Nejtočivější .....

Cesty vedou dál ....

Čím déle fotím, tím víc vím, že nic o focení nevím.

Nemám štěstí na partnera který se focením zabývá skoro

profesionálně jako Hanka, který by mi vysvětlil jak na co, co s

aparátem, jak nastavovat vše co se nastavit dá. Nemám za sebou ani

studium ani kurzy, jako mnozí z fotoklubu, fotím prostě a jedině intuitivně

systémem pokus - omyl. Jediné z čeho občas něco čerpám jsou naučná videa

která, mi chodí do mejlu od jednoho lektora, jenž se zabývá online kurzy

a různými tutoriály jak na co ve focení i v některých editorech. Tedy zrovna bohužel

ne v těch které mám .... Při nedělní procházce jsem použila jednu z jeho rad ohledně

nastavení vyvážení bílé. V tomhle případě nastavení když fotíte při zatažené obloze.

A že byla zatažená docela dost, sluníčko se ukázalo na zhruba půl hodiny v okamžiku

kdy už jsem se vracela domů. Toto nastavení je velmi dobře využitelné v této

době, kdy jsou stromy pěkně do žluta nebo zlata a obzvlášť ve smíšených lesích,

tedy všude tam kde jsem se v neděli pohybovala. Jestli a jak se fotky povedly a jestli jsou

opravdu koukatelné posuďte dnes a v následujícím článku.

Ano, cesty vedou dál, jak do hloubi lesa, tak i v mých posledních fotkách,

kde jsem se na ně hodně soustředila.

---

Co vlastně přenastavení vyvážení bílé z automatického na zataženo je nejlépe vidět na první

a pak na následující fotce.

Cesta v lese za zatažené oblohy s automatem .....

....... a přenastavené na zataženo. Stále nesvítí sluníčko,

ale nastavení ten dojem vyvolává a navíc, a to hlavně, zvýrazní krásné a různorodé

zbarvení stromů

Ti kdo tohle dávno znají a teď si říkají " No bóže, to je přece stará známá věc! "

nechť mi odpustí, ale je tu stále hodně těch kteří tuhle možnost třeba na svých

aparátech mají, ale stejně jako já nepoužívají, nebo ani nevědí že se tím dají fotky ovlivňovat.

Tak ne nadarmo se říká že je pořád se čemu učit, ne?

Nejdřevěnější .....

Ach bóže, zase jsem to zasklila ....

.....a samozřejmě že jsem zapomněla na Sakrálky.

Ono ale stejně se zas tak nic moc neděje, ze čtyř příspěvků

se dá vybrat hodně rychle .....

Výběr bude opravdu velmi jednoduchý ...

1. Kostel Nejsvětější Trojice v Dobříši

(VendyW)

2. Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie v Mostě

(MartinV)

3. Kostel sv. Jana Křtitele Kroměříž

(MarijaKes)

4. Kostel sv. Archanděla Michaela Branná

(Frypat)

Podzimní střípky .....

Trošku jsem si udělala procházku po zahradě

kdy mi dělal společníka na foťáku objektiv Industar, protože jsem si

říkala, že už jsem dlouho nevytáhla žádné z mých dvou starých skel.

K focení už je na zahradě toho čím dál tím míň, ale ještě se najdou

typicky letní květy, které ještě nevzdávají svůj boj s ročním obdobím,

které momentálně vládne.....

Nechtějí se smířit s tím, že už přichází jejich konec v tomto roce

a stále se snaží dokázat, že pořád ještě vládnem alespoň zdánlivě, léto.

---

Občas se tu v trávě objeví nějaká ta houbička, v těhle travních

se narozdíl od mé babičky nevyznám, tak je nechávám být.

Jen když se tu začnou objevovat pýchavky, tak ty si nasbírám....

Z magnólie už padá listí, jelikož jsou listy opravdu velké, brzy jsou

ho na zemi pěkné hromady. Stejně tak jako z katalpy.

Vysoký sléz mám na zahradě poprvé. Od Libby jsem dostala nějaká semínka, jen jsem si myslela

že to je nízký slézovec. Tedy nevím proč, možná že to bylo tím, že jsem ho u ní viděla na jejích

fotkách a domnívala se že to je on. Prosvětloval stín pod katalpou.....

Po ostříhání odkvetlých větví růže mnohokvěté se jich pár přeci jen zachovalo

a tak na nich svítí drobné šípky. Dřív jsem je tam nechávala, jenže mi díky

jejich neskutečné klíčivosti začínaly vyrážet všemožně po zahradě, jak je kde

roznesli ptáci.

Begónie ještě krášlí truhlíky, i když už mají šeredné žluté listy, květy jsou

stále nádherné .....

Trochu jsem si zahrála opět s jednou růžičkou

Nejžlutější .....

Představuji si .....

..... že

rok za rokem,

měsíc za měsícem,

týden za týdnem,

den po dni,

hodinu po hodině,

minutu po minutě,

vteřinu po vteřině,

teď a tady žiju, ale ....

vteřinu po vteřině,

minutu po minutě,

hodinu o hodině,

den po dni,

týden za týdnem,

měsíc za měsícem,

rok za rokem

si uvědomuji že tu jen přežívám.

Představa toho že žiji

bere za své a já mám vztek na ty,

kdo mi to připomínají.

Protože vím že mají pravdu ....

Můj svět není představou

a představa není mým světem.....

Lesní zátiší .....

Když jsem po pokračovala od nového totemu

dál po cestě do lesa, abych zjistila co je na těch různých reportážích

o nadprůměrném růstu hub pravdy. Vyrazila jsem na své místo, které mne zatím

nikdy nezklamalo, ale tentokrát tomu tak bylo. Jeden malý hříbeček, za to spousty

červenobílých puntíkatých hlaviček. Při procházení lesem jsem tu a tam cvakla

průhledy mezi stromy, jen škoda, že nesvítilo sluníčko. Až na jednu malou chvilku.

Na zpáteční cestě jsem ještě našla jednoho hříbka. Byl trochu větší než ten co

jsem našla jako první, tak o něco málo. Vážil asi třicet deka a byl naprosto

zdravý. Takže jsem si konečně letos jednou dala smaženici a ještě mi zbylo

trochu na zmrazení pod masíko .....

---

Neodolala jsem, a vycvakla si tenhle pohled ještě jednou, tentokrát bez mlhy ....

..... a pohled nazpět

Listnaté stromy tak oproti příšeří v lese vynikaly, že to vypadalo jakoby svítilo

naplno sluníčko

Ale stejně byl jemný opar, a to sluníčko nachvíli vylezlo

Ale moc to tedy vidět nebylo ....

Až teď ....

Tuhle hrátku jsem objevila v jednom editoru. Vypadá naprosto přirozeně, což?

A tyhle fotky jsou mým příspěvkem do Tlusťjochova Roku muchomůrky

To bylo v pátek, a v sobotu jsme měli naplánovanou cestu do Prahy. Maminka měla v neděli 85. narozeniny

a tak jsme se synem, dcerou a jejím přítelem jeli babičce popřát. Před odchodem nás dcery přítel vyfotil. A

i když se snažím dávám fotky členů rodiny co nejméně, udělám dnes výjimku.

Takže tři generace .....

A už stojí .....

Kdysi jsem tu měla no blogu fotografie totemů, které

tady mají u svých chat jejich majitelé. A že se jich pár najde!

Až donedávna jsme tu měli dokonce jeden evropský primát, a to nejvyšší

totem ve střední Evropě. Jenže je to dřevo, a dřevo podléhá zkáze a tak letos v létě

byl totem, který už byl dost nebezpečný protože byl ve špatném stavu, skácen.

Jeho tvůrce už odmítl další dělat, ale z obce ho zřejmě přemluvili, protože

minulý víkend byl slavnostně znovu "uveden" do života další, už za našeho pobytu zde,

třetí totem. Ostatně ona tradice vyřezávání totemů je v této rodině dědičná. nejdřív

tvořil totemy otec, a nyní je to syn. Samozřejmě že ani u jejich chaty nesmí chybět....

Totem vznikal někdy od června, protože právě v červnu jsem objevila při procházce

zárodek nového totemu. A tak vám dneska představím jak taková krása

vznikala a jak pak vypadá když je to finální výrobek....

---

Tak tohle byl stav k 11.6. 16

A teď už je hotovo .....

Malý a Velký pes ....

Figury tak jak jdou na totemu posobě.

A teď v detailech, které mne zaujaly. Třeba jako tahle velryba ....

..... něco jako odrazy dalších psů v očích Velkého psa ....

...... nebo podpis autora ....

...... tenhle ušatec se mi taky nadmíru líbí ....

Barvy kolem mne ....

Sice zatím pořád není podzim dle mého gusta, a obávám se, že ani nebude.

Je totiž mokro, šedivo a zima, ale občas tím vším problesknou i

klasické podzimní barvy. A dá se občas vyjít na procházku, a trochu

si ty barvy užít. Jen bohužel začínají hodně rychle mizet a při každé procházce

je jich méně a méně. Ale objevují se zas v něčem jiném. Jen se musí

člověk rozhlédnout, občas se podívat pod nohy a vždy nějaké objeví ....

---

Nejdřív pomalu a nenápadně začnou v mlze probleskovat mezi zelení jehličnanů

buky na Kozlovském hřebeni .....

....... pak začnou zlátnout javory naproti ve stráni .....

..... a nejen zlátnout .....

..... na mladých javorových stromcích začnou hrát listy všemi barvami ....

...... po cestě se přidají břízy a duby ....

....... a když se rozhlédnu doma, je to už po několikáté v tomhle roce květ phylokaktusu .....

...... no a když se podíváte v lese pod nohy, zjistíte, že se tam začínají

proklubávat červenobílé hlavičky muchomůrek .....

..... aby vám nakonec cesta nabídla celou škálu podzimních barviček .....