Hanušovické koňské 3....

Dnešní série koňských fotek už je poslední, protože čeho je moc, toho je příliš i takové krásy jakou skýtá pohled na koně (alespoň tedy pro mne). A tím také se mi jaksi vyprázdnil archív a to je nemilé. Vzhledem ktomu, že momentálně trimuju Bobeše, ani není čas někde courat a fotit. Ale v pátek to zas vypadá na nějaké šóférování tak snad zas udělám zásoby obrázků....

Další na řadě byla opět jedna kobylka, a ta pózovala jako zkušená modelka....

Je to pro mne jen malá náhrada toho, že jsem se letos krom jara, víc nedostala ke kamarádovi na ranč. Sned to než napadne sníh ještě stihnu....

Hanušovické koňské 2....

Těch koníkových fotek jsem udělala hodně a tak jsem je rozdělila na jednotlivé koníky.....Teď ten strašně zvědavej mlaďák nebo mlaďačka, nějak jsem si nevšimla coto vlastně bylo, protože se pomalu připlížil když jsem fotila tu černou kobylku. Byl totiž náramně zvědavý co že se to děje.....a focení se mu i zalíbilo, protože když jsem fotila tu další kobylku, přišel ke mě a začal mi funět do ucha, tak jsem se k němu musela otočit a tak vznikla ta další tlamičková, strčil mi prostě tu tlamu k objektivu....

Další zase až zítra.....

Velké hlasy....Joe Cocker

Strejda s minimem vlasů, neholeným strništěm s bříškem nacpaným v nemoderním obleku. Trhavé až křečovité pohyby a absolutní soustředěnost na zpěv. Nikdo by do této postavičky, dokud ovšem nezačne zpívat, neřekl že se jedná o zpěváka kterého časopis ROLLING STONE zařadil na 97. místo v žebříčku nejlepších zpěváků všech dob.

Ovšem jakmile se ozve jeho charakteristický chraplák, hned je jasné kdo před námi stojí...

JOHN ROBERT COCKER známější pod jménem JOE COCKER, rockový a bluesový zpěvák který se narodil 20.5. 1944 v Anglii, nositel Řádu Britského impéria. Začal svou kariéru v roce 1961 po hospodách rodného Sheffieldu a vypracoval se až k mnoha hudebním ocenění mezi nimiž nechybí ani GRAMMY. V roce 1969 se zúčastnil i legendárního WOODSTOCKU, kde zazpíval šest písniček.

A Woodstockem i začneme....

Tolik leta 69, 68, a 70...A teď střih k písním a podobě kterou už většina z nás zná....

Za tuto píseň obdržel Joe Cocker v roce 1987 cenu Grammy

Jedna z nejkrásnějších balad, alespoň pro mne....Pro mne jsi nejkrásnější...., která žena by tato slova nechtěla slýchat....

Tahle poslední je hodinový live koncert,takže když budete mít náladu, můžete si ho poslechnout celý....

Hanušovice koňské....

Tak krávy dobrý, příroda dobrý, to už jsem měla nofoceno, jenže oprava zdaleka ještě nebyla hotová a teď co a kam. Jak jsem tak bloumala po areálu kravína, najednou jsem mezi dvěma budovami stájí zahlédla něco, co okamžitě potěšilo jak mé oko tak mé srdce. KONĚ!!!!!

A tak jsem si řekla že k nim se musím dostat za každou cenu. Naštěstí to šlo dobře, vedla k jejich výběhu normální panelka tudíž jsem se ani nemusela nikde brodit blátem, i když jak se znám jak se neznám když vidím koně, asi bych za nimi šla i tím blátem.

Byli to pořádní mackové, na práci do lesa a navíc stejně líní jak ty kravky ve výběhu pd nimi a tak se docela dobře nechali zvěčnit. Jen jeden takovej mlaďák či mlaďačka byl vcelku zvědavej a pořád mi strkal tu krásnou sametovou tlamu do objektivu. Asi měl dojem že by to mohlo být něco dobrého k snědku.

To be continued.....

Hanušovice přírodní....

Jak už jsem podotla, nebylo v sobotu moc pěkně a na focení krajiny vůbec ne, i když pár snímků jsem udělala. A vzhledem k tom, že jsem řídila tak odpadlo i focení za jízdy, kterým se občas bavím. Škoda, protože pokud je hezky musí tam být skvělý rozhled z kopečků do okolí....

Tak trochu retro.....

V sobotu ač byl státní svátek jsme jeli s mužem za zákazníkem do Hanušovic. Je to takové zvláštní město -ves pod Jeseníky. Sice tam jsou kopečky, ale ještě to úplně nejsou hory. I když zima tam byla fujtajblová....

Firma kam jsme měli namířeno sídlí v objektu velkého kravína nad městečkem a nebylo zrovna moc šancí že by se dalo fotit něco zajímavého, jenže když jsem se tak potulovala kolem narazila jsem na obyvatelky kravína. Bylo to takové dost zvláštní, jak kdyby se člověk vrátil o dobrých dvacetpět let zpět. Všechno bylo takové jakoby zpomalené, Kravky se pohybovaly rozvláčným krokem, než se k něčemu rozhoupaly tak to trvalo.....

Jestli to bylo tou zimou či co, nebo prostě si říkaly že co se vlečře neuteče, kdo ví. Neodolala jsem jedné která tam zrovna stála u napáječky a udělala pár snímků. A taky nesmím zapomenout i na voly (chudáky) v samostatném výběhu. A protože mi to připadalo takové retro, tak jsem fotky tomu zkusila přizpůsobit.

Pro srovnání, která je lepší....

Pánové byli ještě línější .....drželi se svého oběda

Mrazivo....

Z mrazivého čtvrtečního rána jsou tyhle záběry.

Troufám si tvrdit že nějak moc k nim něco psát není potřeba...

PŘIPOMÍNÁM ŽE SE STÁLE CELÝ LISTOPAD VYBÍRÁ TOP 12 SNÍMKŮ NA NOVÝ BLOGOVÝ KALENDÁŘ!

Sušiny....

Dost často jsou mojí inspirací pro focení sušiny.

Z velké části to bývají suchá květenství merlíkovitých

nebo jinak mrkvovitých. A když jsou ještě třeba ve sněhu....

Ten ještě naštěstí není a doufám že ještě dlouho nebude

tak tentokrát jsou bez něj. Fotila jem po cestě z města...

Ale nemusíto být jen ona, i takový lopuch nebo řebříček má tak trochu co do sebe.

Asi bych sem měla dodat jak by se na řádného člena Fotografia klubu hodilo, jak to bylo focené, s jakou clonou a časem, objektivem....

Jen dodám že to je bez stativu, z ruky....makro zatím jinak nefotím...

taky proto, že stativ nemám a tahat ho do města či se psy na procházky by se mi

ani nechtělo. A navíc nemám foťák z výměným objektivem...