Nastal čas....

....nastal už čas ptáče moje, roztáhnout křídla

a pustit se v let. Objevovat si jiný svět, kde budeš

žít život svůj. Naposled ohlédni se po rodném hnízdě

a skoč....

Jen máma ptačice, sedící ve stínu na větvi

vidí tvůj skok a roztažená křídla....

tak proč je najednou svět zamžený a na srdce padla tíha

jak balvan zalehla jej bolest, tak ostrá, že nedá se dýchat.

....nastal tvůj čas ptáče moje, už jiná křídla tě doprovázet chtějí

snad dají tvému letu směr, tam kam by sis přál....

mámě ptačici jen vzpomínky zbydou,

na malé pískle které naplnilo její svět.

Teď napůl pustým ostrovem jí bude, a bolest doprovázet

jí bude všude....

Však přejde všechna bolest, všechen strach

za nějaký čas vše přebolí, a při občasném návratu

i smích zahlaholí....

Mé ptáče leť, jen leť, teď už čeká tě jiný svět....

Pusté ostrovy našich těl....

Mezi pustými ostrovy našich těl, bloudí ruce

jak ztracené bárky mezi skalisky...

Příboj je žene proti zkáze, však na poslední chvíli

je vždy vrátí do bezpečí, možná rozum? Možná

nechuť dostat se do řečí?

Co vzít si na takový pustý ostrov, který se skrývá v nás?

Tiše našeptává ten neodbytný hlas.

Přeci lásku, radost, štěstí....toho ti na ostrově je třeba!

Co když ale ten ostrov svojí pustotou nás zcela pohltí

a všechno kolem bude k nebytí...

Jak pustý je náš ostrov, jak pustý je náš život

to zjistíme po čase, až ruce ztratí touhu bloudit v tom nečase.

Na pusté ostrovy vtrhne bouře, svrhne vše co jí v cestě stojí

pak není divu, že jeden z nás to neustojí...

Ztratí se v touze a ve snech, ztratí se v mlze...

Ze slz, z dýmu, z kouře...zatracena budiž ta bouře

Na pustých ostrovech našich těl, zachvěje se zem

příboj na ně zaútočí, vše co bylo krásné zničí.

Na pusté ostrovy nikdo již nezabloudí a bárky mezi skalisky

jen proplují, žádná zkáza nehrozí jim, žádný rozum nevelí

vrátit se zpět ke svým postelím....

Pusté ostrovy zmizely a trosečníci na nich?

Tak ti zemřeli....

Co se nevešlo....

Co to je?.....vyluštění

Tak si říkám, že je asi moje velké štěstí, že vlastně všichni kdo se účastní mýh hádankových hrátek jsou vzdáleni nejen velikostí monitoru ale i dálkou reálnou, protože jinak by jste mne za to co vám tu předkládám umlátili klackama....Protože takový pitomosti kterýma vás zatěžuju, jsou fakt někdy na ubití .

Pravdu jste měli když se to tak vezme všichni, tedy krom TlusŤjocha. Šlo o vodu, ale ne o příboj, i když tomu se to nejvíc podobalo a když jsem přemýšlela jak to trochu ztížit ta modrá barva mi hned padla do oka i ta podobnost s mořem. Navátý sníh na parapetu také ne, i když skupenství už bylo pravdě blízko, ale ta ledová tříšť ta už byla správnější. Nicméně ani to nebyla správná lokalizace. Takže co to je? Namrzlý kraj vody která se drží na plachtě kterou máme přikrytý bazén. Jelikož plachta leží na hladině, voda jí prosakuje a ona tam zmrzla. Následně na ní napadal sníh který později roztál a vytvořil tak efekt vodní pěny. Fotila jsme to jak občas dělávám, že jsem postavila foťák přímo na led nazoomovala a proto také vznikl ten efekt příboje a vln vracejících se od břehu.....

Beze slov?....

Doufám, že jste dopadli lépe....

Ledové zvonky a jiné nádhery....

Nejhezčí úlovky (alespoň pro mne) se mi podařily při zpáteční cestě

okolo potoka. Mráz a voda tu pospolu vytvořily řadu krásných ledových zvonků, lízatek, závěsů a jiných tvarů, které jako by vyrobily zkušené a šikovné ruce sklářů a které by se od hodiny mohly pověsit na lustry v nějakém ledovém zámku...

Stejná a přesto pokaždé jiná....

Neustále se snažím vylepšovat své vodní fotky.

Zkouším všechno možné co ten můj miláček foťák dovede a kde jsou jeho hranice, učím se zase po letech expozice a clony, a hlavně zkouším co zvládnu udržet já...je to fuška aby se mi neklepaly pazoury.

A tak aby nebylo pořád to samé jsem si i trochu zahrála s barvičkami a efekty....

I když u vody se nedá říct že by byla pořád stejná, protože než se udělá jeden snímek odteče pryč a už je

na jejím místě jiná....

Co je to?

Dlouho jsme si nezahádali, takže hurá do toho...

Co je na obrázku? Jen podotýkám že většinou nelze dát na první

pohled, a že nic není tak jak vypadá...

Takže se těším na tipy....

Když konečně vylezlo slunko....

....tak jsem neodolala a nemoc nenemoc vzala pana Bobeše, foťák, hučku na hlavu a vyrazila. Po těch dnech doma, buď v posteli nebo u sporáku to bylo přímo očistná kůra. Vzduch, modrá obloha a sluníčko jsou skvělým katalyzátorem dobré nálady a tu procházku jsem si užila. Už proto, že se mi venku skvěle dýchalo a i pan Bobeš byl nadšenej a lítal jak pošuk sem tam. Ale musím ho i pochválit, že když jsem se někde zastavila fotit poslušně zůstal u mne a nikam nebral roha. Zvlášť když jsem fotila u přepadu přehrady kde to na zbytcích zledovatělého sněhu docela klouzalo, a to i mě....

Dneska je zase krásný sluníčkový den a tak přemýšlím o pravidelné silvestrovské procházce odpoledne s hafušákama i když už zase ten kašel se trochu zhoršuje.

Kde nesvítilo sluníčko byla zjinovatělá tráva....

Z přehrady odtékalo dost vody přes přepad a díky tomu vznikaly v okolí zajímavé ledové objekty...(zase jsem zkoušela vodu fotit na co nejdelší čas, který udržím)

Ale ty nejhezčí "omrzliny" jsem našla na březích potoka....ale ty budou mít svou samostatnou přehlídku

Námrazové....

Já za to fakt nemůžu, ale když ona si ta příroda stále vytváří

taková krásná témata k focení. I když pořád studená, tak holt je zima....

Včera totiž svítilo nádherně sluníčko a po ránu byla krásná jinovatka

takže se to nedalo přejít to jen tak bez povšimnutí...