26 prosince 2015

Opožděně ...


..... protože jak sami víte, nebyla jsem chvíli v nějaké náladě jak psací tak fotící
a tak mi tu zůstalo pár obrázků které jsem měla z cesty do Litomyšle a
pár kaktusových květů které se ukázaly dost nečekaně v nečekanou dobu .....

Protože jsem čekala že se dostanu k focení ve vánočním městě, jako
vždy jsem táhla foťák. Jenže, v kavárně kam jsme chtěly s dcerou jít bylo
plno až po strop takže se změnil program a šly jsme rovnou k dceři na
kávu a tvořit vánoční dekorace, což byl hlavní plán dne .....
A z celého dne mám jen pár záběrů krajiny z autobusu.




Fotila jsem v půlce prosince, ale jak vidíte, klidně bych mohla říct že jsem fotila v březnu


Už delší dobu mám v plánu nechat se na tenhle kopec vytáhnout autobusem a pobýt si tu
a v klidu fotit. Myslím že tu je i co. Nejhezčí ovšem to tu je na podzim, když se zbarví
buky kterých je tu přesila.



Ale z jinovatkého (vyjímečně) dne tu mám pár obrázků ....






A teď ty slibované květy. Fylokaktus si ze mě dělal srandu během celého roku.
Normálně mi rozkvétá když ho po zimě dám ven tak kolem půlky května. Letos mi kvetl
jedním květem už v lednu na půdě. Venku si střihnul druhý květ v srpnu, a takhle nádherně mi rozkvetl
na půdě v půli prosince. Takže jsem silně zvědavá jak se zachová na jaře kdy by správně měl kvést.



Ale i některý z vánočních kaktusů je tak nedočkavý že rozkvete už v listopadu.
Ty zbylé si to nechali opravdu teď na vánoce ....



Tak, a to bychom měli resty a příště už zas něco časově víc aktuálního ....


25 prosince 2015

Vánočně pohádkově, nebo pohádkové vánoce?


Na FB, kde se pohybuje i něco málo blogerů, jsem narazila
na výzvu Le fille Ash, abychom napsali o tom jaký je náš vztah k
pohádkám a podělili jsme se o něj s ní i druhými. Pro člověka jako já,
který pohádky od doby kdy se začaly kupit naše podnikatelské problémy
přestal mít rád jelikož každý kdo někdy podnikal nebo podniká, ví že to tedy
rozhodně není žádná pohádka je to docela boj. Ale jelikož to Ash pojednala
tak, že nejde jen o pohádky, ale i o vánoční filmy tak tam už se docela chytám.
Ale abych se s pohádkami úplně nerozkmotřila, je pár takových které jsem
ochotná zkouknout občas, některé víc a některé si nenechám nikdy ujít.
Vím že u nás vzniká každý rok několik filmových pohádek a jedna která
je určená speciálně pro vysílání na Štědrý den.

Z těch které to byly v posledních
deseti letech se mi líbí Anděl Páně. Jelikož jako dítě máte na pohádky jiná
měřítka než jako dospělý, většinu jich dnes posuzuji podle hereckých výkonů.
A zrovna v téhle pohádce jsou excelentní výkony Ivana Trojana v roli
anděla Petronela a Jiřího Dvořáka jako čerta Uriáše. A patří k těm
které jsem občas schopná zkouknout. A navíc Jiří Strach začíná s natáčením
pokračování. Uvidíme jak se s tím popasuje.

K těm na které se dívám častěji
patří Svěrákův a Smyczkův Lotrando a Zubejda. Právě pro tu krásnou
Svěrákovu poetiku. A propó, když už je řeč o Zdenku Svěrákovi, včera jsem se
nechala zlákat další jeho pohádkou kterou vytvořil ve dvojici se synem Janem.
Tři bratři. A můj pocit z ní je dost rozpačitý. Jasně, chápu, je to
film cílený hlavně na dětského diváka, ale to byl Lotrando taky, jenže
ten se dá sledovat i v dospělém věku. Tak co mi tady vadí?
Herecké výkony hlavních představitelů? I když musím říct že
Oldřich Kaiser v roli ironického otce nebo Jiří Lábus jako stařena z mokřin
jsou výborní. Vojta Dyk už v jiné pohádce dokázal že taky dokáže
zahrát i nesympatickou postavu, Tomáš Klus ve Staré bambitce taky
vystřihnul dobrý herecký výkon, ale nevím proč tady jim nejsem schopná
nějak přijít na chuť. I v tomto filmu se prosazuje určitá poetika Cimrmanů
nejen v replikách ale i v textech písní které jsou zas pěknou ukázkou tvorby
Jaroslava Uhlíře. Jenže ...... je tu prostě něco co mi jasně dává signál,
že tahle pohádka nebude patřit k těm na které se podívám opakovaně.

Ovšem ta poslední o které bude řeč, S čerty nejsou žerty, je pro mne
prostě moje TOP vánoční pohádka. A tu si stejně jako kdysi Pyšnou princeznu
nenechám nikdy ujít v jakékoli repríze, tudíž i v té každoroční letní.
Ta pohádka má kouzlo, švih, ucelený příběh, humor a hlavně opět
skvělé herecké výkony. Trio Vladimír Dlouhý, Karel Heřmánek a Ondřej Vetchý
následováno dvojicí Preiss- Nárožný prostě nikdy neomrzí. Ta pohádka má
totiž, alespoň pro mne, nádech filmů jako byl Fanfán Tulipán nebo Černý tulipán.
A nemalou měrou právě díky nádherným očím Vladimíra Dlouhého a jeho naprosto
odzbrojujícímu úsměvu který ženy dostává do kolen. Takže dnešní večer je jasno
na co se budu dívat .....

Přiznávám že se mi spíš víc líbí zahraniční pohádky. Ať už animáci (Madagaskary, Ledové
království) nebo i hrané. To byla třeba včerejší Kouzelná chůva Nanny McPhee. Na tu jsem
se dívala už několikrát. A právě přes tuhle pohádku se dostávám k vánočním filmům, což jsou
co si budeme povídat, pohádky pro dospělé. Tady u mne jednoznačně vede Láska nebeská.
Jistě, slaďák až na půdu, ale jsou v něm scény které člověka vždycky dostanou.
Ať je to skvělá taneční kreace Hugha Granta v roli premiéra a její naprosto praktické
ukončení, balení dárku který kupuje Alan Rickman pro svou případnou milenku kde zase
v roli prodavače exceluje Rowan Atkinson a naprosto cítíte jak nervozitu a strach A.R.
aby nebyl přistižen či přímo orgastickou vášeň pro zabalení dárku R.A. Nebo etuda
Emmy Thompson v okamžiku kdy zjistí že ten dárek který našla v manželově kapse
nebyl určená jí a ona dostane "jen" cd s oblíbenou zpěvačkou, o vzájemných promluvách
dvou lidí kteří neznají jazyk toho druhého nemluvě. No a samozřejmě herecké výkony.
Tady jsou tak naprosto skvělé že jen to by udrželo tenhle film nad hladinou .....

Ale abych byla patriot tak poslední můj film, který patří k mým TOP vánočním ale nejen
jim, je Podskalského Noc na Karlštejně. I tady platí to co v případě Lásky nebeské.
Výborné dialogy částečně přebrané z Vrchlického předlohy, svižnost filmu,
naprosto geniální Svobodova hudba a opět a zas vynikající herecké výkony.

Zdá se vám že ve výčtu chybí pohádka století Tři oříšky pro Popelku, nebo Troškova
pohádková díla, případně spousty dalších nejnovějších, nových ale i těch starších až
po prastaré jako Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou či Mrazík? No tady
už prostě platí že čeho je moc, toho je příliš a když se něco přejí, chce si to dát půst......







22 prosince 2015

První, druhé, třetí a nevím kolikáté já ....


Jsem trochu na rozpacích jestli mám své já jen
druhé, nebo jestli náhodou nemám ještě další. Nějak se
kolem mne všechno za ten můj víc jak padesátiletý život tak schumelilo,
že se ze mne stal člověk pesimistický, a nesebevědomý. Takže logicky mé druhé
já by mělo být jiskrně sebevědomé, optimistické ..... Někdy se snaží trochu prosadit,
ale to první ho hned krotí a zahání zas do nejhlubších hlubin mého bytí. Nechce se
nechat o svou nadvládu za nic na světě připravit. Dále mé jedno já, to hlavní,
nikdy nebylo romantické, to pro něj jako pro věcné já bylo zbytečné.
Nějaká romantika, k čemu to je? Ale další já si s romantikou tyká.
Snaží se z toho věcného udělat pozdního romantika. A občas
se mu to nadmíru daří. Dokonce tak, že se to věcné již
několikráte rozáchalo nad některými věcmi.
Nad přírodou, nad krásou architektury,
nad krásou koní .....
Mé první já neumí konstruktivně řešit spory, neumí v pravou
chvíli říct to co by mělo, povětšinou se okamžitě rozbrečí a tím taky
veškeré řešení sporů končí. Moje už několikáté já ale pro změnu moc dobře ví co
mělo říct, jak to říct, má argumentů plnou virtuální pusu a briskně odpovídá na všechny
výtky. Jen pořád nějak neumí tohle všechno naučit to pravé já. A mám dojem,
že už se o to ani nesnaží, zjistíc že to stejně nějak ani nemá cenu ....
Po dnešním kontrolním odběru krve u Bobího ale má to
optimistické já žně. Všechno se ukázalo oproti minulým
téměř neměřitelným hodnotám naprosto O.K.
takže by jsme měli mít už doma definitivně
zdravého psa. No, až na ten neléčitelný jícen.....

Dát tak do kupy všechny tyhle mé já, bylo by to mé pravé naprosto ideální člověk.
Jenže nebylo by to pak nuda?

A jelikož mělo moje pesimistické já nyní navrch, a k němu se přidalo i to líné
(kolikáté už?) omlouvám se všem, že letos jsem vám neposlala přání osobně
a tak vám všem co ke mě chodíte na blog i těm kdo jste na FB
patří tohle blogové .....

21 prosince 2015

Svíčkové nokturno .....



Přiznávám, že pokud si chci něco fotit,
tak nechodím nijak daleko. Držím se doma, hlavně kvůli
Bobešovi aby měl pravidelný přísun jídla a tekutin protože
už naštěstí! se dost zlepšuje. Nechci být zatím přehnaně optimistická
a beru ty změny k lepšímu s rezervou, nicméně vidět a znát jsou opravdu
hodně. Když mi FB připomněl co bylo touhle dobou vloni, tak jsme na tom
byli naprosto stejně. Jen s tím rozdílem že nám zcela bez zjevného důvodu
přestal chodit. I když tentokrát to nebylo kupodivu tak drastické jak loni,
výsledek byl o dost horší. Dokonce ani vet si nebyl jistý jestli to vůbec
tentokrát Bobeš vydrží. Dokonce mi dnes přiznal, že měl pochyby, a
to velké, jestli Bobeš vůbec přežije páteční noc co zůstal v
ordinaci na kapačkách, a že zřejmě jednu chvíli upadl
na pár minut do kómatu. Jenže zvládl brouček
a začíná zas ožívat .....


Dneska to je o naději a svátečním zázraku jedinečného světla
které umí jen svíčky .....









20 prosince 2015

Tak trochu vodně .....


..... jsou laděné následující snímky.
Tak počasí v poslední době ani jiné není.
Deštivé a šedé. Navíc ani moje nálada není zrovna růžová,
a tak jsem zvolila i minimálně barev .....




I když tady spíš ta voda vypadá jak dým ....








16 prosince 2015

Nechce se mi vůbec nic ....


Nemám na nic vůbec náladu, ani na psaní článků, ani
na focení, ani na tvoření. Ostatně to jsem zavřela všechno do
boxu a krabic a definitivně pro letošek nebo vůbec pro další doby
s ním skončila. Nějak jsem vyčerpala tu radost z tvoření a přestalo mě to úplně bavit.
A jsem zas vystrašená co bude s Bobím, opět se u něj dostavila ataka
jeho zdravotních problémů které trvají přesně rok a během tří dnů je z něj chodící
kostra potažená kůží. A nejhorší je, že zas tak moc nezvrací. Jen je pořádně zahleněný.
Něco od nás opět pochytil a zrálo to v něm, až jsme se zas dopracovali k tomu
že nejí, jen chce pít což ovšem hned zas vyhodí. Zítra se uvidí jestli nebude váhový úbytek
protože to by už zas musel zůstat na kapačkách. Strašně pomalu se mu váha vrací,
ale stačí tři dny s minimem příjmu jídla a maso na něm úplně roztaje. Ještě že je zas přerostlej
v srsti, protože by vypadal jak když ho týráme! Bojím se aby každý další
problém ho neoslaboval víc a víc. Už teď má zřejmě
oslabenou imunitu a proto každé naše virózy odnáší takhle.
Jsem nevyspalá, otrávená a vyšťavená. Nežiju momentálně ani v ideálním světě
a už vůbec ne v ideální pohodě ....

14 prosince 2015

Na procházce s Matesem ....


Sobota - neděle byla zas jednou hlídacím dvojdnem
kdy jsme tu měli svého čtyřnohého a chlupatého "vnoučka".
A protože zas není Bobešovi moc ejchuchů a Mates ho neustále
vyzýval ke hrám, na které ovšem Bobeš zas tak moc náladu neměl,
vzala jsem dorostence aby si svojí energii vybil venku. Samozřejmě
za velkého ohlasu a tartasu kterým dával najevo svou spokojenost.
Tedy, on je tak trochu zvláštní. Ani necekne, ale svoje nadšení dává
najevo mohutným poskakováním, kousáním do bundy a vodítka,
tanečků kolem dokola a tím že poshazuje díky tomu všechno co je
kolem něj ........


Snažila jsem se opět využívat dalších rad ohledně časů při focení
zvířat a ostrosti fotek .....


...... ale fotit tenhle věčne rejdící pytel blech je tedy dost na palici ....












13 prosince 2015

Jinovatka s barvou .....

Barevnější část pátečních fotek
vznikla tady u nás v Rybníku a je to z výzdoby
zdejšího penzionu. A přímo se nabízela k focení.
Jednou to zas aspoň trochu vzdáleně připomělo,
že je už skorem půlka rosince a astronomická zima.
Tak alespoň něco co zapadá do adventního času .....











12 prosince 2015

Ojíněně, méně barevně ......



Včerejší ráno bylo už při pohledu z okna pěkně brrrrrr.
Jinovatka všude a na všem, a prosvítající sluníčko slibovalo krásný den.
Měla jsem cestu do města, tentokrát zdravotní. Pro nové brýle a na
rentgen ze zády. No a jelikož jsem se dala zlákat jednou blogerkou na FB
abych se přidala k jejímu fotoadventu,to jest každý den jedna fotka tak
jsem samozřejmě měla v kabelce i foťák.
I ve městě byla jinovatka v menším či větším množství a tak jsem
foťák tahala z kabelky co chvíli ..... ale nejvíc fotek jsem udělala
před příjezdem autobusu, kterým sem se vracela.
Podle focených objektů se mi fotečky krásně rozdělily na ty míň
a víc barevné. Takže dneska ty méně barevné .....


Takhle krásně to svítilo na zahradu



Zapomenuté kuličky na psím víně se krásně ježily krystaly jinovatky




Terminál autobusového nádraží má výsadbu založenou na různých
druzích ozdobných trav. Na těch jsem se vyřádila dost a dost .....








Ale i drobnokvěté růžičky spolu s třezalkou kalíškatou tu mají
svá místa






A příště si dáme tradiční vánoční barevnosti ......