Divnovelikonoce ....

.... v divnodobě. Zákaz přejíždění okresů mne tedy

 tentokrát nevadil, byť i když jsem se těšila, že letošní velikonoce se seberu a pojedu na chatu, být tam v té kose by mě dost štvalo. Tudíž jsem to, že jsem zůstala doma i kvitovala.

Co už mne tak nenadchlo je, že jsem měla v plánu si na kole zajet do bledulkové rezervace jenže od soboty tu tak fučelo a bylo zima, že jsem z baráku nevystrčila frňák.

Upekla jsem a sežrali jsme za tři dny dva mazance, jeden menší, druhý jak kolo od vozu. Což se u nás málokdy stalo. Spíš jsem pekla beránky a o mazance zájem nebyl. Tenhle byl ale vynikající. Dokonce muž, který ani o vánočky ani mazance nestojí, se tentokrát činil. Za to jsem ale neměla vůbec žádnou výzdobu, dokonce i králíci a látková husa neopustili skříň.

V sobotu tady byla dcera s Bobulí, krásně jsme si pohrály a když odjížděly, nad Třebovou je chytila sněhová chumelenice o které Bobule prohlásila: " Ty vole, to je počasí!" (celá maminka) a ječela "Zimo jdi pryč, já chci jaro!"

Včera tu byl syn předvést svou partnerku s kterou momentálně přebývá. Moc jsme si nepokecaly, neb jsme dodělávali se synkem podlahu v altánku a natahovali na něj střechu (když už tu byl). Počasí ještě vcelku šlo, ale večer začalo sněžit. Stejně jako vloni při stejné akci. Dneska jsem věšela bočnice a vybavovala altán nábytkem v zimní bundě. A teď tam zas sněží...

Zimu a nechuť k procházkám odnesl Myšpulín, protože jsem ho v neděli otrimovala (kdyby se náhodou stalo, že by mě povolali do špitálu) včera vykoupala a dneska zastřihla aby zas vypadal jako pravý psí aristokrat a ne malý tlustý medvídek. Ovšem nejdřív jsem z něj ve vaně udělala naprostýho vořecha.

A protože jsem škodolibá, to jsem si zdokumentovala

Co si o všem myslel Myšpulín je jasné z jeho pohledu

Další velikonoce jsou za námi, a já budu doufat, že ty příští už budou normální. No to jsme si mysleli ovšem vloni taky ...

I bez barev to jde ....

 

.... nebo spíš musí, neb nemám nafoceno nic 

barevného jelikož sasanky dneska stávkují, a krokusům ty teplé dny moc na kráse nepřidaly. Takže jsem musela hrábnout do složky archivní, kam jsem si dávala fotky, které mi přišly jako dobrý nápad převézt do čb. A nebyly ani k vidění na galerii ....

Úlitba duchu velikonoc ....

 

.... a podvečerně zatažené focení. To byl včerejší den. 

Po druhé v životě jsem pekla mazanec, a musím říct, že ten letošní byl tedy luxusní. Co do chuti, tak i do práce s těstem. Těsto krásně po upečení nadýchané a vláčné. Nicméně to bych nebyla já, abych udělala klasický tvar, nýbrž jsem zvolila přesně podle receptu dva copy z kterých jsem udělala dva věnečky na sobě. Včera jsem upekla z dávky pro dva, a dnes jsou k dispozici už jen dva kousky, takže zítra asi upeču z plné dávky. Takže letos beránek nebude!

Pokud by chtěl někdo vyzkoušet tady je recept.

Včera navečer chvilku svítilo sluníčko tak jsem si chtěla udělat pár fotek se zlatým světlem. Jenže ouha, než jsem si připravila objektiv, sluníčko se schovalo do mraků a už nevylezlo. Tak jsem si stejně něco nafotila ...

Celý dnešek byl silně aprílový, počasí se měnilo z minuty na minutu a tak jsem si říkala, že se nám snad to předpovídané masivní sněžení vyhne. No nevím, teď (17:20) začalo chumelit a co hůř, sníh zůstává ležet. Tak jsem zvědavá jestli to je jen nějaká silnější přeháňka nebo to vydrží déle ...

Rozloučení a D jako Deep Purple....

 

.... s krokusy? Možná, ale asi spíš ano. První drobnokvěté

už pomalu a jistě odkvétají, pruhovaných tu už bylo dost a dost a fialových tolik zas nemám. Takže si myslím, že čas na jejich rozloučení už nastal. Za chvíli je tuším nahradí koniklece, které začínají vystrkovat chlupaté hlavičky. I když teď se asi na chvíli zarazí, hlásí opět mrazy a sníh, z čehož tedy moc velkou radost nemám, neboť jsem si zasela před dům a na jeden záhon směsi letních květin a květin pro včely. Tak snad semínka nějak neutrpí. No v nejhorším případě mám ještě dva sáčky nevyseté, které bych chtěla tedy nechat na chatu, ale kdoví kdy se tam dostanu ....

Krokusy v pyžamu ....

 

.... jak vyšité. No jen řekněte, nemají krásný proužkovaný

design? Kdysi mi tyhle krokusy okomentoval TlusŤjoch že vypadají jako babiččiny peřiny. Je to taky fakt, tyhle proužky má člověk spojené s vesnickými chaloupkami a vysoko nastlanými duchnami do kterých člověk zapadl tak hluboko, že nad ním čněly jak hora. Ovšem já tyhle pruhovaný krasavce miluju ze všech nejvíc. Nejen že dělají ohromné trsy o mnoha květech, ale pro jejich nesmírně veselou barevnost. Včera jsem si tyhle krasavce dosazovala do trávníku abych tam měla ještě nějaké velkokvěté, zatím mám jen jeden, tmavě fialový. A protože jich je fakt hodně, mám je na více místech a dělají nesmírnou parádu ....

Fialová je taky dobrá ...

 

.... i když podle Ondřeje Hejmy je modrá ještě lepší

nicméně krokusy v téhle barvě tu už nemám. Tedy měla jsem, ale je zvláštní, že lety se přebarvili do modrofialové. Nebo jak tu barvu nazvat. Navíc některé jsou světlejší, jiné tmavší. Nějak v tom mají hoši bordel! ....

Co to tu máme? ....

 

.... na náměstí?

.... nějaké fotky za výlohou...

.... co to asi je? podíváme se ještě blíž ....

No a je tu. Símo, moje jubilejní výstava. První a pidimini. Bez fanfár a bez oslav, ty jsi nemusela ke kadeřnici a kosmetičce, a dokonce jsi ani nemusela nikam jezdit. Jak už jsem se zmiňovala, přihlásila jsem se do této akce . Výloha se našla, tiskárna se našla, byť malé výhrady bych k ní měla, ale zas na druhou stranu musím říct že měli skvělý přístup, a dokonce mi i přidali na hotové fotky očka na zavěšení, ač jsme se o tom nijak nebavili. A tak jsem včerejší dopoledne věnovala věšení fotek do předem připravené výlohy.

Jen co se moc nepovedlo, byly fotky instalace. Začalo totiž silně pršet, takže jsem to musela hodně rychle nacvakat aby mi nemoknul moc objektiv. Tak jsem vám fotky ještě zvlášť tady stáhla aby jste viděli které tam vlastně jsou ....

P.S. A víte co mne bavilo ještě víc? Následná propagace akce! Nejen na fb stránkách kde jsem v jedné skupině o fotkách ČT, ale i v regionálním deníku kam jsem sesmolila tuto malou noticku

https://orlicky.denik.cz/ctenar-reporter/zazitkova-prochazka-ceskou-trebovou-navstivte-vystavu-za-sklem-20210327.html?preview=b7be4f7504c3904b9a50b617b0a7de53&t=1616853699

Tady všude se lidé účastní ....

Jsem zvědavá, jestli se z té třebovské skupiny třeba někdo přidá, protože jim přece musí bejt blbý, když jejich město propaguje Pražák!!!

Nějak jsem si ....

 

.... to trochu zakřikla. Původně sluníčkové ráno

se nám nějak zatáhlo, a na obloze zas převažuje šedá barva. Alespoň že je teplo. Snad nebude pršet, má přijet dcera s Bobulí tak buď vyrazíme na procházku, nebo budu rozvážet mulč na nové záhony. Bobule strašně ráda něco pořád hrabe, nosí a vůbec pomáhá na zahradě. 

Jen když tak koukám na posledních šest let ve fotkách, budu muset evidentně změnit téma. Protože de facto na nich dobré dva měsíce není nic jiného než krokusy, sněženky, bledule, talovíny a jiné jarní brzké květy ....

A už to jede ....

 

.... na plný pecky! Ptáte se co? No přece JARO!!!

Venku je krásně teplo, sluníčko hřeje a svítí, motýlové začínají lítat stejně tak i včelky. Talovíny mají kvítka jak malé talířky, drobnokvětým krokusům začínají konkurovat ty velkokvěté, a objevují se i první květy orsejí. Počítám že do týdne začnou svou parádu ukazovat i křivatce. Doba, kdy začínám ožívat se sluníčkem a teplem i já, navíc jsem se dozvěděla potěšující zprávu že už nemusím chodit dopoledne do práce a čelit tak neustálému psychologickému tlaku jedubaby a jejích kolegyň. Navíc je ještě naštvaná (na mě) že se jí dostalo určitého varování a vynadání od kuchaře, kterému srovnání do latě pomlouvaček tak nějak skoro nařídila jeho dcera, která je momentálně mou spolupracovnicí a které je jejich přístup k mé osobě velmi nepříjemný. A to jsem si říkala, že to bude pěknej vopruz dělat s dcerou šéfa.... 

Protože svítí sluníčko, dáme si tentokrát i sluníčkově žluté květy 

Poslední ....

 

.... fotky ze "studené" série si dáme dneska, dokud 

mi jde net. Nějak nám to tu dělá psí kusy, jde, nejde, jde, voláme, slibují, a ono to stále jde a nejde. Dneska zas v noci trochu mrzlo, byla jinovatka jak hrom, ale než jsem si dopila kafe s chtěla vyrazit fotit, sluníčko už stačilo všechno rozehřát. Jinak mám už hotové fotky do výlohové výzvy (nějak mi pořád slovo výstava nejde z pusy, protože šest fotek formátu A3 ve výloze mi jako výstava moc nepřijdou) dneska se pro ně (doufám) dostanu, což zatím ale moc nevypadá ....

Krokusově ....

 

.... a studeně pokračujeme v obrázcích. Dnes první den

ani neprší, ani nesněží a ani v noci nemrzlo, nicméně studeno je ještě dost a dost. Ale snad už to jaro někde číhá za bukem, dneska na mne vyskočil titulek "Jaro na dosah! Má být až 17°C! " No to doufám, protože už mám toho studena opravdu plný zuby. Už bych ráda seděla v altánku a přemýšlela tam, co všechno na zahradě vylepšovat ....

Dnešní mrholení ....

 

.... se opět zvrhlo v jemné sněžení a tak můžeme 

klidně pokračovat v dalších brzce jarních fotkách. Samozřejmě jsem nafotila fotek víc, jak jinak, a tak je kam sáhnout. A doufám, že tenhle týden už budu moct vytáhnou na cesty do práce konečně kolo abych se konečně rozjezdila a nemusela funět do sebemenšího kopečka jak se mi to teď stává, když se náhodou vyvrbí jeden den, kdy svítí sluníčko. Potřebuju to proto, abych se mohla zajet podívat jak jsou na tom bledulky v rezervaci. Zatím se tedy mrkneme na ty moje na zahrádce ....

Dnes je tak akorát ....

 

.... čas na nějaké sluníčkové fotky. Je první jarní den

venku to tak vůbec nevypadá, neb je tam kosa, poletuje sníh a jediné co připomíná jarou jsou radostně řvoucí ptáci. Den, dva zpátky tu ale do jinovatky svítilo úžasně sluníčko a tak jsem šla opět projít zahradu. A vyvětrat tentokrát jiné starosklíčko, a to heliose ....

Nechce se vzdát a tak ani já neskončím ....

 

Určitě mi ....

 

.... dáte za pravdu, že záchod rozhodně není 

místo, kde by jste očekávali vyznání lásky. A to tak krásné, jaké se mi za celý můj život nedostalo od žádného z "mých" mužů. Ať povolených, zákonných či nezákonných. Vyznání při kterém se vám rozbuší srdce a vhrknou slzy do očí, neb je pronesou mile a žvatlavě tříapůl leté rtíky, při sezení na trůnu když si stejně staré ručky přitáhnou vaší hlavu a do ucha zašeptají tak, že to je slyšet na metry daleko " Mám tě ráda, babičko, a teď buď babička, až půjdeme nahoru tak taky, ale pak už můžeš být zase zlý čert!"

Abych uvedla na správnou míru, hrály jsme si v pokoji na čerta který strká malou kočičku do pytle. Samozřejmě že malou kočičkou byla Bobule a pytel do kterého jsem jí strkala, resp. balila byl sedací polystyrenový bag. Zlého čerta chtěla sama, protože hodný se jí moc nezamlouval. Nevím čím tedy dnes strašit děti, když si vybírají že chtějí zlého čerta a ještě se tomu na celé kolo řehoní. I když je mi jasné, že v jejím případě první čert kterého by potkala nebyl podroben bližšímu zkoumání jestli je nebo není hodný a nastal byl mohutný řev a úprk do mámina náručí. No řekněte, dá se tomuhle odolat? 

Jo, a co vy, na jakém neobvyklém místě vám někdo někdy případně vyznal lásku?