Magnolie....

Konečně začaly kvést první odrůdy magnólie a to Magnolia stellata. Magnolie hvězdnatá, jak napovídá latinský název stellata (Stella - hvězda). Ale i když mají květy o něco méně choulostivé než klasická Magnolia x soulangeana tak jim dnešní ranní mráz ve spojení s včerejším deštěm popálil květy....já jsem si ji vypůjčila na fotografování od kamarádky tady které jsem odpoledne šla oholit kočindu která měla zadredovaný bříško aby se vůbec koťátka až se naroděj vůbec našla struky.... Ale že to byl boj! Tři jí držely a já holila. A stejně jsme to nezvládly úplně a nechtěly jsme kočindu nějak stresovat aby se něco nestalo.

Svatí podél cest.....

Svatí podél cest....najdeme je všude, tu v lepším tu horším stavu. Tady v Rybníku jsou dvě takové sochy. Ta jedna je kousek od našeho domu a tahle stojí v jedné zahradě. Již několikrát do ní vlítlo auto a zastavilo se o podstavec, nebo po ní nějací ovínění jedinci lezli a tak není divu, že nakonec ti svatí z toho všeho ztratili hlavy....

A pak mi ještě připoměla tuto krásnou písničku z dílny pánů Hapky a Horáčka Svatí podél cest....

Kočkování....aneb něco pro Pavla

Ta mi připoměla název slavného amerického filmu s Liz Taylor a Paulem Newmanem "Kočka na rozpálené plechové střeše". Jen ta střecha není plechová a ani rozpálená, ale jak jsem jí chtěla vzít víc zblízka, tak zmizela tak rychle jako by byla....

Za to ty ostatní zůstaly jak přimrazené a vůbec je nenapadlo někam zdrhnout, spíš s vykulenýma očima na mne nechápavě hleděly.

Evidentně mamča s dětma, ještě k nim patřily tyhle dvě....

Ten kukuč mi učaroval....

Znáte kvíčalu?....

Tedy jinak, než jen jako pochoutku hradních pánů? Nevím kolik z vás ji někdy v přírodě vidělo a navíc i ví o jký druh zpěvného ptáka se jedná. Tak tedy jedná se o drozda, neboli drozda kvíčalu latinsky Turdus pilaris a je to náš nejpestřeji zbarvený drozd. jsou to tažní ptáci, kteří odlétají v říjnu a listopadu a vrací se v březnu a dubnu. Vyhledávají starší porosty okolo potoků, řek a rybníků a místa sousedící s vlhkámi loukami a pastvinami.....

A přesně na takovém místě tady se hojně zdržují...

Potok...

A kvíčala.... ze zadu....

a zepředu...

a paní máma to kontroluje ze stromu....

Jmelí....

Na odbočce do Rybníka roste u silnice velký javor. V jeho koruně je spousta velkých koulí jmelí. Má dlouhé protáhlé listy, na rozdíl od jmelí třeba z jehličnatých stromů, které má lístky menší a kulatější....Pokud si chcete vypěstovat své vlastní, musíte ale vědět, že pokud vezmete kuličku jmelí třeba právě z javoru a dáte ho třeba na jabloň z největší pravděpodobností se neujme. Každé má jiné specifické nároky na růst a svého hostitele...

Tahle fotka byla hodně nazoomovaná a ještě je z ní výřez, takže není už tak kvalitní, ale je na ní vidět zárodek podobné velké koule. Ale to bude trvat ještě hodně let než doroste. Jmelí roste opravdu pomalu...

Nic než mráčky....

Jelikož bylo dopoledne takové zvláštně přechodné počasí, chvíli svítilo nádherně sluníčko, pak se začaly stahovat mraky aby se opět za chvíli roztáhly a dovolily sluníčku zase chvíli hřát.

Neodolala jsem jim a nějaké zvěčnila...I kdyby člověk fotografoval jeden a ten samý, pokaždé je to jiný obraz.

Nikdy jsem si moc nevšímala odrazů v oknech, ale dneska mě jeden zaujal....

Něco z rozkvetlého města....

Z dnešní rehabky jsem ještě musela dosvištět na ÚP, protože příští týden kdy jsem měla plánované sezení budu pryč.

A koukala jsem jak pomalu začínají rozkvítat různé stromky, keře a kvítka v nové výsadbě okolo terminálu. Ať už to

byla rozkvétající okrasná třešeň, kdoulovec nebo narcisky ve středu kruhového objezdu. A zlatice okolo kulturního centra....

Ještě jeden medvídek.....

Několikrát jsem se již zmínila, že mám ráda různé gumové "žužly", čili želatinové bonbóny. ať již medvídky, žížalky, žraloky či kokokolové lahvičky, prostě cokoli. V dětství jsem milovala hady a Sisinky, úžasně se lepily na zuby. Zatímco sortiment žužel se neustále rozrůstá, Sisinky zmizely.

O mé vášni k těmto gumídkům ví i můj kamarád Wiki, a tak nejen že sdílíme stejnou lásku ke psům, koním, kočkám ale i k těmto gumopotvorám a tak mi při každém našem setkání předá se smíchem a spikleneckým mrknutím i kilové balení těchto dobrot. Stejně tak i včera a tak jsem si odvážela krom mnoha fotek a zážitků z příjemného odpoledne i svůj příděl.

Cestou zpět jsme se ještě s dcerou zastavily v Globusu pro zeminu na květiny a ještě nějaké drobnosti. A aby nebylo těch medvídků ať už včelích nebo gumových málo, zrovna tam procházel i jeden nadmíru velký plyšový, propagující ty malé, gumové. Jak by ne, když na druhém konci parkoviště sídlí firemní zastoupení výrobce, který je v tomto segmentu jedním z největších a nejstarších. A také i nejlepším a nejchutnějším.

P.S. Od včerejška je toho pytle už jen půlka.....

Lepší vrabec.....

....v hrsti, nežli holub na střeše. Staré známé přísloví. Ale já honit vrabce nechci, a když tak jedině foťákem při tom jak si hoví nebo se houpou na větvích vrby.....

A protože vím že Eva (Babi Maňasová) má různé ty létající boží tvory ráda, tak tohodle bych jí moc ráda chtěla věnovat.

Evi, Babi, ten je jen pro tebe....

A pár na rozloučenou....

Ještě pár obrázků na rozloučenou s včerejší akcí....

Těch prvních několik fotek mám půjčených....těm jsem nemohla odolat.

Kdo by chtěl vidět další a lepší fotky tak zde. Rozhodně to stojí za to.

A teď moje....

Vynášení Morany....

Stejně jak vloni i letos na závěr byla Morana vyvezená a hozená do řeky. Jelikož byla nízká hladina, musel Čmelda jít skoro až doprostřed řeky....a trochu si namočil packy....ba i holubičku předvedl.