..... že
rok za rokem,
měsíc za měsícem,
týden za týdnem,
den po dni,
hodinu po hodině,
minutu po minutě,
vteřinu po vteřině,
teď a tady žiju, ale ....
vteřinu po vteřině,
minutu po minutě,
hodinu o hodině,
den po dni,
týden za týdnem,
měsíc za měsícem,
rok za rokem
si uvědomuji že tu jen přežívám.
Představa toho že žiji
bere za své a já mám vztek na ty,
kdo mi to připomínají.
Protože vím že mají pravdu ....
Můj svět není představou
a představa není mým světem.....
Vyborne!!! Ja som to celý čas vedel, že Tvoj svet som ja! (Žiadna abstraktná predstava!)
OdpovědětVymazat[1]: Vaše Veličenstvo, o tom že vaše fantazie je nekonečná a že vaše představy jsou neskutečné vím dávno!
OdpovědětVymazatJejku, trochu depresivní, ne? Ještě, že Luga King to uvedl na pravou míru...
OdpovědětVymazattAKOVÉ BEZNADĚJNÉ, BEZVÝCHODNÉ.....Snad nebude tak zle.
OdpovědětVymazat[4]:Takhle to dopadá když mi furt mokne hlava, je hnusno a šedivo.....
OdpovědětVymazatTak už aby bylo teplo a sluníčko, ne? To budou pak jinší, pozitivnější básničky!
OdpovědětVymazat[5]: A deštník, ten k vám ještě nedorazil?
OdpovědětVymazat[7]: Deštníky mi v předsíni visí čtyři .... ale na zahradu, když tam něco potřebuju si ho neberu. Ale jde o celkovou náladu, stejně pošmournou jako je pošmourno venku. A to ti pak mokne hlava i doma
OdpovědětVymazat[8]: Pusť si pohádku, vezmi do ruky dobrou knihu, dej si koupel, kterou si jinak nedopřeješ nebo dělej (aspoň chvilku!) cokoliv, co tě baví. A vůbec nejlíp bude, když ti to chybějící teplo a světlo dodá někdo druhý.
OdpovědětVymazat[6]: Když já nějak při dobré náladě psát poezii neumím....
OdpovědětVymazat[9]: Tak z vany jsem vyleztla ped deseti minutama, půlku odpoledne jsme prokrafaůy s dcerou která dojela, a druhou jsem trávila obrytím záhonu a následným pletím abych si udělala prostor pro zapuštění květníků s kytkama který půjdou do záhonu až na jaře, až budu vědět kde bude na ně místo. A zkouším si nové způsoby jak udělat andělíčka ze stuh. Knížku jsem četla při koupeli, a teplo, tak to holt nebude....
OdpovědětVymazat[11]: Ale ty moje Smutněnko... Pro tyhle případy mám svýho zajíce Fridolína. Zrovna tu sedí a pomrkává na mě.
OdpovědětVymazat[12]: Tak to já si unesu k sobě do pelechu Bobího....
OdpovědětVymazat[13]: Opovaž se! Budu ho bránit vlastním tělem. Navíc, nezapomeň, že Fríďa taky straší! Hlavně cizí lidi.
OdpovědětVymazat[14]: Náhodou, Bobí občas u mě i rád zůstane. Nebo si tam vezmu jednoho z kocourů....
OdpovědětVymazatAle já neumím číst! Ty si uneseš svýho Bobího! A ne mojeho Fríďu!
OdpovědětVymazatLudibrionista to vidí jinak...
OdpovědětVymazat[17]: Ano, svět je to co z něj já chci mít. Jenže kdybych já věděla co vlastně chci ....
OdpovědětVymazat[8]: Dobrej citát!
OdpovědětVymazat[19]: Myslíš to o tom světě? To je motto ludibrionistů .....
OdpovědětVymazatNa takové nálady je dobrá píseň I Will Survive
OdpovědětVymazat[21]: No, a tu mi totálně znepříjemnila nesmrtelná teta Helena.
OdpovědětVymazatNevím co je ludibrionista, ale četlo se to hezky, pěkná hra se slovy.
OdpovědětVymazat[23]: Taky jsem brousila na strejdovi Gůglovi, neb jsem tušila že pokud to píše Tlusťjoch bude to něco co opravdu existuje, byť to zní naprosto šíleně. A našla!
OdpovědětVymazat