Mezi pustými ostrovy našich těl, bloudí ruce
jak ztracené bárky mezi skalisky...
Příboj je žene proti zkáze, však na poslední chvíli
je vždy vrátí do bezpečí, možná rozum? Možná
nechuť dostat se do řečí?
Co vzít si na takový pustý ostrov, který se skrývá v nás?
Tiše našeptává ten neodbytný hlas.
Přeci lásku, radost, štěstí....toho ti na ostrově je třeba!
Co když ale ten ostrov svojí pustotou nás zcela pohltí
a všechno kolem bude k nebytí...
Jak pustý je náš ostrov, jak pustý je náš život
to zjistíme po čase, až ruce ztratí touhu bloudit v tom nečase.
Na pusté ostrovy vtrhne bouře, svrhne vše co jí v cestě stojí
pak není divu, že jeden z nás to neustojí...
Ztratí se v touze a ve snech, ztratí se v mlze...
Ze slz, z dýmu, z kouře...zatracena budiž ta bouře
Na pustých ostrovech našich těl, zachvěje se zem
příboj na ně zaútočí, vše co bylo krásné zničí.
Na pusté ostrovy nikdo již nezabloudí a bárky mezi skalisky
jen proplují, žádná zkáza nehrozí jim, žádný rozum nevelí
vrátit se zpět ke svým postelím....
Pusté ostrovy zmizely a trosečníci na nich?
Tak ti zemřeli....
Nemám slov. Sedím ve škole u počítače a místo psaní všema deseti, poslouchám Dylana a čtu dokola tuhle báseň. Dostalo mě to.
OdpovědětVymazat[1]: Ou, ou tak to jsem ráda , že se ti to líbí, ale to učení by bylo asi lepší
OdpovědětVymazatTy duše poetická Tohle já neumím. Ať píšu, co píšu, tak mi z toho většinou vyleze šaškárna.
OdpovědětVymazat[3]: No ale to je dobře, alespoň se máme kde nasmát a to je myslím o dost lepší než se živit těžkým duchovnem
OdpovědětVymazat[4]: No, možná že jo
OdpovědětVymazatTak tohle musím číst víckrát. To ses mi teda trefila.
OdpovědětVymazatMoc pěkné. Jak dlouho ti trvá, než napíšeš takovou báseň?
OdpovědětVymazatBez komentáře.
OdpovědětVymazat[7]: Ilčo tak možná dvacet minut? Záleží na tom jak mám klid, a jak mi je blízké téma. To pak naskakují verše bez problémů. Jindy to je třeba taky půl hodina nebo i víc....
OdpovědětVymazat[8]: No to je pěkný, jenže teď nevím jestli proto že to je tak blbý, nebo proto že nesouhlasíš, nebo proto že jsem blbá já?
OdpovědětVymazat[9]: Já kdybych něco podobného chtěla napsat, tak minimálně týden.
OdpovědětVymazat[1]: Souhlas!
OdpovědětVymazat[12]:Ivetko díky moc
OdpovědětVymazat[3]: Já jsem taky spíš na ty šaškárny.
OdpovědětVymazat[4]:
OdpovědětVymazat[11]: Já bych to nenapsal ani za deset let.
OdpovědětVymazatJo, ale jinak je ta báseň docela silná. Až mě z ní trochu mrazí.
OdpovědětVymazatVelmi hezké, hluboké.
OdpovědětVymazatVelmi citove. Ale to nie je chyba. Clovek to potrebuje obcas sa aspon slovom nechat polaskat. Ja viem, ze Ty si aj na saskarny, ale ako pisu v mudrych knihach "Na vsetko nam da zivot cas. Na smutok aj na radost." ...Ja tie Tvoje verse ako smutne nevnimam. Dokonca , zaverom som sa pousmiala.V tom zavere je pravdy kus. Vsetko, vsetucko v nasich zivotoch,nech sme kdekolvek, kymkolvek a s kymkolvek, sami alebo v dave, vyriesi lahucko smrt. Ta , ked nas len tak z povzdiali pozoruje, tak ma naozajstnu saskarnu.
OdpovědětVymazat[17]: To mě překvapilo, myslela jsem že tebe hned tak něco nedostane....alespoň tedy trochu nedostane
OdpovědětVymazat[17]: A díky
OdpovědětVymazat[16]: To máš jedno, já zas nedokášu psát takový skvělý glosy a fejetony jako ty...každej máme holt talent na něco....
OdpovědětVymazat[20]: Takže já mám na blogu image nějakého cynika s hroší kůží? No to se někdy stává, když si člověk dělá ze všeho srandu.
OdpovědětVymazat[23]: To ani ne, jen mne to překvapilo, že to na tebe tak působilo.... A nejveseleji na okolí působí ti, kteří jsou v jádru smutné povahy. Znáš to... veselý na rtech smích, hluboký v srdci žal...
OdpovědětVymazat[24]: To já teda rozhodně smutná povaha nejsem. I když nějaké té chandře se taky nevyhnu, asi jako každý člověk.
OdpovědětVymazat[25]: No to určitě podle tvého psanda nejsi....já to myslela tak, že někdy zdání klame. Ty jsi takový nadhledový glosátor. Ale vím, že dokážeš napsat i článek při kterém je člověku spíš než do smíchu tak nějak hořko....protože ač je to bráno s humorem je to ve skutečnosti smutná pravda.
OdpovědětVymazat