Poslední pokušení Krista....

Včera jsem měla možnost se vrátit v čase do dob, kdy jsme ještě bydleli v Praze na sídlišti a těžili s porevoluční euforie ze satelitních televizí. I naše představenstvo družstva se rozhodlo nechat namontovat satelit a tak jsme jak u vytržení přepínali na spousty kanálů které nám do té dob byly zcela neznámé a nedostupné. Mezi jinými i kanál filmový. To že někde jdou celých 24 hodin filmy které opravdu za něco stojí a navíc když je nestihnete v jeden den, další si je můžete prohlédnout v jinou dobu bylo něco neuvěřitelného.

A tam jsem také poprvé viděla film POSLEDNÍ POKUŠENÍ KRISTA (LAST TEMPTATION OF CHRIST) režiséra Martina Scorceseho z roku 1988. V té době už byli známé nepokoje které jeho uvedení do kin provázeli, nesouhlas církve a její požadavky na okamžité stažení filmu z kin. I u nás církevní představitelé tvrdě protestovali dokonce i v televizi.

Film vznikl na námět stejnojmenné knihy Nikose Kazantzakise (autora i známého a též zfilmovaného románu Řek Zorba) která vypráví příběh Ježíše trochu jinak než je znám. Proto také tak velká vlna nevole u církve.

Ježíš je zde člověk tápající, pochybující a hlavně člověk pronásledovaný strachem. Z toho že neunese tíhu toho co je mu dáno udělat. Člověk, který jako tesař vyrábí pro Římany jako jediný kříže na ukřižování Židů, kteří se proti nadvládě Říma bouří. Je za to v Nazarethu právem opovrhován, ale jen on sám ví, že za to draze zaplatí...

Člověk pronásledovaný obavami zda svůj úkol opravdu má splnit, nebo dál žít tak jak dosud. Navíc i jeho velké přátelství se Zélotou Jidášem, který je vyslán aby ho zabil jako přisluhovače Římanů, ale nakonec se stane jeho velkým obdivovatelem a učedníkem staví biblické vyprávění do trochu jiného světa. Krásná a silná scéna je když oba usínají při svém putování a Jidáš slouží Ježíšovi jako polštář, zahřívá ho...

Svému osudu nakonec přeci jen neujde a jeho opravdové uvědomění si svého úkolu a oběti přichází až na kříži, kdy mu satan v podobě Anděla strážce ve snu ukazuje že by měl i jinou možnost, možnost žít jako člověk se svou milovanou Marií Magdalenou, ale i tvrdost Božích úmyslů, kdy nechá Marii zemřít těsně před porodem jejich syna. Možnost i žít s jinými ženami a mít děti. Věřím, že obraz Ježíše milujícího se s Marií Magdalenou, nebo jeho následný život se sestrou Lazara Martou,je pro církev opravdu nepřekousnutelná. Oči mu otevřou až učedníci u jeho smrtelného lože, kdy mu konečně dojde že sebeobětování bude mít smysl jen potud pokud bude dobrovolné. A tak odvrhne satana i jeho pokušení a se slovy "Dokonáno jest" se vydává na svou pouť historií.....

Skvělé a překvapivé jsou ovšem i herecké výkony Willema Dafoea v roli Ježíše a Harvey Keitela jako Jidáše. Zvlášť když je spíš člověk zná z rolí poněkud psychopatických, které jim a hlavně to platí v případě Willema Dafoea, byly nabízeny a kterých se zhostili oba skvěle. Dafoe dokonale vystihnul onu Ježíšovu rozpolcenost, minimem výrazů, jednou se usmívá přímo lascivně aby v zápětí s mystickým nadpozemským výrazem řečnil před davem, bojovné vytržení a chování se střídá z takřka dětskou křehkou bezbraností a zranitelností. Síla která z něj tryská se vzápětí střídá s mdlobou.....

Hudbu složil Peter Gabriel a v menší roli Piláta Pontského se objevil i zpěvák David Bowie. Musím říct, že já tenhle film viděla potřetí, a knihu četla dvakrát a pokud bude šance, ráda se na něj podívám znovu.