15 června 2018

Květena hajní a luční, domácí i zahraniční ....




Po všech kamenech, vodopádech, výhledech a létání si dnes dáme zas nějaké
květy. Protože jsem neopomíjela fotit na výletech ani ty. Dnes je to o těch,
které jsem nafotila na výletě na Dobříši i na rakouském výletu. Objevila jsem
pár takových, které jsem ani nikdy neviděla, a u jednoho druhu vůbec nevím co je zač.
I když ho na vyhlídce Skywalk kvetlo spousty. S ostatními poradil buď atlas anebo
skupina na určování rostlin na fb. Ale většinu z nich jsem znala
neb jsou to květinky notoricky známé ...
A začneme těmi, které jsem fotila tady u nás

Jako třeba kostival. I když, ten spíš většina lidí zná jako mohutnou,fialově
kvetoucí rostlinu. Ale žlutokvětý? Ale jo, jen to není kostival lékařský, ale

KOSTIVAL HLÍZNATÝ



BLATOUCH BAHENNÍ SLIČNÝ
též netřeba představovat. I když mi připadá, že nějak od potoků
a říček mizí ...
Naštěstí na vlhké louce v parku ho kvetlo docela dost, jen si vybrat z těch, kde
nehrozilo nebezpečí že mě vcucne bláto




Jemná vůně a něžný květ, to je

KONVALINKA VONNÁ
kvetlo jich tady už jen posledních pár kvítků


Jedna osamocená v moři náletových keřů byla

RŮŽE GALSKÁ
v jednoduché botanické formě. Ale i ta nádherně voněla


A přesouváme se do rakouských luhů a hájů. První z rostlin které jsem neviděla na vlastní
kukadlice je tahle. Zřejmě si libuje na vyhřátých vápencích, protože u vyhlídky Skywalk
ji kvetlo opravdu požehnaně. Domnívám se, že by mohlo jít o

TOLITU LÉKAŘSKOU



Tento nebesky modrý kvítek má místo svého původu už v druhovém jméně
je to totiž

ROZRAZIL RAKOUSKÝ ZUBATÝ



KOZÍ BRADA VÝCHODNÍ
roste i na našich loukách, ale tahle je od sousedů z Rakous


Druhá z mě dodposud neznámých květin je

SAMOROSTLÍK KLASNATÝ


A třetí, byť jak jsem se dozvěděla, na jižní Moravě je tahle rostlinka prý běžně
a hojně k vidění, mně byla neznámá. Ale net je plný lidí, kteří dokáží pomoci
v určení a tak už vím, že se jedná o kytičku s velmi poetickým a na laskominy
odkazujícím jménem

MEDOVNÍK MEDUŇKOLISTÝ


Sice focený na skalce uměle vytvořený, ale normálně ho lze najít i na skalách
a skalkách v přírodě. A kdo že to je?

HVOZDÍK LESKLÝ


Tolik květy přírodní, a příště už budou květy zase ze zahrady, tak jak mi
kvetly ke konci května ....




14 června 2018

Střípky ....



A dospěli jsme do konce putování. Dnes už jen střípky, které zbyly po všech článcích.
Posbírané porůznu mezi přechody a přejezdy na jednotlivá
místa výletu ...
Mnohokrát jsem se přesvědčila, že je Rakousko opravdu "zelená" země, tedy že hodně
dbají na osvětu a využití jiných zdrojů pro výrobu energie. Tak jasně, mají vysoké
hory z kterých tečou divoké řeky na stavby vodních elektráren, mají velká pole
větrných elektráren. Nemají ! nekonečné plochy solárních elektráren. Ne že by vůbec
panely zavrhli, ale nevidíte je na loukách, ale využívají střech průmyslových objektů,
mají je rodinné domy ale i věžáky. A tak si mohou dopřát
v NP třeba takovou Elektro tankstelle. A u ní
stál tenhle fešák ....





U stejného parkoviště se rozkládá minizoo. Tedy zoo. Jsou zde zvířátka, která
známe z dvorků statků a hospodářství. Takže čuníci, králíci ale i oslíci
nebo lamy. Ty se někde schovávaly a nechtěly vylézt ani náhodou...



Znáte hmyzí hotel ? To si vezmete pár špalků, do nich navrtáte díry,
seberete někde nějakou tvárnici, posbíráte šišky a jehličí, to všechno
dáte do kupy a máte hmyzí hotel. V něm pak přezimuje spousta užitečných
hmyzáčků ...


Jak vidím koně, neudržím se a jdu je fotit. A když jde o fríze, tak to jsem u vytržení
Tihle dva se pásli na louce plné kvetoucí šalvěje a tak jsem si ukrátila chvíli čekání na
autobus abychom se vydali na zpáteční cestu







A u autobusu jsem fotila tuhle krásně uspořádanou zahradu a kopce za ní


Tím se rozloučíme s jedním výletem, ale uplynul jeden víkend a o dalším
už jsem znovu vyrážela na další výlet. Tentokrát byla mým cílem Horní Lužice
a rokle azalek a rododendronů, Ďáblův most a to vše v parku zámku Kromlau,
největší osázená skalka v Evropě a ukázka toho jak skvěle zrekultivovat
krajinu poznamenanu povrchovými doly a řeka Spréva s jejími rameny
kterými protkává Sprévský prales...

13 června 2018

Vodopády Myrafäll naposledy ...



Dnes se dostáváme do poslední třetiny vodopádů. Tady už se zas pomalu začaly
zklidňovat v trochu širším korytě, aby nakonec vplynuly do dolní nádrže plné ryb
a okolím upraveným po dětské hry. Samozřejmě nesmí chybět i posezení buď
ve velmi příjemné hospůdce, která vznikla v bývalé budově vodní elektrárny
nebo venku ve velkm stanu. Vlastně je i zde pokladna a turniket pokud chcete
cestu vodopády absolvovat opačným směrem. Nad vším bdí vysoký skalnatý útvar
Hausstein, na kterém je vyhlídka s křížem a odkud máte rozhled do širokého okolí.
Než nám přijel autobus, bylo dost času si dát obligátní pivko
a samozřejmě jsem nemohla odolat rakouské specialitě.
vynikajícímu štrůdlu s vanilkovou omáčkou ...









Vedle vodopádu vodního i vodopád kamenný


Poslední přeskočení kamenů a pak už jen spád dolů do nádrže


Vrchol Hausstein


Moje obligátní zakončení výletu. Neměli na čepu černé, ale i světlé
po těch výstupech a sestupech přišlo vhod


A něco navíc. Ten štrůdl byl opravdu něco, kus jak hrom a delikátní vanilková
omáčka ....





12 června 2018

Vodopády Myrafäll 2. část ...



V první části jsme skončili v místech, kde se doposud klidnější a menší vodopády
začaly pomalu měnit v poněkud dravější a vyšší. Tady už se mnohem víc podobaly
vodopádům jak jsem si je představovala. A rozhodně jsem nebyla zklamaná.
Tady jsem si totiž konečně mohla vyzkoušet i naplno focení vody
s delším časem. Navíc díky jejich dravosti nebylo nutné
dávat až tak moc dlouhý čas a tak se aparát dal v
pohodě udržet, případně položit na zábradlí
a i bez stativu jsou fotky ostré ...







Ve střední části vodopádů stával kdysi mlýn. Dnes je tu z něj jen zbytek
zdí




Cik cak vodopád


A z větší dálky




Dnes to byl trochu nášup fotek a stejně tak zítra, myslím že ale roztahovat vodní fotky
na více dnů po těch lijácích, které zas v noci řádily asi není to pravé ořechové Mrkající

11 června 2018

Vodopády Myrafäll 1. část ...



Když jsme v celku schvácení výstupem Kamennou soutěskou opět dorazili k Babušce Jagušce
trochu se omyli a osvěžili zastávkou, pokračovali jsme dál po značení směrem k poslední
části výletu a to k vodopádům Myrafäll. Nedovedla jsem si představit co mne vlastně čeká, jak
vysoké či mohutné jsou. Sice jsem si na netu předem trochu zastávky sondovala, ale znáte to
na fotkách bývá skutečnost dosti zkreslená. Nicméně jednalo se o vodu, živou a proudící a na to
jsem se děsně těšila. Sestup k vodopádům nás dovedl k horní nádrži od níž se pak vydáváme
po mnoha dřevěných schodech a lávkách k samotným vodopádům. Jsou mnohdy popisované jako
nejkrásnější místo Vídeňských Alp a opravdu tomu tak je. Alespoň z mého hlediska. Jsou
divoké ale zároveň i romantické. Živé a občas i hlučné, protože jimi denně proteče 5 milionů
litrů vody. Není divu, že při dolní nádrži vznikla malá vodní elektrárna a na samotných
vodopádech stával kdysi i mlýn. Výškový rozdíl mezi horní a dolní nádrží je 125 m z nichž
každý je jinak krásný. Je tu i hodně živo, turistů tu je mnoho, ale dá sei krásně fotit, můstky
jsou docela široké a nikomu tak moc nepřekážíte. A pro nás Čechy bohužel, jakmile
vás vidí jinozemci fotit, zůstanou v klidu stát a počkají až si nafotíte
co chcete. To my bohužel neumíme. Strkáme a drcáme do fotografů,
lezeme jim nevychovaně do záběrů a jinak ztěžujeme
jejich koníček ....


Nad horní nádrží nás přivítalo ještě malé jezírko



Horní nádrž v níž se zrcadlí okolní vrchy


A už se dostáváme k vodpádům samotným ....


.... zatím ještě krotkým ....


Říčka Myra




... tady už začínají trochu divočit ...


A protože fotek je hodně, rozdělila jsem je na více částí ...