Kámen nebo dřevo?
Kůra?
Která struktura je zajímavější?
Jsem rošťák i džentlmen, gaučák i sportovec, kamarád i hlídač, ale hlavně JSEM DANDÍK !
19 října 2013
18 října 2013
33 / 52
1 - 2 / 11.10 - 12.10.13
Sice byly dva krásné dny se sluníčkem, nicméně jakoby nebyly. Dělat nemůžu pořádně nic, ani na zahradě ani doma a tak už jsem to nevydržela a vzala zase do ruky špendlíky a hrála si. Mám požadavek na pár čertů, tedy čerta a čertici a tak jsem vymýšlela, tvarovala a zase vymýšlela jak to provézt aby ten rozdíl byl opravdu viditelný. Tělíčka hotová a teď v týdnu koupit kouličky na hlavičky. Ruka zatím vypadá dobře tak už snad to bude zase v pořádku.
3 / 13.10.13
No jo a už je mi jasné proč dopadla Pardubická tak jak dopadla....tedy, jsem velký fanda tohoto závodu a už leta pravidelně sedím přilepená s kapesníkem v ruce k obrazovce a ženu ty nádherný zvířata přes překážky a snažím se jim dodávat sílu na to aby skákala co nejlíp a nejbezpečněji. A vždycky mám ohromnou radost že to dopadne dobře. Dneska ovšem to vypadalo, že je někde snajpr který sestřeluje jednoho žokeje za druhým....ale kdepak snajpr, to jen třináctka zase úřadovala. Koníci to narozdíl od jezdců zvládli přeskákat bez úhony a tak jsem si zase na rok oddychla.
4 / 14.10.13
Parádní den se z toho zasmušilého rána vyklubal, a tak jsem šla nejdřív rozcvičit rameno hrabáním a odnášením spadaných jablek, a pak jsem se uvelebila na terase na slunku a hřála se...jenže mi to nedalo a tak jsem po dlouhé době zase vzala foťák a vyrazila do lesa podívat se jak podzim kouzlí s barvami. A bylo se čím kochat! Takže jsem si udělala radost do zásoby.
5 / 15.10.13
Rameno nebolí! Tedy.... nebolí po té včerejší námaze, pohyb vzad je ještě stále bolestně cítit. Dodělala jsem objednané čerty, z těch tedy mám velkou radost protože se podařilo opravdu docílit toho že je poznat kdo je čert a kdo čertice a mamině ještě něco pro jejího přítele. A jelikož se ještě nechalo sluníčko vylákat zpoza mraků, a mě bylo líto trimovat Bobeše doma vytáhla jsem si trimovací stůl na terasu a užívala si při práci teploučko.
6 / 16.10.13
To že jsem zvládla Bobeše vytrimovat bez obvyklé bolesti zad mi udělalo tedy ale velkou radost. Já vím, může se to zdát jako prkotina, jenže kdo měl někdy problém s bolestí zad ví o čem mluvím. Jakýkoli pohyb je boj a ještě při tom cokoli dělat je někdy pěkný martýrium. Druhá radost je z toho že se čerti po zaslání mmsky líbili. Ještě doladit převzetí....a pak hurá na další práci....
7 / 17.10.13
Zatažené ubrečené ráno, bolí mě v krku, nálada pod psa. Nula bodou pro radost. Ať se snažím jak se snažím, prostě nic.....nejspokojenější za celej dnešek budu až se zahrabu pod peřinu...
Chválím tě země má....Chvála listům
Jedním z nejkrásnějších
atributů podzimu jsou různě se barvící
listy a jejich různorodost ve tvarech.
Tu zlatě svítí javory s vějíři listů, tam se rudě rdí
listy přísavníku natahující své "prsty" k slunci.
Listy buků jak ulité z bronzu, nebo jemná filigránská zlatá
krása kapradí. Někdo by řekl: "No obyčejné listy", jenže každý z nich
je neobyčejný svou neopakovatelností
protože každý má trochu jiný odstín či tvar...
Strašně ráda se i dnes brouzdám ve vrstvách spadaného listí, mám ráda jeho
hořkou vůni, která je navíc v lese umocněná
i vůní jehličí a hub.
Pojďte si tedy se mnou udělat výlet do světa podzimních listů....
17 října 2013
Další z řady výrobků....
Tak, co se týče špendlíčkování
stále ještě mne to nepustilo, i když už jsem si sama řekla že je na čase trochu se věnovat i jiným věcem. A v tom mi jaksi došla dvě přání a žádosti jestli bych neudělala na zakázku! čertí duo a čerta s andělem. No a do toho ještě mamča s prosbou o dárek jejímu příteli (bože to se mi blbě říká, vždyť pro mne je to od mala strejda Jirka) k vánocům, protože se mu to co jsem dovezla jí strašně moc líbilo a tak by mu ráda dala nějaký originální dárek. Copak to bylo to nejmenší, dokonce jsem měla hned i vymyšlenou barevnou kombinaci ale horší bylo vymyslet a zrealizovat ten rozdíl mezi čertem a čerticí když jim jaksi neumím udělat nožičky....nakonec jsem to vymyslela, i když paní čertová má tak trochu postavové rysy Haliny Pawlovské a já doufám že se nová majitelka nebude domnívat že to je nějaká narážka na její postavu....
... a jak a jestli to dopadlo tak jak by mělo posuďte sami!
... a jak a jestli to dopadlo tak jak by mělo posuďte sami!Srdíčko jsem udělala z každé strany jinak barevný střed
A koulička ve stejném tónu. Původně jsem si říkala že zkusím jiný materiál ve stejné barevnosti, ale pak jsem si to rozmyslela, zvlášť když zase šlo o spirálu kterou pořád ještě ne úplně stoprocentně zvládám, i když už je to o hodně lepší.
Andělíček pro jednoho človíčka který má momentálně dost velké trápení.
Tak doufám, že doletí v pořádku...
A pán a paní Čertovi
Podzimní malba....
Tato fotka mne osobně připadá
sama o sobě jako obraz. A jelikož jak mne něco zaujme tak si s tím začnu hrát. V tomhle máme s mou blogovou jmenovkyní Vendy hodně společného. Obě si rády hrajeme s obrázky a grafikou a vytváříme různé variace na dané téma....
Prosím originál
Vždyť malovat je tak snadné....
Něco jemnějšího
A trošku dramatičtějšího
16 října 2013
Chválím tě země má....Chvála krajině
V pondělí už jsem neodolala vábení
sluníčka a modré oblohy, Bobešovi jsem dala na chvíli pokoj od trimování a vyrazila s foťákem do přírody....i když ráno tomu nenasvědčovalo svou mlhavostí a nepohostinností kolem poledne se fakt udělalo přímo luxusně. Nejdřív jsem v letu pohrabala a odnosila zase spadaná jablka, pak se na chvilku vyhřávala na terase ale pak jsem si řekla Nebuď shnilá a vyraž. A vyrazila....a ještě dneska za deště a šediva jsem ráda, protože jsem se tak nabila energií a krásou kolem že mi to ani tak moc nevadí. Ale nesmí to trvat dlouho, protože všechno má své hranice. Tudíž i to moje dobytí baterek!
Nafotila jsem opět spoustu fotek ale nevěděla jsem úplně přesně jak je tématicky řadit, až mě pak zazněla hlavou melodie a slova písničky Z. Svěráka z filmu Kolja Chválím tě země má....a nápad byl na světě. Prostě chvála! Chvála krajině, barevným listům, stromům...
Na tohle se dívám z okna obýváku a kuchyně...
A tímhle vším jsem se kochala na procházce...myslím si že ani není k obrázkům co dodávat. Jen to, že pod tím sluníčkem barvy zářily až skoro nepřirozeně a kýčovitě...mohla jsem je trochu ztlumit, ale ona nakonec příroda je sama někdy ten největší kýč!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)