Vcelku dny nijaké, horké a tak se vlastně jen flákám okolo vody abych přežila. Když konečně přišla bouřka a déšť očekávané ochlazení to moc nepřineslo, tedy v baráku. Je po těch horúčavách tak vyhřátej že jedna bouřka na něj rozhodně neplatí. Ale naštěstí na to jak funělo a fučelo všechno přežilo bez úhony. Tak z toho mám takovou menší radost. A napršelo zase do sudu, takže můžu zase vesele máčet orchideje a květinky vůbec.
5/ 6.8.13
Nečekaná a o to větší radost z nabídky jít si zafotit mě ohromně překvapila a udělala mi radost, zvlášť když to bylo opravdu tak nečekaně a překvapivě. A navíc od človíčka kterej si sem kvůli tomu udělal výlet.
I muž dorazil domů v pořádku a dokonce po šesti letech co máme bazén se šel vykoupat. A pak jak malej harant blbnul v bazénu asi hodinu....Syn přijel s partnerkou ukázat nové "vnouče". Partnerka si koupila krásné kotě Ruské modré kočky a tak se přijeli přírustkem pochlubit.
6/ 7.8.13
Dneska začne opět každoroční zhruba týden "zvláštních" radostí. Přijede kamarádka s dcerou, ovšem bývá to vždycky takové hodně chaotické, napjaté a dost ukřičené a uhádané. Když ty dvě vidím vždycky si vzpomenu na film Drahé tety a já....
7/ 8.8.13
Týden s tak málo radostmi jsem snad ještě neměla. Nevím proč, snad jsem k životu moc náročná, snad on sám mi to vrací tím že je těch radostí tak poskrovnu. Možná ale bych se měla radovat z toho, že i po třiceti letech se ke mě zná bývalá tchýně, tak aby ne, vycházely jsme spolu skvěle a je ráda že jsem se jí ozvala.(Viz článek Nastal čas uzavřít minulost)
To je můj případ s filmem PRAVIDLA MOŠTÁRNY. Pokaždé když ho v minulosti v telce dávali, bylo na jiném kanálu něco co mne zaujalo víc. Že to je film kvalitní vím od mnoha lidí a navíc jak dcera tak syn hned tak něco nepochválí a neshlédnou víckrát, ale u tohoto filmu se tak děje. A tak když jsem minulý týden zjistila že je na programu tentokrát jsem nezaváhala ani náhodou a film skoukla. A byla jsem ráda.
Příběh odloženého chlapce Homera vychovávaného doktorem v sirotčinci ve vynikajícího lékaře a empatického člověka byl hodně zajímavý. Film o hledání sebe sama, o pochybnostech, touze být užitečný druhým o velké ale od začátku ke krachu odsouzené lásce a pravidlech moštárny sepsaných bílými pro černé a konečném prozření a návratu ke svým kořenům a svým malým "bratříčkům a sestřičkám" ze sirotčince. Film o smutku, radosti, lásce i životních zkušenostech a těžkých rozhodnutích, se alespoň podle mne, velice povedl.
PRAVIDLA MOŠTÁRNY - THE CIDER HOUSE RULES
USA 1999
Režie: Lasse Hallström
Předloha: John Irving
Hrají: Tobey Maguire, Charlize Theron, Michael Caine.....
Trailer k filmu
Zkusím jestli budou mít v knihovně jeho knižní předlohu, protože tu která posloužila jako předloha k dalšímu filmu který mne minulý týden zaujal jsem už četla a jmenuje se ŠARLATOVÉ A ale film nese název ŠARLATOVÉ PÍSMENO. Opět jde o americký film, ale tentokrát z hlubší historie, vlastně jde až ke kořenům amerických dějin do 17.století a doby osidlování dalších a dalších částí amerického kontinentu.
V tu dobu připlouvá do zátoky Massechusets z Anglie loď na které se plaví i nezávislá a hrdá Hester Prynne. Utíká před pokrytectvím Anglie aby se dostala do ještě puritánštější a pokrytečtější Ameriky. Usídlí se v městečku uprostřed divočiny jménem Nový Jeruzalém a čeká zde na příjezd svého muže. Avšak jeho loď která přistála na jiném místě pobřeží přepadnou Indiáni a všechny pasažéry zmasakrují. Vezmou jako zajatce jediného člověka a to manžela Hester.
Ta se pomalu seznamuje s lidmi s městečka, a zjišťuje že utekla z louže pod okap. Poznává Harriet, která se stará o ženy s traumatem po vysvobození z indiánského zajetí, i o prostitutky které vyhnali obyvatelé městečka ze svého středu. A potkává se také s tajemným mladým mužem, kterého později pozná jako místního pastora. Vzdělaná žena se do mladého muže zamiluje stejně tak jako on do ní. A když přijde zpráva o přepadení lodi a smrti jejího muže zdá se , že jejich i když tajné a nebezpečné lásce, nic nestojí v cestě. Hester Arthurovi porodí dceru, ale je za to veřejně potupena a pranýřována. Nesmí a nechce prozradit identitu otce svého dítěte, neboť by jim oběma hrozilo oběšení. Je odsouzena jako vyvrženec nosit na šatech šarlatové písmeno A.
Náhle se ve městě objeví starší muž, ve kterém Hester pozná svého muže kterému se podařilo z indiánského zajetí utéci. Vydává se za lékaře který se chce o Hester starat, ale zároveň chce najít jejího milence. Brzy začne podezírat reverenda a po několika měsících je přesvědčen že on je tím tajemným mužem kterého Hester nechce prozradit. Začne jej pronásledovat a pokusí se ho zabít. Jenže omylem zabije syna místního guvernéra. Jelikož to udělá po indiánském způsobu, velice tak rozhořčí obyvatele městečka kteří napadnou a zavřou křesťanské indiány, poštve proti Hester, Harriet a dalším ženám lidi jako proti čarodějnicím a docílí toho, že jsou všechny jako čarodějnice odsouzené k oběšení.
V den exekuce se reverend přizná že on je tím koho Hester nechtěla prozradit a chce vykoupit svým životem její.
Ale v onu chvíli přepadnou městečko rozhořčení Indiáni a začnou Angličany masakrovat.
Hester, reverendovi a ostatním ženám se podaří utéci, manžel Hester se, když vidí co způsobil oběsí a městečko
se pomalu vzpamatovává z masakru. Hester s Arthurem a jejich dcerou odcházejí aby začali svůj nový život jako rodina.
ŠARLATOVÉ PÍSMENO - THE SCARLET LETTER
USA 1995
Režie: Roland Joffé
Předloha: Nathaniel Hawthorne
Hrají: Gary Oldman, Demi More, Robert Duvall....
Trailer k filmu
Musím říct, že mne mile překvapil v tomto filmu Gary Oldman, kterého ponejvíce znám jako představitele různých podivínů či přímo psychopatů(jako třeba v Leonovi onen vražděním posedlý policista) a navíc mu to tady opravdu sekne a v nahaté koupací scéně pohled na jeho parádní tělo a pěknej zadek nadchne leckterou ženu která by velice ráda s Demi More měnila ...
Někdy se mi stává, že si najednou na něco vzpomenu, řeknu si kruci to si budu muset někde sehnat a ejhle! ono se to najednou objeví. Přesně tohle se mi stalo v případě filmu ABSOLVENT. Ve středu večer než jsem usnula jsem poslouchala rádio a zaslechla písničku Simona a Gurfunkela Misis Robinson a říkala si že bych si tenhle kultovní film měla někde stáhnout. Jaké bylo mé překvapení když jsem na druhý den v Instinktu v programu zjistila že jej budou dávat v pondělí na dvojce v cyklu Filmoví velikáni. Dost jsem na něj byla zvědavá a dost se těšila. Ale popravdě mé očekávání bylo zřejmě větší a i když je to opravdu kultovní film musím říct, že mne nijak nenadchnul. Ovšem to se nedá říci o Dustinu Hoffmanovi v roli nesmělého jednadvacetiletého studenta Bena (jemu samotnému bylo v té době třicet), který se vrací domů po ukončení studií. Jeho značně, no, praštění rodiče uspořádají na jeho počest večírek kam sezvou všechny své známé. Mezi nimi je i společník jeho otce pan Robinson se svou značně zvláštní a dost otravnou ženou. Ta osamělého mladíka poprosí aby ji zavezl domů, že její muž se vracet hned tak nebude. Zkouší mladíkovu trpělivost až na samou hranici. Poté jej dokonce začne svádět, ale pro něj v poslední chvíli se vrátí její manžel. Jenže Benovi to přeci jen nedá a začne si s ní vášnivý románek. A začne jeho vzpoura proti přetvářce a maloměšťáctví. Ovšem v okamžiku, kdy se vrací ze studií i její dcera Elaine začne se pomalu měnit v tygřici chránící své mládě. Ben se do dívky zamiluje, ale provalí se jeho románek. Dívka utíká zpět na univerzitu a Ben zjišťuje že mu na ní velmi zaleží. A tak začne dívku pronásledovat na každém kroku, prosí ji aby si ho vzala, ale ona nakonec na poslední chvíli couvne. Do toho se objeví i pan Robinson aby si s ním vyřídil rozpad svého manželství a paní Robinsonová odveze dceru přes půlku Ameriky, aby se provdala za svého spolužka z univerzity. Ben se nevzdá a jede za ní, ovšem přijde když už je manželství uzavřené. Ale i tak nakonec dívka a spolu utečou. Ale pomalu hasnoucí úsměvy na jejich tvářích naznačují že asi tenhle nápad nebyl nejšťastnější.
Musím říct že jsem pořád nějak čekala na něco, nevím, prostě mi připadal ten film tak trocu nudný. Jediné co jej opravdu staví na špici je herecký výkon Dustina Hoffmana a skvělá doprovodná hudba dvojice Simon - Gurfunkel.
ABSOLVENT - THE GRADUATE
USA 1967
Režie: Mike Nichols
Předloha: Charles Webb
Hrají: Dustin Hoffman, Anne Bancroft, Katharine Ross.....
Závěrečná scéna z filmu
Proč si nepřipomenout ty nesmrtelné melodie a skvěle ladící hlasy těchto dvou velikánů populární hudby....
zajít si fotografovat na místa kde jem byla vloni na podzim. Bylo to pozvání trochu překvapivé a nečekané a jen nakrátko a já rychle přemýšlela kam jít a kde se dají dobře zkoušet možnosti nových foťáků. Bukový les prosvětlený sluníčkem mi připadal docela vhodný a tak jsme vyrazili....
Daly se fotit na jednom místě i průhledy do krajiny, jenže fotky ve finále nedopadly moc dobře. Za prvé jsem měla špatně nastavené podání barev a pak, obloha byla na fotkách totál přepálená. Takže jsem si musela trošku pohrát a z nových fotek udělat fotky staré. Jestli se povedlo posuďte sami.....
policajt a drží v ruce papír, vždycky to znamená nějakou nepříjemnost. Když vám zazvoní u dveří policajt, který drží v ruce papír a ptá se po vaší dceři je to přinejmenším zvláštní. Když vám zazvoní u dveří policajt s papírem, vy najdete dceru, a on na ní najednou vychrlí, že..."Váš otec J.B. byl 2.8. 13 nedobrovolně hospitalizován na psychiatrické klinice v Bohnicích" znamená to docela šok. Pro vás i vaší dceru. A vy najednou stojíte před tím, před čím jste vůbec neměli chuť kdy stát.
Najednou se vám připomene minulost, o které už jste tak nějak mysleli že jste ji v sobě uzavřeli. Ne zapoměli, ale nějak se prostě s ní vyrovnali. Jenže horší je, že je vám tak trochu stydno dceři vysvětlovat co a jak a proč. A druhým překvapením je když vám řekne že už to dávno ví, ale prostě nijak to neřešila,jelikož má jen jednoho tátu a to je ten se kterým je odmala. Což je ovšem dobře protože ten šok není tak velký. A vám se najednou strááášně uleví, protože vám přestane sedět tam někde vzadu ten malý červík který pořád tak trošku hlodá celou dobu co bude jestli se to nějak provalí. A můžete konečně dceři říct po kom že má ty sportovní geny a lásku k lyžování a horám. Ale i po kom že má určité ne zrovna dobré povahové vlastnosti, i další věci které ať chceme či nechceme nám prostě geny nadělí.
Nejdřív jsem si říkala že to dceři když je malá nebudu říkat, abych jí nepletla hlavičku. Pak přišla puberta a zase nebyla vhodná doba na nějaké hodiny pravdy. Vzdor vůči rodičům se snadno může změnit v idealizování onoho neznámého otce a i když jí budete tisíckrát vysvětlovat že to byl alkoholik a násilník, bude si myslet pravý opak. No a potom už si jen říkáte, že když jste to vydrželi tak dlouho nemá už cenu něco vytahovat na světlo boží.
Vytáhla jsem tedy notýsek s telefonními čísly a našla spojení na bývalého tchána abych zjistila co vlastně ještě všechno můžeme očekávat. Musím říct že jsem s nimi vycházela velice dobře, ba co víc, odrazovali mne abych si jejich syna nebrala, že se o mne a děcko postarají, ale já byla ta idealistka která si myslela že to bude O.K.
Když jsem se tedy bývalé tchýně ptala co se tedy stalo, odkryl se přede mnou příběh muže, který není moc veselý a jeho konec nevypadá ne moc dobře. Jako těžký alkoholik trpí už dvanáct let atrofií mozkových buněk, léčí se velmi sporadicky. Poslední měsíc přežíval vlastně jen na alkoholu, protože všechno co snědl vyzvracel a nemohl už ani chodit, jen se šoupat po zemi. Samozřejmě následoval kolaps a odvoz do nemocnice. Neuroložka která ho má na starost ho nechala převézt na okamžitý detox do Bohnic aby se dalo začít s léčbou která by mu alespoň v prvních dnech zachránila život a co bude potom to se uvidí....
Po rozvodu neutěšený rodinný život, všechny následující vztahy končíci kvůli alkoholu krachem, soužití s těžkou alkoholičkou, exekuce, život ve starém autě, po rozchodu návrat k rodičům kteří vlastně celý život za něj platí. Alimenty, nájemné, spáchané škody....Musím říct že mi bylo všelijak, ne že bych měla špatné svědomí, ale za ně, a nejhorší bylo když se mi neustále omlouvala za ty dva roky které jsem s ním strávila....I pro ně to bylo hodně kruté, protože neviděli svou jedinou vnučku vyrůstat. Sami si tak vybrali protože jí nechtěli plést hlavu další babičkou a dědečkem.
Nakonec jsme se domluvili, že až budu v Praze tak se za nimi stavím abychom nějak dali věci do pořádku a domluvili se co dál. A jestli bude chtít dcera jet se mnou tak budu jedině ráda. Myslím si totiž, že opravdu uzrál čas definitině uzavřít minulost. A na těch pár posledních let otevřít novou kapitolu. Ovšem i nadále bez exmanžela. Ten prostě do našich životů už nepatří....vím že alkoholici mají pokřivený smysl pro lásku, věřím i tomu že mne měl rád, jen to prostě řešil svým způsobem. Násilím. I když už jsem mu odpustila, nemám zájem se s ním ještě někdy setkat....Možná to někomu bude připadat kruté, ale já se pro něj snažila udělat všechno aby se vymanil ze svého alkoholismu. On nechtěl a zvolil si cestu sám.....
jsem si vyhlédla místo odkud by se dal krásně fotit západ slunce. Tedy pokud by tam opravdu zapadalo. Nikdy jsem totiž dřív na chatě západ na volném prostranství neviděla, takže jsem ani neměla tušení jestli a kde by se tam fotit dal. Takže aby se to jeden dozvěděl, musí to vyzkoušet, to je jasné....
Zbalila jsem foťák, a po půl deváté vyrazila. Našla jsem si místo pozorování, ale zjistila že jsem tam ještě moc brzy. Abych si ukrátila to čekání fotila jsem kus paseky porostlý třtinou (viz Studie v trávové).
Sedět si tak uprostřed lesa na mýtině má zvláštní kouzlo. Když přijdete a sednete si na pařez všude je krásné ticho, jen ještě ptáci zpívají poslední verše svých písniček. Hmyzouni si odbzukávají také poslední minutky letu než někam na noc zaparkují, paseka krásně voní pod slunečními paprsky a v lese jen tu a tam zapraská větývka jak proběhne zajíc či projde srnka nebo divočák. A vy si tam tak sedíte, foťák v ruce a v tu chvíli to všechno patří jen vám. Postupem času jak se sluníčko sklání víc a víc k obzoru ptáci umlkají, jen tu a tam se ozve típnutí nějakého opozdilého zpěváčka, jak pomalu chladne vzduch začínají lupat suché větve které ochládají po celodenním slunečním úpalu. A sluníčko se kloní a kloní až zmizí za hřbetem a zůstane jen tmavnoucí obloha s narůžovělými mráčky....
A když se chcete tedy konečně vydat na cestu zpátky, zjistíte že jste se totálně přilepili k pařezu na kterém jste seděli. I když jste si ho předem pěkně ošahali jestli nelepí, párkrát ďoubli do smůly jestli je opravdu ztvrdlá a teprve potom se na něm uvelebili. Jenže pařez srandista se ještě jednou pomstí za to že vlastně vznikl a pěkně působením vašeho tělesného tepla plus váhy začne tu při kontrole naprosto ztvrdlou smůlu nenápadně rozpouštět.
A ta proniká pomalu jednou vrstvou oblečení za druhou až k vaší kůži. Když se konečně postavíte, oblečení je k vašemu pozadí totálně přilepené a nedá se odlepit, protože hned při prvním pokusu si dokonale zablemcáte prsty, nemůžete pořádně ani zmáčknout spoušť aparátu na pár posledních snímků, pokud nechcete riskovat nejen přilepené kalhoty k hýždím, ale i prst ke spoušti. A pochod zpět domů šeřícím se lesem s přilepenými kalhotami? Tak to je také lahůdka. Máte dojem že jste se vrátili do miminkovských let kdy jste nosili plenky a jen tak jste si do nich ukákli. A celou cestu domů vám v hlavě šrotuje JAK a ČÍM se toho sajrajtu ze zadku zbavit.
Vyzkoušíte všechno možné. Mýdlo, Jar, prášek na nádobí, ovocný ocet, normální ocet, odlakovač, jemnou stranu houby, ostrou hranu houby a v okamžiku když už uvažujete o drátěnce vám utkví pohled na tělovém mléku.
Poslední pokus jinak holt budete spát ve stoje aby jste se nepřilepili k posteli. A k vaší nemalé radosti to konečně pomůže....a pak si jdete se zadkem červeným tak, že by se za něj nestyděl ani ten největší paviání frajer prohlédnout co se z vašeho snažení vlastně povedlo...a řeknete si že když pro nic jiného tak pro ten krásný pocit v tom lese vám to za to stálo!!
Zkoušela jsem v režimu Západ slunce ještě různé vyvážení bílé. Některé fotky vypadaly spíš jak z hluboké noci....
...nebo focené přes jemný šedý závoj....
....a jiné spíš vypadaly jak za pravého poledne...
Slyšela jsem ho letět a tak jsem čekala kdy se ukáže
Další fotečky, tedy samozřejmě bez mého stejně rudého pozadí jako byl západ, ZDE.
A tímhle jsem vyčerpala zásobu obrázků pro souvislejší články. Další nevím kdy vzniknou protože ve středu přijede opět moje kamarádka s dcerou a tak na nějaké výlety nebude ani čas a ani počasí, protože by zase mělo nastat horké letní počasí. Dneska a zítra se musím věnovat uklízení a tak se asi k veké radosti mnohých z vás frekvence mého překotného psaní sníží na minimum....
divila, že mohu nastavovat ve foťáku barvy. Tak ono to šlo i u toho Fuji, jen v menší míře. Jenže zjistila jsem že tím to jaksi nekončí. V novém stroji se totiž dá používat spoustu věcí na upravení fotek přímo v aparátu než se sehrajou do kompu a ne to dělat třeba dodatečně v editoru. A tak jsem si to pěkně zkoušela. A tady je tedy odpověď pro Vendy, že nejen barvy, ae i různé efekty si mohu nastavovat....takže tenhle článek je hlavně pro ní, protože to je taková hračička s fotkami jak já....
Takže nejdřív barvičky. Na ukázku jen ty nejmarkantnější a viditelnější rozdíly.
Standartní podání barev
nastavení pro portrét
živější barvy
filtr zvýrazňující červenou
Další kapitolka jsou barvy monochromatické a v nich tři možnosti. Černobílá, sépie a kyanotypie.
U sépie a kyanotypie lze ještě volit mezi tmavou a světlou
Sépie tmavá
Sépie světlá
Kyanotypie tmavá
a světlá
A pak jsou filtry efektové. Možnost přidat hvězdný efekt
Efekt omalovánek
Efekt barevné skici
Další vychytávka je selekce barev. Prostě si vyberete barvu ta zůstane a pak z toho vznikne toto...
v tomto případě odraz modré oblohy v oknech
....nebo toto, červený květ....
...případně toto, zelené listy
Efekt rybího oka
A zjemnění
tzv. D-lighntig, přidává světlo
Všechny efekty mají samozřejmě možnost nastavit jejich výraznost. Ale nejen na hraní ale i jiné užitečnosti se najdou. Kdo hodně fotí architekturu ví jak se na fotkách pěkně dokáží sbíhat třeba věže kostelů, nebo domy se zužují, takže je možnost těchto korekcí. A další věci kterým teprve přicházím na kloub, které se dají upravit přímo a ne až v kompu....prostě chytrá červená mašinka to je.
P.S. Jak už jsem naznačila, ti kteří mají zrcadlovky již delší dobu se asi budou smát, ale pro mne to je objevován Ameriky, tak ten článek berte z rezervou !
ČIČORKA PESTRÁ - RANOSTAJ PESTRÝ , ta tu již byla několikrát a teď už naposledy
I JESTŘÁBNÍK ORANŽOVÝ- JASTRABNÍK POMARANČOVÝ
se tu ukázal, jen jsou každý z jiného směru. Ten první byl ze Šerlichu, tento je z Mníšku.
Rovněž SLÉZ LESNÍ se tu mihnul.
A ani NÁPRSTNÍK ČERVENÝ a jeho bílá varieta tady není nováčkem. Jen v době kdy tady u nás jsem horko těžko hledala nějaký neodkvetlý, na Šerlichu byly teprve ve své čerstvě rozkvetlé podobě.
No jo, a tady se naplno projevila moje posedlost zkoumáním možností nového stroje.
...
!
