Bobeš, Mates a co se dělo za posledních pár dní ......

Uplynulých prvních devět srpnových dní

bylo ve znamení nejen solidních veder (jako už delší dobu) ale

i práce a rozčilování. Nerozčilovala mne ani ta práce ba ani ta vedra,

i když bez možnosti naložit se do bazénu a zvlášť po namáhavé práci na

slunci to bylo, alespoň pro mne, hodně kruté. Rozčiloval mne totiž nepoměr

mezi rychlostí odpojení mobilních dat a pomalostí jejich znovupřipojení. Od dne

zaplacení v pondělí do dne našeho odjezdu v neděli totiž mobilní operátor je nebyl

schopen znovuzprovoznit. Takže jsem musela první dny používat svých ubohých volných

300 mB která mám k tarifu což se byť jen přečtením mejlů a odpovědí na vaše komenty

vyčerpalo za dva dny. Ještě že ve finále jsme měli tolik práce a tak nabitý ten týden co

jsme na chatě se synem trávili, že jsem se vlastně k noťásku pořádně ani nedostala. Jen

postahovat fotky, a pak se postarat o jídlo, zchlazení organismu a najednou byl večer a

relax u telky nebo knihy. Řeknu vám, že momentálně nemůžu ani vidět vysokou trávu

ani ovocné stromy a dřevo tak nějak vůbec. Protože přesně tohle všechno dát do

pořádku nás čekalo. Jelikož jsme se letos na chatu nějak moc často nedosali

čekalo nás tam jak v květnu tak i teď nemilé překvaení. O tom, jak mi ČEZ

ve spolupráci s Českou poštou nedoručil upozornění o tom že se pod

vysokým napětím které nám bohužel vede přes pozemek bude dělat

průklest stromů a jak mi nakonec ty stromy dokurvili

jsem se už zmínila v květnovém článku o dandičím

sletu na Dobříši. No a

nás teď čekala náprava škod. To jest ořezat a naporcovat,

uklidit a dát stromům jakýs takýs tvar aby to vyhovovalo jak esteticky,

tak splňovalo podmínky výšky 2,5 m. Nakonec jsme to nějak zvládli, ale jeden

strom musel jít dolů. Tak nebylo to až tak škoda protože to byla jabloň která

neměla moc dobrá jablka takže moc velká škoda to nebyla. Druhé nemilé překvápko

bylo seno do půl pasu, z trávy která mezitím narostla. I to synátor nakonec díky křoviňáku

zvládnul a tak jsme se mohli vrhnout na další. A to bylo pokácení pár tenoulinkejch borovic

u plotu které sice původně měly jaksi pohledově bránit, jenže se nějak vytáhly do podoby

hubených tyček se třemi či čtyřmi větvemi navršku, a jednoho smrku který byl hned vedle

chaty a překážel jak světlu, tak i pohybu okolo. Navíc jak jsme zjistili po jeho uříznutí, už

měl vnitřek pěkně chycený takže by navíc ještě mohl při nějakém větším větru na chatu

spadnout. Posledním a nejtěžším úkolem se ukázalo zkrácení špičky dalšímu smrku,

která byla sama o sobě tak silná jak ten který jsme pokáceli hned vedle chaty.

A co čert nechtěl, vzala připádu jinou směr a vlítla na zahradu naší ne

zrovna příjem,né sousedky. Tak ono by to vcelku nevadilo protože

na chatě nebyla, ale druhým zákonem schválnosti bylo to, že za

dvacet minut potom přijela. Mysleli jsme že to stihnem

odstranit dřív, ale bohužel. Nejdřív ječela jak cvok,

ale když viděla že nemá nic poškozenýho a že

se snažíme to co nejrychlejc naporcovat,

tak zkrotla a dala pokoj.

A nás opět čekalo řezání a tahání větví a tvoření

kup které bude potřeba nějak zlikvidovat, buď spálením nebo sešrotováním.

Takže máme o další program při příštím pobytu opět postaráno. A všechno tohle

jsme dělali pěkně za toho největšího vedra. Popravdě jsem už čtvrtý den v duchu

proklínala všechno, stromy, ČEZ, vedro i synátora kterej nebyl schopnej vylézt

z pelechu dřív než v jedenáct. Dodělali jsme tohle všechno v pátek, a v sobotu

si užívali jediný den bez práce. Vyrazili jsme na Dobříš a prolezli křížem krážem

anglický park i park francouzský kde se to jen hemžilo svatebčany, protože díky

datumu 8.8. na zámku jely svatby jak na běžícím pásu. Dorazili jsme na chatu a já

padla do křesla a už jsem chtěla jen domů, do vody, a nevylézt z ní celý den.

P.S. Zatím jsem od nedělního příjezdu v ní byla jen necelou půlhodinu.

Pro změnu lítám po baráku a uklízím, peru a jinak napravuji ten můj

týden nepřítomnosti a mužova hospodaření. Ještě že ten si udělal taky

volno a na týden odjel za sestrou. No a aby toho nebylo málo, v sobotu

dorazí opět po roce moje silně negativistická kamarádka s dcerou a

bude zas "veselo" ......

---

Bobeš zůstal tentokrát doma, jak kvůli tomu že jsme nemohli dělat a

zároveň hlídat aby se u nás na zahradě neobjevil sousedův pes s kterým

si hoši vůbec nepadli do oka i kvůli tomu že kdyby se zas vyvrbil

nějaký zdravotní problém tady by byla veterina nadosah, kdežto na chatě

ani nevím kde nějaká je..... tyhle fotky vznikly před odjezdem, když jsme se byli

navečer když už bylo vcelku příjemně, spolu projít.

Z Matýska je už velkej půlroční kluk, samá noha. Je jak pytel hadích ocásků ale občas

dokáže i poslouchat .....

Když se řekne magnólie .....

...... vybaví se každému nádherný více či méně vzrostlý keř

plný růžových květů podobných tulipánům či leknínům, nebo

bílým hvězdám. Takže co dělá něco takového v soutěži o Nej strom?

No, neztratila jsem soudnost za těch pár dní tvrdé dřiny na chatě, on

totiž mezi těmito skvostnými polokeři jeden takový opravdu existuje.

A dá se říct že to je opravdu velikán! Pochází z Ameriky (ostatně

jako většina magnólií a jim příbuzným) jmenuje se Magnólie přišpičatělá

(Magnolia acuminata) a dorůstá do výšky až 20 m.

Najdete ho povětšinou v zámeckých parcích či arboretech.

Já ten můj navštěvuji v anglickém parku na zámku Dobříš, ale

zatím jsem ho nestihla v květu. Ale teď už vím že kvete od dubna do

června tak snad se zadaří. Když jsem si květy našla na netu.

silně mi připoměly jiný strom, a to Liliovník tulipánokvětý.

Taky není divu protože patří do stejné čeledi šácholanovitých.....

ostatně si jsou podobné i vzrůstem, habitem i kůrou.

---

Obrázek květu jsem si stáhla z netu, aby jste měli představu jak tato magnólie kvete

Vyhlášení třetí ......

Konečně se podařilo synovi odpoutat

od práce a v pátek jsme vyrazili spolu na týden na chatu.

Bude to hodně pracovní týden protože se musí udělat spousty

zameškaného, protože jsem tu od začátku roku teprv potřetí

a poprvé na delší dobu než jen na víkend. Nějak se to letos schumelilo

že se nedaří .....

A jelikož jsem odkázaná ně (ne)jdoucí mobilní internet tak asi zatím budu chvilku

nedostupná. A tak abych nebyla dlužná vyhlášení třetího kola stromovek

tady , i když trochu opožděně, je. Zároveň běží už kolo čtvrté tak

můžete začít přispívat.

A jako měli sakrálky svou skoro stálou výherkyni

tak stromovky jí mají také ....

1. (Ne)obyčejná meruňka Kostelec na Hané (6)

(Mé radosti)

2. Lípy srdčité v Okrašovicích (5)

(Sceneryphoto)

Vítězce potřetí velká gratulace !

Hluboko z minulosti ......

Trochu chladu .....

Rozvíjej se poupátko ...... po druhé

Mám sousedky které jsou stejně zapálené

kytičkářky jak já. A když máme přebytky tak si je vyměňujeme.

Já už pár let pokukovala po jejích květináčích plných jasně

zelených listů. A pak jednou z těch listů vykouknul nádherný,

hodně exoticky vyhlížející květ krásné barvy. Vloni jsem si

sousedce o nějaké přebytky řekla, a letos vykvetl i mě.

Dokonce mne překvapilo že vůbec po přesazení a rozsazení

něco vytvořil. Co něco, rovnou tři květy! A jelikož jsem je

chodila fotit každý den jak se jim daří opět vznikl takový

malý hejbavý obrázek.......

Jo, a ta kytka se jmenuje Haemanthus neboli krvokvět.

Myslím že poznáte proč

Květy sklonku července .....

Během uplynulých dní kdy byla

jediná možná věc jak přežít bez úhony ta tepla zalézt

pokud to šlo do bazénu a nevylézt až večer, případně zalézt na sedmý schod

sklepa jsem rozhodně neměla náladu na to

rejdit někde po procházkách. Jediná procházka která mě nedělala problém byla

po schůdcích do vody nebo z vody případně doplazit se

do stínu altánku a tam si vypít můj obligátní životabudič, kafe, a k němu si dát

v misce zmrzlinu. Jediné kdo vypadal kupodivu svěže i v tom

suchu jsou květiny na záhonu. Tak mají parádní slunečník v podobě ohromných

listů katalpy které sice skvěle stíní, ale bohužel

neproupouští ani moc z minima dešťových srážek které se náhodou vyvrbily.

Ale dost mne překvapilo že se jim tak dobře

daří a bez problémů kvetou. Od včera je sice studeněji, ostatně pranostika

o sv. Anně se ukázala být stoletími prověřená

dneska je dokonce zataženo i když na déšť to asi nebude ale je to příjemný

oddych. I když já zcela kacířsky prohlašuji, že

to teploučko mi tedy vyhovovalo .... vždyť je přeci LÉTO a na něj jsme se

těšili celý podzim, zimu a jaro !

---

S hortenziemi neustále bojuju. A proč? Protože mi každý rok omrznou tak, že

je musím ostříhat u země a místo krásných velkých keřů mám jen takové

záprdky. Nevím jak to dělají všichni kolem kteří ty keře mají opravdu

nádherné, velké a plné květů. Když se mi objeví čtyři tak skáču radostí!

Někdo má na zahradě "motýlí keř" komuli, já mám levanduli. Je neustále v obležení

motýlů ponejvíce bělásků. Ale jsou nějaký naspeedovaný či co,

protože neposedí chvíli v klidu a stále poletují sem a tam. Tenhle byl už

asi unavený, že vydržel sedět dýl abych stačial zaostřit

Růže svraskalá nasadila znovu pár květů

Vytrvalá terčovka, nebo také Rudbeckia. Ty s hnědým pruhem i když

to tak nevypadá jsou jen dvouletky. Ale tím že se neustále vysemeňují

zůstávají na místě i několik let a tak se může zdát že to jsou taky trvalky.

I když ...... vlastně i jsou

Jeden ze dvou nasazených plodů kiwi. Ten keř je sám o sobě tak hezký že

u něj v našich podmínkách nepočítám z nějakými plody ani nadále, ale

vůbec mi to nevadí

Čeho je ovšem letos hojně jsou lískové oříšky, nicméně jako každý rok z nich nesklidím ani

ň. O to se postarají zatracený uřvaný ořešáci. Jedině co by mě alespoň nějakou úrodu zachránilo

by byl naprosto stejný přebytek šišek a oříšků v lese

Nebesky modrý Platycodon nebo česky boubelka. Asi to pojmenování

má důvod v opravdu "boubelatých" poupatech. Existuje ještě jedna

rostlina která má stejné české pojmenování a tou je Astromérie. I kydž

ta je víc známá jako řezaná květina s květinářství, ale dá se pěstovat

i na zahradách, patří mezi hlíznaté rostliny.

Jak už psala u sebe na blogu Yorga, letošek přeje muškátům. Naposledy

jsem měla ty převislé někdy před pěti, šesti lety. Vloni si dcera za pár

šušní koupila v Penny multipack a nádherně jí kvetly a když mi je přivezla

koncem listopadu na zazimování a taky aby se jí uvolnily parapety na vánoční výzdobu

kvetly pořád jak o závod. Bylo mi líto je ostříhat a tak jsem je nechala na

půdě být ať si kvetou. Kvetly i v prosinci a až někdy v lednu jsem už konečně musela

vzít nůžky a připravit je na novou sezónu. Vzala jsem si nějaké oplégry

a z nich mám tuhle nádheru. Dceři ty mateční rostliny kvetou i druhým

rokem stejně bohatě a to ani nebyly přesazené a ani moc hnojené

Zvláštnost květů Monardy. Kvetou totiž patrově. Když odkvétá první květ

uprostřed něj vyrazí stonek s novým a i ten když odkvétá vyžene další.

Říká se jí také Indiánská kopřiva a její listy se mohou přidávat na ochucení čaje

Tenhle prevít mi roste před domem. Je to plevel, ale

má alespoň optimistickou barvu

Dvě fotky z jediné procházky, v podvečerním protisvětle

A tady je, hlavní stínič záhonu a taky ústřední bod výsadby. Katalpa středomořská.

Má krásné a vonné soukvětí trochu podobné kaštanu. Ale musím jí sakra řezem krotit

protože roste opravdu bujně. Ale čím víc se stříhá, tím víc kvete. Teď se mi ze semínek podařilo

vypěstovat něco podobného, jmenuje se to Pavlownie srstnatá nebo také císařský

strom štěstí. Má skoro stejné květy jen v krásné modrofialové barvě. A je to stejně vzrůstné, takže

teď přemýšlím kam jí zasadím .....

A v detailu

Další z kytiček koupených za pár kaček v Lidlu. Tahle barva mi padla hned do oka,

i když ještě měli růžovou i žlutou. Mám tu kalu už čtvrtým rokem stejně jako lantanu

a tibouchinu. Všechny jsem koupila ve slevách, nedávala jsem jim moc šancí

ale překvapily mne svou vitalitou. Letos mám jen jeden květ, ale je to tím, že už jsem

ji musela rozsázet protože květináč byl plný oddenků a žádná hlína. příští rok jí zkusím zasadit

normálně do záhonu. Kdo by případně chtěl hlízku výměnou za jinou barvu

tak mi napište.

Červená, no tedy spíš růžovofialová rudbeckia, známější jako Echinacea.

Taky vděčná trvalka

ve věčném obležení různých hmyzáčků

Mezi námi suky ......

K těmto obrázkům mě tak trochu, nebo spíš dost

dost navedla Majka svými písmenkovými fotkami. Jelikož

mám zatím jen jedno O, vydala jsem se hledat po zahradě

další. A oko mi padlo na naši starou polorozpadající se kůlnu

a její prkna plná suků i děr po nich. Prkna jsou už hodně letitá

a jejich dřevo nabralo šedostříbrnou barvu a suky se v nich hodně vyjímají.

A že jich tedy je! Nikdy mě nenapadlo že takové staré sukovité dřevo

může mít svůj půvab .....

Nakonec jsem našla i další dvě dřevová O takže mise byla splněna !

---

Některé fotky jsem nechala barevné protože

se mi líbil kontrast šedého dřeva s jinou barevností suku, kterou jsem

ještě o něco zvýraznila, jiné jsem převedla do čb a trochu přeostřila protože

to pro změnu zvýraznilo strukturu starých prken

To zelené není odraz na objektivu, ale zelená malinového listí do kterého

svítilo sluníčko a prosvítala prkny na protější stěně....