Co dělá domov domovem? ....

..... to že tam máme své osobní věci? Že se tam vracíme

každý den z práce? Z dovolených? Že jsme tam odmala? Dobrý pocit? Že tam jsou

naši psí miláčkové a blízcí? Já v tomhle tápu. Vlastně už rovných

25 let, co jsme se odstěhovali z Prahy na venkov. Mám tu střechu

nad hlavou, psí,kočičí a papouší miláčky, blízké, zahradu, bazén a

přece se tu necítím doma.Je to pro mne místo kde žiju, ale

nemůžu s klidným srdcem říct "Tady je můj domov!"

Jenže tohle už nemůžu říct ani u mamky v Praze. Přitom je to

moje rodné místo, strávila jsem tam dětství, mládí i dospělost,

narodily se tam obě moje děti, ale když tam přijedu nemám

ten pocit že jsem doma u maminky. Přes její veškerou snahu

abych se tam jak doma cítila. Snad je to vědomí toho, že až

ona umře bude se tam roztahovat někdo cizí ? Že už nebude

existovat místo které mne bude s tím předchozím životem

nerozlučně spojovat?

Jeden vztah skončil a druhý ještě nebyl navázaný a já žiju

v něčem co připomíná vzduchoprázdno, protože nejsem už doma ani v Praze,

ale nejsem ještě doma ani zde. I po tom čvrtstoletí .....

Po daňcích zase koníci .....

U kopytníků ještě zůstanu, jen o něco

větších než jsou daňci. Čeká vás totiž druhá série

koníčkových fotek. Dneska je nádherně, svítí sluníčko

a popravdě v tomhle počasí by byly fotky ještě hezčí.

Anebo taky ne. Vím ale určitě, že by mi nemrzly prsty a

nefunělo do uší.....

---

Dama dama .....

Nejen mraky a koníky, ale ještě jedny

zvířátka jsem fotila na poslední fotovýpravě poslední lednový den. Už jednou jsem

je tady měla, to bylo z jara. A ani tentokrát jsem se u nich

neopoměla zastavit. Narozdíl od jarních fotek byli

tentokrát líní se zvednou a přijít za mnou. Ale i tak

jsem u nich něco málo vyfotila .....

---

Mraky podruhé .....

Jelikož bylo mračných fotek podstatně víc,

stejně jak těch koňských, rozdělila jsem je do dvou

částí. Dneska tedy druhý nášup mračounů ....

---

Industriálně i krajinově .....

Když už díky všelijakým vládním, privatizačním

ale i personálním čachrům a machinacím v Českých drahách

přišla Třebová o status největšího železničního uzlu v republice

(k nemalé zlosti místních nádražáků) stále si ještě v železniční

dopravě drží určité primáty.Stále je zde největší seřazovací nádraží

a před dvěma lety bylo zprovozněno jedno z největších překladišť.

Začalo to pomalu, stavbou jednoho mostového jeřábu, pak najednou

přibyl druhý a třetí. Námořní kontejnery se vrší naskládané

do výšky jak barevná hradba. Bohužel, ruku v ruce s touto stavbou

ovšem začaly problémy s nadměrným zatížením kamiony, na které

se kontejnery které jdou silniční cestou nakládají. Jako ve všem se tady

projevila klasická česká huráakčnost. Něco se postaví, ovšem už

není zajištěná základní infrastruktura, v tomto případě pořádné

silniční připojení. Stavba byla odsouhlasena v době kdy probíhalo jednání

o dalších trasách R35 přes Východní Čechy, aby se utvořil další páteřní silniční systém

který má ulehčit D1. A jelikož byla jedna varianta právě obchvat Třebové

a následné napojení na R35 u Opatovic nad Labem vypadalo to,

že by neměl být žádný problém. Vypadalo a byl. Pár starých lidí

z prastaré zástavby u silnice se vzbouřilo že oni se svých majetků

nevzdají, starosta dal za pravdu zeleným aktivisům a společně stvořili

petici že tady napojení na plánovaný obchvat a stavbu R35 nechtějí, a nechtějí a

nechtějí až nakonec to šlo přes kraj až na vládu a ministerstvo dopravy

a tam se chopila své příležitosti Litomyšl, která ví o problémech

s kamiony své a navrhla aby trasa vedla okolo ní. A tak Litomyšl se možná v budoucnu

zbaví své silniční nepropustnosti, bude mít klid ale v Třebové se

budou hromadit kamiony a bude se stále zvyšovat jejich průjezd městem.

No, každá cesta do pekel je holt dlážděná dobrými úmysly......

Máme sice krásné, velké megapřekladiště ale vedou k němu silnice třetí

a čtvrté třídy.

P.S. Jo, a většina z těch kteří to blokovali už je stejně na pravdě boží.

---

Tož naše chlouba....

A trochu poezie .....

.... a zase industriál .....

.... a poezie ....

...... a tvrdé realita .....

..... a kouzlo krajiny .....

...... a sluníčkového čarování

Koňské .....

Dneska se dostáváme k těm mým

milovaným koníkům, které jsem sice fotila

jen chvíli, protože bylo hnusně zima a fučelo, ale

s retušováním ohradníků které jsou v tak blbé výšce

že jim jdou akorát přes hlavy jsem ztrávila tři hodiny. A to

počítám stejně bude vidět i když jsem se snažila seč mi moje

(ne)umění retušovat stačilo. Znáte někdo ještě jinej způsob než

je klonovací razítko?

---

Nesnáším když si někdo pořizuje živé tvory jen proto, že to má někdo ze známých,

a on nemůže zůstat pozadu nebo proto, že to je IN. To se mi pak vzteky pění krev.

Protože když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Zatímco nahoře mají koníci

krásné velké výběhy, dole, kde má koníky další z místní honorace, mají vyčleněný

jen malý kus zahrady. Mladá paní když viděla že pan podnikatel na kopci má koně,

usoudila že i její muž - podnikatel tedy musí mít také koně. Takže manžel

zakoupil jednoho z anglických plnokrevníků zezhora a ještě samozřejmě

musel koupit irského coba aby prostě měla mladá paní pocit že je IN,

a měla to samé co horní pan podnikatel. Jsem zvědavá jak to dopadne v létě,

až se bude mladá paní opalovat a koupat v bazénu a bude muset odolávat

náletům much a komárů ......

To samé se psy.

Rozum mi nebere proč si pořizuje psa rodina která k nim nemá žádný vztah.

Jen proto že si někdo ze zpovykaných a rozmazlených dítek usmyslí

že chce psa, který pak tráví dny doma v kleci aby náhodou něco nerozbil

nebo nedělal bordel, na procházku jde minimálně a nakonec skončí

po pár letech života buď roztrhanej jiným psem nebo sražený autem,

protože je majitelům zatěžko s ním jít ven a tak ho prostě pustěj ať si courá po vsi sám

a lítá sem tam přes silnici ......

Vyhlašuje se vítěz prvního kola začíná kolo druhé .....

Dnes je den, kdy začíná druhé kolo sakrálek. Ale nejdřív kdo vyhrál

kolo první. No ..... já.

Děkuji moc těm kdo hlasovali ale jelikož jsme byli jen tři

kdo jsme se zúčastnili dalo by se říct slovy mého dobrého kamaráda

"Slepý kuře našlo zrno!"

Na druhém místě se s třemi hlasy umístila HANKA (Sceneryphoto)

a kostel sv. Jana Křtitele.....Tohle bylo takové zahřívací kolo a

myslím že tímto druhým se už můžeme rozjet naplno, co vy na to?

Dalším kostelem který jsem si připravila je

KOSTEL SV. MIKULÁŠE (SV. ARCHANDĚLA MICHAELA)

V OSTROVĚ

V roce 1685 byl ve vsi Ostrov, ležící 6 km západně od Lanškrouna vystavěn kostel.

Ten však v roce 1772 zcela shořel stejně jako fara, rychta a osm statků. Z kostela byly

zachráněny jen mešní předměty. Roku 1773 byla započata výstavba nového barokního chrámu.

Nový kostel dostal jméno po sv. Mikuláši. V roce 1790 byla přistavěna věž podobná věžím lanškrounským.

V roce 1803 byly na ní instalovány hodiny a v roce 1820 byl přelit a zvětšen prasklý zvon.

Ke kostelu přiléhá i hřbitov, kde se dodnes pohřbívá.

Okolo kostela nebylo moc místa takže se fotilo docela špatně, a nebyl to ten den jediný

kde jsem se protahovala mezi hroby a snažila se nějak zajímavě kostel nafotit.

Ještě že alespoň bylo krásně, sluníčko hřálo a pěkně nasvěcovalo.

---

Kříž stojící proti kostelu

A pohled na Třebovské stěny .....