Litomyšlské létání ....

Když jsem v květnu hlídala malou Bobuli, šli jsme na naší oblíbenou procházkovou

trasu. Celá končí až u jízdárny a výběhů s koníky, ale já to vzala jen do půlky, na

úroveň RC letiště. A protože se tu zrovna prohánělo vzduchem několik modelů, chvíli

jsme jse s Bobulí pozorovaly z lavičky. Hlavně model letadla, který nahoru vytahoval

další modely, tentokrát větroňů. Vždycky vastartovals větroněm za zády,

vytáhl ho do dané výšky, odpojil a zase se vracel zpět na letištní

plochu. Všechno naprosto stejně jako ve skutečnosti ....

---

Jak tahá větroně jsem nenafotila, protože jsme byly ještě daleko a i když

jsem měla o něco delší sklo než normálně mívám, stejně to na nějaké

pěkné přiblížení nebylo

Zatím se ještě tímhle kouskem krajiny dá kochat, za nějaký čas už tady začnou

vytyčovat a stavět další část D35. Sice mi to není zrovna příjemné, a to

ani když tu nebydlím, ale z druhé strany tohle déčko uvolní Litomyšl a Vysoké

Mýto od věčných kolon kamionů. Je to jediná východočeská spojka mezi D11

a D1, a je v úseku Svitavy - Litomyšl - Vysoké Mýto pořád neskutečně zasekaná,

nemluvě o tom že denodenně tu jsou nějaké bouračky. A nakonec i nám hodně

časově pomůže při cestě do Prahy, protože teď se člověk překopává na D11 delší

dobu, než po ní do Prahy jede.

Z cest opět na zahradu ....

Výlety jsou na nějaký čas za námi, další mne čeká, pokud bude doma všechno

O.K. až koncem srpna, jestli se mi zadaří mezi tím něco tady, nebo Praha, to

je ve hvězdách. Takže zatím zas chodím a fotím na zahradě, nebo se vydávám

na procházky s Bobešem. V květnu jsem starosklíčkem nafotila jak dominantu

dvou koutů zahrady, tak různé květinky které zrovna kvetly a které

se mi zdály být hodny toho je zvěčnit buď pro jejich

letošní výjímečnost, nebo proto, že sem ještě

nezaznamenala jejich jinou podobu ...

---

Na dvou místech zarady mám tuhle růži mnohokvětou. Je to kráska

jenže díky malým a zřejmě chutným šípkům, se z ní stáva dost velký

zaplevelovač zahrady. Nestále odněkud vytahuju semenáčky a vyhazuju

protože rostou vždy v místě, kde se to nejmíň hodí a přesadit je

jinam už taky nechci, protože tu mám ještě pár nezasazených květin víc

kterým potřebuji najít místo.

Zahradní kakost mám už dlouhá léta, ani nevím kde jsem k němu přišla.

Asi od některé ze sousedek. Ale i když stále putuje po záhonu z místa na místo

každý rok je plný krásných modrofialových květů...

Nikdy jsem si nevšimla, jestli mi srdcovka udělala plody se semeny, až

letos. A možná že to je právě tím letošním výjímečným rokem, kdy všechno

bují a všeho je nadbytek

A přesně tohle je ten případ také. Hosta, kterou už mám zhruba osm let.

Každý rok normálně rostla, je pravdou že předloni jsem jí z jednoho záhonu

přesadila na jiný, utiskovala mi tam už jiné rostliny. Ale měla stále své standartně

velké listy. Jenže letos? To co mi tam narostlo je ještě větší než lopuch!

A pro srovnání záběr na jinou, focenou ze stejné vzdálenosti. Jak vidno ta se mi vešla

do záběru skoro celá, narozdíl od dvou listů té první. A obě jsou stejně staré, přišly

mi v jedné sadě několika dalších a podotýkám, že ta letošní obří měla listy celou tu dobu

stejně velké a to i na novém stanovišti...

Protože jsem si po dlouhé době objednala nové begónie, a nebyly ještě tak narostlé

aby se jimi dal osázet celý květinový stojan, jedna mísa zůstala prázdná. A tak jsem

si do ní zasázela verbenu. Dlouho jsem jí obdivovala vždycky u šéfky když jsem je musela

zalejvat, a tak letos jsem si řekla, že si jí koupím taky

Tahle bégonie je no name, patří ke zbytku těch, které jsem si tak

nějak postupně kupovala v květinářstvích či u zahradníků. Ty které

tu budou později už mají svá jména, jsou od jednoho z nejlepších

pěstitelů a šlechtitelů u nás

Západ nad Středo(zemí)hořím ...

Tenhle druhý květnový výlet se začal východem slunce nad Troskami a Ještědem, a

skončil západem nad Českým středohořím. Obojí bylo krásné a obojí jsem si užila.

Vzhledem k tomu, že nejsem ranní ptáče, východy se mne moc netýkají, to vážně

raději spím a proto nebudu nikdy dobrý fotograf. Neumím vstát a někam jít, a tam

čekat dvě hodiny až začne vylejzat slunko. Stejně tak neumím jít si někam sednout

a čekat tam na ptactvo nebeské, hmyzáky či lesní zvířectvo. Na to nemám trpělivost

a jsem na to děsně líná. A tak si ten východ užívám jen na těhle zájezdech, kdy se

musím přemoci, vzbudit se o půl třetí nebo čtvrté, dostat tělo do jakéhos takéhos

stavu kdy je schopné se hýbat, mozek donutit pracovat alespoň natolik abych našla

místo odjezdu (a to bez ranní kávy) a pak si užít okamžiky východu v autobuse kdy

se navíc moc fotit nedá. Ale užívám si to. Západy je jiná. Ty vídám a občas

se i na nějaký vypravím buď do lesa(v případě že jsem na chatě) nebo na kopec (to

tady u nás) a kochám se a fotím. A jelikož jsme se při návratu zastavili

na jedné benzínce pod Lovošem, a právě to vyšlo na západ, tak

v místo kávy a jídla jsem hledala ty nejhezčí záběry ....

---

Házmburk a paraglidy okolo něj

A teď srovnání obou zájezdů. Zjistila jsem, že zatím vyhrává u mne Rakousko. Asi za to může

kořenový systém naší rodiny. Tam se cítím nějak doma. Je takové teplé a příjemné

i když člověk může být vysoko v horách, nebo tam jet v prosinci, cítím se tam prostě nějak doma.

Narozdíl od toho Německo je pro mne studené a těžkopádné, byť bych vlastně i tady měla

mít zřejmě své kořeny ze strany po biootci, jak jsem zjistila v jednom rozhlasovém

pořadu o původu příjmení. Jenže ono se i tam motá jako jedna z možností zas to Rakousko.

Nicméně Rakousko prostě cítím jako sluníčko a Německo jako chladnou zimu. A zimu já nemám

ráda...

Konečná stanice Lehde ....

Dostali jsme se k cíli poslední zastávky mého druhého květnového výletu. A to

do vesničky Lehde. Sem míří většina výletníků do zdejšího malého skanzenu

či prostě posedět jen tak v některé z mnoha zdejších restaurací. Ty jsou skoro

jedna vedle druhé, a vybírat je tak z čeho. V nabídce jsou jak čerstvé ryby, tak

právě momentálně byl i chřestový svátek, takže chřest na mnoho způsobů.

Část osazenstva autobusu vběhla do skanzenu, ale měli to tip ťop.

My s parťákem volili procházku mezi kouzelnými domky a následné posezení u zatím

nejlepšího černého pivakteré jsem měla možnost kdy ochutnat.

Časově to vyšlo tak akorát ho vypít a zas hupnout

zpátky do lodi a vydat se na zpáteční plavbu ...

---

Tady je krásně vidět zvláštní, nicméně pro tento kraj klasické zakončení

štítových prken. I když tady střecha byla klasická, ne slámová.

Hned vedlejší restaurace ...

... a naproti ní skanzen a muzeum v jednom

Pokladní v typickém lužickosrbském kroji

A krásná místní keramika. Vystavená jak jinak, než na obrácené lodi

Tenhle dům mne zaujal atypickým štítem. Není ovšem dřevěný ani malovaný, je

vyskládaný z keramických dlaždic

Nakouknutí do skanzenu. Ty velké malované disky jsou střelecké terče a viděli jsme je

pověšené na mnoha domech, nicméně účel nam nějak unikal

Jak jsem zmiňovala, kahny lodivodí i ženy. A jak vidno nejen mladé ...

Marně jsme hledali český výraz pro jejich činnost. Německy se jim říká Kahnmann

nebo Kahnfrau, ale česky? Když loď odpichují, tak asi by nejjednodušší byl

výraz píchači/ky jenže to zas zní dosti vulgárně.

Vrabec který si vzal až příliš velké sousto. Zápolil s ním celou dobu co jsem pila svůj

vytoužený půllitr pivka. Onen nápis na stojanu kol jakoby navazoval na naše

předchozí úvahy o tom jak říkat lodivodům kahnů. Ale nebojte se, není to nic sprostého,

jen to znamená že stojan je Pouze pro zákazníky (restaurace)

A takhle nádherně kvetly všude kudy jsme jeli nebo byli růže

Znovu to typické zakončení i střešní krytina. Zřejmě si ten sud můžete pronajmout jako ubytování

anebo si tu někdo z domu udělal trucovnu

Někdy jsem si připadala spíš jak v Rusku. Březové hájky, domečky jak z pohádky a takjsem

čekala, kdy za některou z břízek vykoukne Nastěnka nebo Ivan

Na zdraví a na další výlet!

Bylo černé jak noc a taky tak sladké .... na to budu vzpomínat hodně dlouho!

My pluli dál ....

Zvu vás na druhý úsek plavby do vesničky Lehde, kde je muzeum Spreewaldu,

je to podobný skanzen jako je u nás třeba Veselý Kopec, nebo Kouřim. Schválně

neříkám Rožnov, protože jeho rozlohu má tak z třetiny. Možná. No a pak ono

slavné okurkové muzeum. Za to mnoho penzionů a restaurací....

Takže vzhůru na další plavbu!

---

I zde, na Sprévě je vidět, že jste v kraji kde se daří rododendronům a azalkám

Dokonce jsme v jednom místě podjížděli lyriovník, ale nebýt lodivoda, který upozorňoval

na to, že tam kvetou tulipány na stromech, v té zelené záplavě jsem si ho vůbec nevšimla, a

tudíž ho ani nemám vyfotografovaný

Pozorovatel čilého vodního ruchu

I když se zdálo, že kahny neoplývají moc velkou rychlostí, na všech fotkách je dole

vidět rozmazání způsobené pohybem lodě. Obdobně jako třeba při focení z auta nebo autobusu

Tenhle dům je přímo ukázková architektura lužiskosrbských domů. Střechy ze slámy, dřevo

a figurální zakončení šítových prken. Ale najdete tu samozřejmě i domy zděné nebo kombinované

cihly - dřevo.

Další z mnoha penzionů

A přidrzlá vážka. Vůbec se nechtěla nijak rozloučit, seděla mi buď na prstě nebo

na noze či na rameni a vypadalo to, že snad se mnou pojede jako nový zvířecí

miláček domů

Zelené ticho ....

Nějakým záhadným způsobem se mi nepublikoval článek o sochách, a když jsem ho

tedy v administraci dala publikovat, namísto článku o kostelu sv. Nikolase, který jsem už

měla napsaný, kostel se dostal až za něj. Takže kdo se nevracíte a čtete jen nově vydané

články, tady je na něj odkaz, ať nemusíte hledat v archívu.

A teď přijměte moje pozvání na plavbu pod korunami stromů, v měkkém zeleném

přítmí, kde v majestátním tichu slyšíte bzukot včel, jemně šplouchající vodu

kterou čeří pomalu plynoucí lodě....

---

.... pokud ovšem nepotkáte takovouhle řvoucí partu, nebo dvě barbíny které

o vodáctví vědí jen z doslechu a místo aby si hlídaly směr, narvou to přímo do

kahnu na kterém plujete. Vůbec povědomí o vodáctví tady mnozí z těch kteří

se po kanálech prohánějí mají evidentně velmi mlhavé a své půjčené lodě

umí ovládat jen minimálně, natož aby věděli kdo kde má držet směr plavby....

Kachnám je to taky jedno, jestli že je tu dost silný provoz, tak nějak to berou, že se jim

vyhne kahn, a ne že se vyhýbat budou ony

Protože je zde mnoho domů a mnoho cyklostezek, je tu i dost mostů. A když jsem viděla

jak cyklisté bojují s tím dostat kola nahoru, nejdřív jsem to nechápala. Až když jsem přes

jeden takový šla v Lehde, došlo mi to. I když to takhle nevypadá, schody jsou dost příkré

a na kola jimi vede takový úzký žlábek tak akorát na šířku pnojmatiky, ale úplně u zábradlí

takže strefit se, jít bokem a ještě v něm udržet to kolo je docela obtížné

Takovéhle malebné bydlení tu mají všichni. Domy až u vody mezi stromy, možnost koupání

kdykoli si vzpomenou, možnost přivýdělku prodejem svačin hladovým vodákům ...

.... ale asi když prší, je to pak dost vopruz .... voda všude. Ale zřejmě z potopní tu nemají

strach. Nebo mají tak dobré pojistky

Je libo dopis? Sice dojde asi trochu navlhlý ale DP zvládne vše!

Nevím proč, ale tady jsem si vzpomněla na pohádkový svět J.R.R. Tolkiena

a na putování hobitů. Brandyvína jak vyšitá....

No a tohle je pro mne, milovnici rostlin a zahrad, naprostý ráj! Tam bych chtěla

bydlet !!

Zítra budeme v plavbě pokračovat ....