Na palici....

....jsem byla, že jsem se vydala tam kam už jsem měla dlouho namířeno. A tak mne to pěkně vytrestalo když jsem se včera rozhodla tam vydat. A to z prostého důvodu. Bylo mokro. Jenže navíc k tomu mokru tam bylo bahno. A lk tomu bahnu ještě jako bonus rozrytá cesta od lesní mechanizace, protože si zrovna usmysleli že tam budou kácet.

Tudíž nejen že jsem se plahočila do dlouhého a nekonečného kopce, ale navíc ještě mi v tom blátě podkluzovaly boty....

Copak psům, těm se s tím náhonem na všechny čtyři šlapalo, ale já za chvíli lapala po dechu a nadávala si do blbců.

Navíc se opět z jedné cesty staly čtyři, rozcestník ani tůristická značka žádná, já tam v životě nebyla takže jsem nevěděla kudy dál. Zvolila jsem zlatou střední cestu a hrabala se dál do kopce. Připadalo mi to jako správný směr, když jsem se měla dostat na nejvyšší bod zdejšího okolí...

Pcháč zelinný

I zde vystupovalo opukové podloží ven a pukalo pod náporem kořenů a stromů

A pak že je pohádka o zlatém kapradí jen pohádkou

Čím výš jsem se dostávala, tím byl les ponuřejší, hustší a starší. Některé buky měly úctyhodnou výšku i obvod kmene, jinde to vypadalo jak v malém pralese. I tvary stromů byly strašidelnější....

Konečně jsem se dohrabala na místo kam už výš jít nešlo. A zase čtyři cesty. Teď babo raď, jsem tam kde mám být, nebo ještě se jde jinam a hlavně kudy....vzhledem k absenci něčeho co označuje nejvyšší bod jsem usoudila že ještě nejsem tam kam chci dojít a tak jsem opět zvolila střed a vydala se dál....

Cesta vedla jednou z mála listnatých částí lesa, kde byly povětšinou buky a javory. Obtáčela pomalu vrch kopce aby se vzápětí odklonila od směru kterým jsem se domnívala tak nějak najít svůj cíl. Pak mne zas za nejbližší zatáčkou vyvedla z míry když se zase vrátila do původního směru. No modlila jsem se abych došla někam kde bych alespoň pro případ že bych zakufrovala mohla přivolat motorizovanou pomoc. A nadávala si do blbců, že jsem si raději nezvolila telefon s možností GPS. Jako na zavolanou se najednou objevily na stromech tůristické značky a já si řekla že značená cesta někam vede a že to risknu a půjdu prostě po ní. Udělala jsem dobře, dokonce jsem si tu doposavadní cestu o dost zkrátila. A vylezla opravdu na místě kde jsem to už dobře znala z našich cyklovýletů....

Opět rozcestí, volím zlatý střed....

Jedna z mála listnatých partii které tu lze najít

Je vidět že jsem na správném místě, tedy ještě ne úplně, ale míříme tam

Tohle všechno je vzdušnou čarou nějakých pár kilometrů, ale po silnici je to dvacet. To protože jsme na vršku skalní stěny která padá hluboko do údolí....