Dnes zase bez sněhu...

Jelikož je zatím sněhu dost a dost a ještě nějaký čas asi bude, vrátim se zase zpátky do doby kdy ještě nepadal. Do té první prosincové vycházky. To si ještě spokojeně užíval jak Mates tak Bobeš sluníčka a sucha, vyvalovali se spokojeně po ještě trochu teplé zemi a nemuseli se brodit sněhem jak teď....

Už dlouho toužím po fotkách s mlhou v lese mezi stromy. A ne a ne se k ní nachomýtnout. Většinou když byla tak se do dopoledne zvedla a odpoledne kdy už mám čas na to jít do lesa svítilo sluníčko. Tentokrát se mi jeden obrázek podařil. Jenže pro tentokrát bych byla ráda kdyby nebyl. A proč? Protože to nebyla mlha, ale kouř z pohřební hranice jednoho kusu lesa který zase zmizel v tom dýmu....strašně mě to vytáčí, protože za letošek tu zmizelo snad největší výměra lesa od té doby co tu bydlíme. Když se o to nepostará vichřice, postarají se majitelé, kteří vidí rychlou možnost příjmu a tak se kácí a kácí....co procházka tak je pryč další kus....a pokračuje to a bude pokračovat....

Aby nebylo to rozloučení až tak smutné, jedna sluníčková na konci lesa....

Zase trochu jiná mechová...