Vstávej, je jaro! ....

Dnešek je takový opravdu, byť datumem ne, ale počasím

a hlavně teplotou, jarní den. A to mne opradu donutilo vstát a jít se podívat

ven. Ještě přesněji mne donutilo vyprané prádlo, které jsem chtěla pověsit

ven, když je tak hezky. A při té příležitosti jsem zjistila, že si to vzaly

k srdci i krokusy, které ještě včera spaly tvrdým zimním spánkem .....

při cestě zpátky jsem totiž zahlédla, že Matýskovi na hrůbku nádherně

rozkvetly talovínky a krokusky. A konečně i čemeřice si dávají říct

a dělají mi radost spoustou nasazených poupat. Konečně i tím,

že si je můžu fotit...... ale to až v dalším článku. Stejně tak jako

sněženky které kvetou sousedce vedle u plotu. A jako vždy jsem si neodpustila

kočičky a jehnědy

---

A nezaprší, a nezaprší ......

.....a o kapku člověk nezakopne.

Zvlášť na jehnědách. Zkoušela jsem jak

bude fotit ten objektiv s makropředsádkami.

Ale není to ono, líp fotí samotný a makro s ním musím oželet,

na to můžu využít ten původní. Ale když jsem udělala

výřez, překvapilo mne jak kvalitní je ....

---

Tahle kapka je focená s makropředsádkou, a kvalita

není nic moc

Zato tahle je výřez z fotky bez předsádky. Myslím že ten rozdíl je

hodně viditelný

A původní foto

Odskočení k tvoření .....

Stejně jako si občas odskočím k foťáku

tak si občas rozkramařím stuhy a něco na blint zkusím udělat.

A tak jsem na Valentýna dělala na objednávku tři větší srdíčka, teď zas

na blížící se Velikonoce to jsou vajcata. Zatím je to tak lehce

co se týče počtu, udělala jsem sedm malých a ještě

mám připravené korpusy na pět větších.

O jedno mne připravila šéfka a

zbylá jsem zas na zkoušku vzala

do města, kam jsem už před

vánoci dávala kouličky. A jsem

zvědavá jestli taky zaznamenám

takový "úspěch" jako tomu bylo na vánoce. Ještě přemýšlím

že udělám pár věciček které bych poslala Jitce na Moravu na setkání

Ženského klubu, když už se tam nevypravím osobně. Mám pár nápadů, které

jsem objevila na netu a tak bych je ráda vyzkoušela. Jen doufám, že se mi to podaří

stejně pěkně jako se to daří jiným šikulkám a tvořilkám ......

Nejhorší pro mne bylo barevné zadání srdíček. Růžová.

Jak já tuhle barvu nemusím a tak jsem byla pevně rozhodnutá jí "naředit"

ještě jinými barvami. Nabízela se bílá, ale pak jsem viděla v galanterii

krásnou bíločernou puntíkatou a bylo jasno. Ze zásob jsem ještě vytáhla

kytičkovou stuhu, kterou mi ještě s jinými poslala jedna tvořilka která

jich měla moc a na tom třetím došlo i na tu bílou. I k ní jsem použila

stuhu která se mi strašně dlouho líbila, ale tvořilky ji objednávaly

v Americe. Ta mi taky přistála s přebytky doma.

Na vajíčka jsem si taky vybrala trochu netradiční kombinaci.

Chvála přírodě ....

..... a staré technice. Jak jinak, dnes si dáme

druhý nášup toho co jsem v sobotu nafotila. Byl to

po dlouhé době a asi i na dlouhou dobu krásný den a to

si to člověk užívá. Teď když koukám z okna, vypadá to, že se

meteorologové asi tentokrát zas jednou trefili, od devíti do

devíti nám v kraji vyhlásili výstarhu před hustým sněžením a

venku se opravdu něco jako sněžení ukazuje. No do hustého

to má ještě hodně daleko, ale naše specifické počasí

se prostě nikdy podle meteorologů neřídí.....

---

A tohle je ono. To co mne tak na objektivu Helios chytlo. Tady je přímo ukázkový

swirl bokeh. Já vím, že třeba spoustě lidí dělá problém, nelíbí se jim,

možná to u nich vede až k pocitu že se jim točí hlava a řeknou si

"Bože,co na tom vidí!", ale já mu

naprosto propadla.

Ve vší té nebarevnsti a šedi si jedině ostružiníky zachovávají

stopu barvy

Je to ještě život?.....

Když chodím ve městě od nebo k autobusu,

už pár let chodím okolo jednoho okna, které má zatažené žaluzie,

ale v jednom místě jsou povytažené tak, aby bylo vidět na chodník

a na to co se děje. Za tím oknem sedí v jakoukoli denní dobu pán.

Nebude to úplně starý člověk, možná jen o pár let starší než já,

ale evidentně nechodící. To okno je jeho jediným spojením se

světem, tím průzorem z povytažené žaluzie pozoruje životy jiných,

kteří spěchají po chodníku tam a zpět. Ale jeho život se smrsknul

jen na pár věcí. Jíst, spát, vyměšovat .... leta jdou za sebou a

on stále stejně žije tím oknem. Jaká je cena za takový život?

A navíc díky hodně velké nadváze to musí být neskutečně vysilující i pro

jeho blízké se o něj starat. Říkám si pokaždé když jdu kolem

jestli to má cenu, takové (ne)žití. Den za dnem, rok za rokem

a kolik jich ještě zbývá? Asi dost. Jen sedět na vozíku a

dívat se z okna a čekat na smrt která přinese vysvobození .....

Je tohle ještě život nebo už jen živoření? A jakou má cenu?

Starosklo mi učarovalo ....

Včerejší krásný den jsem si nemohla nechat ujít

a tak jsem obula trekovky, vzala brašnu s objektivy a foťák a šla

všechno, včetně sebe pěkně vyvětrat. Sice na otevřeném prostoru

dost foukalo a to mi dělalo docela čáru přes rozpočet, protože jsem

chtěla dál pokračovat se sžíváním se ze starým sklem. A jelikož

s ním nejraději fotím detaily (tak ono víc jak na dva metry stejně

nejde už zaostřit) místy dost silný vítr mi tu snahu hatil. Protože

co si budeme povídat, když vám foukne vítr do větvičky na kterou

pět minut brejlíte a zaostřujete právě ve chvíli když už mačkáte

spoušť, je to nas...í! A když je to každých dalších pět minut zas

a znova, raději přehodíte objektiv a fotíte stabilní krajinu.

Nakonec jsem za ty tři hodiny co jsem se tu courala po okolí

provětrala všechny tři objektivy, ale jak je mým prokletím,

jak se něčím nadchnu, hned tak od toho nejdu. No a to je

případ focení starým objektivem. Prostě fotky jím zhotovené

se mi strašně líbí. A navíc zjišťuju, že tedy s ním focené obrázky

nemusím nijak upravit. Ostření je (venku) dokonalé a to zvláštní

kouzlo které z těch fotek vyzařuje je prostě něco, co vás

hned chytne .....

A tak mám pro vás smutnou zprávu, těch fotek asi bude

v příští době docela dost.

---

A co mě nejvíc baví je to, že barvy zkresluje naprosto minimálně ....

Starosklíčkem podruhé .....

Podruhé se dnes podíváme na svět

starým sklem. Je fakt, že na světle se mi ostření

daří mnohem líp i přes hledáček. Vlastně líp než přes displej

a to i s brýlemi. Takže alespoň pro mne to znamená, že si

ho nechám jen na ven. Ony se ty detailní záběry přírody kterou

stejně nejvíc fotím asi pro něj hodí líp ....

---

Teď si asi říkáte "Proč sem cpe podruhé stejnou fotku?" No on tam byl rozdíl v tom,

že tentokrát svítilo sluníčko (není to moc vidět, vím) ale ještě lépe se tam

ukazuje ten zajímavý bokeh (zas ten strašnej termín, vím) ale větvička je tam celá

a z jiného úhlu.

Tady je pozadí (to už je trochu přijatelnější termín) upravené.

Přidaný efekt zmačkaného papíru. Ale jen tak decentně ....

Tady jsem trochu mohla gumovat. Popravdě? byla jsem líná ......

A zas to zajímavé pozadí, tak trochu jak domalované, rozevláté jak kdyby

do mokré barvy někdo foukal fénem

No ..... a tady kdyby se podařilo pořádně zaostřit na ty magnóliové šišky,

vyniknul by ten specifický swirl bokeh který tohle sklo dělá, ještě líp.

Ale když se podíváte pořádně, tak ten vír který je kolem těch šišek

určitě zaznamenáte. Snad se to příště podaří líp.

Aby tu nebyly jen sušiny, tak trochu optimističtěji. Zeleně a s poupaty

Tak a zase je prázdno v archívu.....