28 června 2011

Můj Kvítek, Kvítečkov....

Na dnes již bezmála dvousetletý mlýn na Kvítku jsem začala jezdit jako čtyřletá holka z města. A co z města, z Prahy! A tak se začal můj dlouhotrvající boj za uznání toho, že i holka a navíc z města, může být rovnoceným partnerem v různých rošťárnách a lumpárnách klukům z vesnice. Měla jsem ještě dalšího vychovatele kterým byl můj o rok starší bratránek a s tím jsme tedy zdárně sekundovali vesnickým kamarádům. Moje dětství se tedy neslo trochu v duchu Pánů kluků a já si ho bezmezně užívala. No řekněte, rybník hned u nosu, lesy kolem do kola, louky a zatopené lomy, kde se náramně dobře koupalo i chytaly ryby a raci. A že těch jsme se něco po potoce nasbírali a pak večer je na ohni vařili a pochutnávali si na jejich lahůdkovém masíčku.
Hub, borůvek a lesních jahůdek také bylo za ta léta snězeno hodně....
Nakonec netrvalo dlouho a stala jsem se na dlouhá leta právoplatným a plnohodnotným členem naší vesnické partičky. A jak šel čas najednou se z kamarádů začaly stávat velké prázdninové a romantické lásky. A tak jsem měla každé ráno na schodě položenou krásnou kytku a jak se prázdniny krátily tak se i úměrně tomu prázdnily zahrádky sousedů jak bližších tak i vzdálenějších, a u nás už nebylo do čeho ty květiny dávat....a pak přišel čas kdy jsme se rozlétli do různých škol, internátů a gymnázií, a už nebyl čas na každovečerní posezení u ohně s kytarou. Přišel čas na to se poohlédnout jinde a najít si jiné kamarády, parťáky a později i lásky.....no a nakonec jsme se před pěti lety zase začali scházet právě s touhle kumpanií bláznů, která nám tak zpříjemnila léta dospívání svými kousky které jak je vidět na minulé fotografii je nepřestali bavit ani dneska když jsou to již všechno pánové kteří mají blíž k šedesátce než pětapadesátce .
A tak jako pokaždé když jsme měli sraz jsme vyrazili na Kvítek a na mlejn, který se pro ně na dlouhá léta stal synonymem zábavy, dobrého jídla a velkého kamarádství. Jenže co mě čekalo, tak to mne nenapadlo ani v těch nejčernějších snech. Naše bývalá půlka mlejna zanedbaná mezi vysokou trávou, tašky na střeše rozbité a nedovedu si představit a ani nechci, vidět jak to vypadá vevnitř. A místo krásného rybníka jen blátivá kaluž, protože se loni po přívalových deštích hráz protrhla. A moje nevlastní sestra které právě ta naše půlka připadla tam po smrti svého muže už moc nejezdí, takže se o údržbu nikdo nestará. Tak jen strýcova druhá část se pořád drží stejně jako za dob dětství....
To je všechno co dnes zbylo z rybníku, kde se scházela o prázdninách skoro celá vesnice na koupání...
Náše bývalá část mlýna, kterou jsem měla napůl s rodiči.....
Trhlina v hrázi, která způsobila dnešní katastrofální stav rybníka....
Strýcova spodní část a dvůr. Dřív tady stávala auta nás i případných návštěv, dnes krásná oddychová část...ta okna nahoře jsou z místnosti kde měli rodiče pokoj a já dvě malé místnosti.
Na téhle zahrádce bývaly obrovské keře červeného rybízu, které jsme s kamarádkou vždy musely pomáhat otrhat. Není divu že jsme se vždy této nepříjemné povinnosti snažily co nejvíc vyhnout. Dnes bych dala nevím co, kdybych se do té doby mohla vrátit a i ty keře bych očesávala s láskou.....

11 komentářů:

  1. I tak je to tam romantické.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Je, to bylo vždycky a proto jsem to tam tolik milovala. Bohužel, já už jsem od neděle zpět v Opičích horách. Ale také bych tě ráda poznala. Můžeš mi třeba když zase budeš mít cestu do Prahy dát vědět mejlíkem? je možné že se jednou trefíme do okamžiku kdy tam budem oba .

    OdpovědětVymazat
  3. [3]: Ani nevíš co mě to stálo sil se nerozbrečet, když jsem viděla jak to tam jde od desíti k pěti....Něco teď říkala naše mamina, že by snad ségra zase tu svojí část chtěla prodat. Možná bych do toho šla, záleželo by na tom kolik by chtěla. I když vím,že asi bych tam nejezdila tak často a na to dávat to dohromady by už toho bylo moc (chata, tady barák) ale spíš z nostalgie. Stejně nevím jak to s mlejnem dopadne, Honza vlastně taky sedí na dvou židlích, Tupadly a Kvítek, a bůhví kdo se pro co rozhodne. Rve mi to ale srdce ,

    OdpovědětVymazat
  4. Martin V.30/6/11 14:40

    Spíš bych dal na rozum, než na sentiment. Beru to podle sebe: Dům v Praze - před pár lety jsme dělali střechu, pak zrekonstruovali dva byty, letos nechali izolovat sklep a terasu se vchodem. Doma mě čeká přestavba stodoly, dodělat ploty a celková rekonstrukce domu. Chalupu v Jizerkách už jsme radši prodali. Tři nemovitosti, to už by mě asi kleplo...  

    OdpovědětVymazat
  5. [5]: Jak říkáš, je to spíš ze sentimentu. Stejně by to měla nejdřív nabídnout strejdovi....To byl jen takovej záblesk , v chorém mozku se zrodila chorá myšlenka .

    OdpovědětVymazat
  6. No jo, budovy bohužel chátrají. Tuhle v Jizerkách jsem viděla bývalý krásný penzion - teď spadlo už i jeho patro a jsou tam jen holé, oprýskané zdi okolo, uvnitř jen bordel.. Ale staví se pořád nové a nové, tak to aspoň nevypadá tak beznadějně.

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Spíš si někdy říkám, proč se staví nové a neopraví to stávající. A v některých lokalitách bych to přímo nařídila, pak se nemůže stát, že ti vedle krásných roubenek vyroste sídlo jak od americkejch ropnejch magnátů.

    OdpovědětVymazat
  8. [9]: Dík, bude zajímavý, včera si dcera přinesla domů nové kotě, a tak bude víkend ve znamení seznamování stávající psí a kočičí smečky s novým členem a v pondělí jedem se synem do Prahy pro nového papoucha. Můžu klidně konkurovat záchranným stanicím.... Tak se budu těšit na to, jestli to někdy vyjde.

    OdpovědětVymazat
  9. Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....