Perfect day ....

 

.... krásné hudební vyznání, jenže ne

pocta ženě, ale zcela úplně jiné věci ....

Mnoho lidí si opravdu myslí, že písnička LOU REEDA Perfect day je oslavou lásky k ženě, vyznáním jak krásný může být den s ní. Jenže to je velký omyl. Reed v této písničce zpívá o zoufalé touze po heroinu, který mu momentálně silně chybí!!! Aneb jak moc se člověk může mýlit. Ovšem kdo zná životní příběh Lou Reeda, nediví se proč tak otevřeně a nahlas velebí drogy, proč je takový jaký je. V mnohém se dá říct, že si prošel v životě peklem. Narodil se uprostřed války v rodinně newyorského židovského obchodníka. Zažil končící padesátá a počínající šedesátá léta, kterými pomalu probublávala vzpoura a neklid. Rebelství a homosexualitu se z něj snažili rodiče vyhnat léčbou na psychiatrii. O tom co s člověkem dělají elektrošoky kterými byl také "léčen" popisuje takto: " Strčí ti takové něco do krku, aby sis nespolkl jazyk, a nasadí ti elektrody na hlavu. Tohle se doporučovalo v Rockland County na zahánění homosexuálních pocitů. Efekt je ten, že ztratíš paměť a stane se z tebe jen tak nanic vegetující bytost. Nemůžeš si přečíst knížku, protože se dostaneš na stránku sedmnáct a musíš se hned zase vrátit na stránku jedna"

Výsledek léčení se ovšem nedostavil, naopak, utvrdil Reeda v tom, že jeho život se bude dál ubírat nonkonformně. Ovšem zároveň prokazuje velké intelektuální vlohy, je vášnivým čtenářem klasické literatury. Jeho texty jsou plné sadomasochismu, transsexuality a prostituce. Jeho souputníci jsou z nich nadšení, hudební nakladatelství již nikoli. Aby prorazil, snaží se psát i klasické milostné písně. Bez úspěchu. V té době nikdo z nich ještě netušil, že odmítá budoucího člena hudební síně slávy. V té době totiž ještě neexistovala legenda jménem VELVET UNDERGROUND .....

To že do Hudební abecedy zařazuji i interprety kteří nejsou úplně můj šálek kávy, ale mají píseň která se mi líbí, jsem psala hned na začátku. A to je i případ písmenka R a interpreta Lou Reeda. Protože byť píseň Perfect day není o lásce k ženě, je melodicky krásná i melodicky zpívaná. A já jí mám opravdu hodně ráda. Ať už v podání Lou Reeda nebo skupiny Duran Duran ....

A pro srovnání přidám právě i verzi od Duran Duran ...

... a jedno trochu netradiční spojení. Lou Reed a Luciano Pavarotti

Takhle je mám ráda ....

 

.... když je začne podzim zbarvovat

do zlata, oranžova a bronzova. Brdy a jejich táhlé hřebeny se smíšenými bučinami a habřinami. Silničkami lemovanými zlatými stromy či lesními cestami. Oblými kopci zhlížejícími se ve vodní hladině .... toho jsem si teď užívala naplno při říjnovém svátečním víkendu. Podobně krásné jsou na jaře, když se odívají do mnoha odstínů šťavnaté zeleně ....

Nevím jak u vás ....

 

.... ale tady u nás je zataženo. A zimavo. I když

chvíli to ráno vypadalo, že se mlha rozpustí a bude krásný den, ale nějak to nedopadlo. Mlžné fotky jsme tu měli už včera, a tak by to chtělo něco trochu povzbudivého. Takže co třeba takhle žlutá? Optimistická barva která dokáže rozsvítit den i když je zrovna zataženo ....

Tedy musím říct ....

.... že letos byl na mě svatý Petr 

nadmíru laskavý. Každý můj letošní pobyt na chatě se nesl ve znamení krásného a slunečného počasí. Ať to byl jarní víkend s dcerou a Bobulí v květnu, červencová dovolená, nepovedený víkend s Bobulí  a dcerou v září, až ke dvěma prodlouženým svátečním víkendům v září a říjnu. Vždycky jsem měla krásné počasí. Nevím čemu za to vděčím, že mi tak přeje ale jsem za to ráda. Možná usoudil, že těch propršených dovolených jsem si už užila dost a tak si zasloužím hezké počasí na každou mou akci. Protože i našim dandíkářským sletům byl nakloněn mnohem víc než ten zatracenej kokotvir, který nám zrušil už dvoje setkání.

Ten poslední sváteční víkend byl tak trochu neplánovaný, původně jsem na chatu vyháněla muže, aby tam odvezl dřevo a další potřebné věci, ale ten, jak zjistil, že má být hezky odmítl s tím, že si chce ještě naposledy zajezdit na motorce. A když přišla vedoucí s tím, že v pátek nebudou večeře, chopila jsem se příležitosti a vyrazila já. Sice jsem se musela vrátit už v neděli aby mi v pondělí mohla ukázat jak funguje nový systém výdeje (tedy jen ten softwarový) ale i tak jsem si to užila. Výlety po okolí, setkání s Padesátkou na Náplavce, procházka podzimní Prahou .... prostě závěr sezóny jak malovaný.

Beru to jako závěr, protože počítám, že v listopadu už se asi nenajdou natolik teplé dny a slunečné dny aby stálo za to na chatu vyrazit ....

Opět ty květy .....

 

.... a i když byť to tak nevypadá, jsou 

podzimní. Poslední zbytky které jsem ještě na záhonech našla tady na zahradě nebo na zahradě na chatě. Takže než se podíváme na podzim na Brdech nebo v Praze, podíváme se na pár překvapivých květů, které by člověk na podzim zas až tak nečekal ....

5,4,3,2,1......

 

.... STARTUJEME! 

To že nám z louky pod fabrikou startují každou chvíli horkovzdušné balony jsem tady konstatovala už mnohokrát. O své touze takový let absolvovat taky. A tak jsem si nedávno zas tu touhu prohloubila, když jsem se dívala jak další balón pomalu a majestátně stoupá k obloze, aby chytnul ten pravý proud a fofrem začal mizet pryč ....

Na skok v Litomyšli ....

 

.... na Zámeckém návrší se dnes octneme.

To jsem měla takový hlídací den, když malá nechodila do školky a ani dcera ani zeťák ani druhá babička nemohli hlídat. A tak jsme se šly jako vždy projít na zámek (zahrát na klavír) a do Klášterních zahrad (proběhnout se ve vypuštěném brouzdališti a použít dílo Olbrama Zoubka jako houpačky). Bylo krásné počasí a my si to obě užívaly. 

Takže dnes Litomyšl po sté a po sté stejně krásná ....

Zlaté zatím ....

 

.... bylo dost, a tak se vrátíme naposled

k jiné barvě, a to rudé vlčích máků. I když si myslím, že spolu si tyhle barvy docela dobře rozumí, což je vždycky vidět na chatě na dubech červených, které když se fakt zadaří hoří v slunci v rudých, zlatých a oranžových tónech. Uvidím, jestli se zadaří letos, mám v plánu se zas ve čtvrtek vydat na chatu na zřejmě už letošní poslední pobyt. Ale pokud by se ukázalo, že počasí by mělo ukázat i později vlídnou tvář, mohla bych tam, a to velice ráda jet i později ....

Tentokrát něco .....

 

.... z podzimní krajiny. Focení sonkou a starosklíčky

je sice fajn, ale v něčem přece jen jsem omezená, a to tím, že nemůžu zoomovat. Tak u spoustu věcí které fotím to nevadí, ale u krajiny bych ten zoom někdy uvítala. Jasně, teď můžou někteří namítnout, že pevná skla jsou i na krajinu, ano jsou, nicméně někdy si člověk prostě potřebuje část vypíchnout a přiblížit, a to s pevným sklem prostě není možné, nechce - li člověk našlapat hromady kilometrů aby se k danému dostal blíž. A ano, existuje i možnost ořezu, což ovšem předpokládá fotku ostrou jak břitva, což starosklíčka na nekonečno už nedají ....

Výzva č. 4 ....

 

.... na blogu JaryD se nese v duchu volného téma.

Jak jsem tak koukala, většina zúčastněných využila danou roční dobu a vyrazila za posledními krásnými podzimními dny do lesů, luk a polí. případně do podzimního města. Nejinak já. Včera mne mezi dvěma směnami v práci vytáhlo sluníčko a modrá obloha na lov fotek. Měla jsem představu kam vyrazím, a to na lov do bukových partií zdejších lesů. Ty tu jsou ještě dost zachovalé a každý podzim je v nich nádherně. Jen ovšem vystihnout tu správnou dobu. Mě se to tak úplně nepodařilo, někde už byly zlaté a občas po posledním dosti ostrém a silném větru i holé, jiné ještě byly zelené.

A protější kopce jindy krásně vybarvené mi připadaly jen hnědozelené. Ty vám ale ukážu jindy. Dnešní fotky mají stejného jmenovatele, zlatou v zelené a s modrou ....

Černobíle ....

 

.... jako malá odbočka od barev. Ty budou

za chvíli tak jako tak pasé a vládu přeberou odstíny hnědé, béžové a jen občas zelené z jehličnanů. Další barvy nám nabídne zase až jaro v explozi květů cibulovin. A propo jaro.... Četla jsem, v předpovědi meteoroložky že by mělo přijít tentokrát mnohem dřív. A že zima by měla být nadprůměrně teplá. Tak já osobně bych to brala, ale příroda by z toho asi neměla radost ....

Když už Q .....

 

.... tak jedině? Tak jedině Královna! Královna 

nespoutaných dekadentních večírků dodnes slavných, Královna pódií, Královna skvělé hudby, no prostě QUEEN! Stejně jako u všech rockových a poprockových skupin jsem si k nim našla cestu až kolem třicítky. Jako teenager jsem byla striktně disko. V Praze vymetala diskotéky v Laterně magice nebo na Dobešce, na chalupě jsme sice chodily na klasické vesnické zábavy, leč vždy přísně oblečené dle pravidel diskoték, vždy striktně se držíc pravidel diskotanců. No že jsme byly za exotky, to už je něco jiného ;-). Ovšem když se člověk usadil, měl děti a disko už tak moc nefrčelo, začal v hudbě hledat i něco jiného. Navíc jsme na sídlišti měli možnost chytat i takovou klasiku klasik jako byl svého času Bayern 3 a tím se nám otevřeli naprosto jiné možnosti v poslechu hudby! A s nimi ruku v ruce se neslo pro mne i poznávání právě těch největších hudebních legend. Kiss, Deep Purple, Genesis, Nazareth, Black Sabath, Pink Floyd  Rolling Stone a právě i Queen. Navíc časem už nebylo nutné se pro desky zahraničních intetpretů potápět do nebezpečných vod pražských burz, ale normálně si je koupit v prodejnách Supraphon. Což byl u nás vždycky svátek, když muž přišel z práce, zapnul gramofon řekl zavři oči a hádej. A já hádala. No jasně! Queeni a Kind of Magic! 

Po revoluci u nás většina z těhle skupin koncertovala, dokonce v případě RS vícekrát, ale jen jedna jediná ne. A už ani nikdy nebude. A to právě Queen. Když jsem viděla film Bohemian Rhapsody přišlo mi nesmírně líto, že člověk nezažil a ani nezažije tu neskutečnou atmosféru koncertů právě téhle skupiny.

Pro dnešek, jak je mým zvykem, jsem vybrala zas opět o něco míň známou písničku Mother Love z alba Made in Heaven které vyšlo až čtyři roky po smrti Freddieho Mercuryho a je složené s písní, které byly třeba rozpracované a odložené, či jinak nedodělané a nedostaly se na jiná alba. Takže nejstarší píseň z něj je z roku 1980, ovšem pro toto album dostaly všechny písničky nový kabát. Píseň Mother Love nahrál Freddie jen čtrnáct dní před svou smrtí. I natáčení klipu k ní tím bylo poznamenané. Freddie výrazně zhubl a tak aby to nebylo až tak znatelné měl na sobě vrstvené oblečení o něco větší velikosti než nosil, výrazné líčení které skrývalo tvář pustošenou nemocí a věčné vyčerpání. I přes to znovu a znovu nechával přetáčet již natočené aby bylo vše tak jak si představoval. V šatně se mnohokrát vyčerpáním zhroutil, ale na domluvy členů kapely i přítele Jima Huttona nedal a svou práci prostě musel dokončit ....

Malá poznámka, dům který je vidět na začátku klipu, je dům Duck House ve švýcarském Montreux kde Freddie i s kapelou občas pobýval a kde právě vznikalo i album Made in Heaven. V Montreux stojí na břehu Ženevského jezera i známá Freddieho socha v charakteristické koncertní póze.

Dneska vás chci pozvat ....

 

.... na další procházku, tentokrát ani ne městem

ani ne zámkem, ale krajinou. Resp. krajinami. Jak se mi tu 

nashromáždily nějaké fotografie z různých dob které se mi do žádného článku nehodili. Nicméně hlavní roli v této procházce hrají rybníky.

V podzimním hávu ....

Máky potřetí ....

 

.... a v zajetí kapek. Občas si k focení 

přizvu dalšího pomocníka, sprej s vodou, a hraju si. Někdy fotím jen samotný mokrý květ ale občas i to, co vytvoří sprej když s ním stříkám před objektiv a daný focený objekt. Když se navíc podaří že svítí podvečerní sluníčko, vzniknou vcelku zajímavé fotky ....

Po výletu do Prahy ....

 

.... jsem na sváteční úterní den hledala

další inspiraci kam se vydat. Prvotní nápad, zajet si opět na Dobříš a tentokrát si projít konečně i zámek, nejen parky, ovšem vzal za své, když jsem zjistila že zrovna na 28.9. mají zavřeno. Ovšem ještě jeden zámek který mám po ruce jsem doposud nenavštívila, což už je také dost ostudné, zvlášť když je otevřený pro veřejnost už od roku 2006. A ten měl otevřeno. Takže bylo rozhodnuto. Jde se na Mníšek a na zámek. Navíc doplňkový program v podobě návštěvy zdejší vyhlášené cukrárny U Jarolímků je prostě neodolatelný. 

Když už jsem tady, tak si koupím všechny tři prohlídkové okruhy, tak jsem byla rozhodnutá, jenže jaksi už není úplně hlavní sezóna, není tolik průvodců a časově by mi to úplně nevycházelo. Stejně jsem měla do další prohlídky ještě skoro hodinu čas, takže doplňkový program nabyl jasnějších obrysů. Káva a zákusek. A lahodně strávená třičtvrtě hodina.

Velkým rozčarováním ale pro mne bylo zjištění, že se zde NESMÍ fotit. Což mi přišlo docela pikantní vzhledem k tomu, že poslední majitelka hraběnka Kastová byla focením přímo posedlá. Její vášeň tak velmi pomohla při znovuobnovení interiérů když se zámek po dlouhé době otvíral opět veřejnosti. Ovšem jak mne asi znáte, jsou zákazy které já prostě nedovedu dodržet. A tak pár fotek jsem přece jen ulovila. Nakonec to dopadlo tak, že díky mé jiné posedlosti, a to historii, kdy jsme si s paní průvodkyní v určitých věcech notovaly, se ona omlouvala mě, že nemůžu fotit, místo abych se omlouvala já, že zákaz porušuji ....