Tenhle druhý květnový výlet se začal východem slunce nad Troskami a Ještědem, a
skončil západem nad Českým středohořím. Obojí bylo krásné a obojí jsem si užila.
Vzhledem k tomu, že nejsem ranní ptáče, východy se mne moc netýkají, to vážně
raději spím a proto nebudu nikdy dobrý fotograf. Neumím vstát a někam jít, a tam
čekat dvě hodiny až začne vylejzat slunko. Stejně tak neumím jít si někam sednout
a čekat tam na ptactvo nebeské, hmyzáky či lesní zvířectvo. Na to nemám trpělivost
a jsem na to děsně líná. A tak si ten východ užívám jen na těhle zájezdech, kdy se
musím přemoci, vzbudit se o půl třetí nebo čtvrté, dostat tělo do jakéhos takéhos
stavu kdy je schopné se hýbat, mozek donutit pracovat alespoň natolik abych našla
místo odjezdu (a to bez ranní kávy) a pak si užít okamžiky východu v autobuse kdy
se navíc moc fotit nedá. Ale užívám si to. Západy je jiná. Ty vídám a občas
se i na nějaký vypravím buď do lesa(v případě že jsem na chatě) nebo na kopec (to
tady u nás) a kochám se a fotím. A jelikož jsme se při návratu zastavili
na jedné benzínce pod Lovošem, a právě to vyšlo na západ, tak
v místo kávy a jídla jsem hledala ty nejhezčí záběry ....
Házmburk a paraglidy okolo něj
A teď srovnání obou zájezdů. Zjistila jsem, že zatím vyhrává u mne Rakousko. Asi za to může
kořenový systém naší rodiny. Tam se cítím nějak doma. Je takové teplé a příjemné
i když člověk může být vysoko v horách, nebo tam jet v prosinci, cítím se tam prostě nějak doma.
Narozdíl od toho Německo je pro mne studené a těžkopádné, byť bych vlastně i tady měla
mít zřejmě své kořeny ze strany po biootci, jak jsem zjistila v jednom rozhlasovém
pořadu o původu příjmení. Jenže ono se i tam motá jako jedna z možností zas to Rakousko.
Nicméně Rakousko prostě cítím jako sluníčko a Německo jako chladnou zimu. A zimu já nemám
ráda...
Z mého pohledu to je zase naopak..Německo vnímám jako slunečnou zemi a Rakousko jako tu chladnější Jinak fotky super:)
OdpovědětVymazat[1]: Asi jsem měla napsat, že to srovnávám jako země, jako krajinu tak jak to na mne působí. Nesrovnávám lidi, zatím jsem se setkávala v obou zemích s lidmi milými a usměvavými, což tady u nás nebývá tak moc zvykem. Ale co na mne působí v obou zemích a snad v Rakousku ještě víc, je ta chladná, až někdy sterilní dokonalost domů a zahrad. Ty balkony ověšené závěsy pelargonií, dokonalý řád a všude pořádek. Samozřejmě jako zahradici a milovnici kytek mi to ohromně lahodí, nechybí mi ty poházené papíry okolo košů, bordel v pangejtech, psí exkrementy na chodnících a močí čpící rohy a podloubí. Jen tam je to dovedené až k nelidské dokonalosti. Jak kdyby tam žili roboti nebo to byly zvětšené domečky z modelové železnice (jak trefně prohlásil syn) když jsme takhle shlíželi na Berchtesgaden z horního města.
OdpovědětVymazatLíbí se mi pořádkumilovnost Rakušanů i Němců, jen po osobní zkušenosti, jak se na nás zřejmě dívají Rakušáci, alespoň ti starší ... Byli jsme se zájezdem ve Vídni a když jsme se shlukli na chodníku, domluvit se kam teď, šel okolo pěkně oblečený pán a když nás míjel-místa tam bylo dost- rozhodil rukama a řekl: "Čechyše švajneraj." Slyšel nás mluvit česky, no.
OdpovědětVymazat[3]: A víš že se mu nedivím? Já se za nás Čechy v zahraničí vždycky stydím, a myslím že mám proč. Jeden by si řekl, že se trochu za ta léta změníme, už tady máme všechny ty super, hyper a megastory které dřív byli jen na Západě, můžeme cestovat a učit se od jiných, ale stejně se pořád chováme jak prasata a burani.
OdpovědětVymazatAni jednu zemi moc neznám, z jedné strany mám polské kořeny a z té druhé strany zase valonské, Německém i Rakouskem jsem jen projížděla cestou na dovolenou.
OdpovědětVymazat[5]: Ty rakouské kořeny mám potvrzené, prababí byla rozená Vídeňačka která se nikdy pořádně nenaučila česky. Ale ta druhá strana od otce je jedna velká neznámá, ale už to jméno samo o sobě napovídá že to není echt český jméno. No řekni, Wittinger... To určitě není jako Novák... A to je ještě dost možné, že se do toho pletou kořeny francouzské z třetí strany rodiny. Nicméně to není až tak úplně jisté. To Rakousko nebo Německo mám zatím na 85% zaručené.
OdpovědětVymazat[6]: Já mám Poláky stoprocentní a Valony jakbysmet. Polsko mám moc ráda, ale ta Belgie mě docela láká . Docela by mě zajímalo, z jakých všech koutů pochází ostatní blogeři, co se takhle navštěvujeme, asi bychom byla pestrá směska .
OdpovědětVymazatMám-li si vybrat mezi Německem a Rakouskem, většinou si vyberu Řecko .
OdpovědětVymazatPěkné fotky a napsala jsi to hezky o tom teplém Rakousku a chladném Německu. Z Německy je mi tak trochu přívětivějsí Bavorsko.
OdpovědětVymazat[9]: V té části jsem nikdy nebyla, jen se mi okamžitě vybaví Jeho Milost bavorský vévoda Štěpán v podání Miloše Kopeckého v noci na Karlštejně . Tahle část leží v Braniborsku.
OdpovědětVymazat[8]: Ano, já bych si mezi těmi dvěma zeměmi vybrala Provance...
OdpovědětVymazat[7]: To určitě, asi by to byla zajímavá studie. Belgie, asi možná zajímavá země, to ano. Já díky tomu že miluju historii Přemyslovců a Lucemburků bych ráda navštívila to Lucembursko a pak Francii. Ale tuším, že do Lucemburska taky tahle cestovka pořádá zájezdy, patří mezi ty vícedenní.
OdpovědětVymazatMoc pěkné fotky. Prima světlo.
OdpovědětVymazatZapady jsou stejn ek ak ychody, netrba brzo vstavat....Stredohori je u nas viditelne zvyvyseny h mist, je to vzy taepekny pohled...s tm Rakoskem mae I.po sto letch stale mnoho spolecneho, asi I podobna mentalita...
OdpovědětVymazat[14]: Ono je i krásně vidět když se objíždí Praha směrem od Říčan na Jesenici a Zlatníky. Něco víc bychom ale stejně ještě od nich potřebovali převzít ...
OdpovědětVymazat[14]: Bylo to tedy časově tip ťop. A málem se to sluníčko schovalo za mraky a bylo by po parádě
OdpovědětVymazatTrosky svou siluetou, viditelnou ze široka daleka, nemají konkurenci.
OdpovědětVymazat[17]: No já v srpnu dávám druhý pokus na Orlí hnízdo a už mám vybrané dva adventní zájezdy
OdpovědětVymazat