Skrz ...

Kocůří pro Meduňku a TlusŤjocha ...

Jsou mi čtyři měsíce .... a něco

Jo, jo .... je to fofr jak nám ty vnoučata rostou.

Vidím to na tý naší Bobuli, byť má trochu oproti ostaním zpoždění

způsobené tím, že se jí zachtělo do světa dřív. Nicméně je

při všech vyšetřeních a návštěvách u doktorky velice chválená jak je

šikovná a silná. Však je taky obklopená velkou láskou svých rodičů i prarodičů ...

---

Holky blbnou

Podzim nebo jaro? ...

Druhý nášup jarně - podzimních květinových

fotek je tu. Letos mi nejen po dlouhé době rozkvetla

glorióza, ale dokonce se ke kvetení dokopala taky po dost

dlouhé době jiná kytička, a to Tibouchina. Česky se jmenuje

docela nepěkně, podhal velkokvětý, ale ve své domovině, kterou

je Brazílie se jí říká květina princezen nebo strom purpurové krásy.

Jako jedna z mála přenosných rostlin kvete opravdu krásnými

velkými modrofialovými květy.

A takhle ta kráska vypadá. Kvete v latě, takže pokud je její správný

čas, má najednou rozkvetlých 5 - 6 květů.

I tahle fuchsie s malými, zhruba centimetr a půl velkými květy mi

teď na půdě vykvetla. Myslela jsem, že už je po ní, vloni namrzla

a dávala se dost dlouho dohromady.

Nová fuchsiová akvizice z jara. Z trhů na náměstí v Mníšku

Ještě jedna lantana

Jaro nebo podzim? ....

Po pražských památkách se zas jednou podíváme

na kytičky. Nějak jsem v poslední době zas moc nelezla na zahradu

tedy spíše když jsem tam vlezla, tak kvůli nějaké práci jako sbírání

listí sekačkou, vyřezávání starých větví z pnoucích růží a podobných

méně příjemných podzimních prací. Ale abych se nějak kochala a prohlížela

si záhony nebo vůbec detailně zkoumala to ne. Takže jsem byla hodně překvapená

když jsem zjistila, že mi kvetou nejen fialky, ale že se do toho

dala i forsythie. Počítám že by kvetly i petrklíče, kdyby nebyly zasazené

v trávníku a tím pádem stále sekané.

---

Jedna z růží to takhle krásně rozbalila na plný pecky

Poupat má ještě spoustu, ale počítám že už nestačí rozkvést

Tohle nejsou fotky zjara, ale ze čtvrtého listopadu

Ale nejen na zahradě, i na půdě mi to kvete k mé zlosti jak v plném létě.

Obzvlášť některé fuchsie. To nekvetly ani náhodou a teď to dohání

Lantana po ostříhání odkvetlých květů nasadila

bohatě znovu dost velkou násadu květů

Poslední co mi zbývá ....

... ještě z pražské procházky je takový malý pelmel

různých pohledů a různorodých maličkostí které jsem po cestě

nafotila a které se nějak nehodily k žádnému tématu zde uveřejněných

článků ....

V průchodu kde jsem si oklepávala trdelník od nánosů skořice jsem před sebou

uviděla tuhle krásnou bránu. Za ní je vchod do Vrtbovské zahrady.

Tu si nechám na příští návštěvu Prahy.

Návštěvníků se našlo dost i tak

Mezi množstvím výkladů nabízejících různé křišťálové suvenýry, zlato a jiné

působil tento výklad jako zjevení. A což teprve ta nádherná kamna!

Pokud vám následující tři fotky budou připadat že se najednou ze mne stala fotografická

jednička, tak vás vyvedu z omylu. Nefotila jsem je já, ale ona slečna v Nikon Academy

když zkoušela jestli mi to ostří nebo ne. Prostě ona to vychytala i při obyčejném zkušení.

Ty fotky, byť jsou jednoduché se mi nesmírně líbí a zbývá mi jen tiše závidět ....

Ten skok je znát ...

Když vidím zajímavé auto nebo motorku, nedá mi to abych si ho

nevyfotila. Tohle bylo opravdu auto, které se zas tak moc často na našich

silnicích nevidí. Bohužel celkový záběr stál za velké kulové, opět

mne vyšplouchlo ostření. Tak mi zbylo jen pár technických detailů ...

.... a jedna odrazovka v nablýskaném blatníku ...

Snažím se .....

.... pokud to jde a pokud to přímo není žádoucí, vyhýbat se

na fotkách tomu, abych tam měla lidi. Někdy se stane, že se stanou

příběhem té fotky, prostě jí dotvoří a to je případ následujících fotek.

Tady jsem ty lidi naopak fotila vědomě, protože mi přišlo že s nimi to

bude ještě zajímavější ....

---

Přestože byla v lese mlha, našlo se dost lidí, kteří se do něj vydali z

různých důvodů. Já kvůli focení, jiný kvůli zdravotní procházce a

další zas kvůli venčení psíka

Tenhle snímek jsem si nazvala pro sebe Zelené vdovy na procházce. Tento výraz

není mým výmyslem, ale je to oficiální název pro ženy bydlící v nových satelitech.

Většinou jsou to ženy podnikatelů a manažerů které jsou v domácnosti,

zajišťují mužům reprezentaci na různých akcích, starají se o dům a děti a jejich mužové

na oplátku vydělávají a zaobstarávají rodinu. Takové vlastně české Zoufalé manželky.

Mají zajištění, ale za cenu celotýdenní samoty. Není bez zajímavosti, že právě v téhle

skupině je podle psychologů největší počet alkoholiček a konzumentek psychofarmatik.

Nepotkat na Petříně nikoho je asi z říše pohádek, ale sem prostě lidé patří ...

Když jsem si tak hověla na lavičce na pozdním sluníčku kousek ode mne

dorazili tito tři. Novomanželé a fotograf. Neodolala jsem a taky si párkrát cvakla

Přes Petřín ....

Od Jezulátka mne čekala už jen cesta domů.

Lanovkou. Před tím ještě jsem, jak byl řečeno dříve zašla

do Nikon Academy, tam se podívala na pár opravdu dobrých fotek,

nechala se ztrapnit vlastním fotoaparátem a vyrazila dál.

Když jsem v Praze a potřebuji někam jet, nedám dopustit na dobrodiní

sms jízdenek. Takže jsem si zakoupila lístek a hurá na lanovku. Že

není něco v pořádku mi měla už signalizovat absence obvyklé fronty

lidí čekajících na to, až lanovka sestoupí z výšin Petřínských a budou

do ní moci nastoupit aby se zase nechali k výšinám vyvézt.

U dveří na nástupiště na mne ovšem místo jízdy čekal jen papír že

lanovka nejezdí. To už na mne tedy bylo za těch pár dní, a hlavně na ten čtvrtek,

věcí podléhajících Murphyho zákonům vážně trochu moc.

Z jadrnými kletbami jsem se tedy vydala do šplhání na vršek petřínského kopce.

Jedinou útěchou mi mohlo být to, že začalo pomalu na mé půlce města

zpoza mlhy vykukovat sluníčko a snažilo se mi cestu zpříjemnit ...

---

Ačkoliv jsem tu už psala o mnoha návštěvách a cestách po Petříně,

nikdy jsem vlastně nevyfotila nejslavnější petřínskou sochu! Asi proto, že

do těch dolních partií jsem nikdy nedošla. Takže díky Murphymu vám dneska

vlastně poprvé u sebe na blogu tuhle asi nejoblíbenější a nejslavnější sochu představit

O kousek níž je socha dalšího umělce, tentokrát z ranku sladatelů.

Vítězslav Novák. Byl to skladatel, hudební pedagog, klavírista a překvapivě i horolezec

Zas o trochu jiný pohled na Hradčany

Bývalá strážnice v Hladové zdi. Tady už jsme v mých obvyklých rejdištích

Jedna z mnoha vyhlídek odkud se můžete kochat pohledy na Prahu

Cesty a cesty. Kilometry cest a nikdy se netrefíte na tu na kterou chcete.

I když to tu máte prochozené do aleluja ...

Petřínské sady jsou galerií barev

.... a místem které nabízí bezpočet nádherných pohledů jak na Prahu, tak

na Hradčany