24 května 2014

Křivoš....


Sice si zase tak trochu zaskáčeme v následujících
článcích trochu časem, protože mám nějaké fotky z našeho výletu na chatu při druhém
květnovém svátku, ale jsou to místa která už notoricky znáte, zatímco do míst z kterých jsou dnešní obrázky
se nedostávám moc často. De facto já tam byla při mém předvčerejším výletu na Tišnovsko poprvé.
A tak si to zaslouží být tu dřív.
Při cestě na ranč kde nově zakotvil se svými třemi koňmi můj kamarád jsme se z Předklášteří šplhali autem na jeden z kopců které městečko obklopují a kamarád se mě zeptal jestli se nechci jít podívat na jednu rozhlednu která na jeho vrchu stojí. Že o ní ví, ale ještě se tam nějak neměl čas zastavit. Nadšeně jsem samozřejmě souhlasila protože je to velká konkurence pohledu na svět z koňského hřbetu. Podívat se na svět z výšky rozhledny.....
A tak jsme zastavili na malém parkovišti a vyšlápli si nějakých 250 m do vcelku slušného kopce. Cestu opět provázela ta nádherná vůně která se celým dnem táhla, vůně posekané a sušené trávy, protože se jde cestou která vede rozsáhlou loukou. Když jsme se vyškrabali nahoru ještě jsme ušli nějakých 120 m po rovince až jsme došli na vrcholek kopce jménem Křivoš na kterém stejnojmenná rozhledna ve výšce 464 m.n.m. stojí. Rozhlednu samotnou jsem blb nenafotila protože jsem už byla tak natěšená na to vylézt nahoru a rozhlédnout se kolem a tak vám ji sem dám staženou ze stránek o rozhlednách.
Rozhledná rozhlednička byla postavena v roce 2004 v rámci projektu "Vycházkové trasy mikroregionu Porta". Její výška je necelých osm metrů ale i tak poskytuje velice hezký pohled. Kilometr od ní stojí další na kopci Babylon (505 m.n.m) Výhled z ní je možný sice jen do tří stran protože ze čtvrté stojí vzrostlý les který kácet kvůli rozhledu by bylo přeškoda. Z Křivoše se otevírá pohled na Svrateckou vrchovinu a město Tišnov, městečka Předklášteří, Čebín, Horní a Dolní Loučky a na krásný viadukt u Dolních Louček. Jednou nepříjemností byl opravu silný vítr který provázel celý čtvrteční den ale tady na kopci byl hodě silný a tak pokud jsme se chtěli bavit a slyšet se museli jsme dost na sebe křičet. Kamarád mi ukazoval kudy si dělali své koňské výlety po okolí a já se kochala kásným rozhledem. I když ne zcela křišťálově čistým. Ale i tak to stálo za to.....


Rozhledna Křivoš


A pohledy z něj






Hele návod!




Trošku bližší pohled na železniční viadukt u Dolních Louček...


A ještě pohled do krajiny z ranče v obci Jilmoví


23 května 2014

Voňavý den...



Včerejšek opravdu voněl....
Cestováním, sluncem, senem a hlavně....a to v prvé řadě, koňmi.
Někdo může namítnout že kůň stejně jako krávy, ovce a prasata smrdí. Kdepak.
Pokud jste někdy někdo měl to štěstí a mohl si přivonět ke koni na pastvě za slunečného dne, kdy pofukuje vítr, okolo voní posečená sušící se tráva mi dá za pravdu že ten kůň voní vším tímhle a snad až jako takový dozvuk je tam ta stáj. Ale malounko.....
Tohle všechno jsem měla včera možnost zjistit. Možnost chodit po výběhu mezi těmito nádhernými zvířaty, možnost dvě hodiny je nerušeně pozorovat a fotit, možnost se s nimi mazlit, hladit je. Zjistit jaké to je když sedíte s foťákem na zemi v trávě a nad vámi se zastaví majestátní vraník a pomalu k vám skloní hlavu a přejemně vás začne očichávat, hedvábnými nozdrami přejede přes obličej a jemně foukne do vlasů. Aby si posléze položil tu nádhernou hlavu na vaše rameno a stál tak s vámi v absolutním tichu a souznění. Pro mne osobně to bylo něco neskutečného a krásného, zážitek skoro snový. Vědět že jeden druhému věříte ač se vidíte jen potřetí v životě. Vědět že těch 700 kilo váhy v těle, z kterého srší energie dokáže být stejně něžné jak nejněžnější milenec....
Možnost mít dvě hodiny hlavu naprosto čistou stejně jako je čistá krása a duše těch krasavců a krasavic. Pozorovat jak k vám pomalu a ladně přicházejí přes pastvinu a stejně tak jak pozorujete vy je, oni pozorují vás. A hodnotí. Nevím jak ohodnotili oni mne, ale já vím že jsem jim propadla ještě víc než kdy jindy....
Byl to nádherně ztrávený den jakých si musí člověk vážit a uložit si je do paměti pro časy horší, aby ze vzpomínek mohl čerpat síly pro další boje s nepřízní osudu.
Ale i třeba takové nádherné výhledy do dálky, do krajiny vlnící se kopci porostlými lesy, kdy jejich šťavnatá zeleň která je pokrývá konkuruje modré obloze. A nad tím vším žhavé slunce a vůně....lákavá, jedinečná vůně oznamující příchod léta. Takových dnů není mnoho a proto si je užívám naplno. Snažím se je do sebe co nejvíc vstřebat a vůbec ale vůbec nechci aby skončili. Jenže bohužel.....všechno krásné jednou končí a možná právě proto abychom si té krásy víc vážili a nebrali ji jako samozřejmost.
Takové dny jsou totiž jen za odměnu .....
A za tu moc děkuju svému příteli a vynikajícímu kamarádovi Robovi který mne celým včerejškem provázel, vzal na nový ranč kde se usídlil se svými třemi krasavci a dal mi tak šanci takový voňavý a úžasný den zažít.

21 května 2014

Cesta za zrcadlo....


Cesta za zrcadlo nebývá tak obtížná
jak se může zdát. S Alenkou ruku v ruce
si tam můžem hrát. Králík a bláznivý Kloboučník
nejsou nám neznámí, kolem sebe vídáme jich dost.
Černá královna bývá naše zlost, nezvaný host.
Šklíba hledí na nás každou chvíli když nejsme k druhým zrovna milí.
Za zrcadlo každý den můžeme se vydat
otázkou je zda někdy někdo nás ale bude hledat!


20 května 2014

Začíná druhé kolo hlasování ! ......


Při obou projektech které jsem absolvovala
jsem zjistila jak strášně rychle prchá čas. Když jsem začínala 365 ku říkala jsem si Bóže rok přede mnou, to bude hodně dlouhé. Věru nebylo.....uteklo to jak voda. A teď to samé. Není to tak dlouho co jsem psala
vyhlášení hlasování prvního kola a ejhle je už zase 20tého a vyhlášení hlasování pro kolo druhé.

Co mne potěšilo je to, že se přihlásili někteří opakovaně, jiní poprvé. A zvláštní blogovou telepatií se sešly dva příspěvky o netradičních sakrálních stavbách - skalních. Jeden je ohromný kostel a druhý jen malá kaplička ale oba jsou opravdu zajímavé....
Tak díky za to, ale myslela jsem že se třeba přidá i víc lidí. No, vlastně můžu být ráda že se vůbec někdo přihlásil, že jo.....
Takže dost nafukování i skuhrání a tady máte soutěžní příspěvky....

Kostely

(VendyW)

(JaAquarius)

(Kerria)

(Miloš)

(Eumenidas)

(Čerf)

(Dauma)

Kaple

(Frypat)

(Hanka)

(Marijakes)

No myslím že zase je z čeho vybírat a všechno jsou opět velmi zajímavé a krásné stavby.....
Minule jste litovali že jde hlasovat jen jednout a vy by jste chtěli dát hlas více stavbám. Takže pokud chcete hlasovat pro dvě různé stavby tak můžete hlasovat v anketě (tedy pokud se mi jí podaří instalovat) a druhý hlas zadejte v komentáři.

18 května 2014

Chmejření....


Sluníčka pampelišek
už pomalu mizí a na jejich místo nastupují stříbrné hlavičky s jemným chmýřím.
Jsou stejně fotogenické jako zlaté hlavičky a dokáží při bližším pohledu připravit nejedno překvapení.
Mě jich pár zaujalo ve vysoké trávě a přiznávám že i v jednom z dost zarostlých záhonků které mám na chatě. Ale....
když se tam dostanu jen párkrát tak to podle toho vypadá....tentokrát jsem stihla díky hnusnému počasí akorát vyplejt jeden.





Hrátky s perspektivou a ostřením




Líbila se mi její hustota, a najednou na mne vykoukla kněžice....



....ale ukázalo se že jsem jí nachytala v dost prekérní situaci....


.....mě tak někdo nachytat tak z toho mám trauma na dost dlouho. Jí to ale nějak evidentně nevadilo Mrkající


Měla krásný růžový kabátek, přesně v letošním stylu a nejžádanější pudrové a starorůžové....


A v trochu větším detailu

16 května 2014

Šeříkové mámení....aneb něco pro Eumenidas


Před odjezdem na chatu nám tady
kvetlo jen pár šeříků a to hlavně takových těch jednoduchých okolo cest.
Za to na chatě u sousedů to bylo jiné. Nádherné velké květy v různých barvách, vůně linoucí se do dálky
a příjemný pohled na krásně kvetoucí keře. Ovšem taky mě to připomělo že budu muset dokopat muže k tomu, aby se tam to naše šeříkové hnízdo omladilo. Už by to bylo nutně potřeba. Ale je vemi těžké překonat jeho odor k jakémukoli
řezání do keřů a stromů. Prostě kdo nezná zákonitosti zahradnictví s tím je těžké pořízení....


Je zajímavé jakou variabilitu šeřík má. Jak v barvách tak velikosti i tvaru jednotlvých květů. A to nemluvím o vůni.
Ani jeden nevoněl sejně....



Tato odrůda mne provází životem od dětství. Měli jsme ho doma před okny, otec ho zasadil i na chatě a já si ho tam kousek odkopla a vzala sem k nám do gubernie. Ještě jsem ho viděla i v bílém a tmavě fialovém, ale nejrozšířenější je tenhle světlounce fialový....





Před několika lety se podařilo vyšlechtit žlutou formu šeříku. Ale ta žluť je tam opravdu jen v nádechu. Z dálky je ale znát víc, obzvlášť kdy že hned vedle bílý keř. Ale porovnat se to dá i zblízka



A jedna s broučkem


To že jsou všechny fotky nafocené stejným směrem způsobil noční déšť a tíha květů, které se skláněly dolů.
Ale zase jsem díky tomu měla možnost pohodlně nafotit detailní záběry bez toho že bych se musela stavět na špičky či jinak balancovat.....

15 května 2014

Když nám bylo pět.....


Když mi bylo pět, býval svět jako květ
říkávala babička....
Když mě bylo pět, veselý byl svět
sluníčko hladilo mi líčka....

Když mi bylo pět, přede mnou byl svět
říkávala maminka....
Když mě bylo pět, bavil mě svět
maminka foukala mi na rozbitá kolínka....

Když mi bylo pět, lákal mě svět
říkával děda.....
Když mě bylo pět, zelený byl svět
a nebyl žádná věda....

Když mi bylo pět, bílý byl můj svět
říkával tatínek....
a šel k potoku postavit další svůj mlýnek....

Už mi není pět a tak trochu vím jaký je svět.
Někdy pestrý květ, jindy plný běd...
Ale jedno už vím teď......
že chtěla bych aby mě bylo zase pět let...

14 května 2014

Zase jsem zapoměla....


No jo, zase jsem zapoměla že 11.5. měl můj blog
čtvrté narozeniny. Jsem to ale krkavčí matka, takhle na své webové dítko zapomenout.
Přemýšlela jsem co jsem za ty čtyři roky z toho vytěžila a co se za ty čtyři roky stalo....

Protagonista blogu a důvod proč jsem začala blogovat dospěl. Bude mu šest let a má za sebou pět výstavních sezón v kterých byl úspěšný. Zvlášť když jsme těch výstav neabsolvovali zas tak moc....

Začala jsem kvůli Bobešovi a blogu znovu fotit. Pomalu a plíživě jsem propadla fotománii a za ty čtyři roky vystřídala tři foťáky. Z toho ten poslední jsem si koupila sama a za své. Pro okolí jsem se tak stala nezodpovědným bláznem plazícím se neustále po zemi a nevycházející bez foťáku pomalu ani na WC.....

Získala spoustu virtuálních kamarádů, někteří se i zhmotnili v osoby skutečné. Stačila jsem propadnout díky blogu psaní, tvoření a internetu jako celku. Absolvovala jednu blogeří výstavu fotek a našla pár blogů kde tiše závidím a slintám nad krásnými fotkami jejich autorů. Ztrácím ale spoustu času a už neumím bez kompu někam odjet na delší dobu....

Absolvovala několik fotosoutěží na okolních blozích a jednu si troufla ve své ješitnosti uspořádat. Uveřejnila cca 1775 článků a článečků. Dosáhla jednou 305 návštěvníků za den ( dodneška nevím vlastně proč). Uveřejnila něco přes 11 200 fotek (strašné). Dosáhla už i zřejmě hranici 50 000 návštěvníků. To mohu jen odhadovat protože Top list jsem začala používat až někdy vloni na jaře. Absolvovala dva blogové projekty a nevím který byl ve finále těžší a úmornější. Naučila se dívat kolem sebe víc a spíš pohledem "Hele to by byla pěkná fotka"....

Přišla jsem za tu dobu o tatínka, a jednoho "strejdu" z dětství. Poztrácela iluze o svém muži a pracně zase k němu hledám i ztracenou úctu. Odstěhovali se obě moje děti. A dokazují že když je nutnost umí se velmi dobře o sebe starat (maminka JE postradatelná v péči. Je nepostradatelná na vylévání duše).....

Absolvovala jednu operaci ramene a nespočet rehabilitací, a až na tu hlavu a duši jsem vcelku zdravá....
Párkrát se mi zhroutil muž a málem i život....
Po dvaceti letech jsem zase začala řídit....ale ještě jsem nedospěla k tomu si za volant sednout sama.
Stále ještě mám jednu kamarádku nepřetržitě od šesté třídy ZŠ. A stále musím být k životu zamilovaná. Bez toho ho těžko snáším...
Znovu se zkouším vetřít do AK a přihlásila se do soutěže MISS Blog (no to je ta známka duševního nezdraví, protože jak jsem tak koukala se svou pětkou na začátku jsem v té konkurenci jedničkových věkových kategorií hodně osamocená)....

A ve velké míře mi právě tohle všechno pomáhá překonat blogování. A vy. Čtenáři a komentátoři. Vaše připomínky, glosy a nápady. Vaše odezva. Bez toho bych si připadala jak ve vakuu. A za to vám moc všem děkuju. Ať už těm kdo se ohlašují prvidelnou návštěvou tak i těm kteří jen přečtou, podívají se a občas když je něco zaujme nechají koment. I těm kteří svůj koment nenechají. Novým i těm kteří jsou se mnou od těch skromných začátků kdy mi dali první koment.

MOC VÁM DĚKUJU....
A BUĎTE SE MNOU, POMÁHÁTE MI....
A SNAD POMÁHÁM NA OPLÁTKU I JÁ VÁM...


13 května 2014

Cobí valášek.....


Dnes tedy slibovaná druhá část fotek
z návštěvy nových koňských přírůstků tady na vsi. I když tenhle valášek tu vlastně byl jako první.
Ale dámy mají přednost a zvlášť ještě když mají tak krásné dítko. Jelikož byl kvůli prťoušovi odsunut do druhé ohrady
ale na dohled, neustále se řehtáním snažil o pozornost klobylky s kterou před tím byl ve společné ohradě.
Když jsem k němu přišla i on se držel chvíli stranou, nešel ke mě tak hned důvěřivě jak jeho spolubydlící minule, ale i on si za chvíli dal říct a nechal se i drbat. I když mne stále ostražitě pozoroval....
Já jen budu doufat, že mi dopadne dobře můj plán a já vám budu moct ukázat dalšího nového koňského krasavce.
Tentokrát z trošku větší dálky než je jeden kopec....



















U většiny fotek se mi vcelku podařilo vyretušovat ty překážející dráty ohradníku, ale tady už to nešlo (tedy mě) a tak jen jedna z mála fotek s ohradníkem





A po všem předvádění je nutné se řádně naobědvat



Tak to by byli koníci a další zase budou výcvaky s přírody, ale i z Mníšku a průřez středočeskou krajinou tak jak jsem jí zachytila při zpáteční cestě domů....