Na ( P)alici....

Tak, tak konečně jsem po jednadvaceti letech dorazila k cíli každoročních silvestrovských výletů místních obyvatel, Na Palici....docela příhodný název, protože lozit do kopce a nakonec skončit na plácku dvakrát dva metry, kde nic není, kam není nikam vidět mne tedy docela překvapuje a připadá trochu na palici. Možná kdysi dávno, než okolní kopce zarostly bylo vidět do okolí, jenže dneska? Nic, nic, nic....maximálně pár starých dubů při cestě a hadovky po okolním lese. A už vůbec nechápu jak se na takový pidiplac ntěsná čtyřicet lidí, zapálí si ohník a peče buřty! To tam snad chodí po pěti? Jak někde kdesi v muzeu, aby se nepoškodil vzácný exponát, či jak v Mauzoleu v Moskvě kde nechají nahlédnout do mumifikované tváře nesmrtelného Vladimíra Iljiče? A možná tam při buřtu a rumu vzpomínají na to jak to bylo kdysi lepší.....

Raději jsem se tedy sebrala a vydala se na zpáteční cestu. Musím říct, že jsem toho měla dost a představa šlapání nějakých deseti kilometrů zpět, když jsem minimálně to samé už měla v nohou byla zrovna tedy ne moc lákavá. Ovšem narazila jsem tam na ještě zoufalejší rodinu, která už dva dny hledala uprchlého huskyho a ti mě vzali kus cesty autem protože jeli taky do Rybníka kde měli sraz z druhou rotou pátračů . No kus, víc jak polovinu, za což jsem jim byla moc vděčná. A ráda jsme vylezla u posekaného pole a cestou do dalšího lesa jsem i volala z plných plic na toho zatoulaného uprchlíka. Co kdyby, že jo. Moc bych jim přála aby to dobře dopadlo a pejska našli....

Cvakla jsem pár obrázků krajiny, ale nebylo to nic moc, bylo zataženo a takvšechno vypadalo tak nijace. Skulili jsme se dolů z kopce a dovlekli se dom. Musím říct že už i Báča trochu škrabal drápkama a Matěj nějak přestal i hopsat. A já doma vlezla do vany a děkovala bohu, že jsme se neztratili a trefili zpátky. A na Palici mě už tedy nikdo nedostane, ani za láhev rumu ani za pečenýho buřta! To bych už fakt byla na palici.....

Tak to je ona, Palice....jak vidíte moc místa tu není a vidět už vůbec nic.

Šli jsme o třista metrů výš než byl základní tábor, tedy náš dům....:)

Pohled na východ

Na západ

Na sever

a na jih....připadal jsem si trochu jak v nějaké Cimrmanovské hře.

Ne že by mne nebavilo chození, ale někam kam to má smysl a kde můžu něco VIDĚT!!!! Pokochat se, odpočinout si! Tady jsem se akorát podepsala do vrcholové knihy a zase šla zpět....

Jediné čeho tu bylo dost byly hadovky smrduté, v různých stádiích růstu, naštěstí ale moc nesmrděly tak že se to dalo přežít...

Tady se jedna klubala a hned vedle ní ještě stádium zvané vejce, v tom se dá ještě i jíst. Tedy ne že bych po tom toužila. Ona ta houba je vůbec celá taková podivná, i na pokoukání, dost silně mi něco připomíná...

Opět jeden ze starých a mohutných buků...

Hurá rovina, a když, tak kopec dolů....

Psi si po cestě autem trochu odpočinuli a tak si po poli zvesela pobíhali

Nebo čučeli co kde lítá...

Na palici....

....jsem byla, že jsem se vydala tam kam už jsem měla dlouho namířeno. A tak mne to pěkně vytrestalo když jsem se včera rozhodla tam vydat. A to z prostého důvodu. Bylo mokro. Jenže navíc k tomu mokru tam bylo bahno. A lk tomu bahnu ještě jako bonus rozrytá cesta od lesní mechanizace, protože si zrovna usmysleli že tam budou kácet.

Tudíž nejen že jsem se plahočila do dlouhého a nekonečného kopce, ale navíc ještě mi v tom blátě podkluzovaly boty....

Copak psům, těm se s tím náhonem na všechny čtyři šlapalo, ale já za chvíli lapala po dechu a nadávala si do blbců.

Navíc se opět z jedné cesty staly čtyři, rozcestník ani tůristická značka žádná, já tam v životě nebyla takže jsem nevěděla kudy dál. Zvolila jsem zlatou střední cestu a hrabala se dál do kopce. Připadalo mi to jako správný směr, když jsem se měla dostat na nejvyšší bod zdejšího okolí...

Pcháč zelinný

I zde vystupovalo opukové podloží ven a pukalo pod náporem kořenů a stromů

A pak že je pohádka o zlatém kapradí jen pohádkou

Čím výš jsem se dostávala, tím byl les ponuřejší, hustší a starší. Některé buky měly úctyhodnou výšku i obvod kmene, jinde to vypadalo jak v malém pralese. I tvary stromů byly strašidelnější....

Konečně jsem se dohrabala na místo kam už výš jít nešlo. A zase čtyři cesty. Teď babo raď, jsem tam kde mám být, nebo ještě se jde jinam a hlavně kudy....vzhledem k absenci něčeho co označuje nejvyšší bod jsem usoudila že ještě nejsem tam kam chci dojít a tak jsem opět zvolila střed a vydala se dál....

Cesta vedla jednou z mála listnatých částí lesa, kde byly povětšinou buky a javory. Obtáčela pomalu vrch kopce aby se vzápětí odklonila od směru kterým jsem se domnívala tak nějak najít svůj cíl. Pak mne zas za nejbližší zatáčkou vyvedla z míry když se zase vrátila do původního směru. No modlila jsem se abych došla někam kde bych alespoň pro případ že bych zakufrovala mohla přivolat motorizovanou pomoc. A nadávala si do blbců, že jsem si raději nezvolila telefon s možností GPS. Jako na zavolanou se najednou objevily na stromech tůristické značky a já si řekla že značená cesta někam vede a že to risknu a půjdu prostě po ní. Udělala jsem dobře, dokonce jsem si tu doposavadní cestu o dost zkrátila. A vylezla opravdu na místě kde jsem to už dobře znala z našich cyklovýletů....

Opět rozcestí, volím zlatý střed....

Jedna z mála listnatých partii které tu lze najít

Je vidět že jsem na správném místě, tedy ještě ne úplně, ale míříme tam

Tohle všechno je vzdušnou čarou nějakých pár kilometrů, ale po silnici je to dvacet. To protože jsme na vršku skalní stěny která padá hluboko do údolí....

Kritika bolí?.....

Všichni blogaři již zaznamenali, že na Blog.cz již víc jak čtrnáct dní nefungují

měřiče návštěvnosti. Stále se nic neděje a stále svítí bílá nula. Když se na fb

ukázal odkaz na článek o měření návštěvnosti hned jsem si ho šla přečíst. Možná

tam bude něco o tom proč nejde měřič...ale nic, ani zmínka, jen tam pan Rulc

sáhodlouze vysvětloval pojmy jako návštěvník a návštěvník, jedinečná návštěva

a opakovaná návštěva, jak dlouho musí být návštěvník na vaší stránce aby se

započítal apod. Ale nic o tom PROČ ta dlouhá nefunkčnost. Jenže než tohle celé

byla zase zajímavější debata v komentech. Jako první koment se skvělo

samozřejmě odsouzení toho proč nejde počítání a kdy že se tom tedy změní

I dalších dost komentů se neslo v tomto duchu. Já se také přidala k těm

kteří kritizovali a chtěli vědět kdy se situace změní.

A jaké bylo mé překvapení když jsem si druhý den na článek najela znovu

abych se podívala na případnou odpověď, jenže..... jenže všechny ty komenty

které si dovolily kritizovat byly smazány, včetně mého. Zůstaly jen ty pochvalné.

A tak jsem i pochopila

že tomu tak bylo evidentně od začátku, protože jeden koment zněl: " A už se tu

zase mažou nesouhlasné komentáře"! Nevěnovala jsem tomu tak pozornost

ale když jsem opravdu zjistila že tomu tak je, bylo mě docela hořce.

Já se snažím odpovídat na blogu i na nesouhlasné komentáře když mám dojem

že by mohl dotyčný(á) pochopit moje stanovisko. A nemažu je, jenže jak

je vidět pan Rulc nemá rád žádou kritiku, nejen své osoby, ale i toho

co se děje technicky i jinak na Blogu.cz....A náprava není a není....

Někdo nůže říct že to jsou jen čísílka, ale i ta podle mne vypovídají o tom, jestli něco

dobře nebo špatně a můžete to napravit. Komenty jsou jen zlomkem

toho, kolik lidí u vás bylo na návštěvě, ty většinou dávají ti kdo se vrací,

ale nevypovídá to o tom kolik lidí celkově k vám přišlo. No tak jsem

si holt dala toplist. Propásla jsem sice dva roky, protože přiznávám

neuměla jsem to zakomponovat tam kam to mělo být, jenže teď

už jsem tak trošku do toho všeho přišla tak jsem se přidala k těm stovkám

blogerů kteří mají pěkně před nosem jak jim to na blogu pěkně odsejpá....

Holt někoho asi kritika bolí a snaží se s ní zatočit tak, že jí prostě smaže.....

Místo toho aby vysvětloval....

Jen se tak na jeho hlavu snese kritiky ještě víc....

Kapkové....

Letně dešťové.....

Ve středu tady na chvíli zapršelo a trošinku i zahřmělo. Nebylo to bohužel na tu vyprahlou zahradu nic světoborného, jen se snad alespoň ze vzduchu spláchl prach. A tak jsem ještě za mírného deštíku ale už za sluníčka šla udělat jen tak pár záběrů.....

Z nových růžiček kvetla červenožlutá a jemně fialová....

Další listy které byly skvělou inspirací byl ten od růže a u okrasné trávy protože na nich zůstaly kapky deště a třpytily se ve slunci....

Vůbec v travách se líbilo jak sluníčku tak kapičkám....

A i duha se vyskytla, jenže slabounká a tak jsem jí trošinku upravila aby byla víc vidět....

A ještě jeden projektík...Zátiší...

Tak a tady je obrázek do druhého zadání, které má na svém blogu Vendy. Jde o vytvoření zátiší s pomocí čehokoli co se vám líbí ale i nelíbí. Podmínkou je že to musí být vámi naaranžované. Prostě tak jako si malíř připraví pro svůj obraz své modely sám, tak i vy si pro své zátiší musíte věci připravit a naskládat. Ještě dřív, než vůbec bylo tohle fotozadání vymyšleno, já si hrála při jednom sezení za letní noci. Takže se mi obrázek moc hodil....

Můj výhled z okna...

Připojuji se k Projektu "Výhled z okna" snímkem (možná pro někoho po, anebo ještě stále v) těch posledních horkých dnech trochu ochladí. Schylovalo se k pěkné chumelenici a dokonce pak začala i bouřka. Měla jsem někde i tu bílou tmu, jenže to je ve fotkách které má u sebe zálohovaný na externím disku syn, tudíž jsou momentálně pro mne nedostupné....

Tak snad to zaujme....

Nová rubrika...

Už delší čas se chystám do nové rubriky. Do takové kam budu zařazovat občas to co mne ale hodně vytočilo nebo vytáčí na poli veřejného ale i našeho života. Co mi připadá jak blbina největší, nebo to co se prostě nedá komentovat jinak než VELEBNOSTI, JDU BLEJT.....

A tady jsou adepti:

Kauza Rath...

Král Krysa chudák strádá ve vězení a tak se snaží všechny přesvědčit o tom jak je nevinný. Žebrá kde se dá a dokonce jeho právníci chtějí, aby mu byl vrácen zabavený majetek. Tatínek i přítelkyně mohou dát každý JEN půl mega, ale na čtrnáct nemají....Probůh, já po letech práce a podnikání (poctivé práce v obchodě a poctivém podnikání v rodinné firmě) nemám ani vindru, a tak tak se držíme nad vodou. Mít půl mega, můžeme se odrazit ode dna a nežít pořád ve stresu....A jeho právníci žádali propuštění na kauci. Ale ejhle, ti kdo se nejdřív za něj zaručovali a pěli ódy na jeho charakter a apelovali na jeho všeobecnou známost tudíž nemožnost utéci před spravedlností (jasně, Krejčíř byl taky známej a jak to dopadlo) se najednou po vyhlášení výše kauce stahují do pozadí. Zřejmě jim nikdo nenosí krabice se sedmi......Korunou všeho bylo prohlášení, že o příspěvěk na kauci byl požádán i šéf Nadačního fondu proti korupci....ten se naštěstí ukázal jako soudný člověk a odmítl...

Kauza Politici k vám domů...

V rámci předvolební kampaně se rozhodli někteří politici sestoupit z piedestalu a nechávat se pozvat domů k nám normálním občanům. Nóó, jsou zřejmě dosti odvážní, pokud tak chtějí učinit bez ochranky, bez toho že by se chovali jako politici ale jako ti z lidu a beze strachu že je někdo vypráská od svého prahu. Prý dokonce budou i odpovídat na jakékoli dotazy na ně vznesené. Jak vznešené..... Ale být na jejich místě raději odmítám jakékoli nabídnuté jídlo i pití....

Kauza Naše silnice....

Každý z vás určitě se více či méně přepravuje autem či jiným dopravním prostředkem po našich silnicích a dálnicích. Platí dálniční známku. A ví v jak hrozném stavu tyto silnice a dálnice jsou. Jak málo máme kilometrů dálniční sítě a jak drahé u nás takové stavby jsou a o tom jak dlouho se staví ani nemluvě. Kolik se v nich utopilo miliard a kolik lidí si při tom namastilo kapsu se asi nikdo nikdy nedozví. Teď ale najednou mávnutím kouzelného proutku nám přibudou desítky kilometrů dálnic. A jak je to možné? Prostě na ministerstvu dopravy nějaká chytrá hlavička přišla na to, že by se na některých úsecích silnic první třídy zvedla rychlost na 130 km a získají tak status dálnic. Zvláštní kapitolou je smetení zákona o provádění oprav v noci a o víkendu. Všude v Evropě věc normální, u nás nemožná. Prý by to rušilo noční klid. Tak ještě možná v obydlených částech, ale koho tak může rušit práce na dálnici či silnici mimo města a vesnice? Lesní nebo polní zvěř? A tak se stále budou opakovat situace jakou jsme zažily minulou sobotu kdy díky uzavření obou tunelů na městském okruhu byli nuceni všichni jedoucí na Brno nebo Hradec jet po Jižní spojce která díky dvěma zúžení se stala takřka neprůjezdnou a kolony se jen pomalounku pohybovaly vpřed. To jedno zúžení nechápu, páč tam už bylo hotovo, jen zřejmě někdo nedostal pokyn k odstranění značek a druhé zúžení způsobila vyfrézovaná díra zvící metr a půl nadél a půl metru na šíř. jenže díky tomu, že prostě v pátek ve tři padla a všichni mazali domů, jí nestačili opravit. Že okolo nejsou žádné domy kde by případný hluk obtěžoval jejich nájemníky to jaksi nikdo neřeší, ale že obtěžovaly výfukové plyny a hlučnost jiné lidi v místech kde domy jsou to je zřejmě v pořádku.

Takže suma sumárum Velebnosti, jdu blejt!

Hádej, hádej hadači....vyluštění

Tak doufám že mne nebudete slovně kamenovat za to rozluštění. Nebylo to jednoduché, to věřím ale až to uvidíte a dozvíte se co to je tak mne proklejete.....

Věřte mi, že já tohle viděla poprvé. Tady se může zdát že to je pařez, ale není...

Je to ztrouchnivělý střed pokáceného stromu. Hned vedle ležel uříznutý koláč dřeva, z něhož ten střed vypadl. Ještě je vidět v detailu část kde se to uvolnilo.

Nejdřív jsme si myslela, že to je vypálené, tak jsem to otírala jestli nebudu mít černé ruce, ale nebylo, prostě takhle zvláštně ten strom vevnitř ztrouchnivěl. Tudíž uhádla Hanka když říkala že jde o ztrouchnivělé dřevo...Gratuluju!

Kampa, Karlův most, Staroměstské náměstí....

Už dlouho jsem měla v plánu vytáhnout dceru na Staré město a Kampu. V pátek s tím přišla sama, že by jsme mohly jít courat jak říkala po Old Prague. A proč taky ne, svítilo sluníčko a byl stejně krásný den jak když jsme byly v Průhonicích takže to po focení přímo volalo. Autem jsme to vzaly k rodičům a od nich pak tramvají na Malostranské náměstí a z něj na Maltézské a přes Velkopřevorské na Kampu. Zrovna v parku probíhala fotografická výstava Deset let po té.... věnovaná povodním z roku 2002. I když jsme je tenkrát sledovaly v televizi se zatajeným dechem a přiznávám i ze slzami zakaleným zrakem až na místě když jsme ty fotky viděly a stály tam kde byly nafoceny a navíc když jsme si uvědomily kolik ještě vody by nad námi bylo, došlo nám jaká hrůza to byla a o kolik nádherných památek by se přišlo pokud by trvaly ještě o pár dní déle.

S Kampy pak jsme prošly okolo Vltavy ke Karlovu mostu přes něj ke Křížovníkům a Karlovou na Staroměstské náměstí. Po letech jsme si zase počkaly na orloj a zjistily jak vlastně krátce trvá. Jako malé holce mi to připadalo dlouhé a teď jsem zjistila že to jsou vlastně jen dvě minuty.

Další cesta pokračovala Železnou do Rytířské z ní do Perlové a na Jungmannovo náměstí za kamarádem do Domu hudby, prodejny hudebních nástrojů. Nevěděla jsem jestli bude nebo nebude, ani jsem mu nevolala, říkala jsem si že ho když tak překvapíme....a ono ty vyšlo! Překvapení se opravdu konalo a my si konečně po čtyřech hodinách courání sedly, já si dala s chutí kávu a ještě jsme vyfasovala každá panáčka míchaného tajemství....pak už jen na metro a zpět k rodičům pro auto a na chatu. Byl to poslední výlet protože v sobotu už jsme razily dom. Byla jsem ráda že dcera za mnou přijela, možná jsem jí i trochu zvedla náladu. A pak, strašně dlouho jsme takhle spolu nikde necouraly....

Gotická brána před kostelem Maltézských rytířů....

Nejnovější způsob prohlížení památek po Praze. Ostatně musím říct že vskutku to musí být zajímavé, vozit se a přitom se kochat.....a nebolí nohy....

Miminka Davida Černého u Sovových mlýnů....řádně oblýskaná od neustálého zájmu okolojdoucích, kteří neodolají a vlezou na ně aby si nechali udělat fotečku. Taky máme....

Židle, symbol záplav z roku 2002, když si to vydala po Vltavě dolů...

Nejen v Bochumi, ale i na Karlově mostě lze potkat muslimské rodiny.....Arabů vůbec tam bylo dost... a Indů a Japonců...

A i sutany se tu objevily....

Prahu si nemusíte prohlížet jen po vlastních, případně na SEEGWAY, ale i z balonu....nebojte, je ukotvený takže vás žádná dobrodružná cesta v podobě pěti neděl v baloně nečeká....

I z parníku lze toho z Prahy hodně vidět....

Tenhle člobrda lákal troubením na roh, který má u pasu pro změnu na projížďku po Praze vyhlídkovým autobusem...

A ještě zpátky na Karlův most....byl tam flašinetář a pěkně tam vyhrával. Vůbec o hudební produkce tu není nouze, počínaje hrou na sklenice po skvělý dixík jak z New Orleans....

A orloj.....

A ještě fanfáry z věže radnice. Tenhle zvyk se mi líbí, poprvé jsem se s ním setkala na věži Sv. Mikuláše na Malostraňáku. Omlouvám se za ten rozhrkaný začátek, ale v tom davu tůristů pořád někdo do vás strká a naráží...

A něco z hudebního království....

Další Prahu barevnou i černobílou si můžete prohlédnout zde. Přeji příjemnou procházku