Při procházkách lesem
jsem si vyhlédla místo odkud by se dal krásně fotit západ slunce. Tedy pokud by tam opravdu zapadalo. Nikdy jsem totiž dřív na chatě západ na volném prostranství neviděla, takže jsem ani neměla tušení jestli a kde by se tam fotit dal. Takže aby se to jeden dozvěděl, musí to vyzkoušet, to je jasné....
Zbalila jsem foťák, a po půl deváté vyrazila. Našla jsem si místo pozorování, ale zjistila že jsem tam ještě moc brzy. Abych si ukrátila to čekání fotila jsem kus paseky porostlý třtinou (viz Studie v trávové).
Sedět si tak uprostřed lesa na mýtině má zvláštní kouzlo. Když přijdete a sednete si na pařez všude je krásné ticho, jen ještě ptáci zpívají poslední verše svých písniček. Hmyzouni si odbzukávají také poslední minutky letu než někam na noc zaparkují, paseka krásně voní pod slunečními paprsky a v lese jen tu a tam zapraská větývka jak proběhne zajíc či projde srnka nebo divočák. A vy si tam tak sedíte, foťák v ruce a v tu chvíli to všechno patří jen vám. Postupem času jak se sluníčko sklání víc a víc k obzoru ptáci umlkají, jen tu a tam se ozve típnutí nějakého opozdilého zpěváčka, jak pomalu chladne vzduch začínají lupat suché větve které ochládají po celodenním slunečním úpalu. A sluníčko se kloní a kloní až zmizí za hřbetem a zůstane jen tmavnoucí obloha s narůžovělými mráčky....
A když se chcete tedy konečně vydat na cestu zpátky, zjistíte že jste se totálně přilepili k pařezu na kterém jste seděli. I když jste si ho předem pěkně ošahali jestli nelepí, párkrát ďoubli do smůly jestli je opravdu ztvrdlá a teprve potom se na něm uvelebili. Jenže pařez srandista se ještě jednou pomstí za to že vlastně vznikl a pěkně působením vašeho tělesného tepla plus váhy začne tu při kontrole naprosto ztvrdlou smůlu nenápadně rozpouštět.
A ta proniká pomalu jednou vrstvou oblečení za druhou až k vaší kůži. Když se konečně postavíte, oblečení je k vašemu pozadí totálně přilepené a nedá se odlepit, protože hned při prvním pokusu si dokonale zablemcáte prsty, nemůžete pořádně ani zmáčknout spoušť aparátu na pár posledních snímků, pokud nechcete riskovat nejen přilepené kalhoty k hýždím, ale i prst ke spoušti. A pochod zpět domů šeřícím se lesem s přilepenými kalhotami? Tak to je také lahůdka. Máte dojem že jste se vrátili do miminkovských let kdy jste nosili plenky a jen tak jste si do nich ukákli. A celou cestu domů vám v hlavě šrotuje JAK a ČÍM se toho sajrajtu ze zadku zbavit.
Vyzkoušíte všechno možné. Mýdlo, Jar, prášek na nádobí, ovocný ocet, normální ocet, odlakovač, jemnou stranu houby, ostrou hranu houby a v okamžiku když už uvažujete o drátěnce vám utkví pohled na tělovém mléku.
Poslední pokus jinak holt budete spát ve stoje aby jste se nepřilepili k posteli. A k vaší nemalé radosti to konečně pomůže....a pak si jdete se zadkem červeným tak, že by se za něj nestyděl ani ten největší paviání frajer prohlédnout co se z vašeho snažení vlastně povedlo...a řeknete si že když pro nic jiného tak pro ten krásný pocit v tom lese vám to za to stálo!!
Zkoušela jsem v režimu Západ slunce ještě různé vyvážení bílé. Některé fotky vypadaly spíš jak z hluboké noci....
...nebo focené přes jemný šedý závoj....
....a jiné spíš vypadaly jak za pravého poledne...
Slyšela jsem ho letět a tak jsem čekala kdy se ukáže
Další fotečky, tedy samozřejmě bez mého stejně rudého pozadí jako byl západ, ZDE.
A tímhle jsem vyčerpala zásobu obrázků pro souvislejší články. Další nevím kdy vzniknou protože ve středu přijede opět moje kamarádka s dcerou a tak na nějaké výlety nebude ani čas a ani počasí, protože by zase mělo nastat horké letní počasí. Dneska a zítra se musím věnovat uklízení a tak se asi k veké radosti mnohých z vás frekvence mého překotného psaní sníží na minimum....
Krásné povídání S napětím jsem čekala, čím to nakonec půjde dolů
OdpovědětVymazatNeradno sedati na pařezy i když se jeví jako neškodné. Jo jo, takových nás přilepených už bylo a jistě ještě bude Ale fotečky stojí za to. Užij si kamarádky
OdpovědětVymazat[1]:Oblečení dopadlo takhle. Kalhoty čekají ještě na odlakovač jak jsem vyzjistila na netu jde to s ním i z látek a kalhotky letěly do popelnice.
OdpovědětVymazat[2]:Příště budu chytřejší drahoušku !
OdpovědětVymazatTak tomu říkám pořádná obětina pro fotografickou zálibu.
OdpovědětVymazat[5]:No jo, jenže ta se jaksi zrovna po ruce nevyskytovala ta Solvina....a doufám, že opravdu už další příště nebude, teď už si to opravdu okoučuju lépe....
OdpovědětVymazat[4]:Jo, tak to jsem si říkala taky a pak, dobrý snímek a šup už jsem seděla, a pozdě bycha honit a říkat, že už se mi to nestane, ale stalo a vím, že zase stane. Prostě jak jde o snímek zapomeneš i na předsevzetí o nesedání na pařezy. Jediné co dělám, že nosím fakt staré kalhoty, protože kromě smůly na zadku občas přijdu i s něčím utrženým
OdpovědětVymazatTo jsi nás pobavila. CIzí neštěsí pobaví nejvíc Já myslela, že ftky ani nebudou.
OdpovědětVymazat[8]:Ono ty hovory s kamarádkou nejsou kdovíjak duchaplné. Spíš já si jen trochu na něco postěžuju, jako třeba že mne bolí tohle a už hodiny poslouchám litanie na to CO jí a kde a jak bolí. Nebo na šéfovou, na exmanžela, na tohle a na tamto. Já se vždycky divím co se s tý skvělý a veselý holky která naopak vždycky držela mě stalo za uskuhranou a zakyslou babu. Ale to je tím, že je už leta letoucí sama jen s dcerou, pořád se od sebe nehnou a není schopná si najít normálního chlapa kterej by jí dal řádně do těla aby nemyslela na blbosti a dceru aky nechala chvilku dejchat. Ty dvě se neustále hádaj a hádaj. Mladý je dvacet ale ona jí nenechá chvilku bejt. To je furt Lucko tohle, Lucko támhleto, to neděl tamto nedělej....ale jo naprosto vím co si tím chtěla řct, protože to je u mne to samé. Sice si můžu třeba popovídat i s holkou, ona i sama přjde, jenže to co ti vždycky užírá duši si nakonec musíš nést v soě sama, nebo to meldovat do nějaký vrby
OdpovědětVymazatAč někteří tvrdí, že západ slunce je kýč, já jsem z něj pokaždé u vytržení
OdpovědětVymazatCo k tomu textu dodat? Snad jen tohle:
OdpovědětVymazat[11]:Já vím. Potěší to, není nad cizí neštěstí
OdpovědětVymazatFotky jsou krásné a mě se líbí to povídání,jsi dobrá vypravěčka. A víš co?Jsou horší věci než přilepené kalhoty.
OdpovědětVymazatSmolný zážitel vyvážily parádní fotky. Les je prostě kamarád, přilne s láskou až na kůži.
OdpovědětVymazat" To nebyla bába !! " ....." Kdo ?? "...... " Prabába !!"
OdpovědětVymazat[15]:Jenže já nemohla ani uhánět! Opět skvělé shrnutí problému....
OdpovědětVymazat[16]: To bych se ale urazil, říct mi někdo prabába.
OdpovědětVymazatVelká oběť,ale skvělé záběry
OdpovědětVymazat[17]:V takovém devatenáctém století by to byla pravda! Tudíž se neurážím.
OdpovědětVymazat[18]:Co by člověk pro pobavení blogového světa na sebe nenapráskal
OdpovědětVymazatDoporučil bych zadek do mrazáku. U žvýkaček to pomáhá.
OdpovědětVymazat[6]:šmankote, Solvina je základem domácnosti! Kor tam, kde se něco dělá!
OdpovědětVymazatMně se stalo něco podobného s novými kalhotami na běhání na Sněžníku. Sedla jsem si na pařez a má tam dodnes flek od smůly. Tenkrát mi ještě nalezli do bot mravenci a strašně poštípali.
OdpovědětVymazat