá sada, zelenostříbrnobílá.


Tuhle hvězdu jsem dělala poprvé, ale musím říct že tedy práce s ní byla dost perná. Ale výsledek se mi zalíbil natolik že si jí nechám do okna ke mě do pokoje ......


...... a k ní tuhle sestřičku kouličku .......


...... i vločku .....


Dcera mi koupila stuhu která se jí líbila a já zkusila co a jak z ní půjde udělat


Vloni jsem dělala kamarádovi čertí pár a letos jsem konečně udělala kouli na kterou jsem myslela celou dobu a říkala si jak by ta kombinace vypadala. Červenočerná. A vznikla jedna čertovská .....


Dvě kouličky - sestřičky a vločka do vánoční výměny u Denisy. Tentokrát jsem použila stuhu od dcery na jinou techniku




A nakonec jedna vločka pro mamču


Pokud jste to vydrželi až sem vaši trpělivost obdivuju. A ještě projde zkouškou jednou ...... nejmíň .

28 listopadu 2014

Náhrdelník z perel .....



Náhrdelník z perel kolem krku jsi mi dal,
Však nebyly to perly, to byly moje slzy.
Z tváří mých si je posbíral, na předlouhý vlas navlíkal
Neplač, řekls potichu, vždyť na slzy je moc brzy…..

Náhrdelník perlový smutek znamená
Duše má už je jím znavená.
Perly studí na šíji, spadají na hruď
A jak balvany těžce ji zatíží.
Nevyslyšíš mé přání, u mne buď…..

Perlové okovy svírají mé hrdlo
Proč jedno slovo do smutku mne vrhlo,
Jak lehce se vše změní když vyřknem je neuváženě
Co pak zbývá jedné smutné ženě…..

Náhrdelník z perel kolem krku jsi mi dal,
Však nebyly to perly, to byly moje slzy.
Rty svými si je posbíral, sám na vlas jsi je navlíkal
Neplač, řekls potichu, na smutek je ještě brzy……



P.S. Když se tak člověk toulá po ostatních blozích najednou ho něco nakopne a něco vytvoří. V tomhle případě mne nakopla krásná fotka Čerfa v jeho novém článku. On stvořil na její téma haiku, to bohužel já neumím tak jsem napsala rovnou celou básničku .....Mrkající

26 listopadu 2014

Už žádné krásné melodie .....


...... nevzniknou a nebudou dělat radost lidem
jak v písních tak jako doprovod filmů. Už nikdy nevznikne nová Levandulová, Stáří, Benefice černých koní
nebo nový Kudykam. Včera přišla česká hudební scéna o jednoho z jejich velikánů, o člověka
který vysoko (a to i doslova) vyčníval z řady těch kdo se zabývají psaním hudby. A já tak
přišla o spousty dalších písní které mne spolu se skvělými texty jeho parťáka
textaře tolik oslovovaly. Včera totiž zemřel jeden z našich nejlepších
skladatelů.
Pan Petr Hapka......

Napsal hudbu k mnoha dnes už legendárním českým filmům jak pro děti, tak pro dospělé. Jako parťák Michala Horáčka dovedl na nový vrchol geniální zpěvačku Hanu Hegerovou, dokázal ale oslovit takové "drsňáky" jako je Dan Landa, Michael Kocáb nebo Richard Müller a oni skvěle nazpívali jeho písničky - šansony na dnes už skoro legendárním albu V penzionu Svět.
Nalezli mnoho do té doby neznámých zpěváků a dali jim šanci které se všichni chytili a vytvořili nádherné písničky. Jména jako František Segrádo, Naďa Válová, Jana Lota, Lenka Nová, Szidi Tobiasz jsou už dnes známými jmény v oblasti šansonu.
Kdo by neznal jeho průvodní písničku k Manéži Bolka Polívky Šaškové počmáraní, nebo duet Bolka Polívky a Pavla Bobka v písničce Obludárium napsané pro stejný pořad.
Ale jeho dvorní zpěvačkou se stala Hana Hegerová pro kterou po dlouhé odmlce kdy nesměla zpívat nebo mohla jen sporadicky, napsal ohromný hit který je oba katapultoval do výšek. Samozřejmě, řeč je o Levandulové která nesmí chybět na žádném výběru ani Hany Hegerové ani dua H+H. Ale není to jen levandulová, ale i Potměšilý host, Kdo by se díval nazpátek. Další zpěvačkou která, alespoň pro mne, je v jeho písních velmi snesitelná je Lucie Bílá takže jejich duet Dívám se, dívám patří také k topce.
Jeho filmová hudba je kapitola sama o sobě, napsal jí k neuvěřitelným 93 českým i slovenským filmům. Namátkou vezměme Copak je to za vojáka, Fanny, Tisícročná včela, Panna a Netvor, Dva lidi v ZOO, Perinbaba, Vážení přátelé, ano, Kožené slunce .....

Myslím že se najde jen málo lidí které by svými nádhernými melodiemi a skvělými texty Michala Horáčka neoslovil a kteří by nelitovali toho že už další tak krásné věci nikdy nevzniknou ......










Těch nádherných melodií sem nelze vměstnat moc, kdo chce vždycky si je najde protože diskografie je bohatá

Potměšilý host
V penzionu Svět
Citová investice
Mohlo by tu být líp
Strážce plamene
Kudykam
Výběry Benefice černých koní
Zlatá kolekce

A nakonec ta která všechno uzavře.....


Takže i já se připájím ke všem těm kteří přejí to samé.
Ať je vám lehká zem pane Hapka!

23 listopadu 2014

Ještě jednou .....



...... se vracím k včerejšímu tématu koťat.
Dost často si i naše dospělé kočky ustelou na místě dost nezvyklém k odpočinku.
A to v čerstvě vyčištěném záchodě. Jedna naše tam dokonce dokázala prospat na čerstvém písečku
celé odpoledne a jen velmi neochotně pouštěla ostatní aby tam mohli dělat to k čemu je primárně určen.
A i malý Grand (tedy v době focení ještě Grace) si vybral píseček k místu hrátek a vyvalování . A byl u toho stráášně
roztomilý.....







Konečné uvědomění merita věci .... konečně došlo i na pravý účel tohoto místa Smějící se

22 listopadu 2014

Ještě jednou něco co nikdy nezklame.....


Co asi nikdy nezklame jsou zvířátka.
Ale co nezklame určitě nikdy jsou koťata. Kdo má domu micinku a měl někdy koťata
ví o čem mluvím. Pozorovat ty mrňouse co dělají, jak se perou, hrají si a vydávají se na průzkum je
někdy o mnoho lepší než koukat na televizi. Člověk se pobaví a parádně relaxuje. Já mám to štěstí že když
má tady známá chovatelka koťata tak mi volá jestli bych jí je nenafotila. A já s velkou radostí vždycky přijmu a mám
celé dopoledne o zábavu a dobrou náladu postaráno.....












20 listopadu 2014

Začíná osmé kolo hlasování .....


A zase tu máme dvacátý den měsíce a s ním další
představení soutěžních příspěvků. Jak to vypadá, ustálil se počet pravidelných pěti příspěvků na kolo
a pěti pravidelných přispěvovatelů. Tak můžu být jen ráda že ještě pořád jedem a že ještě pořád jsou
někteří ochotni přispívat. Ale byla bych samozřejmě raději kdyby se scházelo příspěvků víc. Aby se představilo
víc krásných a zajímavých staveb. A hlasování bylo napínavější ......

A kdo je tentokrát ve hře?

Kostely

(VendyW)

(Frypat)

(Kerria)

Kaple

(JaAquarius)

(Marijakes)

19 listopadu 2014

Ještě naposled.....



Ještě jednou, naposled ….
Chci držet tvou dlaň ve své.
Ještě jednou, naposled….
Chci na sobě cítit pohled tvůj.
Ještě jednou, naposled ….
Ty při mně stůj!

Ještě jednou, naposled …..
Zlíbej mou tvář.
Ještě jednou, naposled…
Chci vidět v tvých očích zář.
Ještě jednou, naposled ….
Uzamkni mne v náruči.

Ještě jednou, naposled …
Chci cítit tvůj horký dech.
Ještě jednou, naposled ….
Šeptej že zůstáváš.
Ještě jednou, naposled…..
Než vypít budu muset ten jed.

Ještě jednou, naposled ….
Chci slyšet tlukot tvého srdce.
Ještě jednou, naposled ….
Chci okolo krku položit ti své ruce.
Ještě jednou, naposled ….
Než rozkočí se bolestí mé srdce.

Ještě jednou, naposled …..

Zásah do černého ......




Jaký byl váš pocit když jste viděli že je váš blog jako blog dne? Můj tedy moc příjemný, takže úterý je MOJE! HURÁ!!

17 listopadu 2014

Sice z mlhou, ale už veseleji ......


Že to jde v mlze i veseleji a ne jen
šedodepresivně jak minule dokazují ty dnešní obrázky. Zase pár krajinových
a pár detailíků. A tím se také rozloučíme se čtrnáctým listopadem a zatím i všemi fotkami,
nic dalšího nového zatím nemám. Budu muset zas zalovit v archivních vodách a vylovit něco co tu buď
nebylo ( toho tedy asi moc nebude) anebo vymyslet zas nějaký výběr ......




Jeden listový špíz .....








Poslední záblesky barvy





A tady je pro všechny rozluštění záhady Jaggerova jazyka Mrkající Smějící se. Takhle vypadá celé plodenství magnólie z kterého jsem vyřízla ten detail.

16 listopadu 2014

Mlžné ráno 14.11. 2014


V pátek čtrnáctého tady byla opravdu parádní mlha,
a tak jsem tentokrát vynechala obvyklu ranní kávu a po zkušenosti z minula jsem vyrazila hned a bez ní.
Ovšem udělala jsem velkou chybu v tom, že jsem podcenila vlhko země a obula se jen do mokasínů, které jsem po pár krocích v trávě měla totálně promáčený. Můj původní záměr byl dorazit až k přehradě ale na půl cesty jsem se musela otočit a vrátit protože mne nohy začaly dost zábst a nechtěla jsem opakovat situaci z minula kdy jsem si přivodila
nepříjemný moribundus. Fotky které vznikly jsou takové na pomezí hororu a snů. Mlha dala krajině zvláštní podobu
a já si s fotkama ještě trochu i pohrála. Protože bylo tak divně nebarevno většinu z nich jsem převedla buď do čb
nebo jak jsem zkoušela různé režimy na foťáku a tak i z něj vyšly v takových zvláštních odstínech.



Samozřejmě nesmí chybět prolog. Oblíbený pohled na jedno z mála malebných míst na řece.


Ale tady končí veškeré pěkné snění a začíná zlý a šedý svět mlžné krajiny.
Třeba jako tahle možná asociace drátů utečeneckého tábora?


Nebo tmavě šedá krajina kde nikdo neví co je za kopcem.
Lepší nebo horší svět?


Obživnou nebo zůstanou stát?



Čtyři v jednom, tak by se daly nazvat následující snímky. Z cesty jsem zahlédla vycházející sluníčko mezi stromy a tak jsem si povylezla na stráňku nad cestou aby mi nepřekážel protější svah. Zkoušela jsem různé režimy focení a proto je každá fotka do jiné barvy a cvakala po minutových intervalech.




Tuhle už znáte z listopadového výběru, ale patří do téhle série. I když by se mohlo zdát že to je focené za úplňku, je to vslunko prodírající se bariérou mlhy. Je zvláštní že takhle bylo vidět jen z toho jednoho místa. Když jsem popošla o metr dva dál už byla hradba mlhy tak hustá že slunce vidět nebylo.


Tohle žlutavooranžové zbarvení, stejně jak na jedné z předchozích fotek vzniklo tak že jsem zkusila i na východ použít režim pro focení západu který zvýrazňuje teplé tóny.
I tady si můžeme představit nějaký pohádkový svět skrytý za zátočinou cesty.





A nakonec sluneční lampa Mrkající


Některé z fotek které vznikly při téhle výpravě jsem použila i do Téma měsíce ve Fotoklubu které zní Strašidelný měsíc.
Myslím že se do něj hodí, protože se nemusí jednat jen o Měsíc ale i listopad jako měsíc spojený ze strašidly. A navypadají holé stromy a mlha docela strašidelně? Co vy na to?