Dostali jsme se k cíli poslední zastávky mého druhého květnového výletu. A to
do vesničky Lehde. Sem míří většina výletníků do zdejšího malého skanzenu
či prostě posedět jen tak v některé z mnoha zdejších restaurací. Ty jsou skoro
jedna vedle druhé, a vybírat je tak z čeho. V nabídce jsou jak čerstvé ryby, tak
právě momentálně byl i chřestový svátek, takže chřest na mnoho způsobů.
Část osazenstva autobusu vběhla do skanzenu, ale měli to tip ťop.
My s parťákem volili procházku mezi kouzelnými domky a následné posezení u zatím
nejlepšího černého pivakteré jsem měla možnost kdy ochutnat.
Časově to vyšlo tak akorát ho vypít a zas hupnout
zpátky do lodi a vydat se na zpáteční plavbu ...
Tady je krásně vidět zvláštní, nicméně pro tento kraj klasické zakončení
štítových prken. I když tady střecha byla klasická, ne slámová.
Hned vedlejší restaurace ...
... a naproti ní skanzen a muzeum v jednom
Pokladní v typickém lužickosrbském kroji
A krásná místní keramika. Vystavená jak jinak, než na obrácené lodi
Tenhle dům mne zaujal atypickým štítem. Není ovšem dřevěný ani malovaný, je
vyskládaný z keramických dlaždic
Nakouknutí do skanzenu. Ty velké malované disky jsou střelecké terče a viděli jsme je
pověšené na mnoha domech, nicméně účel nam nějak unikal
Jak jsem zmiňovala, kahny lodivodí i ženy. A jak vidno nejen mladé ...
Marně jsme hledali český výraz pro jejich činnost. Německy se jim říká Kahnmann
nebo Kahnfrau, ale česky? Když loď odpichují, tak asi by nejjednodušší byl
výraz píchači/ky jenže to zas zní dosti vulgárně.
Vrabec který si vzal až příliš velké sousto. Zápolil s ním celou dobu co jsem pila svůj
vytoužený půllitr pivka. Onen nápis na stojanu kol jakoby navazoval na naše
předchozí úvahy o tom jak říkat lodivodům kahnů. Ale nebojte se, není to nic sprostého,
jen to znamená že stojan je Pouze pro zákazníky (restaurace)
A takhle nádherně kvetly všude kudy jsme jeli nebo byli růže
Znovu to typické zakončení i střešní krytina. Zřejmě si ten sud můžete pronajmout jako ubytování
anebo si tu někdo z domu udělal trucovnu
Někdy jsem si připadala spíš jak v Rusku. Březové hájky, domečky jak z pohádky a takjsem
čekala, kdy za některou z břízek vykoukne Nastěnka nebo Ivan
Na zdraví a na další výlet!
Bylo černé jak noc a taky tak sladké .... na to budu vzpomínat hodně dlouho!
Ty labužnice, opět parádní výlet, hned jdu na další články.
OdpovědětVymazat[1]: Až na ten nonsens na začátek (vypuštěné a ohrazené jezírko s Ďáblovým mostem a odkvetlými azalkami a většinou rododendronů) to vcelku velmi příjemně strávený den byl Ten závěr byl ovšem přímo luxusní! Já, vodník, byla velmi,ale velmi spokojená!
OdpovědětVymazat[2]: Tak to se nedivím. To pivečko, cos dala na poslední fotku o něčem svědčí.
OdpovědětVymazat[3]: Já vím, že se opakuju, ale bylo opravdu eňo, ňůňo....
OdpovědětVymazatMoc pekne chalupy, zdobeni stitu I keramika...skoda ze Luzicti Srbove zanikaji, skoly pry uz skoro nejsou...
OdpovědětVymazat[5]:To ubývají, ale něco málo zde pořád jejich přítomnost připomíná, trojjazyčné nápisy (německy, lužickosrbsky, polsky) tradice a muzea. Aspoň že tak.
OdpovědětVymazatTak jak vidno, já jedu ten výlet opačným směrem, ale to nevadí. Černé pivečko a ještě v takovém prostředí, to je jako v ráji. Těm ženám bych normálně česky říkala lodivodky.
OdpovědětVymazat[7]: Však ano, říká se jim tak.To jsme jen tak polemizovali s ostatními jak by se jim asi říkalo u nás Zatím jsem si dávala pivko vždycky v krásném prostředí
OdpovědětVymazatPohodové místo, průčelí jedné z budov je jak perníková chaloupka.
OdpovědětVymazat[9]: To máš pravdu, pohoda tam byla...
OdpovědětVymazat