04 září 2014

Kdo uměl, ten uměl....


Jak jsem zmiňovala v prvním článku o focení na zámku Dobříš
tentokrát jsem se nejvíc soustředila na detaily ponejvíce kamenických prací na sochařské výzdobě parku, a na kovářské práce v podobě okrasných mříží na dveřích a balkónech pro další Helenčinu měsíční prezentaci starých řemesel. Soch je po parku velké možství, tu na vás vykouknou z houštiny břečťanu, jindy se skví hrdě na podstavci ve volném prostoru. Jsou opravovány a stavěny na původní místa. A stojí za to je vidět. Jelikož je jich poněkud víc než by bylo do článku záhodno, stvořila jsem z nich koláže a přiznávám i trošku pohrála v editoru. Ale jen maličko .....


Začneme znovu nainstalovanými sochami v opravované Oranžerii


Skulptury ze zahady



Chrliče z bývalých fontán


A ozdobné mříže na různých místech zámku


Tolik zas ukázka krásných prací starých mistrů a příští zastavení bude takové mezičasí. Budou to moje oblíbené fotohrátky, které tu už dlouho nebyly a budou tečkou za mým středočeským pobytem .....

03 září 2014

Takové jsem tedy ještě neviděla....


Třapatky pro mne vžycky byly takové ty
květy spojené z venkovskými zahrádkami a zahrádkami našich babiček. Žlutohnědé květy, no takové obyčejné kytky....
Mají ohromnou výhodu v tom že se starají samy o sebe, vysemeňují se a tím pádem stále někde na zahradě jsou.
Pár jsem jich už taky na zahradě měla, ale ve finále jsem je vždycky nějak odsunula stranou zájmu.
Jenže teď jsem objevila v zámeckém parku takové skvostné třapatky že mne zase nakoply k tomu zjistit jestli bych nesehnala jejich semínka a nevysela je na zahradu. Sami posuďte že za to opravdu stojí .... škoda že ještě nebyly některé dokonale odkvetlé protože zámek nezámek hned bych si ty květy otrhala na dosušení ....












Pokud by jste někdo z vás na ně někde narazil, nebo věděl jak se ta odrůda jmenuje byla bych ráda pokud by jste mě o nich mohli říct něco víc nebo případně i poslat nějaká semínka. Já sama zkusím zapátrat jestli jsou v nabídce semenářských závodů.

02 září 2014

Stromovky.....



Druhá cesta na Dobříšský zámek byla s dcerou,
která jak jsem se dozvěděla ho viděla jen zvenku, protože jeli okolo s přítelem na kolech a s nimi se dovnitř nesmí. A jelikož jejich kola nejsou z nejlevnějšch nechtěli je nechávat i když zamčené před vchodem. Ostatně jak jsem si všimla neudělal to nikdo z těch kdo se tam chtěli podívat a měli kola... a tak jsem se mohla zas jednou nafukovat že alespoň existuje jeden zámek který znám líp než ona. Počasí bylo zase takové jo a ne, sice nepršelo ale mraky se honily a foukal silný vítr. V zámeckém francouzském parku to ještě šlo, to se i sluníčko občas ukázalo, ale jak jsme se vydaly do anglického začalo pršet. Takže hup pod strom a chvíli čekat až přestane. Když dcera viděla rozlohu parku nebyla moc nadšená že by jsme ho měly procházet celý a tak jsme jen sešly dolů k rybníku a další cestou zas nahoru. Já to chápu, protože v anglických parcích není zas tak moc ke koukání. Květinová výzdoba vesměs žádná a dívat se na stromy když nefotíte není zrovna nic záživného. To že to je prostředí uklidňující se zase v tomhle věku nebere ....
A tak jsem udělala jen pár výcvaků zajímavých stromů a zase jsme šly. Však si to vynahradím jindy a sama.




Dva ze starých ohromných stromů, dub ....


..... a lípa


Vloni na podzim jsem z téhle spadlé vrby fotila vypuštěnou zátoku rybníka. To jsem stála až na špičce


Na odrazovky jsem se těšila vloni, když byly kopce kolem rybníka krásně barevné, jenže to byl rybník vypuštěný. Tentokrát sice byla voda, ale zase ne ta správná konstelace a barevnost. Tak alespoň jedna vrbová .....


Zvláštní kůra na některých borovících


Mnohodub na louce u vchodu. Zdály nevypadá tak mohutně, ale když k němu přijdete blíž ....


..... zjistíte jak jsou jeho kmeny mohutné



Poslední ohlédnutí a pak cesta domů. Sice jsme se chtěly ještě někam zajet podívat kolem co by se tu dalo zhlédnout, ale mraky se nakupily kolem dokola dost nehezky a tak jsme si řekly že to necháme na jindy. Navíc nás čekalo balení a úklid chaty, protože jsme druhý den (pátek) hned jak to bylo možné odjížděly směr Novohradské hory a chata našeho kamaráda z které jsme se pak v neděli vracely k nám domů. V parku u zámku jsem nafotila ještě krásné třapatky, takové jsem ještě neviděla a tak tu budou mít svůj samostatný článeček, protože si to opravdu zaslouží .....
A taky hlavně spoustu detailů pro Helenčinu prezentaci starých řemesel, to bylo takové hlavní motto fotek které jsem v zámeckém parku fotila.

01 září 2014

Komplex Strahovského kláštera....


Strahovský klášter je velký komplex budov
skládající se jaK z kostelů, tak pivovaru nebo knihovny. Proto se i dost špatně jednotlivé části fotí. Soustředila jsme se tak nějak na celkovou podobu stavby, nejen na baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Povídání o komplexu je stažené ze stránek města Prahy.


Strahovský klášter


Strahovský klášter

Premonstrátský klášter na Strahově byl prvním premonstrátským klášterem u nás. Premonstrátský řád, založený sv. Norbertem r. 1120, se velmi rychle šířil v Evropě. Tak již roku 1140 olomoucký biskup Jindřich Zdík a kníže Vladislav II. (od r. 1158 král Vladislav I.) založili první premonstrátský klášter u nás - románský Strahovský klášter. Byl založen poblíž cesty vedoucí ke knížecímu hradu, v místě, kde se strahovalo (držela se stráž) - tedy Strahov. V latinských pramenech se uvádí, že klášter stojí na hoře Sion. Sion je také jméno jednoho z vrchů v Jeruzalémě a znamená v hebrejštině hlídku, stráž.

Klášter byl zbudován velmi rychle, již z r. 1182 je zpráva o druhém svěcení kostela po posunutí oltáře. Areál byl patrně rozsáhlejší než tehdejší Pražský hrad, byla to největší románská stavba v Čechách a snad i v celé Evropě. Pobývaly v něm významné osobnosti a konal se tu zemský sněm. Po požáru románského kláštera v r. 1258 byl obnoven již v raně gotickém duchu. Za husitské doby klášter upadal a nový vzestup nastal až koncem 16. a začátkem 17. stol. V letech 1603 - 1612 vznikl nalevo od vstupní brány goticko-renesanční votivní kostel sv. Rocha (dnes odsvěcený, v současnosti je v něm galerie Miro). Sv. Roch byl ochránce proti morovým ranám. Byl obnovován konventní chrám Nanebevzetí Panny Marie a klášter dále přestavován. Vyvrcholením bylo přenesení ostatků sv. Norberta r. 1627 z magdeburského premonstrátského kláštera P. Marie na Strahov. Magdeburk byl totiž ovládnut evangelíky. Sv. Norbert založil r. 1120 klášter ve Francii v údolí Premontré (latinsky Praemostratum) a později se stal biskupem v Magdeburku. Jeho původní hrob na Strahově byl v mřížové kapli uprostřed kostela, dnes v kapli sv. Voršily. Roku 1648 byl klášter vyrabován Švédy a následovala raně barokní přestavba. Na postupném budování a barokním vybavení klášterního areálu se podíleli malíři jako J. J. Hering, Antonín Stevens ze Steinfelsu, Michael Leopold Willmann, Jan Kryštof Liška, Jiří Vilém Neuenhertz a František Xaver Balko, sochaři Ondřej Filip Quittainer, Jan Antonín Quittainer a Ignác František Platzer, architekti Giovani Domenico Orsi, Jean Baptiste Mathey, Kilián Ignác Dientzenhofer a Anselmo Lurago. R. 1671 vznikl Teologický sál, starší reprezentační místnost Strahovské knihovny. V barokních skříních jsou zde uloženy staré rukopisy a prvotisky, nejstarší pergamenový evangeliář z 9. stol. V sále jsou umístěny holandské globy z 17. až 19. stol. Byl přestavěn vlastní konvent a zakončením stavebního vývoje byla výstavba nové klasicistní knihovny s velkým Filozofickým sálem (délka 32 m, šířka 10 m a výška 14 m). Z hospodářských budov je nejvýznamnější strahovský pivovar, v němž se vařilo pivo až do začátku 20. stol. Od 30. let 19. stol. dochází k budování Strahovské obrazárny s pozoruhodnou kolekcí středoevropského umění. Vývoj kláštera byl v roce 1950 přerušen násilným obsazením komunistickou mocí. Po roce 1989 dochází k restituci klášterního majetku a k návratu klášterní komunity. Klášter patří opět premonstrátskému řádu, jehož komunita se ujala své pastorační funkce i starosti o strahovský areál.

Půdorys kláštera tvoří nepravidelný čtyřúhelník, uprostřed stojí opatský chrám Nanebevzetí Panny Marie, původně románská trojlodní bazilika. Počátkem 17. stol. byl renesančně přestavěn, o něco později prodloužen k západu, kde vznikl pozdně renesanční portál. Dnešní barokní podobu získal chrám v letech 1742 - 58 při přestavbě, kterou vedl Anselmo Lurago. Převážně barokní interiér chrámu je vyzdoben osmi velkými a dvaatřiceti menšími freskami na klenbě a dvanácti nástěnnými obrazy ze života sv. Norberta v boční lodi nad arkádami. V chrámu jsou na neznámém místě pohřbeni jeho zakladatelé kníže Vladislav II. a biskup Jindřich Zdík. V samostatné kapli Panny Marie Pasovské je pohřben generál Gottfried z Pappenheimu, který zemřel po bitvě u Lützenu r. 1632. Je to původce českého rčení "známe své pappenheimské". V r. 1992 byl chrám povýšen papežem Janem Pavlem II. na Basilicu minor, což je titul pro nejvýznamnější katolické chrámy.

Směrem na jih je čtvercový konvent, v němž probíhal převážně klášterní život. Na východě je budova opatství a dvůr uzavírá budova provizorátu. Na jih od konventu je zahrada se salou terrenou a směrem k městu vyhlídková terasa s barokním altánem. Směrem k Pohořelci je rozsáhlé vnější nádvoří s hospodářskými budovami, které se přimykají ke gotické ohradní zdi. Hlavní vstup do chrámu otevírá honosná barokní brána, kterou postavil začátkem 40. let 18. stol. vlašský architekt Anselmo Lurago. Bránu zakončuje lomená římsa zdobená uprostřed velkou barokní sochou svatého Norberta. Autorem sochy z r. 1755 je Jan Antonín Quittainer. Uprostřed nádvoří je sloup, který také nese sochu sv. Norberta z 2. poloviny 17. stol. V areálu Strahova sídlí již jen malá část Památníku národního písemnictví, jehož součástí byla v době budování socialismu i Strahovská knihovna. Ta byla v restituci vrácena premonstrátskému řádu a Památníku písemnictví zůstal jen literární archív, jehož většina byla již přestěhována mimo Prahu. Památník si užívané prostory pronajímá od Strahovského kláštera.

Strahovský klášter je národní kulturní památkou.


Celkový pohled na klášter. Asi nejznámější. Toto křídlo v sobě skrývá Památník národního písemnictví


Věže baziliky Nanebevstoupení


Vstup do Památníku .....


..... a pohledy na jeho nádvoří



Český lev ..... dost rozčílený. No já se nedivím, ještě že je bronzovej a nemůže utéct si to vyřídit s některými našimi politiky


Zadní trakt baziliky


Socha sv. Norberta vedle vchodu do baziliky


Vstup do knihovny a samotného kláštera


Vstup do baziliky .....


...... a i přes zákaz focení jeden pohled dovnitř


Odsvěcený kostel sv. Rocha dnes galerie Miro


Zajímavá svítidla, dovnitř to nešlo tak zase jen takové drobky


Ještě jeden pohled. Bílá budova v popředí je část klášterního pivovaru


Ještě jednou věž baziliky


Tajemný průchod Mrkající


Plán areálu, jak je vidět je hodně rozlehlý


Přiznávám že jsem prošla jen malý zlomek protože jsem se soustředila buď na detaily k Helence anebo do tohoto mého soutěžení, takže další výpravu si určitě nenechám ujít.....

Tak a tímto začíná šesté kolo a tak doufám že pravidlo počet kol - počet příspěvků bude pokračovat, ne - li že bude příspěvků vícero.

31 srpna 2014

Vyhlášení výsledků pátého kola soutěže....


Už je tu zase konec dalšího měsíce a s ním i vyhlášení
výsledků pátého kola soutěže. Páté kolo - pět příspěvků. Začíná vzestupný trend a doufám že to bude i nadále pokračovat. Minulé čtvrté kolo byly příspěvky čtyři. To jen tak bokem. Tentokrát jste mi ale pěkně zamotali hlavu. A proč? Protože dva příspěvky dostaly shodný počet hlasů. Tak to by nebylo nic divného, stává se to často a můj poradní hlas jako pořadatele pak rozhodne. Proto se já zdržuji hlasování až do samého konce. Jenže teď došlo k situaci kdy se poprvé dostal na vrchol můj příspěvek. A teď babo raď! Co s tím hlasem. Být takovej nafoukanec a dát ho sobě, konečně za tu práci co s tím mám (věřte že nemám, je to brnkačka) , že konečně si někdo všiml mých kvalit (no, dalo by se s úspěchem pochybovat) jsem vyhlašovatel a tak mám právo na výhru (trochu skromnosti by nezaškodilo) a ze spousty jiných důvodů, anebo se vzdát pěti minut slávy a deseti oslavných komentářů a hlas dát tomu lepšímu? Takže?

V kategorii Kostely vyhrává ......

(HANKA - SCENERYPHOTO)


V kategorii Kaple vyhrává .....

(Hela)

Děvčatům moc gratuluju a těším se od zítřka na nové příspěvky v počínajícím šestém kole.....



30 srpna 2014

Svět vzhůru nohama, cesty kamsi a krajka královny Anny....


Za jedné dobré konstelace počasí,
tedy že bylo vyjímečně hezky a slunečno i odpoledne jsem při procházce lesem zkoušela fígl který předváděl Ondřej Neff a to jak fotit za slunečna v lese a vyhnout se přepalům, které zákonitě vznikají. Nevím jestli je to až tak dobré jako to měl on ale myslím že trochu to pomohlo. Ještě to ale chce zkoušet dál a hrát si trochu s nastavením. Tedy jestli na to bude nálada nebo ještě spíš jestli si na to vzpomenu. Ono je to se mnou tak, že jak vidím něco co mne zaujme tak fotím povětšinou okamžitě na automat a s nějakým přestavovánímj a nastavováním se nepářu. Vím že tohle bych ani neměla prozrazovat protože to je fotografické lemplovství, no ale co už ..... tak to třeba svedu na to, že když nemám brejle tak na to ani nevidím ..... ono to ani není výmluva ale fakt.








Tam kde na cestu nesvítilo sluníčko zůstaly po dešti kaluže a tak jsem je využila jako přírodní zrcátka.
Snímky jsem dodatečně poztmavovala aby vynikla modř oblohy nad nimi která jinak v té blátivé vodě nebyla vůbec vidět.







O téhle rostlině jsme vedli debatu jak se jmenuje, až JiHei přišla na jméno které jí velmi vystihuje. Krajka královny (no a teď nevím jestli si to pamatuju přesně) Anny


Velmi si jí oblibují Kněžice páskované. Na jedné z rostlin byl hotový sněm


A dvě tak nějak nezařaditelné do tématu i když vznikly při stejné procházce



Nevím jak to říct, ale nějak pořád to nebylo s těmi nápady tak jak bych chtěla. Ale myslím že ti z vás kdo fotíte to znáte velmi dobře. Prostě najednou se objeví taková nějaká nechuť či co, ať se člověk kouká jak se kouká pořád nic nevykouká. A tak cvaká jen tak a není moc nadšený tím co vlastně nafotil ..... je to taková znouze ctnost