V sobotu mne panička vytáhla na takovou zvláštní
akci. Prej soutěž o Šampiona šampionů. To jest účastnili se ho jen ti nejlepší z nejlepších a tak si panička řekla, že je na čase abychom se tam taky ukázali 
....výhodou bylo i to že se místo obvyklého brzkého ranního vstávání jako na jiné výstavy, tady jsem si schrupnul dýl, začínalo se až v jednu. Takže mne těsně před odjezdem vykoupala a upravila a pomalu rovnou ze stolu šoupla do auta. Abych se nemohl nikde sprasit....
....výhodou bylo i to že se místo obvyklého brzkého ranního vstávání jako na jiné výstavy, tady jsem si schrupnul dýl, začínalo se až v jednu. Takže mne těsně před odjezdem vykoupala a upravila a pomalu rovnou ze stolu šoupla do auta. Abych se nemohl nikde sprasit....Ovšem čekání bylo tedy snad o dost delší než na normálních výstavách. Tady byl postup takový, že s každé FCI skupiny postupoval sudý počet psů, protože v dalším kole se chodilo po dvojicích a z těch rozhodčí vybírali systémem náhlá smrt jednoho postupujícího do dalšího kola a tak pořád dál až ke třem na bednu a jednomu finalistovi který postupoval do finálového kola kde už se utkávali všichni ti nej a z těch pak jen ten nej, nej, nej se stal Šampionem šampionů. Takže abych to zkrátil, dostali jsme se do semifinále ale dál už ne. Hned v prvním rozstřelu jsme neuspěli. Tak panička nečekala nějakej zářnej úspěch, že bychom měli na to se vyhrabat někam vysoko, spíš si něco takového chtěla vyzkoušet na svou a mou vlastní kůži. Spíš mne mrzelo to že jsme nemohli udělat radost mýmu člověčímu tátovi, kterej je moc a moc smutnej, protože v pátek nad ránem umřela moje dandičí maminka Ája....
Na takové prostředí tedy nejsem z výstav moc zvyklej....
Kruhy připravené, jen do nich vložit ťapky
Tak takhle vysoko jsem nedošáh!
Čekáme a čekáme....a museli být všichni ve společenském úboru.Tedy ti kdo nás pejsky předváděli. Návštěvníci toho byli ušetřeni.... Ještě že nám pejskům nepřevlíkali kůži. Z té denodenní na společenskou....
Někdo se veselil....
....někdo čučel do objektivu
a za chvíli jdem na to!
Byl jsem pochválen....že jsem klidně vydržel stát čtvrt hodiny! Ale bylo to na palici....
Vylosovat číslo do semifinále....nějak to moc dobrý los nebyl...ani paniččiný datum narození nám štěstí nepřineslo
A pochod při semifinále. Ani zelenej koberec nám nepřinesl štěstí.....možná kdyby jsme vyfásli ten červenej, mohl jsem být za hvězdu! Jak ty hérci a hérečky!!
Jak trefně poznamenal paniččin kamarád, tenhle okamžik musí bejt prej pro ty chlápky úžasnej. Že prej kdy se jim poštěstí aby si před nimi ženský dobrovolně klekaly....já si spíš připadal....no jak před porážkou
A paniččini milovaní jezevčíci
a další oblíbenci....chrti
Zvlášť tihle....irský vlkodavové....no jo, ještě že nemá kamaráda kterej třeba chová slony! To by bylo dílo...
No a jelikož mladej moc kecá, beru mu slovo. Omlouvám se za kvalitu těhle následujících fotek. Byla jsem u těch chrtů dost blízko a tak jsem jim nechtěla blejskat bleskem do očí a jelikož tam bylo jen umělé světlo moc to nestačilo tudíž jsem fotky musela zesvětlovat a je to na jejich(ne)kvalitě vidět....
....Spíš to jsou takové studie pohybu pro změnu majitelů nebo handlerů, že ačkoli lítaj jak zběsilí, jejich miláčkové sotva natahují packy. Ještě že mám psa kterej se předvádí rozvážným krokem! Běhat takhle třeba pět minut v kruhu jak to je u chrtů tak už mě dávno švihlo!
Chtěla bych tohle povídání a i ten výsledek nevýsledek věnovat Bobešově mamince, prvnímu dandíčkovi kterého jsem v životě potkala a navždycky si tyhle okaté přátele zamilovala ...
CZ CH. Ambra Neodolatelný pohled zvaná Ajka
*6.2.2003 +25.1.2014
